Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kauza MUS: Švýcaři nad Čechy v bitvě o miliardy vedou

  15:18
Kauzu Mostecké uhelné společnosti řeší justice dvou zemí. Švýcarská má k pravomocnému rozsudku blíž. Pokud by tři roky starý rozsudek z Bellinzony nabyl právní platnosti, Švýcarsku by zůstalo zhruba 22,6 miliardy korun. Český stát, který se v roce 2011 nestihl přihlásit do švýcarského řízení, si může jen poplakat.

V Kauze MUS jde o velké peníze. foto: Česká pozice

Jsou tomu už tři roky, co soud ve švýcarské Bellinzoně vynesl nepravomocný rozsudek nad manažery a uhlobarony v privatizační kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS). Od té doby případ stojí. Obžalovaní podnikatelé, kterým je kladeno za vinu vytunelování hnědouhelné společnosti a některým z nich hrozí pobyt za mřížemi, navíc nemají tušení, jakému soudu a rozsudku nakonec budou čelit. Kromě Švýcarů se případem zabývají i čeští vyšetřovatelé, kteří nyní zpracovávají obžalobu. V únoru příštího roku by mělo být jasno, kdy obsáhlý spis dostanou na stůl tuzemští soudci.

Z analýzy LN vyplývá, že mezi tuzemskou a „alpskou“ justicí se může spustit souboj o to, kdo nakonec jako první případ dotáhne k pravomocnému rozsudku. Ve hře jsou velké peníze a mnohem blíže k nim má Švýcarsko. Pokud by rozsudek z Bellinzony z roku 2013 nabyl právní platnosti, Švýcarsku by v současnosti zůstalo zhruba 22,6 miliardy korun – jde o zmražené peníze a finanční tresty pro odsouzené. Vyplývá to z dokumentů písemného rozsudku, soudního spisu a obžaloby, do nichž měly LN možnost nahlédnout.

Dva státy, a jeden verdikt

Muži, kteří dle bellinzonského senátu způsobili v roce 1999 ovládnutím dolů českému státu škodu 2,2 miliardy korun, poukazují, že vyšetřováním téhož případu ve dvou zemích dochází k porušení takzvané úmluvy k provedení Schengenské dohody a principu „ne bis in idem“.

Nepravomocně odsouzení Jiří Diviš, Marek Čmejla, Antonín Koláček, Luboš Měkota, Oldřich Klimecký, Petr Kraus a Jacques de Groote se ocitli v česko-švýcarských kleštích. Muži, kteří dle bellinzonského senátu způsobili v roce 1999 ovládnutím dolů českému státu škodu 2,2 miliardy korun, poukazují, že vyšetřováním téhož případu ve dvou zemích dochází k porušení takzvané úmluvy k provedení Schengenské dohody a principu „ne bis in idem“. Jinými slovy: člověk, který byl v jedné zemi odsouzen pro určitý skutek, nesmí být kvůli stejnému trestnému činu stíhán v jiné zemi. „Rozhodne-li se ve Švýcarsku dříve než v Česku (což je vysoce pravděpodobné), pak veškeré prostředky investované do českého trestního řízení budou pouze obřím plýtváním způsobeným neznalostí či porušením principu ‚ne bis idem‘ dle Schengenské dohody,“ sdělila LN jedna z advokátek obžalovaných Karolina Zelenková. „Jestli ovšem české státní zastupitelství ví víc, než víme my, pak se jedná o proces `a la Kafka, který z principu nemůžeme nikdy vyhrát, protože je veden tak, aby zejména ospravedlnil konfiskaci zablokovaných prostředků,“ dodala právnička.

Vyšetřování má v Česku na starosti žalobce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petr Šereda. Podle něho není v současné fázi nic nestandardního na tom, že kauze se věnují čeští i švýcarští detektivové. „Princip ‚ne bis in idem‘ platí v situaci, kdy je v případu určitá osoba pro stejný skutek pravomocně odsouzena. Ani v České republice, ani ve Švýcarsku pravomocný rozsudek zatím není,“ řekl LN Šereda. Připustil ale, že existuje možnost, že by české řízení v důsledku švýcarského verdiktu skončilo u ledu. „V obecné rovině to vyloučeno není. Důležité by byly detaily rozsudku,“ dodal Šereda.

Prodleva pod Alpami

V pražských právních a finančních kruzích LN narazily na spekulaci, že švýcarská justice možná čeká v odvolacím procesu na moment, kdy se pohne česká větev – tedy kdy Koláček a spol. budou obžalováni a půjdou k soudu.

Proč? Rozdíl mezi švýcarským a českým pátráním spočívá zjednodušeně v následujícím: Švýcaři se zabývali zejména tokem peněz na švýcarských účtech, jejich slabší stránkou je zdrojový trestný čin – tedy peníze, které se měly následně „vyprat“. Češi se soustředí zejména na průběh privatizace na přelomu milénia – v roce 1999 ovládala skupina Appian Group již přes 50 procent MUS, načež vláda Miloše Zemana rozhodla o prodeji zbylého podílu státu za 650 milionů korun. Problém byl, že Antonín Koláček působil jak ve vedení důlního podniku, tak stál za firmami, které podíl v MUS postupně skoupily.

