Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Mrtvý lev IPB ožil, ČSOB žádá tučnou náhradu

  9:22
Patnáct let je dlouhá doba i na komplikované dědické řízení. Smrt „lva“ ve světě financí, krach Investiční a Poštovní banky v roce 2000, však dodnes zaměstnává českou justici. A nejde o drobné zbytky, ale o stamiliony korun. V konečném důsledku je to hra o peníze centrální banky, potažmo českého státu.

Demontáž poutače zkrachovalé banky IPB. foto: Lidové noviny

Na stole je tak podle zjištění LN snad nejznámější kauza spojená s pádem IPB – akce nazvaná České pivo. V té byly z později zkrachovalého finančního kolosu v podstatě zadarmo vyvedeny akcie předních českých pivovarů jako Prazdroj nebo Radegast. Vedly se kvůli tomu desítky dlouhých soudních sporů i arbitráží o desítky miliard korun.

Spor rozsoudí pařížští arbitři

ČSOB zažalovala centrální banku zhruba o 400 milionů korun

Nicméně teď už jde „pouze“ o stamiliony. Ty po České národní bance požaduje Československá obchodní banka, jež zkrachovalou IPB v roce 2000 převzala. Před pařížským arbitrážním tribunálem, který však zasedá v Praze, zažalovala centrální banku zhruba o 400 milionů korun.

Jde o náhradu nákladů, které bankovní dům za vedení obchodních a trestních soudních řízení doma i v zahraničí v případu České pivo zaplatil. Podle zdrojů LN z banky ji vedením těchto sporů sama centrální banka v roce 2001 pověřila, a proto si ČSOB peníze nárokuje.

ČNB: Bez komentáře

V minulosti takto poslala ČNB do ČSOB zhruba tři miliardy korun, z nichž jí ale většinu vrátila státní kasa

Jako ostatně u všech soudních sporů jsou aktéři skoupí na slovo. „Váš dotaz se týká neukončeného případu souvisejícího se smlouvou a slibem odškodnění, které ČNB uzavřela s Československou obchodní bankou po prodeji Investiční a Poštovní banky, a ČNB jej není oprávněna komentovat,“ napsal LN Tomáš Zimmermann z tiskového oddělení správce státních finančních rezerv.

U peněz, které má centrální banka vyplácet po krachu IPB, jde ovšem o běžnou praxi. „ČNB si nechá vždy verdiktem potvrdit oprávněnost takových nároků, aby ji nemohl někdo popotahovat,“ uvedl pod podmínkou anonymity zdroj seznámený s kauzou IPB. V minulosti takto poslala do ČSOB zhruba tři miliardy korun, z nichž jí ale většinu vrátila státní kasa.

Pivní pojistka

S nutným navýšením kapitálu a odkupem dalších akcií byla investice Nomury vyčíslena na 7,1 miliardy korun

Pro pořádek jen zopakujme, co to vlastně České pivo bylo. Šlo o jakousi pojistku pro japonskou banku Nomura, která v IPB získala postupně zhruba šestačtyřiceti procentní podíl. Za státní podíl okolo 36 procent zaplatila něco přes tři miliardy korun. S nutným navýšením kapitálu a odkupem dalších akcií byla investice Nomury vyčíslena na 7,1 miliardy korun.

Na stejnou sumu pak byly ohodnoceny akcie předních českých pivovarů v čele s Plzeňským Prazdrojem. A ty získala právě Nomura. Zaplatit za ně mohla podle smlouvy buď hotově, nebo akciemi IPB. A druhou variantu skutečně využila, a to až po pádu banky, kdy platila bezcennými papírky. Tudíž pivovary získala v podstatě zdarma. Přitom je obratem prodala světové pivovarnické špičce SABMiller za 24 miliard.

