Kauza MUS: Zřejmě se vrací období ticha. Boj o peníze ale pokračuje.

Česká republika má konečně možnost zapojit se do jednání o budoucnosti více než 13 miliard korun zmrazených ve Švýcarsku. Co to znamená?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Zmrazené miliardy z kauzy Mostecké uhelné společnosti (MUS) zůstávají ve Švýcarsku. Tamní soud sice uznal, že českému státu vznikla machinacemi s MUS škoda, odškodnění se však má domáhat sám v občanskoprávním řízení. Dle právního zástupce českého státu Marka Procházky má Česká republika až teď konečně možnost se do jednání o budoucnosti více než třinácti miliard korun aktivně zapojit. ČESKÁ POZICE se pokusila zjistit, co přesně to znamená.

Když soud v Bellinzoně rozhodl, že Česká republika ani Czech Coal Services miliardáře Pavla Tykače (nástupnická společnost MUS) z více než 600 milionů švýcarských franků, které tamní prokuratura zkonfiskovala, neuvidí zatím ani cent, první reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Už v den rozsudku se přihlásila ČSSD a vyzvala šéfa státní kasy v demisi Jana Fischera, aby odhalil, kdo je za neúspěch u švýcarského soudu zodpovědný.

„Myslím si, že je především důležité zjistit, zda vliv na to, že Česká republika v rámci tohoto trestního řízení nedostane ani korunu, neměl ping pong, který probíhal mezi státním zastupitelstvím a ministerstvem financí a jenž byl neúměrně dlouhý i na české byrokratické poměry. A zcela evidentně Česká republika v ten okamžik ztratila tempo,“ řekl ČESKÉ POZICI předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

Když šéf sociálních demokratů mluví o stolním tenisu, nemá na mysli čínský bezkontaktní sport, ale skutečnost, že v důsledku nečinnosti ministra financí Miroslava Kalouska a vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly ve druhé polovině roku 20011 byla Česku zmařena možnost přihlásit se do trestního řízení jako poškozená strana. A proto teď pravděpodobně bude muset vynaložit značné finanční prostředky na civilní žalobu.

Zaorálek v zajetí nepravdy

Podle sociálních demokratů, kteří sestavují novou vládu, nese vinu zejména bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. „Je to docela skandální situace, protože si pamatuji vyjádření pana ministra Kalouska, když ujišťoval, že nebude problém,“ rozčiloval se místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek.

Kalousek ale nadále trvá na tom, že není důležité, že Česko nebylo součástí už tohoto sporu. „Pan Zaorálek té věci nerozumí a nadevše stále žije v zajetí nepravdy. Domnívá se, že bychom se k penězům dostali rychleji a levněji, kdybychom se řízení účastnili. To ale není pravda.  Z rozhodnutí je zřejmé, že pro náhradu škody bylo naprosto jedno, zda jsme byli, či nebyli připojeni. Na civilní řízení bychom byli odkázáni stejně jako Czech Coal a v civilním řízení máme slušnou šanci,“ uvedl místopředseda TOP 09 v telefonátu s ČESKOU POZICÍ s tím, že tuzemská hysterie se podobá spíše bouři ve sklenici vody než racionálnímu uvažování.

Dle bývalého ministra financí Miroslava Kalouska se tuzemská hysterie podobá spíše bouři ve sklenici vody než racionálnímu uvažováníStejně černě jako sociální demokraté to nevidí ani zástupce českého státu v kauze MUS Marek Procházka. Ten naopak spolupráci se Švýcary chválí a kvituje skutečnost, že Česká republika má teď konečně možnost se aktivně zapojit do jednání o budoucnosti Švýcarskem zadržovaných miliard. Dle něho však nemusí být občanskoprávní řízení jedinou cestou, jak se dostat ke kýženému cíli. Směr však bude udávat Procházkův klient, tedy český stát.

Dle současného ministra financí Jana Fischera je předčasné hodnotit, zda v případě bellinzonského rozhodnutí šlo o úspěch, či neúspěch. „To, že soud o restituci ČR nerozhodl, rozhodně neznamená, že jde o nezdar. V této souvislosti připomínáme, že v trestních věcech je odkázání poškozeného na civilní cestu spíše pravidlem než výjimkou, a pro nás je velmi důležité a pozitivní, že švýcarský soud jednoznačně uzavřel, že Česká republika byla poškozena a že jí vznikla škoda ve výši přesahující dvě miliardy korun, která byla způsobena podvodným jednáním konkrétních fyzických osob,“ sdělil v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ Jan Fischer s tím, že jeho resort nastalou právní situaci aktuálně analyzuje. A před tím, než zváží veškeré své právní možnosti k získání maxima peněz pro státní kasu, nechce situaci blíže komentovat.

