Kauza kuřata aneb Jak EU chrání své spotřebitele

Unijní legislativa zvýhodňuje výrobce používající levnější technologie chlazení a mražení kuřat, čeští drůbežáři proti tomu protestují.

Evropské unii nevadí, že v levnějších kuřatech chlazených vodou spotřebitel kupuje v ceně masa zbytkovou vodu, což není případ kuřat (drážeji) chlazených vzduchem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Evropské unii nevadí, že v levnějších kuřatech chlazených vodou spotřebitel kupuje v ceně masa zbytkovou vodu, což není případ kuřat (drážeji) chlazených vzduchem. | foto: (c)ReutersČeská pozice
Evropské unii nevadí, že v levnějších kuřatech chlazených vodou spotřebitel kupuje v ceně masa zbytkovou vodu, což není případ kuřat (drážeji) chlazených vzduchem.

Ochrana spotřebitele na bruselský způsob se projevuje především stále vyšší regulací a novými povinnostmi, jež zatěžují evropské výrobce potravin. To je třeba konstatovat hned na počátku. A pokud unijní byrokracie nezmění dosavadní přístup, bude oblast potravinářství vedle makroekonomických problémů spojených s fungováním eurozóny dalším významným impulsem k odstředivým snahám členských zemí sdružených v evropském společenství.

Část přijímaných regulací sice na jednu stranu slouží k ochraně zemědělců a potravinářů, většina však snižuje konkurenceschopnost evropského potravinářství jako celku zbytečným zvyšováním nákladů na potravinářskou produkci. Což není v zájmu spotřebitele (natožpak výrobců) ani náhodou. Stále rozsáhlejší byrokracie navíc vytváří i další nespravedlnosti mezi výrobci z jednotlivých zemí. Dokonce i v případě, kdy mají novelizovaná pravidla ambici původní legislativu zjednodušit. Byrokracie bují i z dobrých úmyslů!

Kontraproduktivní kuřecí liberalizace

Příkladem jsou podmínky upravující na evropském trhu obchod s kuřaty a označování těchto produktů. Současná legislativa totiž zvýhodňuje výrobce používající levnější technologie chlazení a mražení kuřat vodou a stanovuje povinnost všech členských zemí přijmout tyto výrobky na svá území. Do roku 2006 přitom platilo, že země, jež při chlazení a mražení kuřat na svém území používají stoprocentně chlazení vzduchem, což je dražší, ale zdravotně bezpečnější (a je to případ ČR), mohou výrobky chlazené vodou odmítnout. To se novelizací takzvaného hygienického balíčku změnilo, stejně tak novelizací (fakticky liberalizací) balíčku padla pravidla týkající se minimálního množství vody používané k chlazení kuřat. V praxi tím došlo k poškození našich výrobců, kteří se navíc ani nemohli diskusí o novelizacích účastnit, neboť ta se připravovala těsně před vstupem ČR do EU.

V rozporu s neustálým tvrzením EU o zvyšování bezpečnosti evropských potravin, vyšších standardech výroby těchto potravin a ochraně zdraví spotřebitele došlo také k reálnému popření všech těchto tezí. Kuřata chlazená vodou navíc představují kromě vyšších zdravotních rizik rovněž formu klamání spotřebitele, neboť legislativa EU připouští při této technologii několikaprocentní obsah zbytkové vody v kuřatech i jejich dílech a zároveň nedává spotřebiteli možnost použití rozdílných technologií při chlazení kuřat rozlišit. V levnějších kuřatech chlazených vodou tak spotřebitel kupuje v ceně masa zbytkovou vodu.

Obhájit národní zájmy lze

Při správné argumentaci a společném úsilí úředníků i podnikatelů existuje v rámci EU prostor pro obhajobu zájmů tuzemských potravinářů.

