Lidovky.cz

Kacířská myšlenka: Net4Gas by mohl koupit nazpět český stát

Evropa

  13:03

Pokud by stát akcie této firmy vložil jako kapitál do státního penzijního fondu, představovalo by to stabilizační prvek důchodového systému.

foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Tak si ještě trochu zazvoňte klíči, holoubci siví! Ale ne moc dlouho! I to by byla možná interpretace zprávy, která se objevila v médiích. RWE chce – zamýšlí, připravuje – prodej svého podílu ve společnosti Net4Gas, bývalém Tranzitním plynovodu. Ten překonal období privatizace, aby byl poté kvapně transformován a překvapivě prodán pod taktovkou sociálně-demokratické vlády.

Stát si smluvně vynutil desetiletou lhůtu, během níž nemohl být podnik prodán – s výjimkou zpětného státního odkupu. Oněch deset let uplynulo. Je tedy pouze na majiteli, komu a za jakých podmínek se rozhodne svou českou akvizici prodat. Co vlastně systém tranzitních plynovodů pro Česko znamená a jaký má význam do budoucna?

Přes naše území už ne

Tranzitní plynovod je především zcela nezastupitelným vnitrozemským přepravním systémem propojujícím regionální soustavy plynovodů s podzemními zásobníky plynu. Technicky splňuje podmínky zadané Evropskou komisí, a proto umožňuje obousměrnou přepravu plynu. A také diverzifikaci jeho dovozu z jiných než ruských zdrojů.

Původní poslání plynovodu, tranzitní přeprava ruského plynu do Německa a Francie (v době Československa také do Rakouska, Itálie a bývalé Jugoslávie), přestává být dominantní aktivitou. Svůj podíl na tomto stavu má nepochybně tradiční tenze mezi Ruskem a Ukrajinou kvůli úhradě tranzitních poplatků a ceně plynu. Ani vztah s Běloruskem není bez problémů. Proto se Rusové rozhodli obejít východní část evropského kontinentu podmořským plynovodem.

Do budoucna se budeme muset rozloučit s dnešní výší tranzitních poplatků, které tvořily podstatnou část zisku, tedy i daňového výnosu

Ruský plyn pro Německo a částečně i pro Francii tím přestane být dopravován přes naše území – s výjimkou kousku nového plynovodu „z Německa do Německa“ Gazela. Ten bude napojen na ruský Nord Stream a německý plynovod OPAL. O tom, že tranzitní přeprava plynu přes Českou republiku pozvolna končí, svědčí i demontáž vybraných kompresních stanic. Ty ostatní jsou již dnes provozované s mimořádnou výkonovou rezervou. Co z toho pro nás vyplývá?

Konec zlatých časů

Do budoucna se budeme muset rozloučit s dnešní výší tranzitních poplatků, které tvořily podstatnou část zisku, tedy i daňového výnosu. Ztratíme onu – byť zdá se trochu hypotetickou – ochranu stabilní dodávky ruského plynu vyplývající z naší geografické pozice „před Německem“.

A za třetí, budeme disponovat monstrózní přepravní soustavou schopnou dopravovat až 70 miliard metrů krychlových plynu ročně, přičemž její využití se scvrkne na zhruba deset až patnáct procent. Bude to přibližně stejně nákladné, jako kdybyste si na sólovou cestu do práce pořídili dvoupatrový autobus.

Shrnuto, zlaté časy tranzitního plynovodu končí. To se určitě promítne i do ceny, kterou za něj bude ochotný potenciální kupec zaplatit. Kdyby šlo o prodej pražírny kávy nebo továrny na výrobu sedátek, byl by to standardní průběh. Bohužel tomu tak není.

Opakování neuškodí

Není tomu tak dávno, co jsem div ne na kolenou prosil, aby společnost Net4Gas nebyla prodávaná ruskému Gazpromu. Snažil jsem se uvést některé argumenty, a protože opakování je (prý) matkou moudrosti, s chutí je zopakuji:

  • Ruská kontrola nad tranzitním systémem České republiky – zejména s ohledem na jeho vnitrostátní funkce – znamená zánik diverzifikace dovozu a návrat k naprosté závislosti na ruském plynu.
  • Český systém tranzituje ruský plyn nejen z molekulárního, ale především z vlastnického hlediska. Gazprom prodává plyn až na německém území ve Waidhausu. Tranzitní poplatky – jakkoli vyjadřované v cenách – jsou hrazené naturálními dodávkami plynu. Bude Gazprom v budoucnu platit tranzitní poplatek sám sobě?
  • Nové projekty, například plynovod Nabucco či propojení terminálů LNG v polském Swinoujscie a chorvatském Krku, Českou republiku minou.
  • Evropská unie striktně odmítá majetkovou účast producentů plynu na evropské plynárenské soustavě. Tato restrikce se týká především Gazpromu. Oficiálním důvodem je neochota Ruska pustit plynárenské firmy EU do svých plynovodů, neoficiálním reálná obava z jeho imperiálního chování. Posílení ruského vlivu ve strategických evropských plynovodech by totiž výrazně zúžilo manévrovací prostor zahraniční politiky EU. Bude to unii vadit i u nás?
Státní instituce a orgány EU

Před 20 lety, kdy byl vytvářen koncept dalšího osudu česko-slovenského plynárenství a určována pravidla pro jeho privatizaci, vznikla řada různých modelů kapitálové struktury, postupových harmonogramů či definice okruhů akceptovatelných vlastníků. Jednu zásadu však měly společnou: ruský investor není v českém plynárenství vítán. Navzdory několika pokusům, které jsem již popsal, se plynárenství podařilo před nežádoucím ruským vlivem ubránit. Povede se to i nyní?

Plynárenství se může snadno dostat do hledáčku významných světových institucionálních investorů, jako jsou trustové či penzijní fondy

Několik možností existuje. Nesdílím názor velvyslance ČR pro otázky energetické bezpečnosti Václava Bartušky, že budeme situaci bedlivě sledovat. Příliš mi to připomíná cimrmanovského prince Drsoně, který také vše jen zpovzdálí sledoval, až Zlatovlásku získal jeho bratr Jasoň. Vláda by měla na vznikající problém reagovat hned a veřejně definovat podmínky „přijatelnosti a nepřijatelnosti“. Žádná vláda – s výjimkou vybraných diktatur – nemůže soukromé firmě nadiktovat, komu by měl být Net4Gas prodán. Existují však státní a parlamentní instituce, například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Energetický regulační úřad či branně-bezpečnostní výbor, které mají k takovému zásadnímu prodeji co říct.

A jsou zde také orgány EU, jejímž jsme členským státem. Koordinujeme-li s unií zařazení olomouckých syrečků do kategorie národních pokladů, proč nekoordinovat něco, co je pro nás nepochybně mnohem důležitější?

Trocha času na cíle a postupy

Bylo by asi hloupé omezovat výčet potenciálních kupců Net4Gas pouze na Gazprom, i když má motivaci nejsilnější – nejen ekonomickou. Nemusí však ani jít pouze o nějakou silnou plynárenskou firmu. Plynárenství totiž stále představuje stabilizovaný a celkem výnosný byznys, navíc – nejen kvůli německé averzi k jádru – s výrazným růstovým potenciálem. Tím se může snadno dostat do hledáčku významných světových institucionálních investorů, jako jsou trustové či penzijní fondy.

Proto mě napadá taková – možná trochu kacířská – myšlenka. Firmu Net4Gas by mohl koupit nazpět český stát a vložit její akcie jako kapitál do státního penzijního fondu. Taková akvizice by představovala významný stabilizační prvek penzijního systému – a abych si přihřál i svou polívčičku – mohla by konečně trochu změnit nelogicky odmítavý postoj vlády k roli zemního plynu u nás.

Zatím – zdá se – je trochu času jak na formulaci cílů, tak postupů. Říká se, že když diplomat řekne ano, myslí snad, když řekne snad, myslí ne, a když řekne ne, není to diplomat. Neočekávám tudíž, že se v brzké době dočkáme od státu v dané věci nějakého pregnantního vyjádření či stanoviska. Úpěnlivě ale doufám, že se tím všichni ti dobří muži a ženy intenzivně zabývají. Pokud nikoli, Pánbůh s námi. Dozvonili jsme.

Související články:

Kapitálový vstup Gazpromu do RWE? Bitte, nein!

Nejasné zprávy o prodeji RWE

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.