Ředitel Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého Marián Hajdúch se zastal svého podřízeného, profesora Jiřího Bártka, o němž Mladá fronta DNES 7. července napsala, že spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností a podílel se na „průmyslové špionáži“. Text dopisu, který Hajdúch neúspěšně nabídl ke zvěřejnění v MFD, přinášíme v původním znění včetně zdůvodnění zástupce šéfredaktora deníku, proč jeho otištění vedení redakce odmítlo:
Nemůžu nereagovat na sérii článků, které byly publikovány Jaroslavem Kmentou a Romanem Helclem v Mladé frontě DNES o spolupráci kolegy profesora Jiřího Bártka se Státní bezpečností. Domnívám se, že oba redaktoři hrubě porušili elementární novinářskou etiku, neboť jejich článek je umnou směsicí pravd, polopravd, lží a nevyřčených, leč podstatných informací.
Článek píši z pozice přímého nadřízeného profesora Bártka, který má kromě domovského pracoviště v Dánsku i dvě významné a vysoce produktivní výzkumné skupiny v Česku, a to v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR v Praze a v Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého (UP) v Olomouci, jehož jsem ředitelem.
Ani kopie, ani autorizace
Shodou okolností se rozhovor pana Kmenty s profesorem Bártkem odehrál v Olomouci po jeho přednášce na UP, během focení zaměstnanců našeho ústavu 6. června. Novináři mu tehdy ukázali útlou složku z jeho spisu, ale až po rozhovoru. Je tedy lež to, co napsali: „MF DNES mu přinesla jeho svazek u StB a požádala ho o konfrontaci.“ Na což jim odpověděl: „Nemám zájem si v tom číst.“
Obsah Bártkova svazku je ukázkou sofistikované práce neuvěřitelného aparátu StB, nesmyslné ideologie, lidské statečnosti i selháníKolega Vladimír Mišauer byl svědkem této části rozhovoru a může dosvědčit, že opak je pravdou. Redaktoři Kmenta a Helcl o žádnou konfrontaci zájem neměli. Doktor Bártek totiž okamžitě poté, co mu byly ukázány materiály StB, které viděl poprvé v životě, požádal, zda si je může ponechat a prostudovat.
To pan Kmenta odmítl. Sám se však nabídl, že mu pošle do Dánska kopii těchto materiálů včetně rozhovoru, o jehož autorizaci profesor Bártek požádal, s čímž pan Kmenta souhlasil. Ani jedno, ani druhé však redaktoři Kmenta a Helcl za víc než měsíc neudělali. Proto překvapuje, že se v publikovaném rozhovoru opakovaně objevuje, že profesoru Bártkovi byl obsah jeho spisu lhostejný a že o něj neměl zájem.
Poučný obsah svazku
Hned druhý den jsme si zjistili telefonní číslo na pana Kmentu a snažili se ho kontaktovat, abychom získali tyto materiály, leč opakovaně neodpovídal. Rozhodl jsem se proto zajistit celý spis z Archivu bezpečnostních složek ČR, prostudovat jej, udělat si na celou záležitost vlastní názor a poté vyvozovat případné důsledky.
Předně musím říct, že celý spis má 908 stran. Není tedy možné, aby byl identický s tenkým svazkem, který měl pan Kmenta v rukou. Obsah spisu byl pro mne velmi poučný. Je totiž ukázkou sofistikované práce neuvěřitelného aparátu StB, nesmyslné ideologie, lidské statečnosti i selhání. Lze jej posoudit pouze vcelku a nepochybně není možné vyvozovat z jeho dílčích částí jakékoli závěry.
Po důkladném seznámení se s celým svazkem StB a s důkladnou znalostí vědecké komunity jsem jednoznačně přesvědčen, že se profesor Bártek v zásadě ničeho špatného nedopustil, a proto považuji materiály publikované MF DNES přinejmenším za manipulativní ze tří důvodů.
StB jako kurýrní služba
Za prvé, zasílání buněčných kultur a přístrojů nelze nazvat krádeží. Pokud můžu soudit, šlo o publikované materiály, které se ve vědecké komunitě běžně poskytují za úhradu poštovného. A mnoho špičkových časopisů dokonce podmiňuje publikování vědecké práce uvolněním použitých buněčných linií, plasmidů a protilátek pro vědeckou komunitu.
