Kauza Opencard: Trest znají. Na písemný rozsudek ale čekají stále

Předloni na konci léta se před pražským městským soudem sešli přátelé obžalovaných radních a dvou primátorů, jež čekalo první stání v kauze Opencard. Ještě předtím však kolemjdoucí mohli zpozorovat na ulici sehranou scénku: Spravedlnost se zavázanýma očima lavírovala tu u bývalého primátora a duchovního otce červenobílé kartičky Pavla Béma (ODS), tu u bývalé radní pro IT Evy Vorlíčkové (nezávislá, dříve TOP 09), aby nakonec ukázala právě na Vorlíčkovou, která na miliardovém projektu ušetřila městu miliony korun.

A skutečně, scénka se naplnila o rok později, kdy soudce vynesl rozsudek nad Vorlíčkovou a jejími kolegy. Nechtěli způsobit majetkovou škodu, dokonce chtěli pravý opak, přesto jsou vinni. Pavel Bém zůstal soudním procesům ušetřen.

Tím ale příběh nekončí, spravedlnost lavíruje dál. Uběhlo již více než pět měsíců od odsuzujícího verdiktu. Přesto soud obžalovaným, včetně pěti odsouzených, ještě neposlal písemné odůvodnění rozsudku. A ti si na něj ještě nějakou chvíli počkají. Soudce Alexander Sotolář si na jeho sepsání prodloužil lhůtu až do posledního března.

Zdroje z justice, s nimiž LN hovořily, se přitom shodují na tom, že čekání už je nestandardně dlouhé. „Takhle by to probíhat nemělo a je to určitě nešťastné, především pro samotné účastníky, protože průtahy na straně soudu už nikdo z nich ovlivnit nemůže,“ míní advokát David Zahumenský, jehož kancelář se dlouhodobě zabývá soudními průtahy.

Nejde sice o nic nezákonného, případ Opencard ale ukazuje na obecný problém v české justici: na spravedlnost se čeká příliš dlouho. To potvrzují i obhájci pražských radních – Tomáš Sokol, jenž zastupuje bývalého primátora Bohuslava Svobodu (ODS), a Tomáš Gřivna, který hájil pět radních z TOP 09, včetně exprimátora Tomáše Hudečka. Oba se shodují na tom, že od vyhlášení rozsudku uběhla dlouhá doba, nicméně ani jednoho z nich podobná časová prodleva nepřekvapuje. „Jsou případy, kdy čekám na rozsudek rok. Je to hloupé vůči obžalovaným, to samozřejmě, ale není to vysoce nestandardní,“ říká Gřivna.

Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová říká, že se případ od případu posuzuje jinak. K obecnému hledisku nicméně podotýká: „Mechanismus je tak nastaven spíše na výjimečné případy. Důležité je, že k prodloužení lhůty musí být závažné důvody, a je to proto, že soudce kolikrát nemůže dopředu vědět, jestli se mu v jednom měsíci nesejdou konečná rozhodnutí ve třech složitých věcech. Opakování prodloužení lhůty už by mělo být zcela výjimečné.“

To už není jen smůla

Když soudce Sotolář žádal o víc času, argumentoval složitostí kauzy. „Mezi odborníky je všeobecně známo, že pan doktor Sotolář píše dlouhé, vysvětlující a precizní rozsudky. Jsou to knihy, proto byl vždycky pomalejší ve výrobě písemného odůvodnění,“ tvrdí předseda pražského městského soudu Libor Vávra. A dodává, že Sotolář skončil v prosinci jako soudce pro nejtěžší prvostupňové případy a posílil odvolací úsek. I to ho může zdržovat.

Primárně jde ale o rozsah a složitost celé kauzy. Jak zjistily LN, jiné mediálně sledované případy, které jsou rovněž složité, takové lhůty nevyžadovaly.

Například od odsouzení bývalého středočeského hejtmana za ČSSD Davida Ratha na konci července 2015 do zaslání písemného rozsudku uběhly tři měsíce. Rath jej obdržel na začátku listopadu. Právě dva až tři měsíce jsou také běžná doba podle Sokola. A vysoce postavený zdroj z justice mluví o standardu dvou měsíců.

„Jsem dalek v tom hledat už jenom smůlu,“ říká k tomu odsouzený Hudeček. On i jeho bývalí kolegové dlouhodobě mluví o soudním procesu na objednávku. Vyjmenovává také důsledky, které pro něj chybějící písemný verdikt má. „První problém je to, že se musíte psychicky vyrovnat s tím, že jste odsouzení. Což se váže na druhý problém, který je nejvíc nepříjemný. Nemůžete nic dělat. Nic. A třetí věc je samozřejmě finanční hledisko, jen za poslední posudek nám přišla faktura na 600 tisíc, což je částka, kterou obyčejný smrtelník nedisponuje. Každé zdržování je o to horší, protože všichni víme, že je před námi něco šíleného, včetně vyřizování půjček,“ shrnuje.

S tím souhlasí i další z obžalovaných, šéf zastupitelů pražské TOP 09 Václav Novotný. „Cítím se jako ztracenec v policejní a soudní mašinérii, která nás už čtyři roky mele a bere nám energii, lidskou důstojnost a stojí nás spoustu peněz. Jako by byl zájem nás co nejdéle udržet v poloze souzených a tím nás, mimo jiné, eliminovat z veřejného života,“ míní Novotný, který na rozdíl od svých kolegů nedostal žádný trest. Přesto i on se odvolá – soud ho totiž nezbavil viny.

Čekání jako trest

Samotné čekání už tak pro odsouzené působí jako trest, k čemuž by měl soud ve finále přihlédnout. „Každý má právo na spravedlivý proces, jehož součástí je i přiměřená délka řízení. Je-li délka nepřiměřená, posléze se to musí projevit v trestu, pokud je dotyčný odsouzen. Nelze-li to promítnout do trestu, pak má nárok i na náhradu průtahů v penězích,“ tvrdí obhájce Sokol.

Písemné odůvodnění je pak také nedílnou součástí dalšího postupu. Zrovna v tomto případě je podle Sokola nepředvídatelné, na čem bude přesná argumentace soudu stát. Advokát Zahumenský upozorňuje také na zájem veřejnosti. „Obzvláště v trestních věcech je velký zájem na tom, aby byly věci rozhodnuty rychle. A to jak z hlediska toho, že pokud je někdo nevinný, má právo, aby se to rychle prokázalo. Ale i pokud je někdo vinný, je veřejný zájem, aby spravedlnost byla vykonána,“ upozorňuje advokát.