Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kam se během dvou měsíců prezidentské kampaně posunul fenomén Franz?

  13:43

Zkušenost z kampaně: Oživují se lepší stránky historie české země po linii Hus-Havlíček-Palacký-Masaryk-Patočka-Havel.

„Některé politiky známe již dvacet let, a stejně je vždycky něco osvítí, že si najednou myslí, že jsou dobří. Občané ale nyní ve volbách řekli, že tuto divnou mantru už nechtějí opakovat,“ říká „občanský kandidát“ na prezidenta Vladimír Franz. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Ještě v srpnu musel Vladimír Franz v rozhovoru pro ČESKOU POZICI vyvracet, že by jeho případná kandidatura na prezidenta byla recesí nebo happeningem. Od té doby v rámci kampaně, při které dle svých slov utratí peníze maximálně za benzin, objel se sérií diskusních setkání celou republiku. Pomáhají mu desítky dobrovolníků.

„Občanský kandidát“ Franz díky tomu nyní spurtuje do finiše závodu o získání 50 tisíc podpisů nutných pro ohlášení oficiální kandidatury. Do překonání této hranice mu dle pátečního hlášení iniciativy Vladimír Franz prezidentem chybí necelých šest set podpisů. Navíc se v poslední době již začal objevovat v předvolebních průzkumech a například dle agentury ppm factum by v září skončil dokonce na čtvrtém místě. Připočteme-li k tomu, že doba nyní přeje nezávislým kandidátům vystupujícím proti politickému establishmentu, jak ukázaly uplynulé krajské a senátní volby, pak Vladimír Franz rozhodně není bez šancí.

ČESKÁ POZICE: Několik nestranických uchazečů o Hrad – ať už Tomio Okamura, Karel Muzikář starší či Pavel Kořán – shání podporu u senátorů a senát tak trochu připomíná prezidentské tržiště. Vy jste těsně před metou 50 tisíc nasbíraných podpisů, projezdil jste celou republiku... Jak tyto rozdílné formy příprav na kandidaturu hodnotíte?

FRANZ: Buď budu kandidátem strany, která mi dodá v parlamentu hlasy, nebo jsem občanský kandidát, který by občanům měl sdělit, proč vůbec zamýšlí ucházet se o prezidentský úřad. Občané pak musí říci, zda je takový záměr oslovuje. V takovéto interakci by si lidé měli jít naproti. Rozhodně jsem toho názoru, že by si kandidáti neměli kupovat stát – například formou pronájmů reklamy ve státních organizacích, jako je například Česká pošta. Hlasy by si zkrátka člověk neměl kupovat. Jak bych pak vypadal ve vrcholné funkci? Co bych musel všem na oplátku dávat?

ČESKÁ POZICE: Před dvěma měsíci jste teprve plánoval jakousi seznamovací kampaň s voliči. Jak vás lidé vnímají nyní?

FRANZ: Ty dva měsíce byly neuvěřitelnou zkušeností. Nevěřil jsem, co člověk může poznat za tak relativně krátkou dobu. Komunikace s občany a odpovídání na nejrůznější dotazy pro mě znamenaly vnitřní růst a vůbec šanci osahat si občanské řemeslo. Je to obrovská škola a poznáváme, co to vlastně je idea a jakým způsobem ji uvádět v život, aniž by byly dotčeny základní principy mravnosti a etiky. To je jedna z nejvyšších devíz, kterou v sobě kampaň může nést. Navíc nám to ve společnosti, která je zvyklá na zbožně-peněžní vztahy, umožňuje vše ustát naprosto čistě.

Když se ještě vrátím k cestám po republice. Vidím, jak se lidé spojují a vzájemně se oslovují, cítím, že jim o něco jde. Oživují se lepší stránky historie české země po té určité linii Hus-Havlíček-Palacký-Masaryk-Patočka-Havel. Je dobré vědět, že tu nějaká kontinuita existuje a že nežijeme pouze v onom negativním fachidiotském marasmu.

Tvrdá otázka Vladimíra Franze: Není „blbá nálada“ spíše vlastnost?

iPady? Já nabízím grafiku!

ČESKÁ POZICE: Vnímají vás lidé jako symbol protestu proti politickým elitám, nebo spíše jako symbol naděje na nějaké pozitivnější zítřky?

FRANZ: Ze začátku to bylo různé. Někdo to chápal jako protest. Bylo mi předhazováno, že to myslím jako happening, recesi či performanci. Postupně ale stále více lidí chápe, že to není o tom, že prostě jen jsem, ale především o tom, co říkám. To je myslím důležité. Dnes už snad můj záměr nikdo nechápe jako recesi či způsob, jak pozlobit nomenklaturní kádry. Pracuji na tom, aby kandidatura dostala hmatný tvar. Musím na sobě tvrdě a permanentně pracovat. Když mluvím na náměstích k občanům, říkám jim, že problém, ve kterém se naše země nachází – často se mluví o krizi identity a o ekonomických potížích, které však postihují celý evropský kontinent –, je problém především mravní a etický.

„Člověk, který uvažuje pouze čistě racionálně bez jakéhokoliv citu, je zrůda. Stejně tak naopak. Je potřeba vrátit jakousi rovnováhu.“Tato země musí dostat zpět svůj duchovní rozměr, jde o její duchovní obnovu, což je neuvěřitelně široké téma: je to mimo jiné vzdělanost, kulturnost a kultivace lidského ducha. Jde o to, jak se chováme k přírodě, jak jezdíme na silnici, jak se chováme k sobě navzájem. Musíme si uvědomit, že občan má nejen práva, ale i povinnosti. Je to o drobné práci občanů na sobě samých, odpovědnosti za sebe a své okolí. V České republice by to nemuselo zajít do tak špatného stavu, kdyby se občané více zajímali a přemýšleli o tom, co se kolem nich děje. Je třeba myslet na stát a snažit se ho spravovat. Na takovéto věci chci upozorňovat, říkat vše na rovinu a nevypouštět kubické kilometry mlhy plné kvazidiplomatických žvástů.

Člověk, který uvažuje pouze čistě racionálně bez jakéhokoliv citu, je zrůda. Stejně tak naopak. Je potřeba vrátit jakousi rovnováhu. K tomu bych odkázal na Masarykovu myšlenku, že otázka česká je otázka humanitní. Je důležité, aby lidé přemýšleli v souvislostech a nenechávali si jen vymývat mozek sofistikovanými prostředky.

ČESKÁ POZICE: Zaznamenal jste v rozhovorech s lidmi něco, co je spojuje, co považují za klíčový problém?

FRANZ: Napříč společností si lidé stěžují, že jim chybí jakýsi ideál. Cítí se podvedení a rozhořčení. Hledají často smysl života. To je pro mě velmi silné poznání. Jako by si lidé říkali: Před 23 lety jsme stáli na startovní čáře a vše zlé už je za námi. Teď stojíme znovu před startovní čárou. Kolikrát to musíme opakovat? Vždy to musí takto dopadnout?

ČESKÁ POZICE: U jaké věkové generace vnímáte největší podporu?

FRANZ: Jde to napříč. Nejdříve jsem si myslel, že to jsou hlavně mladí lidé. Postupně se však ukazuje, že mi podporu vyjadřují i lidé starší. Z hlediska sociologického člověk také pozná charakter měst. Překvapilo mě, jakou jsem měl odezvu ve městech jako Jeseník, Žamberk či Louny. Hlasy pro mě sbírají kromě studentů i lidé, kteří to dělají po „šichtě“. Zdůrazňuji, že jde o dobrovolníky, kteří mě podporují – například formou sběru podpisů – zadarmo. V tom je obrovský občanský kapitál, o to více si uvědomuji, že je nesmím zklamat.

ČESKÁ POZICE: Nenabízíte za sebraný podpis dvacetikorunu, nerozdáváte v soutěži tablety pro nejlepší sběrače jako jeden z vašich konkurentů...

FRANZ: Tato motivace tu není. Nejlepším sběratelům podpisů mohu nabídnout spíše nějakou grafiku. Nejsem si ale jistý, zda právě to je motivuje mi v kampani pomáhat (smích). V takové rovině kampaň budeme držet i nadále. Samozřejmě, že kdybych měl peníze, tak si mohu vše koupit. To bych si pak třeba mohl tady koupit kus křižovatky a zablokovat dopravu, nebo si koupit Karlštejn. O čem by to pak ale bylo?

Komunismus jako lidská vlastnost

ČESKÁ POZICE: Senátní a krajské volby ukázaly, že kandidát kritizující politický establishment může uspět i bez větších finančních prostředků...

FRANZ: Ano a je to moc dobře. Jednou ze zkušeností uplynulých krajských voleb je, že voliči si daleko více než v minulých volbách řekli, že už nechtějí mít nic společného s politiky, kteří na ně obligátně civěli již poněkolikáté z různých billboardů s děsivým obsahem. Když si jen vzpomenu na billboardy paní Zubové (myšlena kampaň Olgy Zubové, předsedkyně Demokratické strany zelených, pro předčasné volby na podzim 2009 – pozn. red.), které byly zapíchnuté snad v každém mraveništi a prznily českou krajinu…

Některé politiky známe již dvacet let, a stejně je vždycky něco osvítí, že si najednou myslí, že jsou dobří. Občané ale nyní ve volbách řekli, že tuto divnou mantru už nechtějí opakovat. Politické elity se ale v posledních letech chovaly jako nějaký skrytý předvolební štáb komunistů, kterým díky svému chování v krajích přihrály spoustu hlasů.

ČESKÁ POZICE: Je povaha protestních hlasů pro komunisty a protestních hlasů pro vás odlišná?

„Ostatní politické strany, které rozdávaly sliby, nyní selhaly. Komunisti sice také slibovali, ale nebyli připuštěni k moci.“FRANZ: Nemyslím si, že u komunistů jde o protestní hlasy. Spíše to odráží sociální pasti v průmyslových oblastech – kupříkladu sever Čech a severní Morava. Je to dvojsečné. Stát v rámci svého fachidiotství – neboli domnělému zvědečtění doby – dával na všechno návody a lidem neustále říkal, jak chodit po ulici nebo jak sázet ředkvičky. Lidé si na to zvykli. Jenomže stát na tyto návody v poslední době rezignoval. Najednou brožura chybí. Komunisté za posledních dvacet let na všechno říkali: „My bychom to dělali líp, kdybychom mohli!“ Jsou to tedy spíše hlasy na bázi „tonoucí se stébla chytá“, než že by šlo o protestní hlasy. Ostatní politické strany, které rozdávaly sliby, nyní selhaly. Komunisti sice také slibovali, ale nebyli připuštěni k moci, takže jim lidé jejich sliby třeba i mohou stále věřit.

Dospěl jsem k názoru, že komunismus není jen politický směr či zřízení, ale že komunismus je především lidská vlastnost. A to je dosti nebezpečná záležitost. Je to cílení na nejnižší lidské pudy – závist, lakotu, netoleranci a tak dále. Právě to jsou hybatelé komunismu – a ne myšlenka, že se všichni budou mít dobře. Kdyby mnohdy takové vlastnosti neměli lidé v sobě, komunismus by takto „krásně“ nekvetl.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.