Zdrženlivé je ve svých vyjádřeních rovněž Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. „Musíme počkat, až rozhodnutí nabude právní moci. Žádné konkrétní důsledky pro naše řízení z toho tedy zatím neplynou. Budeme pokračovat jako doposud,“ konstatoval v telefonátu žalobce Petr Šereda.

Dvě možnosti

Existují dvě možnosti, jak se k penězům dostat. Tou nejschůdnější je dle expertů diplomatická cesta. Jak totiž ČESKÉ POZICI sdělil žalobce Šereda, vždy existuje možnost konfiskovaný majetek sdílet. „Je to do určité míry závislé na rozhodnutí odborném a politickém. Jde o poměrně složitou proceduru a určitě by se hodnotila míra spolupráce mezi Švýcarskem a Českou republikou,“ míní Šereda, který odmítl zacházet do detailů. Z informací dostupných ČESKÉ POZICI vyplývá, že se právě o této možnosti již nějakou dobu debatuje.

Švýcarsko určitě bude chtít nejdříve uhradit nemalé náklady na trestní řízení a ponechat si část konfiskátu. V průběhu jednání však Švýcaři dali najevo ochotu konfiskovaný majetek s Českem sdílet. „Švýcaři uznávají, že spolupráce s Českou republikou byla významná, a proto by si Češi část peněz zasloužili. Politika bude hrát důležitou roli,“ řekl ČESKÉ POZICI zdroj blízký švýcarské federální prokuratuře, který ale nechtěl být jmenován.

Důležitou roli prý bude hrát i to, že si Češi před šesti měsíci nechali téměř celou zkonfiskovanou částku zablokovat. Skutečnost, že jsou peníze blokované ve prospěch České republiky, by mohla mít na budoucí vyjednávání pozitivní vliv.

Pro případný diplomatický dialog by zajisté také přišlo vhod, kdyby Česká republika měla v těchto dnech ve Švýcarsku svého velvyslance. Jenže nemá. Bývalý velvyslanec v Bernu Boris Lazar svou švýcarskou misi ukončil letos v červnu. A na náhradníka si dle tiskového oddělení ministerstva zahraničí několik měsíců počkáme.  

Ani rychle, ani jednoduše

Druhou variantou je již zmíněné občanskoprávní řízení, které by měl na starosti právě Marek Procházka. Ten však zdůrazňuje, že teď nastává především fáze reflexe. „Rozsudek není jednoduchý, týká se desítek offshoreových společností. Možné postupy bude nutné nejprve analyzovat. Rozhodně to nepůjde jednoduše, a ani rychle,“ vysvětluje Procházka současnou situaci. A připomíná, že jen od chvíle, kdy soud v Bellinzoně obdržel obžalobu, trvalo dva roky, než se propracoval k rozsudku.

Jistý zádrhel může také představovat, že v civilním řízení musí důkazy předložit žalující strana. Přitom není vůbec jasné, zda jimi disponujeme, jestliže Vrchní státní zastupitelství v Praze až donedávna tvrdilo, že českému státu škoda způsobena nebyla a že nebyl konstatován žádný trestný čin. Což byl dle Miroslava Kalouska také důvod, proč se Česká republika k trestnímu řízení v kauze MUS ve Švýcarsku nepřipojila.

Ministerstvo financí dnes sice tvrdí, že důkazů má dost, je ale také pravda, že se česká strana urputně snažila dostat ke spisu švýcarské prokuratury. Ten jí však byl koncem minulého roku definitivně odepřen právě z důvodu promeškání lhůty pro připojení se k řízení. A není vůbec vyloučeno, že by znalost spisu mohla ovlivnit výši odškodného, které si Česko může nárokovat.

Vývoj občanskoprávního řízení je zatím značně nejasnýV diplomatické korespondenci, kterou má ČESKÁ POZICE k dispozici, česká strana přiznala vlastní pochybení s tím, že „Česká republika je si vědoma, že z důvodů způsobených otázkami vnitřní organizace státu“ zmeškala lhůtu pro připojení k žalobě. Žádala ale, aby Česko nebylo za tento svůj přešlap nadále sankcionováno tím, že se nemůže účinně domáhat svého podílu na 660 milionech švýcarských franků. Přitom prý hrozí, že Česku byla způsobena škoda vyšší, než o jaké mluví švýcarský rozsudek, ale bez důkazů ze spisu to prý česká strana není schopná přesvědčivě vyčíslit a dokázat. K této věci se ministerstvo financí odmítlo vyjádřit.