Potěšitelné je, že se proti tomuto znevýhodnění naši drůbežáři na půdě EU ozvali a že v této věci dosáhli i podpory ministerstva zemědělství. Sdružení drůbežářských podniků ČR v prosinci loňského roku požádalo Evropskou asociací zpracovatelů drůbeže (AVEC) o podporu změny legislativy a tento návrh asociace 7. prosince podpořila. Konkrétně bylo dohodnuto, že bude iniciována změna obchodních norem pro drůbeží maso tak, že při chlazení drůbežího masa vodou bude muset být takové maso pouze zmraženo a označeno, že bylo chlazeno vodou. Dalším diplomatickým úspěchem našich agrárních vyjednavačů se stalo zařazení změny legislativy EU týkající se drůbeže na program jednání řídícího výboru DG AGRI (generálního ředitelství zemědělství EU). Příslušná pracovní skupina by se problémem měla zabývat ještě v lednu.

„Kauza“ kuřata ukazuje, že při správné argumentaci a společném úsilí úředníků i podnikatelů existuje v rámci EU prostor pro obhajobu zájmů tuzemských potravinářů. To je pozitivní zpráva. Možný „drůbeží“ úspěch ČR však nemůže „přebít“ celkové směřování legislativy EU v oblasti potravinářství, která pod heslem ochrany spotřebitele fakticky spíše potravinářskou produkci znevěrohodňuje a zákazníky od nákupu evropského potravinářského zboží spíše odrazuje. Houšť evropských zákonů a vyhlášek v oblasti potravinářství výsledné výrobky zdražuje, což otevírá odbytový prostor ne evropské, ale naopak mimoevropské produkci. Také rostoucí počet povinně uváděných nápisů na obalech potravin spotřebitele ve skutečnosti neinformuje více, ale odrazuje jej od toho, aby tyto údaje akceptoval, což prokázaly výsledky celoevropského průzkumu spotřebitelského chování.

Skutečnost, že výrobci potravin nemají povinnost uvádět na obalech výrobků původ potravin, zase vede k obtížné identifikaci produktů, popírá identitu národních specialit a ve finále opět vede spíše k matení spotřebitele včetně rozšiřování prostoru k jeho klamání. Připočteme-li k tomu nechuť EU akceptovat některé po celém světě využívané technologie, jako je použití geneticky modifikovaných surovin k výrobě potravin, je evidentní, že Brusel musí současné pojetí takzvané ochrany spotřebitele změnit.

Nevěřte tvrzení na obalech

Prvním krůčkem je posuzování nutričních a zdravotních tvrzení na obalech potravin, kterým se již více než rok zabývá Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Úřad zatím drtivou většinu uvedených tvrzení zamítl (zhruba 80 procent) jako vědecky nedoložitelných. To je ve své podstatě dobrá zpráva, neboť mnohá tvrzení o nadstandardně pozitivních vlastnostech potravin jsou ve skutečnosti marketingovým trikem, jak na nákup takových výrobků nalákat spotřebitele a jak z něj také vytáhnout více peněz. Fakticky tedy jde o klamání spotřebitele, a ochrana před klamáním skutečně v zájmu spotřebitele je. To ale nestačí. V zájmu spotřebitele je také co nejnižší cena při garantované kvalitě a možnost zjistit, odkud daný výrobek pochází.

Zhruba 80 procent tvrzení na obalech potravin je vědecky nedoložitelných a jsou pouze marketingovým trikem.

EU tak musí na jedné straně současné předpisy spíše než utužovat více liberalizovat, na straně druhé by měla být jasně stanovena takzvaná dohledatelnost původu výrobku, například země původu rozhodující zemědělské suroviny. A to obojí najednou, jinak může liberalizace skončit jako ta s kuřaty. Mimochodem – možnost odmítnout, nebo alespoň administrativně zkomplikovat dodávky zboží v případě, kdy není minimalizováno zdravotní riziko příslušného výrobku, v EU samozřejmě existuje. Jde například o dodávky různých typů mas podle toho, jaká je v té či oné zemi nákazová situace, čili nakolik jsou místní chovy prosté chorob hospodářských zvířat. Precedens pro zpřesnění kuřecí legislativy v případě označování použitou technologií chlazení či mražení tedy existuje.