Neobvyklý postup expremiéra Vladimíra Špidlu (ČSSD) při prodeji menšinového balíku akcií OKD společnosti Karbon Invest za 2,25 miliardy korun dokládá záznam ze schůze vlády večer 23. března 2004 ve Strakově akademii, který si vyžádal soud a pustil jako důkaz v kauze OKD. V ní jsou obviněni soudní znalec a dva exmanažeři Fondu národního majetku, že na základě jejich podkladů vláda prodala své akcie pod cenou. LN se na orientační hlasování ptaly i expremiéra Špidly, který je dnes šéfporadcem premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD). Neodpověděl.
Bývalý lidovecký předseda a exministr Cyril Svoboda patřil k členům vlády, kteří v březnu 2004 žádali premiéra Vladimíra Špidlu (ČSSD), aby se s privatizací menšinového podílu tolik nespěchalo. Stát tehdy jednal exkluzivně s firmou Karbon Invest, ale dostal také závaznou nabídku od Penty, která byla o 850 milionů vyšší. Přesto se ministři rozhodli schválit prodej Karbonu. Nestalo se tak jen proto, že tak laciný obchod zarazil antimonopolní úřad. Poté převod akcií definitivně schválil kabinet Stanislava Grosse (ČSSD), za 4,1 miliardy.
Zakázky se strkaly na jednání vlády na poslední chvíli. Vláda se tlačila, aby se rozhodlo hned, a to vždy s argumentem, že když se nerozhodne hned, vyzradí se nějaké obchodní tajemství. Dalo se tomu čelit jenom tím, že se řeklo ne. Jenže pak hrozilo riziko, že ten, kdo řekne ne a rozhodnutí zdrží, bude obviněn, že vynáší informace ven. |
Vyplývá to ze záznamu tehdejšího jednání vlády, jejž si v kauze OKD vyžádal Obvodní soud pro Prahu 2. Nahrávku získal a před čtyřmi týdny při líčení přehrál. V rozhovoru Svoboda popisuje, co se 23. března 2004 ve Strakově akademii odehrálo.
LIDOVÉ NOVINY: Pamatujete si na rozhodování vlády z března 2004, kdy se rozhodovalo o prodeji OKD?
SVOBODA: Zakázky se strkaly na jednání vlády na poslední chvíli. Vláda se tlačila, aby se rozhodlo hned, a to vždy s argumentem, že když se nerozhodne hned, vyzradí se nějaké obchodní tajemství. Dalo se tomu čelit jenom tím, že se řeklo ne. Jenže pak hrozilo riziko, že ten, kdo řekne ne a rozhodnutí zdrží, bude obviněn, že vynáší informace ven.
LIDOVÉ NOVINY: A pamatujete si na nějaký konkrétní detail?
SVOBODA: Já už si to po těch letech nepamatuji, ale vím, že celá akce s OKD ve mně budila nedůvěru.
LIDOVÉ NOVINY: Proč jste návrh na odprodej státního podílu za 2,25 miliardy, jak ho předložil ministr financí Bohuslav Sobotka, nezastavil, když jste o něm pochyboval?
SVOBODA: Neměli jsme v tu chvíli žádný relevantní argument, který by zvonil, abychom řekli, že máme pádné důvody a nevypadali hloupě. Jak posoudíte jako ministr zahraničních věcí, jestli má být cena 2,1, nebo 3,5 miliardy? To zkrátka neposoudíte. Najednou přijdou s expertním posudkem, že to jinak nejde, a říká to zodpovědný ministr financí. Vadily mi určité metody, že se vše dávalo na poslední chvíli. Hodně to takhle dělal Stanislav Gross.
LIDOVÉ NOVINY: Ale předsedou vlády, která poprvé rozhodla prodat minoritu v OKD, byl Vladimír Špidla, ne Gross.
Už si to po těch letech nepamatuji, ale vím, že celá akce s OKD ve mně budila nedůvěru |
SVOBODA: To se dělo pořád. A Vladimír Špidla si něco pamatuje?
LIDOVÉ NOVINY: Ptali jsme se ho, ale neodpověděl.
SVOBODA: Rád bych věci objasnil, ale opravdu si už detaily nepamatuji. Určitě vím, že za mnou nechodili žádní lobbisté. Bylo to ale tak, že jsme byli hozeni před hotovou věc.
LIDOVÉ NOVINY: Ze záznamu je patrné, že jste chtěl rozhodování odložit a požadoval po ministru financí Bohuslavu Sobotkovi ucelenou argumentaci. Ale ve výsledku nebyl nikdo proti prodeji. Čtyři ministři se zdrželi. Zvedl jste pro usnesení ruku?
SVOBODA: Jestli jsem vyjadřoval pochybnosti, pak je dost pravděpodobné, že jsme se jako lidovci zdrželi. Měli jsme pochybnosti a chtěli jsme slyšet argumenty, popřípadě mít čas to s někým konzultovat. Pokud máte den času, můžete zavolat někoho jiného a ptát se ho, jestli je pro, anebo není. Nálada ve vládě ale byla zřejmě taková, že to není třeba.
LIDOVÉ NOVINY: Premiér Špidla také podle záznamu z jednání zmínil, že se o privatizaci rozhodne v orientačním, poloorientačním a ještě dalším hlasování. Můžete vysvětlit, co to je za způsob rozhodování vlády?
Určitě vím, že za mnou nechodili žádní lobbisté. Bylo to ale tak, že jsme byli hozeni před hotovou věc. |
SVOBODA: Někdy se řekne, aby si ministři zahlasovali orientačně, jak to vypadá. Kdyby se hlasovalo normálně, bylo by to definitivní a schválený návrh usnesení by se musel případně revokovat. To ale najednou vypadá, že je vláda nesvéprávná. Orientační hlasování se někdy dělalo, když se nevěděl dopředu výsledek. Řeklo se, že uděláme orientační hlasování. Když to vypadalo, že se směřuje k rozhodnutí, hlasovalo se natvrdo. Když probíhá debata a zjišťujete, kdo je pro a kdo proti, takto si to osondujete. A tak Špidla zjišťoval, jestli mu to usnesení projde.
LIDOVÉ NOVINY: Jak často se hlasovalo orientačně?
SVOBODA: To se dělalo v superzávažných věcech. Jinak se to nedělá. Šlo o to, že jinak by se investoři podivovali, co to je za rozhodnutí vlády, že vláda nejprve rozhodne a za deset minut to revokuje. To by kabinet vypadal jako nerozhodnutý a absolutně nesvéprávný. Když si premiér nebyl jistý, jestli mu věc projde, a záleželo mu na ní, vybídl k orientačnímu hlasování.
LIDOVÉ NOVINY: Kolikrát jste to jako ministr zažil?
Jestli jsem vyjadřoval pochybnosti, pak je dost pravděpodobné, že jsme se jako lidovci zdrželi. Měli jsme pochybnosti a chtěli jsme slyšet argumenty, popřípadě mít čas to s někým konzultovat. |
SVOBODA: Nevím. Za celou tu dobu to bylo možná třikrát či pětkrát. To se téměř nedělalo. Podívejte se, když premiér vede debatu ve vládě a slyší, jak ministři hovoří, udělá si určitý obrázek, jestli mu věc projde. Tohle se dělalo zcela výjimečně. Šlo zkrátka o to, aby vláda neměla špatnou vizitku, že neumí rozhodnout.
Příběh uhlí
|