Vývoj občanskoprávního řízení je tedy zatím značně nejasný. Koneckonců i Marek Procházka přiznává: „Poté, co se toho kolem té kauzy v posledních týdnech a měsících dělo velmi hodně, teď nastane období ticha.“ Tedy období, na jaké jsou čeští daňoví poplatníci v souvislosti s případem Mostecké uhelné společnosti dobře zvyklí.

Zlatá česká větev

Aspoň částečně by se Česká republika mohla „zahojit“ také prostřednictvím tuzemského trestního řízení, jež bylo zahájeno koncem června minulého roku. V listopadu 2012 pak Vrchní zastupitelství v Olomouci nařídilo zabavit majetek šesti podezřelých manažerů. Celkově byl zkonfiskován majetek v hodnotě okolo miliardy korun.

Kdyby bellinzonský rozsudek nabyl právní moci, znamenalo by to sice, že by muselo být zastaveno tuzemské trestní stíhání exmanažerů pro podvod vůči českému státu a vyvedení peněz z MUS – protože platí, že nikdo nemůže být souzený dvakrát za stejnou věc –, nikoli však uvolněn zmíněný majetek.

Aspoň částečně by se ČR mohla „zahojit“ také prostřednictvím tuzemského trestního řízení, jež bylo zahájeno koncem června minulého roku„Už by sice nebylo možné podat obžalobu jako takovou, ale bylo by možné podat takzvaný návrh na zabrání věci, tedy výnosů z trestné činnosti, což je možné i v takovém případě, kdy jde o osobu, kterou nelze odsoudit, či o osobu, jež byla odsouzena v jiném státě,“ sdělil ČESKÉ POZICI zdroj, jenž průběh kauzy dlouhodobě sleduje.

Korupce exnáměstka ministra

Pokračovat rovněž určitě bude stíhání korupční větve kauzy MUS. Policie letos koncem července totiž obvinila exnáměstka ministra průmyslu a obchodu Roberta Sýkoru a zbrojaře Pavla Muselu. Sýkora měl od lobbisty Musely obdržet 85 tisíc dolarů, tehdy téměř tři miliony korun.

Někdejší náměstek ministra Miroslava Grégra (ČSSD) dle vyšetřovatelů peníze získal za svou roli v obelhání tehdejší vlády Miloše Zemana ohledně privatizace Mostecké uhelné společnosti. Za to měl inkasovat minimálně tři miliony korun. Sýkora podle policie napomohl ovládnutí společnosti jejími manažery a za její peníze. Údajně přesvědčil tehdejší Zemanův kabinet, aby skupině skryté za zahraničního investora Appian Group odprodal zbývající menšinový podíl ve firmě za 650 milionů korun.

V případě Pavla Musely je však možné, že trestní stíhání bude zrušeno. Zbrojař, jenž stál v pozadí velkých státních obchodů, totiž před pěti lety po úrazu ztratil paměť a od té doby není jasné, zda je schopný vypovídat. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci jeho zdravotní stav prý bedlivě sleduje. Koneckonců, byla to jeho společnost Torrence Trading, jež dle švýcarské prokuratury obdržela od Koláčka a spol. pět milionů dolarů, které měly sloužit především k uplácení veřejných činitelů.

Řada otevřených otázek 

Nejde však pouze o Roberta Sýkoru. Dle důvěryhodného zdroje se prověřovala i možnost, že část peněz směřovala ke konkrétním politikům tehdejší doby. Nakonec však prý nebylo prokázáno, že by se nějakého korupčního jednání dopustily i další osoby. Pro Vrchní státní zastupitelství v Olomouci tedy existuje důvodné podezření korupce pouze ve vztahu k Sýkorovi. Otevřených otázek však zůstává řada.

Skutečnost, že peníze skončily zejména u osob blízkých některým politikům, aktuálně prověřuje Útvar odhalování korupce a finanční kriminality. Jednu ze společností, kterou peníze prošly, například Musela vlastnil s Jiřím Martínkem, který byl v té době odpovědný za marketing ČSSD a zároveň nejbližším poradcem Stanislava Grosse. Co nevidět ale prý bude vydáno rozhodnutí o odložení věci. Dle zdroje ČESKÉ POZICE se s natolik obrovským odstupem času nepodařilo prokázat, co přesně se s penězi stalo.

Kdy lze ve věci Sýkora-Musela čekat nějaké rozuzlení, zatím říct nelze. V Olomouci aktuálně čekají na právní pomoc ze zahraničí, která by měla dorazit v řádech měsíců. Následně bude žalobce Petr Šereda řešit otázku, zda čekat, jak to dopadne s kmenovou kauzou u nás, a případně i se švýcarským řízením, anebo zda věc neosamostatnit a vyřešit odděleně.

Počet příspěvků: 2, poslední 10.12.2013 10:26 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.