Obzvlášť nesmyslné je to v kontextu toho, že řadu těchto linií a protilátek si profesor Bártek připravil sám a posílal je na vlastní pracoviště v Brně s přesnými instrukcemi, komu se mají předat, jak rychle a za jaké teploty je nutné materiál doručit. Důstojníci StB si na několika místech spisu dokonce stěžují, že dělali kolegovi Bártkovi pouhého kurýra.
Za druhé, materiály či přístroje zaslané do bývalého Československa (ČSSR) často zakoupil sám Bártek, což zaráželo i StB, nebo šlo o vyřazené zařízení z hostujícího pracoviště. V žádném případě to nebyly embargované přístroje, jak píše ve svém článku pan Kmenta, ale šlo o běžné drobné laboratorní vybavení, například elektroforézu či třepačku. Ty u nás byly nedostupné kvůli nedostatku deviz, nikoli kvůli embargu… Podobných přístrojů i zdravotnického zařízení dostalo naše olomoucké pracoviště po revoluci ze zahraničí dvě nákladní auta zcela zdarma – z prosté sympatie a ve snaze pomoci vědecké komunitě dosud strádající za železnou oponou.
Bez finančního ohodnocení
Za třetí, profesor Bártek se ve svém výzkumu zabýval výlučně základním studiem rakoviny, jehož přímá průmyslová využitelnost byla malá. Celý Bártkův život je motivovaný touhou po poznání, přirozenou zvídavostí a snahou pomoci pacientům, vědě a výchově studentů. Pokud čtete jeho spis pozorně, zjistíte například, že v roce 1988 odmítl lukrativní nabídku od nositele Nobelovy ceny, protože chtěl žít a pracovat ve své vlasti a vybudovat v ní špičkový onkologický výzkumný ústav.
Materiály či přístroje zaslané do bývalého Československa často zakoupil sám Bártek, což zaráželo i StB, nebo šlo o vyřazené zařízení z hostujícího pracovištěZe spisu také jasně vyplývá, že materiály neposílal do ČSSR pro StB, ale na vlastní brněnské pracoviště či pro další kolegy v Československu, kteří spolupracovali s laboratořemi v zahraničí. I v podmínkách železné opony díky tomu publikovali špičkové společné práce, které posunuly hranici našeho poznání o biologii nádorové buňky. Byla to zjevně vzájemně prospěšná spolupráce.
Bártkova interakce s StB byla bez finančního ohodnocení. Naopak do tehdejší československé vědy vkládal vlastní prostředky. Doktor Bártek zjevně nedohlédl dopady a konsekvence této spolupráce. Za tehdejších okolností nebyla asi žádná volba správná, ale rozhodně tím nikomu neublížil, spíš naopak. Z historické perspektivy dokázal přelstít StB a využít ji ke společnému prospěchu.
Kdo má právo ho po 25 letech soudit? Koho to najednou zajímá a kdo chce zničit pověst našeho nejvýznačnějšího odborníka ve výzkumu rakoviny?
Nezveřejněná reakce
Nemyslím si, že to je někdo z odborné komunity. Jsme sice kompetitivní, ale máme svou čest a umíme ocenit mimořádný talent, jehož velikosti nedosahujeme. Navíc se profesor Bártek spoluprací s StB nikdy netajil. Vím o ní asi tři roky.
Panové Kmenta a Helcl mě nepřesvědčili tvrzením, že je na souvislost upozornil náhodný čtenář MF DNES. Identifikace dané osoby, zejména v případě frekventovaných jmen, jako je Novák nebo Bártek, ve svazcích StB není jednoduchá. K tomu jsou třeba přesné osobní údaje a definitivní ztotožnění dané osoby je možné pouze po vyzvednutí svazku. Snad se jednou dozvíme, kdo všechno si jej vyzvedl, zda byl mezi nimi i někdo jiný než z MF DNES, a jaká byla jeho opravdová motivace.
Svou reakci na článek v MF DNES jsem nabídl redakci 11. července, bohužel její zveřejnění bylo zamítnuto. Zdůvodnění zástupce šéfredaktora MF DNES Jiřího Kubíka na jeho vlastní žádost v nezměněné podobě přikládám.
Proč MF DNES reakci neotiskla?