IPB zřejmě nikdy nezmizí

V obchodních sporech kolem Českého piva ČSOB neuspěla, trestní řízení v podstatě vyšuměla do ztracena. Že ale akce České pivo nebyla úplně křišťálově čistá, naznačilo právě vyrovnání Česka s Nomurou po prohrané arbitráži kvůli pádu banky se lvem ve znaku. Od sumy přesahující 34 miliard korun, kterou stanovili arbitři jako hodnotu IPB v době krachu, se ke konečné sumě, již musela státní kasa Japoncům vyplatit, dospělo mimo jiné odečtením částky 8,4 miliardy korun. A to byla nominální hodnota bezcenných akcií, jimiž za pivovary Nomura platila.

Například v minulém roce musela ČNB vyplatit „modré“ bance asi 130 milionů korun. Za co přesně, obě finanční instituce tají.

Doplatky za IPB mimochodem mezi ČSOB a ČNB ještě čas od času proběhnou. Například v minulém roce musela ČNB vyplatit „modré“ bance asi 130 milionů korun. Za co přesně, obě finanční instituce tají.

Navíc hrozí, že se příběh IPB může vždy znovu objevit na scéně. „Není nemožné, že někdo vytáhne směnku nebo pohledávku splatnou třeba v roce 2020 z portfolia IPB. Ta kauza snad nikdy nezmizí,“ říká zdroj obeznámený s řešením „lví“ pozůstalosti.

Na druhé straně ne všechno si ČSOB nárokuje. Marginální částky, které občas ještě kvůli IPB vyplácí, v řádu tisícikorun či drobných desítek tisíc státu „promíjí“. Administrativa spojená s tím, aby banka státní krytí pohledávek vymohla, by stála víc peněz, než kolik by získala.

Historie kauzy IPB

  • 4. března 1998 Kabinet rozhodl o prodeji 36procentního podílu v Investiční a Poštovní bance (IPB) japonské bance Nomura za 3,031 miliardy korun.
  • 16. června 2000 ČNB uvalila na IPB nucenou správu.
  • 19. června 2000 ČSOB se dohodla s nuceným správcem IPB, ČNB a ministerstvem financí na převzetí kontroly v IPB.
  • 18. října 2000 Saluka, dceřiná firma Nomury, oznámila, že požaduje po státu náhradu škody vzniklé převedením IPB na ČSOB. Tím začala arbitráž minimálně o 40 miliard korun.
  • 17. března 2006 Stát arbitráž s Nomurou prohrál, protože neochránil investici Nomury do IPB.
  • 30. listopadu 2006 ČR podepsala s Nomurou smír. Nomura se podle smlouvy vzdá všech nároků vůči ČR a zastaví všechny spory vůči státu. Česko stáhne žalobu na ochranu investic a zajistí zastavení všech sporů s Nomurou.
  • 9. června 2008 Arbitři určili, že IPB v době, kdy na ni stát uvalil nucenou správu, měla hodnotu 34,2 miliardy korun. Stát zaplatil podle narovnání s Nomurou přibližně desetinu částky, tedy asi 3,65 miliardy korun.

Papírenský pohrobek za miliardy

Soudní tahanice o dvanáct miliard s bývalým papírenským kolosem vede ČSOB, jež padlou IPB převzala.

Řadu podivuhodných a pochybných sporů spustil v roce 2000 pád Investiční a poštovní banky. A ani po patnácti letech jim není konec. Dokonce se ještě pořád hraje o miliardy korun, které by v konečném důsledku mohly být placeny ze státní kasy. V jednom případu, který je podle informací stále živý a v podstatě v počátcích, jde dokonce o 12 miliard.

Aktéry soudních tahanic jsou ČSOB, která IPB po krachu za korunu převzala, a bývalý ostravský papírenský kolos ICEC Holding, za nímž stojí offshorová skořápka ze souostroví Svatý Vincenc a Grenadiny.

Zda má ostravská firma nárok na dvanáct miliard korun, které po bance požaduje, má rozsoudit arbitráž. „Probíhající spory nemůžeme komentovat,“ odmítl mluvčí ČSOB Hany Farghali sdělit jakékoliv podrobnosti i o tom, kdy by k alespoň dílčímu rozhodnutí mohlo dojít.

