Přestával věřit, že se dožije spravedlnosti. V 88 letech se však Jindřich Vařeka, spolumajitel koupelnářského obra Ravak, dočkal. Vrchní soud v Praze poslal 8. prosince na šest let do vězení podnikatele a jednoho ze zakladatelů olejářské firmy Oleo Chemical Kamila Jirounka.
Rozsudek je pravomocný. Jde o první trest vězení, který byl vynesen v kauze kolem společnosti Oleo Chemical, v níž v jiné větvi uvázl například i lobbista Ivo Rittig. Po dlouhých pěti letech vyšetřování a soudních líčení padl verdikt, který dává Vařekovi za pravdu: totiž že se stal obětí skupiny podnikatelů a mafiánů, již z něj na základě falešné směnky chtěli vylákat 127 milionů korun.
Vařeka po vynesení rozsudku pociťoval úlevu, nebyl však spokojen s tím, jak dlouho se případ táhl. „Boží mlýny melou, bohužel ale příliš pomalu. Mám obavu, že to snižuje vážnost práva u občanů. To je veliká chyba. Daný případ nebyl komplikovaný, byl poměrně jasný, přesto se táhl. V případech kolem Ratha, Rittiga nebo Janouška se ukazuje, že peníze mohou hrát v právu mimořádně nebezpečnou roli,“ řekl LN spolumajitel Ravaku. Jirounek na dotazy LN neodpověděl. Dlouhodobě však trvá na své nevině.
Bezdomovec milionářem
Obchodování mezi Vařekou a Jirounkem trvalo několik let. V letech 2009 a 2010 si Jirounek od příbramského podnikatele Vařeky půjčil 96 milionů korun. Podle vyšetřovatelů Jirounek věděl, že půjčené peníze ve sjednané době nebude moct kvůli nedobré finanční kondici Vařekovi vrátit. A následně je utratil pro vlastní potřebu. Aby se splacení půjčky vyhnul, opatřil si Jirounek směnku, podle níž mu naopak Vařeka dluží 127 milionů korun.
V letech 2009 a 2010 si Jirounek od příbramského podnikatele Vařeky půjčil 96 milionů korun. Jirounek měl vědět, že půjčené peníze nebude moct Vařekovi vrátit. |
Policisté vypátrali, že směnka byla padělaná. Měla pocházet z roku 2002 a tím, komu měl původně Vařeka dlužit peníze, byl pražský bezdomovec Miroslav Žáček.
Jak již dříve soudce nižšího soudu uvedl, o výrobu padělané směnky se postarali „mafiánští byznysmeni“ Jindřich Cipra a Jan Krumlovský. Roli bílého koně a jakéhosi zprostředkovatele pak podle soudce sehrál Jirounkův komplic Radek Novák (ten už si ve vězení odpykává trest z jiného případu – pozn. redakce). Jirounek se od začátku procesu hájí, že o padělání směnky nevěděl a že se stal obětí organizované skupiny gangsterů, kteří ho kvůli směnce posléze vydírali.
Klíčový diktafon
Původně to přitom vypadalo, že případ vyšumí. V říjnu roku 2014 Krajský soud v Praze Jirounka nepravomocně osvobodil. Tehdy se nepodařilo prokázat, že spoluzakladatel Olea Chemical o padělání směnky věděl. Jenže žalobce podal odvolání a Vrchní soud v Praze v květnu 2015 případ vrátil prvoinstančnímu soudu k došetření.
Hlavním důvodem bylo, že policisté v jiné kauze nalezli diktafon s nahrávkou, která podle vrchního soudu mohla dosvědčit, že Jirounek o falešnosti směnky věděl. Nahrávka Jirounka nakonec potopila. Když se případ letos v dubnu dostal znovu před prvoinstanční soud, po vyslechnutí nahrávek z diktafonu soudce Ivo Zelinka přehodnotil svůj původní verdikt a Jirounka poslal nepravomocně na osm let do vězení.
Původně to vypadalo, že případ vyšumí. V říjnu roku 2014 Krajský soud v Praze Jirounka nepravomocně osvobodil. |
Jirounek se od Krumlovského a Cipry, mafiánů zodpovědných za výrobu padělaného dokumentu, od začátku soudního líčení distancoval. Jenže ze záznamu vyplynulo, že v minulosti byly dané osoby v poměrně úzkém vztahu. „Pokud si někdo bude myslet, že jsem to vymyslel na koleni, tak je to v pí.., že jo,“ uvedl Krumlovský. „Jasně, tomu rozumím,“ odpověděl mu Jirounek.
V autě jezdil skrytý
Nahrávka vznikla tak, že sám Krumlovský si Jirounka nahrál na diktafon. Jirounek je přesvědčen, že jde o důkaz toho, že šlo o mafiánskou strukturu, která ho tím posléze chtěla vydírat. Například prý v jistou dobu musel jezdit v zadní části automobilu skrytý pod dekou, aby ho inkriminovaní lidé neviděli.
Rozsudek je nepříznivou zprávou pro lobbistu Iva Rittiga a spol. Pravomocným rozhodnutím totiž do jisté míry padá jejich interpretace „o zlém Ravaku“.