Dobrý den, pane řediteli,
reaguji na Váš dopis, který jste nám zaslal v reakci na články kolegů Jaroslava Kmenty a Romana Helcla. Musím Vám sdělit, že Váš text publikovat nebudeme, neboť k tomu podle našeho názoru není důvod. Pokud tento text nabídnete jiné redakci, jak jste napsal, rád bych Vás požádal, abyste jí to nabídl včetně tohoto mého sdělení.
Ve svém textu uvádíte, že jeden Váš kolega byl svědkem rozhovoru mezi novináři Kmentou a Helclem a profesorem Bártkem. Bohužel detaily, které z tohoto jeho „svědectví“ uvádíte, však naznačují, že Váš kolega buď špatně slyšel, anebo si některé věci domýšlel. Není totiž pravda, že by novináři panu profesorovi říkali, že mají celý spis a že mu jej naskenují a pošlou do Dánska. Nabízeli mu nahlédnout do části spisu, kterou měli s sebou, což pan profesor odmítl. Pokud jde o takzvanou autorizaci rozhovoru, která podle Vás byla přislíbená, tak rozhovor, jak jej redaktoři přepsali z diktafonu a redakčně zpracovali, byl zaslán panu profesorovi Bártkovi ke shlédnutí na jeho mailovou adresu zhruba dva dny před tím, než byl článek publikován. Pan profesor na zaslaný mail (na adresu, kterou kolegům sám předal) nereagoval.
Pokud jde o Vaše závěry, které jste vyčetl z tisíce stran spisu StB, musím uvést, že se často jedná o jiný úhel pohledu na danou problematiku, kdy se některé věci snažíte bagatelizovat a některé přehlížet, takže Vám z toho nakonec vychází, že pan profesor Bártek podnikal záslužnou činnost a přelstil Státní bezpečnost. Uznávám, že jeho spolupráce s rozvědkou není věc na jednoduchý komentář (ostatně takový MF DNES ani nepublikovala, naopak se snažila na problém dívat z různých úhlů), nicméně například v popsaném případu „Interleukinu 2“ se nejednalo o žádné běžné předání vědeckého poznatku. „Vzhledem k závažnosti informace k IL2 je nutno, aby Rak zachoval absolutní mlčenlivost o tom, že do ČSSR IL2 dodal,“ napsala rozvědka Bártkovu řídícímu důstojníkovi, a dále pokračovala: „Ve výzkumném ústavu v Brně bude pravděpodobně vývoj IL2 pokračovat s tím, že se postaví na tento výzkum státní úkol, a tím bude legendován případný kladný výsledek výzkumu. Tím bude jasné, že IL2 byl vyvinut v ČSSR a nebyl dovezen ze zahraničí.“
I to je citát ze spisu, který jsme si prostudovali.
A k závěru Vašeho textu, kde naznačujete, že publikování celé záležitosti pana profesora Bártka v MF DNES má temné pozadí a že nevěříte upozornění náhodného čtenáře, mohu jen uvést, že k tomu nemáte žádný důkaz, o který byste to opřel, a zbytečně fabulujete o jakémsi spiknutí.
Chápu, že se svého kolegy snažíte touto formou zastávat, nicméně zavírat oči před minulostí, která se nám dnes nehodí připomínat, není podle nás správná cesta. Před minulostí neutečeme, maximálně se můžeme chtít tvářit, že ji nevidíme.
Přeju Vám příjemné léto
Jiří Kubík, zástupce šéfredaktora MF DNES
Videozáznam
Co dodat k této odpovědi? Pan Kubík je v nezáviděníhodné situaci, protože se podobně jako já musí spolehnout na tvrzení svých zaměstnanců. V každém případě trvám na tom, že se rozhovor odehrál, jak jsem jej popsal. Našli jsme k této věci dalšího svědka, studenta žurnalistiky Marka Partyše, který natáčí dokument o budování našeho ústavu.
