Katolíci rozšířili svůj fond o investice do nemovitostí

Od chvíle, kdy bylo jasné, že po letech neplodných snah nastane odluka církví od státu, čelili duchovní záplavě zaručených investičních nabídek. Ať už to byla tradiční pyramida s diamanty nebo zlatými cihlami, nebo jeden z nejbizarnějších návrhů – na spoluvlastnictví nevěstince. Samostatné hospodaření církve se řídí přísným a konzervativním etickým kodexem, takže podobné příležitosti k množení majetku nepřicházejí v úvahu.

To ale neznamená, že by si kněží mohli dovolit otáčet se k finančnictví zády. Naopak. Už skoro dva roky funguje katolický fond, kterému na konci února přibyla třetí podmnožina – fond specializovaný na investice do nemovitostí. Založen byl už ke konci roku 2015, ale až dosud trvalo najít fondu vhodného správce, který za dohledu církve a dodržení kodexu pomůže majetku růst. Nakonec ve výběrovém řízení uspěl odborný tým z ČSOB, jemuž s investiční strategií pomohou experti z Patria investiční společnosti.

První fáze

„Díky podfondu budou moci církevní zástupci investovat například do zemědělské půdy, komerčních nebo kancelářských prostor,“ říká Jaroslav Rozehnal, obchodní ředitel ČSOB Asset Management. Základní jmění nemovitostního fondu je 2,5 milionu korun, prostředky do něj vložila většina diecézí. Smysl má především v tom, že díky kumulovaným penězům z různých biskupství bude možné koupit nemovitosti, na které by jednotlivé diecéze samy nedosáhly.

„Umím si představit například zemědělské družstvo včetně závodu,“ upřesňoval při založení podfondu Tomáš Holub, tehdy generální sekretář České biskupské konference (ČBK), dnes hlava plzeňské diecéze. Církvím, a té katolické v největším měřítku, se po celé republice vracejí lesy a pole. V první fázi jdou peníze na ozdravení stromových porostů a nákup dalších pozemků, jimiž se hospodářství spojí do souvislých celků.

Těžba dřeva představuje jen jeden zdroj příjmů, biskupové chtějí vedle toho začít zpracovávat odpad na palivo. „Výhledově počítáme i s nákupem pily a zřízením vlastního statku. Rádi bychom také vlastní lesnickou a zemědělskou střední školu, protože je třeba vychovávat si zaměstnance. A k ní by právě patřil statek,“ líčí plány olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Pestré a různorodé portfolio

Katolíci, kteří představují nejpočetnější českou církev, se rozhodli rozhojňovat své peníze formou investičního fondu SICAV. V České republice je tato možnost zavedená od začátku roku 2014, církev se jí chopila hned v květnu téhož roku. SICAV fond se dá, zjednodušeně řečeno, popsat jako základní strom, na který se postupně navěšují rozmanité větve – podfondy. Každý z nich může mít vlastní zaměření a vlastní peníze, které jsou od ostatních oddělené. Výhoda je jasná: kdyby jedna z investičních větví nedopadla dobře, ty ostatní zůstanou zdravé.

Dělení do podfondů navíc umožňuje, aby portfolio, do něhož církev vkládá peníze, bylo pestré a různorodé, čímž je zase více chráněné proti vnějším vlivům ekonomické nepřízně. Prostředky církev vkládá především do cenných papírů a nemovitostí, protože jsou to nejbezpečnější oblasti. Za rok 2015 celkově investovala 1,2 miliardy korun, a jsou v tom i vlastní podnikatelské záměry. Třeba brněnská diecéze přebudovala nefunkční fary na ubytovací centra a využila tak nájezdů turistů, kteří prahnou po cyklostezkách mezi moravskými vinicemi.

V Olomouci zase založili firmu Kristýn služebník, stará se věřícím o pojištění nebo mobilní služby, vedle toho si hanácké arcibiskupství otevřelo také pizzerii s kávou z vlastní pražírny. „Jednotlivé diecéze zpravidla investují a hospodaří samostatně, ale nejen nemovitostní fond je projevem jejich vůle investovat do určité míry společně. Jsem přesvědčen, že díky tomu se zvládneme o naši budoucnost postarat v rámci zodpovědného, etického a dlouhodobě udržitelného zhodnocování našich aktiv,“ říká Stanislav Přibyl, Holubův nástupce v postu generálního sekretáře České biskupské konference.

Nemožnost krachu

Jinak to ani nejde, protože církev na rozdíl od firemního holdingu nemůže nechat některou ze svých „dcer“ zkrachovat, když se jí nedaří, a zaměřit se jen na ziskové. Některé diecéze jsou poměrně chudé, například litoměřická nezíská takřka nic z restitucí, protože spadá pod Benešovy dekrety. Biskupství si proto musí poradit s náhradou od státu, která je v jeho případě nízká, protože se parceluje podle počtu „obsluhovaných“ katolíků.

Celková náhrada za nevydané majetky v roce 2015 činila 1,282 miliardy, na litoměřický obvod připadlo 115 milionů. Ty se musejí včas a dobře investovat, v roce 2043 výplaty náhrad skončí. Pro představu, jak velký úkol před duchovními ještě leží: součástí majetkového vypořádání je i roční příspěvek státu na mzdy kněží, který se každoročně snižuje o pět procent. Loni tak poklesl poprvé, až se v roce 2030 dopracuje na nulu. V roce 2015, kdy byla posílaná částka maximální možná, šlo takhle od státu katolíkům 892 milionů.

To je minimální částka, k níž se církev potřebuje dopracovat, aby zvládla zaplatit svým lidem za pastorační práci. Výnosy hospodaření po zdanění předloni vyšly na 108 milionů. K cílovému minimu je tak nutné zabrat alespoň osminásobně. Představitelé nejpočetnější české církve mají od začátku peníze rozdělené do tří „přihrádek“.

Efektivní hospodaření

Ta první je investiční, jde o zmíněný katolický fond, jehož správu kněží svěřili ČSOB. Rozpadá se do tří podfondů, růstového, výnosového a nejnovějšího nemovitostního. První a poslední má na starosti ČSOB Asset Management, prostřední spravuje Česká spořitelna. Peníze v růstovém fondu se znovu vkládají do dalších investic, a vytvářejí tak zásoby pro budoucnost, výnosový generuje prostředky, které se dají rovnou použít třeba na opravy památek nebo platy duchovních i civilních zaměstnanců.

Nemovitostní fond je svého druhu průnikem dvou popsaných – koupené pole znamená dobře uložené peníze na horší časy, a když se pronajme, přináší současně každoroční výnos. Další dvě „přihrádky“ jsou solidární a rezervní fond. Do solidárního přispívají bohaté diecéze, jako je Olomouc nebo Praha, těm chudším, které by vlastními silami ekonomickou samostatnost nezvládly – například Plzeň či Litoměřice. Rezervní fond je pokladničkou pro všechny případy, má funkci záložního zdroje v případě neplánovaných situací.

Podle zákona, který schválila vláda Petra Nečase (ODS), náleží v rámci vyrovnání církvím majetek v hodnotě 75 miliard. Jde o budovy, pozemky i kulturní památky. Na těch duchovní příliš nevydělají, pokud se nepočítá návštěvnické vstupné do arcidiecézních muzeí, navíc třeba obrazy nechávají církve většinou v bezplatné zápůjčce státním nebo městským galeriím. A jsou v tom také kostely s obrovským vnitřním dluhem, protože se do jejich rekonstrukce desítky let neinvestovalo.

Náhrady za majetek, který vydat nelze, činí 59 miliard korun, podle odhadů mohou se započítáním inflace dosáhnout na 90 miliard, protože částky odcházejí postupně, jsou rozložené do splátek až do roku 2043. Pak už budou církve definitivně odloučené od státu a odkázané jen na vlastní schopnosti efektivního hospodaření, jehož horizont se, slovy bývalého plzeňského biskupa Františka Radkovského, počítá do období „navěky“.