KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Ministr financí Miroslav Kalousek má pech. Poslední dobou se mu totiž podezřele často stává, že někam zavolá, a hned se mu dostane „estébácké provokace“. Existuje však způsob, jak ministra účinně ochránit. Stačilo by, kdyby ministr Kalousek požádal trestněprávní orgány, aby s jeho souhlasem odposlouchávaly jeho telefon. Tím by bylo možné získat důkazy proti všem, kteří ho provokují. Důkazy procesně využitelné, které by postačily k odsouzení původců oněch výhrůžek!
Nepožádá-li však Kalousek o odposlechy svých telefonátů, a nepřestane-li telefonovat těm „estébákům“, jen přiživí opačné podezření, směřující proti němu. Vnucuje se totiž něco silnějšího, než jen pocit, že Kalousek sám úmyslně hrotí situaci kolem vyšetřování předraženého nákupu letadel CASA.
Nedokonalá finta
Miroslav Kalousek používá dost primitivní, leč účinnou metodu. Někomu zavolá (nebo iniciuje telefonický hovor) a použije ostrých slov. Ohradí-li se volaný proti tomu, Kalousek po něm začne požadovat, aby své „estébácké“ tvrzení dokázal, s tím, že budou-li předloženy důkazy, podá rezignaci. Může si takovou agresivní reakci dovolit, protože sám navodil situaci, v níž jde tvrzení proti tvrzení.
Jedno, byť kvalitní svědectví, by nestačilo proti Kalouskově tvrzení, že se mu Mazánek s Lessym líbí a že jim třeba vyznával lásku, byť jen křesťanskou, a hodně po svém
Posléze Kalousek situaci ještě vyostří prohlášením, že nedodá-li volaná strana explicitní důkaz na podporu svých „estébáckých“ tvrzení, má pak implicitně pravdu Kalousek a dotyčný volaný by měl na svou funkci rezignovat. Celý národ se nad tím asi sotva zbaví tušení, že takto si Kalousek klestí cestu z obrovského průšvihu, do něhož směřuje.
Finta je to ďábelská, leč nedokonalá. Policisté Mazánek i Lessy o Kalouskových telefonátech podali z procesního hlediska důkaz svým svědectvím. Osoby to jsou bezpečnostně prověřené, takže jejich svědectví jsou spolehlivá. Víc svědectví v této situaci ani být nemůže, čili důkazní situaci „vyfutrovat“ více nelze. Je však pravdou, že pro soud – u něhož však nejsme! – by jedno, byť kvalitní svědectví nestačilo, proti Kalouskově tvrzení, že se mu Mazánek s Lessym líbí a že jim třeba vyznával lásku, byť jen křesťanskou, a hodně po svém.
Pokus typický pro galerku
V pátrání po tom, co se asi odehrálo, sehrají důležitou roli záznamy o telekomunikačním provozu. Pravdě se podobá, že vyšetřovatel Mazánek Kalouskův prvotní telefonát nevzal, a sám mu zavolal až po Kalouskově vyzvání textovou zprávou. Odpovídají tomu také Kalouskovy zmatené výroky o tom, kdo komu volal. Nejdříve se Kalousek znal k tomu, že sám Mazánkovi volal, neboť Mazánek mu dal svou vizitku pro případ, že by se Kalousek chtěl přiznat. Pak ale bez nejmenšího studu začal Kalousek tvrdit opak. Zdá se však být prokázané, že finální rozhovor se uskutečnil poté, co Mazánek volal zpět na Kalouskovu výzvu.
Podobně nejnovější aféra, kdy Kalousek volal policejnímu prezidentovi Lessymu. A to přesto, že premiér Nečas veřejně vyhlásil, že si podobné telefonáty nepřeje, a že by v případě jejich dalšího výskytu nemohl vyloučit odvolání dotyčného člena vlády. Premiér se nyní zřejmě zalekl ozvěny svých vlastních slov, a žádá po Lessym důkaz, že mu Kalousek vyhrožoval. Nečas tím osvědčuje svou slabost, která se stává už pověstnou. Vždyť jeho přání bylo dokonce třikráte za sebou Kalouskem dokonaně nerespektováno, tak co chce ještě více?
Premiér a ministři financí a vnitra se nyní stébla chytají a snaží se situaci zamlžit a převést jinam. Prý je nepředstavitelné a podivné, že policejní prezident o těch podivných Kalouskových telefonátech celý týden nikomu neřekl a ani služební záznam nenapsal. Podívejme se na tu situaci blíže.
Pro toho, kdo někdy přišel do služebního kontaktu s nějakým lumpem, je podobný výrok sice vyhrožováním, ale policistu s jen průměrnou psychickou konzistencí nezastraší
Kalousek údajně Lessymu řekl, že je „všechny odstíhají“. Pro toho, kdo někdy přišel do služebního kontaktu s nějakým lumpem, je podobný výrok sice vyhrožováním, ale policistu s jen průměrnou psychickou konzistencí nezastraší. Je to celkem tuctový pokus, typický pro galerku. Po tomto výlevu se Kalousek zřejmě někde osvěžil a trochu přišel k sobě a snažil se celou záležitost dalšími dvěma telefonáty vyžehlit.
Je logické, že takových věcí Lessy za svou kariéru vyslechl tucty, a ne všechny řešil striktně úředním postupem, zatýkáním a výslechem. Proto věc vyhodnotil – zejména vzhledem k oné důkazní nouzi – za uzavřenou. Navíc by její sdělení asi nezůstalo utajeno, a bylo by způsobilé ovlivnit politickou situaci před kritickým hlasováním o vydání Parkanové. Proto věc jaksi pro úplnost sdělil poslancům až po hlasování, s tím, že on se tím stejně ovlivnit nedal, a žádný ovlivňující vzkaz nepředal ani svým podřízeným. Nicméně ten náběh na vyhrožování tam objektivně byl, již samotným telefonátem!
A to je ten naprosto zásadní rozdíl mezi policejním prezidentem Lessym a ministrem vnitra Kubicem. Ten se před šesti lety šel vyplakat do sněmovny, aniž mu kdo vyhrožoval, pouze se směsí různých dílčích poznatků, pomluv a žvástů, a to těsně před volbami, které tím nesporně ovlivnil. Nesnadno si představit, co by následovalo, kdyby takto na Kubiceho opakovaně útočil člen vlády a doprovázel by to „nevinnými“ telefonáty. Kubice by možná dal takové kvílení, že by ho záviděl sám Allan Ginsberg! Proto ale také není žádným překvapením, že ministr vnitra nebyl schopen se policistů zastat, a záludně čeká na sebemenší Lessyho chybu.
Výuka demokracie
A ještě jeden moment neradno opomenout. Kalouskovi skutečně ujíždějí kecky, přestává se kontrolovat. Proto se ve sněmovně (v rozpravě před hlasováním o vydání Parkanové, v úterý někdy kolem 16:15) dopustil následujícího výroku: „... nepravdivě obvinit někoho z tak závažné věci, jako je vyhrožování, nesmí policista nikoho, natož pak člena vlády ... !!!“. Ano, čtete dobře. NATOŽ PAK ČLENA VLÁDY. Holt, rodilý demokrat.
To, oč se tu hraje, proto není nic menšího, než otázka, zda už toho nemáme dost, když se nás snaží učit demokracii pohrobci Národní fronty a jim podobní?