„Švýcarsku dle našeho názoru chybí takzvaný zdrojový delikt, který by umožnil peníze zadržené ve Švýcarsku označit za špinavé. Na druhou stranu česká strana dovozuje údajné spáchání trestného činu podvodu bez toho, že by řešila záležitost takzvaných špinavých peněz.

Advokátka obviněných Zelenková situaci popisuje slovy: „Švýcarsku dle našeho názoru chybí takzvaný zdrojový delikt, který by umožnil peníze zadržené ve Švýcarsku označit za špinavé. Na druhou stranu česká strana dovozuje údajné spáchání trestného činu podvodu bez toho, že by řešila záležitost takzvaných špinavých peněz. Dochází tedy k takovému paradoxu, že Češi by měli označit jednání jako trestné a Švýcaři by pak označili zadržené prostředky za špinavé, tedy by dovodili spáchání trestného činu praní špinavých peněz.“ Od nepravomocného rozsudku uplynuly přesně tři roky. Advokátka Zelenková nevylučuje, že prodleva švýcarského řízení spočívá mimo jiné ve hře o bezmála 23 miliard korun, které by dle rozsudku z Bellinzony Švýcarsku připadly. „Samotná délka odvolacího řízení svědčí o tom, že se nemusí jednat o standardní právní případ, ale mohou se zde řešit i jiné zájmy,“ naznačuje Zelenková.

Smutné Česko

Oči pro pláč mohou zůstat českému státu, který se v roce 2011 nestihl včas přihlásit do švýcarského řízení a nezískal status poškozené strany. „Mohu pouze říct, že ministerstvo financí zatím v žádném případě nemůže prohlásit, že eviduje ohledně Mostecké uhelné nějakou škodu,“ pronesl tehdy ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Detektivové byli nicméně jiného názoru – podle těch švýcarských vznikla při privatizaci MUS České republice škoda 2,2 miliardy korun, podle českých vyšetřovatelů zhruba 1,7 miliardy.

Ředitelka odboru mezinárodněprávních sporů na ministerstvu financí Marie Talašová připouští, že není jisté, zda se Česku povede nakonec alespoň na část peněz dosáhnout. „Vzhledem k tomu, že řízení stále probíhá, ministerstvo financí nechce jakkoliv spekulovat o výši částky, kterou by případně mohlo na základě jeho výsledku získat,“ sdělila LN Talašová.

Institucí, která má za úkol alespoň nějaké peníze ze Švýcarska vymámit, je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jeho mluvčí Radek Ležatka uvedl, že úřad s rozsudkem soudu v Bellinzoně nesouhlasí, a podal tudíž odvolání. „Úřad usiluje o to, aby Česká republika získala v trestním řízení částku, která odpovídá škodě, již Česká republika před švýcarskými orgány činnými v trestním řízení prezentovala. V současnosti je třeba vyčkat na rozhodnutí odvolacího soudu ve Švýcarsku,“ sdělil Ležatka.

Šest mužů, kteří se podíleli na ovládnutí MUS v roce 1999

Antonín KOLÁČEK.

V roce 1994 stál u vzniku společnosti Newton Financial Management Group, která se podílela na skrytém odkupování akcií MUS pro Appian Holding. O rok později usedl do představenstva MUS a postupně se stal nejvlivnějším manažerem. Šéfoval i Appian Group, která ovládla MUS i Škodu Holding.

Jiří DIVIŠ.

Zastupoval švýcarskou společnost Investenergy, která skupovala akcie MUS pro Appian Group. (Dle švýcarských orgánů proudily právě přes Investenergy peníze na soukromé účty.) Byl vrcholným manažerem nebo členem statutárních orgánů Appianu, MUS i Škoda Holdingu.

Marek ČMEJLA.

Svou manažerskou dráhu zahájil ve finanční skupině Newton a stal se manažerem Appian Group, s níž ovládl plzeňskou Škodu. V roce 2010 koupil spolu s Jiřím Divišem a dalšími dvěma osobami dopravně strojírenskou Škodu Transportation, v jejíž orgánech doposud figuruje.

Petr KRAUS.

Další ze spoluzakladatelů firmy Newton Financial Management Group. Podobně jako ostatním odsouzeným mu úřady obstavily běžné účty a zablokovaly majetek. K případu řekl: „Toto je spor o podobu české transformace. Nepatří do pracoven prokurátorů, ale na konference.“

Oldřich KLIMECKÝ.

V roce 1995 zvítězil ve výběrovém řízení na post generálního ředitele MUS. Spustil restrukturalizaci společnosti, která skončila kritizovanou privatizací. Po vypuknutí skandálu a začátku vyšetřování se stáhl do ústraní, ani jednou nedorazil k soudu, kde ho vždy zastupoval advokát ex offo.

Luboš MĚKOTA.

V MUS vedl odbory a později zastával nejvyšší manažerské funkce. V roce 2005 spolu s Antonínem Koláčkem získali každý čtyřicetiprocentní podíl v dolech, který posléze prodali Pavlu Tykačovi. Rozsudku ve Švýcarsku se nedočkal, v roce 2005 ve věku 55 let náhle zemřel.

Prodej domu 167 m2, pozemek 207 m2
Prodej domu 167 m2, pozemek 207 m2

A vei 43A, Provincia de Alajuela, Cd Quesada, Barrio San Roque, Ciudad Quesada, San Carlos, Ciudad Quesada, Kostarika
4 518 709 Kč