Kdo má právo ho po 25 letech soudit? Koho to najednou zajímá a kdo chce zničit pověst našeho nejvýznačnějšího odborníka ve výzkumu rakoviny?I on popsal situaci stejně jako kolega Mišauer. A co víc, v hrubém materiálu, který ten den pořizoval, jsme nyní objevili, že čirou náhodou je zachycena na jednom z ilustračních záběrů i chvíle, kdy pan Kmenta ukazuje profesoru Bártkovi spis StB. Videozáznam potvrzuje, že mu materiály ukázal až po rozhovoru a že mu je odmítl předat. V žádném případě kolega Bártek neřekl to, co panové Kmenta a Helcl uvedli v článku: „Nemám zájem si v tom číst.“
Naopak kolega Bártek měl zájem si svazek, který nikdy předtím neviděl, přečíst a vyjádřit se k němu. Proto čekal, že mu jej pan Kmenta zašle, jak přislíbil, což je na našem videozáznamu rovněž zachyceno. Pokud pan Kmenta rozhovor poslal k autorizaci, pak na něj profesor Bártek odpovědět nemohl. Kodaň totiž postihly velké záplavy, byl zasažen i e-mailový server a celý ústav byl víc než dva týdny bez elektronické komunikace.
Nesmyslná záležitost
Co se týče panem Kubíkem citované IL2 „aféry“ z přelomu let 1988 a 1989, nezbývá než konstatovat hluboké politování, že si pánové Kmenta a Helcl k této záležitosti nepřizvali nějakého odborníka, nebo se alespoň nepodívali například do Wikipedie. Dozvěděli by se, že IL2 byl objeven v roce 1976 (Morgan D.A., et al.: Selective in vitro growth of T lymphocytes from human bone marrow. Science 1976, č. 193, str. 1007-1011). Plná sekvence pak byla publikovaná v roce 1983 (Tanigushi T. et al.: Structure and expression of a cloned cDNA for human interleukin 2. Nature 1983, č. 302, str. 305-310). Rekombinantní protein byl dostupný od toku 1983 a první klinické studie na něm byly publikovány již v roce 1985 (například Rosenberg S.A. et al.: Use of tumor infiltrating lymphocytes and interleukin 2 in the immunitary of patients with metastatic melanoma: a preliminary result. N. Engl. J. Med. 1985, č. 313, str. 1485-1492).
Jiří Bártek v žádném případě neřekl to, co panové Kmenta a Helcl uvedli v článku: „Nemám zájem si v tom číst.“V letech 1988 až 1989, kdy profesor Bártek poslal plasmid s IL2 genem domů, neměl žádnou komerční hodnotu. Šlo jej použít jen k výzkumným aktivitám. Byl k dispozici ve stovkách laboratoří po světě a kterýkoli odborník si jej mohl během zhruba týdne vytáhnout z cDNA knihovny.
Že si to StB přifoukla ke svému dobru, jen ukazuje, jak je celá záležitost nesmyslná. Ostatně, i kdyby Slušovice IL2 začaly vyrábět, čehož však v té době nebyl nikdo schopen, vůbec nic by se nestalo. IL2 a jeho terapeutické využití totiž nebylo v Československu nikdy patentováno…
Totalitní vtip
Mediální zkratka MF DNES vedoucí k zostuzení profesora Bártka na národní i mezinárodní úrovni mi připomíná starý totalitní vtip. V egyptské poušti najde ruská expedice novou pyramidu a v ní živého faraona Tutanchamona a posvátného ptáka Ibise. „Pomineme-li, že žijete již víc než tři tisíce let, čím jste se v hrobce živili?“ ptá se vedoucí expedice. Faraon mu odpoví: „No, já jsem se živil trusem posvátného ptáka Ibise.“ Překvapený vedoucí expedice se ptá posvátného ptáke Ibise: „A čím ses živil ty?“ Odpověď posvátného ptáka Ibise zřejmě tušíte: „Já jsem se živil trusem Tutanchamona.“
Dodejme pointu totalitního vtipu. Na modelu symbiózy Tutanchamona a posvátného ptáka Ibise pak údajně vznikla Rada vzájemné hospodářské pomoci – ekonomická obdoba Varšavské smlouvy.
Profesor Bártek neudával. Využíval StB k zasílání materiálů do své laboratoře v Československu. Důstojníci StB byli rádi, že můžou vykazovat pro nadřízené „vysokou aktivitu“, a proto ve spise najdeme řadu zveličených informací. Pánové Kmenta a Helcl se nenamáhali s jejich ověřením. A navíc ve snaze vyrobit další mediální „kauzu“ řadu podstatných a pro Bártka příznivých informací, které ve spise jsou, zamlčeli. Co tím dokázali? Jen to, že z trusu se ani po 25 letech nedá vyrobit nic jiného než trus...
Související články: