Nedávné přiznání Francouzů, že dodávají libyjským rebelům zbraně, určitě nepotěšilo kolegy v NATO, kteří spolu s Paříží již přes sto dní vedou v Libyi vojenskou kampaň. Úzkostlivá snaha vyvarovat se přímé vojenské podpory povstalců v souladu s rezolucí Rady bezpečnsoti OSN číslo 1973 byla až do této chvíle jasně patrná a s kroky Francie – až už legálními, nebo ne – nesouhlasí jak některé zainteresované strany v alianci, tak mimo ni.
Právní hrátky kolem dodávek zbraní rebelům jsou však až druhořadým zádrhelem proti hlavnímu problému, jemuž alianční akce v Libyi čelí. Podle časopisu Time jde o to, že evropským členům NATO, kteří provádějí většinu bojových akcí nad Libyí, docházejí zdroje, jež mohou obětovat na toto válečné tažení. A navíc se zřejmě nedočkají pomoci ze strany USA, kde Obamova administrativa těžko vysvětluje opozici v Kongresu i svoji pouze podpůrnou roli. Co je tedy logickým vyústěním situace? Uvnitř aliance i vně roste tlak na ukončení válečného tažení a hledání politického řešení. Skutečnost je taková, že nálety NATO sice oslabily režim Muammara Kaddáfího, ale nezničily jej.
Sdílení moci pod dohledem Západu
Volání po příměří zaznívají především od klíčových hráčů, jako jsou Itálie a Turecko. Kromě francouzské letadlové lodi Charles De Gaulle (v září od břehů Libye odpluje a není plavidlo, jež by ji nahradilo) právě z Itálie vzlétají stíhačky ke svým výpadům nad libyjské území. A z jižní Itálie a Turecka by se zásobovaly i jakékoli pozemní jednotky potenciálně potřebné pro kontrolu situace po ukončení konfliktu. K těmto hlasům z aliance se přidávají i Africká unie a Liga arabských států, jejichž podpora zásahu v Libyi byla před jeho zahájením zásadní.
Řešení by zahrnovalo nějakou formu sdílení moci mezi prozatímní vládou formovanou v Benghází a zástupci „starých struktur“ v Tripolisu
Co by takové politické řešení obnášelo? Podle časopisu Time je evidentní, že by zahrnovalo nějakou formu sdílení moci mezi prozatímní vládou formovanou v Benghází a zástupci „starých struktur“ v Tripolisu. To bude cena za to, že Kaddáfí a spol. nálety NATO přežili. Na pozemní operaci nedojde, protože k ní nikdo nemá vůli ani prostředky. Možná je to i dobře, protože se tak evropské mocnosti, potažmo NATO, mohou vyvarovat chyb, které se staly v Američany vedených invazích do Iráku a Afghánistánu.
Takže to vypadá, že v zájmu udržení stability v zemi na nějakou výraznou demontáž Kaddáfího armády a policie zřejmě nedojde. Je rovněž jasné, že na rozhodování o politickém uspořádání v Libyi budou mít po ukončení války velký vliv především Velká Británie, Francie a ti, kteří se nejvíc angažovali. Rebelové bez podpory Západu nejsou sami schopni svrhnout Kaddáfího ani vytvořit alternativní režim, takže v podstatě budou loutkami v rukách Sarkozyho, Camerona a dalších.
Podle doporučení Britů prezentovaných ve čtvrtek v Benghází tamní Přechodné národní radě bude posléze nutné rozmístit v Libyi mezinárodní mírové sbory. Ovšem nikoli britské a ani z žádného jiného evropského státu NATO. Vše by mělo být pod dohledem Turecka, jediné muslimské země aliance, jež by mělo dohlédnout, aby libyjská společnost v post-kaddáfiovské době neskončila v občanské válce. A co bude s plukovníkem?
Stále při síle
Již minulý týden rebelové přiznali nepřímé rozhovory se starým režimem a jejich mluvčí – přestože povstalci stále trvají na Kaddáfího odstoupení – připustil, že by „býk arabského lidu“, jak se mu kdysi přezdívalo, mohl dožít někde na vzdáleném místě v Libyi. Zřejmě v poušti, jak jinak. Třeba si tam nějaký rebel na vzteklého pouštního psa troufne. Naopak asi neúčinný zůstane zatykač na libyjského diktátora ze strany Mezinárodního trestního soudu (ICC) – Libye není členský stát ICC a jeho volání bude nejspíš ignorovat.
Zatím se však zdá, že je libyjský vůdce při síle. V pátek pohrozil Evropě odvetou za útoky NATO. Na audiozáznamu vysílaném prostřednictvím tlampačů v hlavním městě Tripolisu vzkázal, že pokud aliance nepřestane bombardovat území Libye, přesune boje do Evropy.
Kdo si tedy vsadí na to, že ještě na podzim bude NATO pořádat nálety na Libyi? Rozpočtové výbory členských zemí aliance to asi nebudou. Kauza Libye se momentálně zužuje na zformulování rozumné dohody, s níž bude souhlasit i Muammar Kaddáfí. A je vymalováno.