Kalouskova důchodová znouzectnost

Návrh ministra financí v Lidových novinách na prodloužení lhůty pro vstup do penzijních fondů je chytání se stébla při povodňové vlně.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Ministr financí Miroslav Kalousek v pondělních Lidových novinách potvrdil to, o čem se již delší dobu spekulovalo – pokusí se prodloužit dobu, v níž mohou do soukromých penzijních fondů vzniklých v rámci důchodové reformy vstoupit i lidé nad 35 let. Lhůta pro vstup podle dnešních zákonů končí za týden.

O kolik by se tato doba mohla prodloužit, není jasné, ale jelikož se změnu za týden velmi pravděpodobně prosadit nepodaří, bude snaha spíše systém pro lidi starší 35 let znovu otevřít v lednu příštího roku. Ale ani u této varianty není jasné, na jak dlouho by se systém otevřel. Nicméně nutno poznamenat, že vzhledem k situaci je to celkem zbytečná otázka.

Přehlídka problémů

Různým kladům i záporům penzijní reformy, která měla být vlajkovou lodí vlády Petra Nečase, jsme se obsáhle věnovali již dříve. Ve stručnosti se dá říct, že penzijní reforma utrpěla značné šrámy v důsledku politických tahanic, a také měla obrovský problém v oblasti marketingu. Od začátku se reforma spojovala se zvýšením dolní sazby DPH a vznikla zkratka: „reforma = zdražování“. A s takovou reklamou se velké nadšení veřejnosti čekat opravdu nedalo. Přitom právě zájem veřejnosti byl a je pro reformu klíčový, protože vstup do nových penzijních fondů je čistě dobrovolný.

Snaha ministra Kalouska, kterou zřejmě podporují i další vládní politici, je pochopitelná

Snaha ministra Kalouska, kterou zřejmě podporují i další vládní politici, je pochopitelná. Do přípravy reformy se vložilo velké úsilí a odstupující vláda se jí nepochybně chtěla před volbami pochlubit jako jedním ze svých největších úspěchů. Na druhou stranu je to však znouzectnost, protože z čísel je evidentní, že zájem veřejnosti o vstup do druhého pilíře je marginální a prodloužení lhůty pro vstup na tom sotva co změní. Bude-li v tomto pilíři 70 nebo 80 tisíc lidí, je úplně jedno.

Příčin tohoto stavu je řada. Kromě různých vládních skandálů, které oslabily důvěru veřejnosti ve vládu i v její rozhodnutí, je také značný vliv opozice. Její představitelé na každém kroku prohlašují, že druhý pilíř jednoduše zruší a basta. Navíc existují různé příklady ze zahraničí, kdy byly v některých případech prostředky v penzijních fondech rovnou znárodněny. To věru nebyly ideální startovní podmínky.

Dalším velkým problémem, za který vláda nemohla, byla a stále je světová hospodářská recese. Jestliže každou chvíli chodí zprávy o propadu nějakých akcií či dluhopisů, nervozitě na trzích či státních bankrotech, nedá se čekat přílišné nadšení pro investování. Rozdíl je vidět například ze srovnání se Slovenskem.

V množství je síla

Vláda Mikuláše Dzurindy spustila reformu v roce 2005 a zájem byl naopak výrazně větší, než se čekalo. V této době hospodářské konjunktury do penzijních fondů vstoupilo z 2,5 milionu lidí, kteří měli na výběr, okolo 1,5 milionu. S takovým zájmem slovenská vláda nepočítala a reforma znamenala obrovský nápor na průběžný systém, což vyústilo ve značné změny (důvodů bylo pochopitelně více, ale podrobný rozbor slovenské reformy penzí by si vyžádal výrazně delší text). V Česku je problém přesně opačný – reforma téměř nikoho nezajímá.

Česko má opačný problém než Slovensko – důchodová reforma téměř nikoho nezajímá

Je to škoda. Zejména proto, že nové penzijní fondy, respektive druhý pilíř penzijního systému, měly slušný potenciál v dlouhodobém horizontu ulevit průběžnému penzijnímu systému. Ten má v dnešní podobě naopak solidní potenciál časem stáhnout státní rozpočet ke dnu.

Pokud opozice svou současnou rétoriku přetaví do reálných opatření a peníze ve druhém pilíři bude chtít převést do fondů penzijního připojištění se státním příspěvkem za současného zrušení tohoto pilíře, půjde jí to výrazně lépe, pokud ve fondech bude jen malé množství účastníků. Kdyby byl zájem natolik obrovský jako před lety na Slovensku, mohla by si dnešní opozice naběhnout na značný odpor veřejnosti.