Karel Muzikář starší se prezidentem nestane. Podnikatel blízký prezidentu Václavu Klausovi totiž nezískal na podporu své prezidentské kandidatury potřebný počet senátorů ani poslanců, ani 50 tisíc podpisů. ČESKÁ POZICE informovala o jeho záměru kandidovat na Hrad již na konci srpna. Informaci tehdy získala na základě dopisu, v němž Muzikář oslovil ženy oceněné titulem Lady Pro z jeho projektu Českých 100 nejlepších, který pořádá Muzikářova společnost Comenius.
ČESKOU POZICI zajímalo, u kterých zákonodárců (senátorů potřeboval deset, poslanců dvacet) se Muzikář ucházel o podporu. „V Senátu jsem jednal s odcházející místopředsedkyní paní Alenou Palečkovou, která jako dlouholetá členka strany a senátorka byla velice rozčarovaná posledním vývojem v ODS. Z ČSSD jsem jednal se Zdeňkem Škromachem, který mi dokonce desátý podpis napevno přislíbil,“ napsal ČESKÉ POZICI Muzikář. Velkou naději prý vkládal také do Jiřího Čunka (KDU-ČSL), kterého považuje za jednoho „z nejpragmatičtějších politiků současnosti, který ví přesně, co tenhle národ tam dole potřebuje“.
Muzikář s jistou dávkou hořkosti dodal: „Jinak jsme ale daleko více spoléhal na Poslaneckou sněmovnu, už proto, že dva důležití kandidáti, Přemysl Sobotka a Jiří Dienstbier, jsou v Senátu doma.“ Totálním zklamáním pro Muzikáře byli poslanci ODS, mezi nimiž má několik dobrých známých. „Jako 20 let po právu osočovaný ‚klausovec‘ jsem si myslel, že právě u nich najdu podporu pro svoji nestranickou kandidaturu, protože velká většina z nich ví naprosto přesně, že Přemysl Sobotka v nadcházející volbě nemá šanci a že je hrubou chybou, že z této volby vyjde ODS zcela naprázdno a že to dokonce od začátku ví.“
Prvním sítem prezidentských voleb tedy neprošel ani jeden z mužů blízkých dosluhujícímu Klausovi. Kromě Muzikáře neuspěl ani prezidentův tajemník Ladislav Jakl (kandidát Svobodných), který nasbíral pouze 25 tisíc hlasů a neuspěl ani v Parlamentu. Jaklův neúspěch je kvůli natolik malému počtu shromážděných podpisů obzvlášť hořký, protože ho vlastně zastavila občanská společnost, kterou s gustem označuje za fašistickou. Jakl však z toho nemusí být smutný. Nestal se totiž prezidentským kandidátem, jenž by se opíral o „fašisty“.
Karel Muzikář se v polistopadovém podnikatelském prostředí vypracoval mezi významné české podnikatele. A vedle Jana Fischera, Miloše Zemana či Vladimíra Dlouhého byl dalším účastníkem, který usiloval o podporu své kandidatury na prezidenta, jenž byl před pádem minulého režimu členem KSČ. Jeho syn, Karel Muzikář mladší, je řídícím partnerem významné advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges. Zajímavé také je, že Muzikář starší je jedním z iniciátorů myšlenky na vybudování Knihovny Václava Klause.
Vlakem do Číny a povinná vojna
Projekty a nápady, které by Karel Muzikář starší podporoval, kdby se stal prezidentem:
- „Mým asi ne zcela populárním projektem je, a je to spojeno i s předchozí obavou, zavedení povinné služby vlasti pro chlapce i dívky ve věku, kdy se dostáváme na začátek dospělosti. Vím, že podobné projekty již existovaly i v minulosti, a vím, že s povinnou vojenskou službou pro chlapce i dívky mají velmi dobré zkušenosti v Izraeli. Nechci samozřejmě, abychom tupě napodobovali kterýkoliv z podobných modelů, a současně bych byl rád, kdybychom se ze všech předchozích a podobných zkušeností učili. Evropa a Česká republika v roce 2013 a dále budou žít a existovat v podmínkách z řady hledisek naprosto unikátních, s mimořádnými potřebami a nutnostmi, na které by měla tato služba mladou generaci cíleně, kvalifikovaně a pokud možno i efektivně připravit.“
- „Jde o důraznou iniciativu České republiky ve věci vybudování super rychlé železniční tratě, která by propojila západoevropskou síť rychlých vlaků s městem Šen-čen v Číně, kde by se trať napojila na již existující čínský systém, který se prý rozšiřuje o neuvěřitelných deset tisíc kilometrů ročně. Jako prezident bych tomuto projektu s pracovním názvem Com–Con, tedy Comenius–Confucius, věnoval mimořádnou pozornost i proto, že při mé návštěvě v listopadu 2011 společně s čínským velvyslance v Praze, panem Jü Čching-tchaj u pana premiéra Nečase (celý projekt považuji za českou iniciativu a čínskou investici) o něj zájem evidentně byl.“