Lidovky.cz

Kalousek bude muset předělat návrh státního rozpočtu. Žádná škoda.

  21:57

Hospodářská politika vlády se řídí jen výší rozpočtového deficitu. Pokles nezaměstnanosti a oživení ekonomiky jako by šly stranou.

Ministr financí Miroslav Kalousek přepracuje návrh státního rozpočtu podle platné legislativy. foto: © ČTKČeská pozice

Ministr financí Miroslav Kalousek stahuje z jednání Poslanecké sněmovny návrh státního rozpočtu na příští rok. Předloha totiž vychází z toho, že od 1. ledna vstoupí v platnost daňový balíček, na jehož prosazení ale vláda nemá zajištěnou podporu dostatečného počtu poslanců. Klíčový zákon bude proto muset přepracovat podle aktuálně platné legislativy. Makroekonom Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Ungerman vysvětluje, že ani původní předloha by české ekonomice neprospěla.

Česká vláda schválila návrh státního rozpočtu na rok 2013 počátkem října. Jeho projednání se zjevně odehrálo v poklidu a veřejnost ani média tomuto důležitému zákonu nevěnovaly větší pozornost. Bylo to bezpochyby mimo jiné proto, že mediální prostor zaplnila mnohem atraktivnější témata spojená s blížícími se volbami – ať už do krajských zastupitelstev a senátu, či prezidentskými.

Po volbách pak následovaly úvahy, co jejich výsledky vlastně znamenají, kdo vyhrál, či prohrál, a zda bude vůbec současná vláda pokračovat. Přitom právě rozpočet by mohl být jedním z vážných podnětů k jejímu pádu.

Připomeňme jen, že navrhovaný státní rozpočet na rok 2013 počítal s deficitem sto miliard korun. Příjmy měly být v příštím roce stejné, jako byly plánované pro letošek. Výdaje měly být ještě o pět miliard nižší, než byly schválené pro letošní rok. Tedy již v návrhu se počítalo s tím, že výdaje rozpočtu absolutně poklesnou, což může být také vykládané jako odhodlání vlády snížit rozpočtový schodek. Ať to stojí, co to stojí – dodávám.

Ani konzervativně, ani realisticky

Návrh státního rozpočtu, jak byl postaven, skýtal několik rizik. Věnujme se jen jednomu z nich – makroekonomickému vývoji. Rozpočet počítal s tím, že ekonomika v příštím roce poroste o jedno procento. Jde sice o skromný růst, ale pořád je to změna tendence letošního roku, kdy ekonomika zaznamená pokles.

Letošní předpokládané snížení hrubého domácího produktu o procento by nemuselo mít žádné fatální důsledky na rozpočet, kdyby jeho letošní podoba nepočítala s růstem ekonomiky. Oproti původním představám proto bude výsledek nejméně o 3,5 procentního bodu nižší (v rozpočtu byl založen růst o 2,5 procenta). Přirozeně, že tento rozdíl v odhadu růstu HDP v letošním roce znamená podle střízlivého odhadu zhruba o 40 miliard korun nižší příjem pro veřejné rozpočty (samozřejmě za předpokladu jinak stejných podmínek).

Odhad vývoje ekonomiky není snadný. Vyhnout se velkým rozdílům mezi návrhem a skutečností lze zřejmě jen tím, že budeme uvažovat konzervativně, nebo realisticky.

Další rozdíl, který se promítne do nízkého výběru daní oproti návrhu, vzniká z nižšího cenového růstu – takzvaného deflátoru HDP. Pro letošní rok státní rozpočet počítal s růstem HDP v běžných cenách o víc než pět procent.

Absolutní přírůstek HDP měl podle představ ministerstva financí převýšit 190 miliard, což by představovalo pro veřejné finance příjmy vyšší než 60 miliard korun. Realita, se kterou nakonec pro letošní rok počítá ministerstvo financí, je přírůstek nominálního HDP o 35 miliard. Ani tohoto přírůstku však podle mého názoru nebude dosaženo. Rozdíl mezi plány a skutečností bude nakonec představovat bezmála celý původně uvažovaný přírůstek HDP.

Jak se říká, po bitvě je každý generálem. Odhadovat vývoj ekonomiky v současné době není snadné. Vyhnout se velkým rozdílům mezi návrhem a skutečností lze zřejmě jen tím, že budeme uvažovat konzervativně, nebo realisticky. Takový postup ovšem politici sotva mohou akceptovat.

Návrh rozpočtu na příští rok

Počítat s určitým růstem HDP umožňuje zvyšovat příjmy rozpočtu v etapě jeho přípravy a lépe se čelí kritice, že není dostatek peněz na rozvojové záměry a tak dále. Takže v etapě přípravy se dá ledacos slibovat a jistě takový návrh lépe vypadá, především se však lépe projednává a schvaluje. Co na tom, že takový rozpočet je již v etapě svého schvalování jen fikcí a že za pár měsíců po schválení nastoupí etapa škrtání dalších výdajů. Tak tomu bezpochyby bude i s tímto připravovaným rozpočtem.

Právě proto rozpočet na příští rok počítá s růstem HDP o zmiňované procento, ačkoliv je v současnosti mnoho signálů – a bylo tomu i v etapě jeho přípravy –, že začíná ekonomika zpomalovat. Jestliže na začátku roku to bylo pouze ve stavebnictví, dnes začíná být ochabení patrné i v průmyslu – poslední čtyři měsíce činí průměrné tempo jeho poklesu okolo dvou procent. Žádný růst nevykazují služby ani zemědělství.

Z návrhu státního rozpočtu nevyplývá nic, co by mohlo naznačovat, že v příštím roce přijde obrat ekonomiky k růstu

Pokles je patrný také v jednotlivých částech HDP z hlediska výdajů. Jak se vyvíjejí výdaje na konečnou spotřebu, je dostatečně známé – za letošní první pololetí činil pokles víc než dvě procenta a výdaje domácností jsou již bezmála o tři procenta nižší oproti minulému roku. Za celý loňský rok nastal pokles jen o procento. V letošním prvním pololetí je tedy zcela evidentní prudké zrychlení tempa tohoto poklesu.

Pokud jde o investice, i tam nastal pokles vyšší než pět procent. Jediné, co zatím „zachraňuje“ dynamiku reálného HDP je přebytek vývozu nad dovozem. Je však otázkou, zda tomu tak bude i v nadcházejícím období, kdy se postupně snižuje výkon ekonomik našich sousedů a zejména automobilového průmyslu v Evropě.

Předkládat za této situace návrh rozpočtu počítající s obnovením růstu, a dokonce s výrazným obratem, je nesporně odvážné. Ministerstvo financí si je tohoto problému vědomo. Řeší to tím, že uvádí, že makroekonomický rámec rozpočtu je zatížen výraznými riziky směrem dolů. Z návrhu státního rozpočtu nevyplývá nic, co by mohlo naznačovat, že v příštím roce přijde obrat ekonomiky k růstu.

Může obyvatelstvo více utrácet?

Proto zjevně jediným doporučením, na něž se lze spolehnout, jsou rady občanům, aby přestali spořit a už konečně začali své peníze utrácet. I to je jedna z kategorií rad nazývaných hraběcími.

Šiřitelé těchto doporučení by se však možná měli podívat, jak to je s příjmy obyvatelstva ve skutečnosti. Například analýza Českého statistického úřadu uvádí, že v letošním druhém čtvrtletí byly příjmy domácností z podnikání a z vlastnictví o 2,5 miliardy nižší než loni. Na daních a sociálním pojištění přitom domácnosti zaplatily o šest miliard víc, přičemž na sociálních dávkách dostaly jen o miliardu víc. Jen v těchto transakcích tedy domácnosti ztratily okolo sedmi miliard, které pak logicky v jejich příjmech chybějí. Jak potom mohou víc utrácet?

Skutečné úspory může vytvářet jen okolo 30 procent domácností. Zbývajících 70 procent už žádné významné úspory generovat nemůže.

Reálně bychom se měli podívat také na dynamiku úspor obyvatelstva. Na konci letošního srpna byly zůstatky vkladů na jejich účtech vyšší zhruba o 70 miliard korun oproti minulému roku (při celkové výši 1,825 bilionu). To rozhodně není žádná závratná částka – jde zhruba o pětinu nižší přírůstek než v srpnu minulého roku.

Změnila se i struktura těchto zůstatků. Je dobré si uvědomit, že jde o zůstatky především běžných účtů, nikoli jen úsporných vkladů. V minulém roce dosahovaly vklady na dobu určitou zhruba 706 miliard, letos klesly o deset miliard.

Při těchto úvahách bychom vážně měli také brát i údaje o tom, že skutečné úspory může vytvářet jen okolo 30 procent domácností. Zbývajících 70 procent už žádné významné úspory generovat nemůže. Ovšem pro růst HDP, tedy hlavně pro růst soukromé spotřeby, je třeba, aby právě těchto 70 procent domácností rostoucí měrou spotřebovávalo. Právě oni totiž představují onu základní masu spotřeby a nikdo jiný je nemůže vzhledem k jejich velikosti nahradit.

Právě tyto domácnosti ovšem svoji spotřebu zvyšovat nemohou. Ledaže by se zadlužovaly, a to v podstatě také nejde. Spotřební úvěry – evidované bankovní statistikou – za předchozí dva roky nerostou. Zvyšují se jen půjčky poskytované nebankovními subjekty – na telefon a podobně. Jsou to ovšem úvěry, u nichž úroková sazba oficiálně obnáší 50, 70 i více procent ročně.

O ilegálních půjčkách s úroky ve výši stovek procent se u nás příliš nehovoří. Není snad právě situace na tomto trhu dostatečným signálem pro regulátora, aby zasáhl, a tato lichva byla zásadním způsobem potlačena? Možná by zásah v této oblasti byl mnohem efektivnější než výzvy obyvatelstvu, aby nešetřilo. To by ovšem vyžadovalo větší aktivitu.

To, co se chystá na obyvatelstvo, není právě příznivé pro tvorbu jeho úspor, a samozřejmě ani pro růst spotřebyTo, co se chystá na obyvatelstvo, není právě příznivé pro tvorbu jeho úspor, a samozřejmě ani pro růst spotřeby. Návrh státního rozpočtu počítal s tím, že se nebude zvyšovat objem peněz na platy v celé rozpočtové sféře. Na příští tři roky by mělo být na platy vydáno v podstatě stejně jako v roce 2013.

Změnit se má podle vlády také valorizace starobních důchodů – o třetinu růstu reálných mezd plus třetinu růstu inflace. Pro příští rok z toho v podstatě vyplývá, že důchody budou valorizované jen ve výši třetiny inflace. Nelze patrně předpokládat, že by nastal významnější růst mezd. Nebude k tomu žádný důvod – neporostou-li mzdy v rozpočtové sféře, nebude argument ani pro jejich zvyšování ve sféře podnikatelské.

Vezmeme-li v úvahu všechny tyto faktory, lze jen obtížně dospět k závěru, že by obyvatelstvo v příštím roce – v celém souhrnu – mohlo mít reálně více peněz k dispozici než letos. Zdůrazňuji reálně – také s ohledem na růst cen. Jak potom dosáhnout růstu největší položky HDP?

Oživení pomocí investic?

Možná, že lze uvažovat o oživení ekonomiky pomocí růstu investic. Pokud jde o investice rozpočtové – zde určité navýšení pravděpodobně nastane ve fondu dopravní infrastruktury. Tyto investice však sotva mohou rozhýbat ekonomiku. Přijdou za situace ekonomické stagnace investoři s novými investicemi?

Snížení základní repo sazby ani jiné sazby už v současnosti nemůže ničemu pomoci. Vždyť už tyto sazby ani dále snižovat nelze.Má snad česká ekonomika před sebou nějakou větší investiční vlnu? Pochybuji  o tom, protože etapa, kdy se výrazně investovalo do automobilového průmyslu či fotovoltaiky již skončila. A co jiného takové investice může nahradit? Do nových exportních oborů, jak někdo očekává?

Často se v této souvislosti setkáváme s představami oživení ekonomiky pomocí snižování úrokových sazeb, které by měly umožnit investorům snadnější čerpání úvěrů, a nejen investičních. To je pravděpodobně jeden z omylů. Snížení základní repo sazby ani jiné sazby už v současnosti nemůže ničemu pomoci. Vždyť už tyto sazby ani dále snižovat nelze.

Nebo snad je rozdíl v efektivnosti projektu takový, že mu pomůže pokles úrokové sazby o čtvrtinu procentního bodu? Myslím, že nikoli. Především by však bylo dobré se podívat na to, jaké jsou v současné době úrokové sazby u úvěrů poskytovaných malým a středním podnikatelům – ty mají pořád blízko deseti procentům. Jen největší klienti mohou dostávat nízké sazby.

Navíc by bylo dobré si uvědomit ještě jednu souvislost. Úvěrová politika českých bank se neřídí podle podmínek repo sazby České národní banky. Všechny velké peněžní ústavy fungující na území ČR jsou přece součástí konsolidačních celků zahraničních matek a české riziko je součástí jejich rizika, a naopak. O tom, zda se má zdejší banka pustit do většího projektu, rozhoduje risk manager jinde, nikoli v Praze.

I o tom je nutno hovořit, chceme-li se zamýšlet nad tím, jak se dá zvládat současná hospodářská krize. Myslím, že by mělo být jasné, že měnovou politikou ji zvládnout vůbec nejde.

Oživení stranou pozornosti?

Pro českou hospodářskou politiku je také typické, že se téměř nezabývá tématy, kterým se věnují v jiných zemích. Jako by českým problémem nebyla rostoucí nezaměstnanost, zejména mladých lidí, a tvorba pracovních míst. Také oživení ekonomiky jako by bylo stranou pozornosti.

Potřebujeme diskusi o dalším vyvoji české ekonomiky, diskusi k hospodářské strategii, o hospodářské politiceProto dnes potřebujeme diskusi o dalším vyvoji české ekonomiky, diskusi k hospodářské strategii, o hospodářské politice. To sotva můžeme očekávat od návrhu státního rozpočtu na příští rok. Právě taková zásadní diskuse by byla mnohem důležitější než debata, zda je vážným rizikem, že se vládní koalice nemůže shodnout nad sazbou DPH.

Je-li pro naši hospodářskou politiku klíčovou otázkou výše deficitu státního rozpočtu a nedíváme-li se na důsledky vládních škrtů, pak je pochopitelně debata o hospodářské politice, vyžadující její dlouhodobé cíle a zakotvení v mezinárodní ekonomice, považovaná za něco nadbytečného. Směrovat ekonomiku jen podle takových krátkodobých cílů však považuji za krátkozraké. V každém – i krátkodobém řešení – by mělo být něco, co směřuje za horizont jednoho roku. A to rozpočet v dosavadní podobě rozhodně nedělal.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.