Na Slovensku vypukla aféra, jež vzbuzuje různé polemiky. Například o tom, na základě čeho vypukla. Byly zveřejněny přepisy odposlechů z akce Slovenské informační služby (SIS) z roku 2006 s krycím názvem Gorila. Podstatou kauzy jsou záznamy, jak finanční magnát Jaroslav Haščák ze skupiny Penta diktuje politikům coby malým harantům, co mají udělat, aby na tom jeho skupina vydělala. Lze těžko odhadnout, co všechno se v souvislosti s Gorilou ještě objeví a jak dalekosáhlé to bude mít dopady.
Velký vztek a atak na toho, kdo materiály zveřejnil, se dá samozřejmě očekávat, jako obvykle. Bude argumentováno jejich nevěrohodností, bazírováno na formálních nedostatcích – například absence původních zvukových záznamů, které byly následně přepsány – a sterým způsobem odváděna pozornost od merita věci. Bude poukazováno, že zveřejněním byl spáchán trestný čin, neboť přepisy odposlechů jsou utajovanými skutečnostmi chráněnými dle zákona.
Společenský prospěch
Předseda strany Smer-SD Robert Fico byl nejednou návštěvníkem odposlouchávaného bytu. O tom byl informován tehdejší slovenský premiér Mikuláš Dzurinda (SDKU), který však nekonal. Máslo na hlavě proto mají téměř všichni. A lze se tudíž domnívat, že se na osoby odpovědné za publikování přepisů odposlechů vrhnou společně a v pozoruhodném souladu.
Jejich skrytým jako sláma z bot čouhajícím motivem bude, že každý stát sviňárny politických špiček utajuje oprávněně – od toho má přece zákon! A souhlasné mručení až chrochtání se bude ozývat ze zahraničí, ať zprava, nebo zleva. V takové souvislosti však nikdy nelze dostatečně zdůraznit, že skutečnosti o páchání a nestíhání tak závažné trestné činnosti nemohou být skrývané pod rouškou zákona o ochraně utajovaných informací! Utajované mohou být pouze po nezbytnou dobu až informace o trestním stíhání všech, kteří se takových skutků dopouštějí.
Publikování neodtajněných informací je legitimním způsobem, jak dát věcem jistý impuls, když vláda nekoná, a možná se snaží získané informace „zobchodovat“ třeba za „vstřícnější“ chování opozice
Publikování uniknuvších neodtajněných informací pak je společensky přípustné, jestliže utajování inkriminovaných skutečností má nepochybně mnohem závažnější společenské důsledky (škody) než jejich publikování. V takové situaci se úniky utajovaných skutečností stávají společensky prospěšnými, byť formálně nesou znaky trestného činu.
Legitimní způsob
Proto je zcela vedlejší, kdo „gorilí“ dokument zveřejnil, protože tento únik utajovaných skutečností je oprávněný. Po tom všem, kdy se nic nedělo, přestože byl tehdejší slovenský premiér Dzurinda informován, vlastně už jiná možnost nezbyla. Publikování je proto legitimním způsobem, jak dát věcem jistý impuls, když vláda nekoná, a možná se snaží získané informace „zobchodovat“ třeba za „vstřícnější“ chování opozice.
(Podobně jako kdysi premiér Miloš Zeman zřejmě zobchodoval „Zemanův“, respektive „Baštův“ kufřík. Nepodal trestní oznámení, přestože měl „nabito“, a protistrana mu na revanš, byť se skřípěním zubů, umožnila odhlasovat státní rozpočet podle jeho představ. A to není cena zanedbatelná za jeden kufřík.)
Kauza Gorila by tedy měla být poučením pro vlády budoucí, aby se nekonání při zjištění nepravostí nestalo zvykem. Aby odpovědní činitelé takové „výživné“ informace nenechali někde vyhnívat, aby to prostě příště nenechali dospět tak daleko. Protože jinak se to může objevit na veřejnosti v ten opravdu nejnevhodnější okamžik. A tím nejnevhodnějším okamžikem je u materiálů podobné brizance vlastně jakýkoli okamžik.
A na médiích je, aby se na to politici opravdu mohli spolehnout, že taková neřádstva zpravidla dříve, či později vytečou.
ČESKÁ POZICE o slovenské kauze Gorila: Na Slovensku řádí Gorila