Dědictví papírového knížete

Pro pochopení sporu je třeba vrátit se o dvě desetiletí nazpátek. V roce 1996 se ICEC, patřící dnes již zesnulému „papírovému knížeti“ Jaroslavu Dostálovi, který v té době platil za jednoho z nejbohatších Čechů, rozhodl expandovat do Slovinska a koupil tamní papírny Vipap Videm Krško. Jejími akciemi se zaručil za rozsáhlé úvěry, které měl u IPB, s níž ostatně rozsáhle spolupracoval, banka byla i spolumajitelkou některých firem papírenského impéria.

V roce 1998 ovšem kvůli nespláceným úvěrům banka akcie převzala a po jejím pádu přešly v rámci nechvalně proslulých kajmanských fondů do ČSOB. Později pak při řešení dědictví „lví banky“ na stát. Ten ostatně slovinské papírny, které v minulosti vydaly i knihu Václava Klause Modrá, nikoliv zelená planeta, vlastní dodnes a právě v těchto dnech běží tendr na jejich odprodej.

ICEC v minulosti u několika soudů napadla postup IPB, leč neúspěšně. V arbitráži tedy chce alespoň náhradu škody, která jí vznikla. Její podíl měl mít v 90. letech hodnotu 1,6 miliardy korun. A dnes by prý dosahoval až osmi miliard. Zbytek do žalované částky jsou úroky.

Arbitráž, o níž se nyní jedná, nemá proběhnout před stálým rozhodčím soudem, ale má být ad hoc sestavena. Podle informací LN se to ani po letech nezdařilo. Zatím se povedlo jen každé ze stran jmenovat svého rozhodce. O předsedu tribunálu se soupeři utkají u soudu. Ani to však není tak jednoduché. Aktuálně se vede spor o příslušnost konkrétního soudu – tedy zda jím má být Městský soud v Praze, či postačí soud nižší instance.

Garance od ČNB

O výši nároku se dá ovšem pochybovat. Stát musel v minulosti miliardovými subvencemi slovinské papírny udržet při životě. Papírově pak jeho podíl – konkrétně 96,5 procenta, zbytek akcií drží samy slovinské papírny –má hodnotu 75 milionů eur, tedy přibližně dvě miliardy korun. Skutečná hodnota se ukáže až podle nabídek v tendru.

Sama ČSOB ve vítězství věří, když i ve výroční zprávě píše, že podle ní je spor naprosto nedůvodný, a nepředstavuje tak pro účetnictví banky žádné riziko. Spekulanti s pohledávkami to ale viděli před sedmi lety jinak. Tehdy chtěl stát totiž v rámci zbytkové agendy z bývalé České konsolidační agentury prodat pohledávku za ICEC asi za čtvrt miliardy, kterou se léta snaží neúspěšně v podstatě z nefunkčního holdingu vymoci. Ačkoliv měl za to, že je bezmála bezcenná, sešlo se čtrnáct zájemců. Lákadlem měl být právě spor s ČSOB, který běží dodnes. Stát nakonec pohledávku neprodal.

Tehdy navíc byly stát a ČSOB trochu „na kordy“, když se před mezinárodními tribunály hrdlily o miliardy související rovněž s pádem IPB. A garantem případně prohraného sporu s ICEC je Česká národní banka a té zase garantuje peníze ministerstvo financí. Spekulanti tak mohli sázet na menší vůli banky bránit se u soudů.

Mezitím ovšem stát a ČSOB nalezly, a to zejména v řešení dědictví kajmanských fondů, kam IPB ukryla nejproblematičtější případy ze svého portfolia, společnou řeč. A banka ICEC nepodceňuje.

Peníze v trezorech ČNB tak mohou být alespoň v tomto sporu v klidu – ostatně i tak to bude ještě právní bitva na dlouhou dobu.

Autor: