KOMENTÁŘ Istvána Léka / Doba Miloši Zemanovi přeje. Většina obyvatel České republiky, zdaleka nikoli jen skoro tři miliony jeho voličů, je dlouhodobě frustrovaná úrovní české politiky a hospodářskou recesí. A mnozí od přímo voleného prezidenta čekají zázrak. A Miloš Zeman? Dává najevo (a možná i je i osobně přesvědčen), že jim ho může dát.
Co stojí na jeho straně? Nic zanedbatelného, byť se to z hlediska mocenských zvyklostí může zdát leckomu druhořadé. Proti současné politické galerce je výhodou nového prezidenta předně to, že je mnohem sečtělejší než celá vláda (byť je třeba konstatovat, že mezi ministry bychom jednoho či dva čtenáře přece jen našli).
Další přednost Miloše Zemana vzhledem k vládnoucím kmotrodemokratům spočívá v tom, že jeho motivací je získat pouze moc a politický úspěch. Peníze ho totiž příliš nezajímají. Miloš Zeman nekradl, nekrade a krást nebude. Je otázkou, jak s touto výhodou naloží: zda ji využije k tomu, aby skupinám, které jsou napojené na veřejné rozpočty, kazil plány, nebo se pustí kvalitativně dál a pokusí se status quo české politiky během dvou, tří let změnit.
Na tyto dvě okolnosti by bylo nemoudré v kterékoli etapě Zemanova prezidentování zapomínat.
Prezident „dolních deseti milionů“
Miloš Zeman bude politicky silným prezidentem. Na základě mandátu, který získal v přímé volbě, bude do dění pod Hradem zasahovat mnohem častěji a důrazněji, než to dělal Václav Klaus. Oč se bude opírat?
Když těsně po vyhraných volbách prohlásil, že bude prezidentem dolních deseti milionů, myslel to vážně a pragmaticky
Těsně po vyhraných volbách prohlásil, že bude prezidentem dolních deseti milionů, a myslel to vážně a pragmaticky. Proto bude obyčejný občan svého prezidenta fyzicky potkávat mnohem častěji na venkově. Jeho voličská základna je (a bude) právě tam a Miloš Zeman jí musí věnovat pozornost, porozumění a vyjadřovat úctu. Na rozdíl od Václava Havla a Václava Klause nebude vykládat, co se děje za našimi hranicemi, nebude jim sdělovat myšlenky o lidských právech ve světě či o globálním neoteplování. O to víc bude hovořit o tom, co se děje v Praze. A také o sociálních jistotách, o pracovních příležitostech a o národních zájmech.
V tomto úsilí mu bezpochyby bude pomáhat jeho prodloužená ruka, Strana práv občanů – Zemanovci. Na rozdíl od ODS či dalších stran má nejlepší časy nikoliv za sebou, ale před sebou. A hlavně by se v nadsázce dalo říct, že SPOZ není Zemanovým dítětem, ale jeho tělem. Proto bude prezident vynalézat tahy, aby své straně pomohl dostat se do parlamentu a do vlády.
Neočekávejme, že prezident Zeman rok co rok vydá svoje sebrané projevy či pseudovědecké bestsellery, je však dost chytrý a vzdělaný na to, aby důležité věci glosoval takovým způsobem, aby jim rozuměli i odboráři. Stále pronáší skvělé bonmoty, i když místy lze pozorovat pokles kultury. Jeho poslední hláška, že inaugurační projev pronese zpaměti, „protože ten, kdo své projevy čte, tím dokazuje, že umí číst“, byl už za hranou. Podobnými nápady se chce zavděčit lumpenproletariátu?
Nejsvobodnější politik
Jaký tedy bude nový prezident? Co od něj můžeme očekávat za měsíc, za půl roku, za rok? Zní to sice paradoxně, ale nikdo přesně neví. Kdyby Václava Klause na Hradě střídal takový Tomio Okamura, mohli bychom vzhledem k tomu, že nemá prakticky žádnou politickou minulost, bez rozpaků říci, že bude nevyzpytatelný. Miloš Zeman působí v české politice již skoro čtvrt století, víme o něm a jeho okolí všechno, přesto jsme nuceni s jistými rozpaky konstatovat, že bude rovněž velmi nevypočitatelný. Nasvědčují tomu zejména tři skutečnosti:
- Miloš Zeman se vrací do politiky a přímo na post prezidenta republiky jako starý člověk, je mu 68 let. V tom věku už se lidé nemění a stávají se trvdohlavými. Miloš Zeman jako solitér může dělat, co chce, nemusí se na nikoho ohlížet. Nikomu nic nedluží, nedeterminují ho žádné obchody z minulosti. Dá se říct, že je bez diskuse nejsvobodnějším českým politikem současnosti. Proto z hlediska zajeté mocenské praxe postrádá v řadě ohledů předvídatelnost.
- V kuloárech se hodně spekuluje, kdo Miloše Zemana umí, kdo je jeho fámulem či spin-doktorem. Má svého Dalíka nebo Janouška? Ovládá ho lobbista Miroslav Šlouf, Martin Nejedlý, nebo Zdeněk Zbytek? Zatím to vypadá tak, že po prezidentské volbě si Miloš Zeman od těchto lidí udržuje patřičný odstup a významným způsobem ho nikdo neovlivňuje.
- Třetím faktorem, který posiluje podezření, že bude prezidentem nevyzpytatelným, nejsou cigarety, ale alkohol. Pokud Miloš Zeman bude v jeho nadměrném požívání pokračovat, zanechá to na něm čím dál zřetelnější stopy.
Pomsta není program
A tím se dostáváme ke stinným stránkám Miloše Zemana. Nebylo by pro prezidenta důstojné, kdyby veřejnost po každém jeho zakopnutí musela zkoumat, zda k němu došlo skutečně kvůli zanícenému palci. Lékaři by měli najít odvahu a naordinovat mu omezení konzumace. Protože tato jeho náklonnost pro něj do budoucnosti představuje nevětší nebezpečí. Bylo by smutné konstatovat, že na Pražském hradě vystřídal poručíka Duba feldkurát Katz. To by byla ostuda a Miloše Zemana by nezachránil ani jeho příměr s Winstonem Churchillem.
Milošovi Zemanovi se ovšem přisuzuje i další negativní vlastnost. Je prý velmi pomstychtivý. Říká se, že seznam lidí, kteří ho při jeho prvním pokusu stát se prezidentem zradili, má v ruce pevně stisknutý. Na nadcházející sjezd sociálních demokratů prý prezident jede s jedním cílem: Pomstít se. Pokud za posledních deset let, které strávil zašitý na Vysočině, spřádal plány, jakou pomstu zrádcům nachystá, můžeme být překvapeni.
Bude se řídit pravidlem rvačky: když vracíš facku, musíš dát větší ránu, než jakou jsi dostal?
Pomsta je pokrm, který chutná za studena, tedy pokud je vedena hlavou, ne srdcem. Zemanův pokrm stihl za deset let pořádně vystydnout. Otázka je, zda se bude řídit i pravidlem rvačky: když vracíš facku, musíš dát větší ránu, než jakou jsi dostal. Ač Zeman velmi dobře maskuje, co chystá, jeho úder směrem k zrádcům může být velmi silný. Prezidenta však takový boj může také pořádně vyšťavit a odvrátit jeho pozornost od důležitějších úkolů. Pro Miloše Zemana by bylo lepší povznést se nad staré křivdy. Pomsta není prezidentský program. Jenže v tomto případě může mít racionálnější pozadí.
Těžká váha
Miloši Zemanovi by politicky vyhovovalo rozstřílet sociální demokracii, aby se pak posílen z bitvy se svojí rodnou stranou poohlédl po další oběti na pravoboku české politické scény. Svoje střednědobé kroky jistě plánuje prizmatem příštích parlamentních voleb. Pro sebe coby silného a oblíbeného prezidenta si za ideálního protihráče určitě přeje nějakou levicovou vládu s křehkou většinou ve sněmovně. Ostatně – do by si nepřál slabou vládu, s níž si lze z Hradu a s podporou milionů voličů pohrávat? Václavu Klausovi v tomto směru osud přál, mohl by o tom Miloši Zemanovi barvitě vyprávět a leccos mu také poradit.
Tranzitní předseda ODS Petr Nečas ani nevýrazný šéf sociální demokracie Bohuslav Sobotka se nenacházejí ve stejné váhové kategorii
Pozice Miloše Zemana se totiž bude odvíjet od velikosti současných, ale spíše budoucích osobností vládních či opozičních stran. Pokud proti sobě nebude mít silného hráče, může politiku vlády ovlivnit zatraceně výrazně. A naopak. Tranzitní předseda ODS Petr Nečas ani nevýrazný šéf sociální demokracie Bohuslav Sobotka se nenacházejí ve stejné váhové kategorii. Ze současných politiků se mu může postavit jedině Miroslav Kalousek. Jistě také Václav Klaus, pokud se mu ale podaří natvrdo vrátit do české politiky. Zatím však pro bývalého prezidenta dveře do vedení nebo do čela ODS tak docela otevřeny nejsou.
Souboj mezi Milošem Zemanem a Miroslavem Kalouskem může být nejen velice tvrdý a nevybíravý, ale i intelektuálně oslnivý, což může úroveň české politiky trochu zvednout. Miloš Zeman si jistě pamatuje dodnes platný výrok Vlastimila Tlustého, že je úplně jedno, kdo vyhraje volby, stejně bude vládnout Kalousek. Jisté je, že Zeman s Kalouskem se nemají rádi, ač jeden druhého respektují. Málokdo si pamatuje na výrok Miloše Zemana, že Miroslava Kalouska dostane do tepláků – jenže časem zjistil, že proti němu nic kloudného nemá.
Dostat Miloše Zemana do ofsajdu nebude lehké, protože politické strany se musejí ohlížet i na prezidentovy voliče, kterých je víc než dost
Jestliže nebude prezident cítit protikladnou moc a sílu, během půl roku proti sobě dokáže postavit vládní koalici, ale i část opozice. Pokud se kromě Kalouska (případně Klause) neobjeví někdo, kdo se Miloši Zemanovi vyrovná, pro rozhádanou politickou scénu nezbude než se spojit proti společnému nepříteli. Přestanou jeho výroky řešit, zvát ho na různá jednání, jednoduše se ho budou snažit vygumovat. Jenže dostat Miloše Zemana do ofsajdu nebude lehké, protože politické strany se musejí ohlížet i na prezidentovy voliče, kterých je víc než dost.
Kampaň začíná
Zeman je hráč srovnatelný s Václavem Havlem či Václavem Klausem, přesto bude nejnevyzpytatelnější ze všech novodobých prezidentů a více než mnoho záleží na tom, jak se politická scéna s touto veličinou popere. Zejména uvážíme-li ještě jeden motiv:
Pro Miloše Zemana dnes začíná nejen doba prvního mandátu, ale také nová prezidentská kampaň. Nevíme, jak se za pět let budou jmenovat jeho vyzyvatelé, ale Miloš Zeman jistě už dnes ví, že na Pražském hradě bude chtít zůstat až do roku 2023. Jakou cestu si vybere?
Mnoho štěstí, pane prezidente!
