K čemu je senátorovi Jiřímu Dienstbierovi fakt, že na veřejnosti je jedním z nejpopulárnějších politiků, když v sociální demokracii je neoblíbeným psancem, s nímž kolegové straníci na nejvyšší posty zrovna nepočítají? Za předsedy Bohuslava Sobotky se coby stínový ministr připravoval na převzetí resortu spravedlnosti, po volbách to ale vypadá, že bude uklizen daleko ze stranického dohledu.
Jak totiž ČESKÁ POZICE zjistila od třech vnitrostranických zdrojů, Dienstbier by se místo zisku ministerské židle mohl stát lídrem ČSSD pro květnové evropské volby. A předseda strany Sobotka takovou možnost nevyloučil. „Dokážu si představit Jiřího Dienstbiera ve vládě, ale i v čele naší kandidátky do Evropského parlamentu. Hodně to bude záviset na jeho osobním rozhodnutí,“ napsal Sobotka ČESKÉ POZICI. Na doplňující dotaz, zda přeci jenom kandidatura do europarlamentu není pravděpodobnější, odpověděl, že pravděpodobnost je v obou případech stejná.
Podle zpráv ze zákulisí není resort spravedlnosti prioritou vládního vyjednávacího týmu ČSSD, ministerstvo by mělo získat hnutí ANO. Dienstbier ze situace logicky nadšený není. „Zatím nevím, jak to se mnou a vládou vypadá. Vedu expertní tým vyjednávající o spravedlnosti, Rekonstrukci státu či zákonu o státní službě. Pro mě je teď priorita ministerstvo spravedlnosti. Pokud to nevyjde, pak se můžeme bavit o jiných variantách. Vždycky jsem věděl, že to takto může s ministerstvem dopadnout,“ řekl ČESKÉ POZICI Dienstbier.
Ve straně patří senátor k nejvěrnějším Sobotkovým spojencům. Předsedu podporoval v boji proti haškovcům, na Sobotkově straně stojí Dienstbier i v případě nepříjemných vztahů s prezidentem Milošem Zemanem, kterého před druhým prezidentským kolem tvrdě kritizoval. Zatím to však nevypadá, že by mu Sobotka tuto loajalitu mohl splatit přidělením ministerské židle. Vedle Dienstbiera, kterého prezident nesnese, potřebuje předseda sociálních demokratů do vznikající vlády uplacírovat dalšího Zemanova odpůrce – Lubomíra Zaorálka. Podle středečního vydání Práva si ale hlava státu nedokáže Zaorálka coby ministra zahraničí představit.
Taková oranžová lest
Být lídrem kandidátní listiny sociální demokracie pro evropské volby by navíc mohlo být velmi ošemetné. Strana v těchto volbách (2004 a 2009) nikdy nevyhrála, po turbulentním dění v ČSSD po volbách lze navíc předpokládat (soudě dle povolebních průzkumů), že sociální demokracie preferenčně posilovat nebude. Žádný zářný výsledek se tudíž od strany očekávat nebude, navíc Dienstbierovi kritici by pak měli neúspěch strany na koho svést. „Myslíte, že si přeju, že mi bude někdo vyčítat, že jsem straně prohrál další volby?“ naráží Dienstbier ironicky na kritiku po prezidentských volbách, ve kterých skončil na čtvrtém místě.
Ostatně v sociální demokracii není taková „finta“ ničím novým. Před volbami do sněmovny zkoušela podobnou lest i pražská ČSSD, která vyzvala předsedu Sobotku, aby se stal jejím lídrem a v hlavním městě se utkal s lídry ostatních stran. Sobotka dobře věděl, že jde především o snahu oslabit ve straně jeho pozici – protože jak známo, oranžoví v Praze dosahují zpravidla slabých výsledků.
Dienstbier je názorným příkladem toho, že popularita na úspěch v politice nestačíMístopředseda pražské ČSSD a rovněž Sobotkův blízký spojenec Karel Březina k Dienstbierovu případu v rozhovoru pro ČESKOU POZICI před několika dny uvedl, že si vůbec není jistý tím, že by kladenský senátor byl schopen straně přinést výraznější počet hlasů od nevoličů sociální demokracie (zejména pak levicově orientovaných liberálů z prostředí takzvané pražské kavárny).
Dienstbier, který na sebe upozornil nejvíce po komunálních volbách v roce 2010 kritikou vzniku tehdejší pražské koalice ODS a ČSSD, je názorným příkladem toho, že popularita v politice na úspěch nestačí. Aby politik mohl prosazovat své ideje, kvůli kterým ho veřejnost uznává, musí být šikovný i dovnitř strany. V té ale Dienstbier nemá žádný opěrný tábor, který by mu ve vnitrostranické vřavě o funkce pomohl. Nejistá je tedy i jeho kandidatura do Senátu příští rok na podzim. „To je další věc. Zlomových momentů je přede mnou víc (smích),“ dodává oranžový „mučedník“.
