Skoro to vypadá, že jde o promyšlenou taktiku vlády, jež se všemožně snaží distancovat od amnestie. Přibývá zpráv, jež svědčí o horečném úsilí státních zástupců a soudců využít všech opravných prostředků, aby přeci dokončili případy, na něž se vztahuje novoroční abolice zahrnutá v článku II. amnestie.
Kdo už se v mediálně sledovaných kauzách „odvolal“?
Jedním z nespokojených žalobců je Karel Kalda, jenž dozoroval stíhání bývalých manažerů zkrachovalé Union Banky, které začalo v roce 2003. Proti zastavení trestního stíhání podal stížnost. „Jde o blanketní stížnost, kterou se vytváří prostor pro případ, že by Ústavní soud zrušil druhý článek amnestie,“ řekl Právu Kalda v pondělí.
Soudce Městského soudu v Praze Kamila Kydalka u Ústavního soudu už minulý týden napadl zmíněný článek II. Argumentuje, že amnestii řádně neprojednala vláda, čímž byla prý porušena ústava i Listina základních práv a svobod. Konkrétně Kydalku zvedlo ze židle přerušení trestního řízení, jež se týkalo bývalého fotbalového bosse Františka Chvalovského, a to kvůli miliardovému úvěrovému podvodu v Komerční bance v roce 2001.
Nejnověji se připojila i vrchní státní zástupkyně v Praze a prezidentka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová. Dle ní nesplňuje podmínky pro abolici ústecký konkurzní soudce Jiří Berka, jenž figuroval v kauze podezřelých konkurzů z počátku nového tisíciletí. Proti zastavení stíhání podala dle Práva stížnost dozorující státní zástupkyně Daniela Smetanová, jež Bradáčové podléhá.
Otázku, zda například státní zástupci nedostali pokyn od vlády, aby se odvolávali v maximální možné míře, jsme položili Lence Bradáčové. „Takový pokyn by byl nezákonný. Nic takového nebylo. Zaleží na konkrétních kauzách, státních zástupcích a šéfech jejich úřadů, jestli použijí opravný prostředek. My jsme to udělali skoro ve všech případech,“ řekla ČESKÉ POZICI pražská vrchní státní zástupkyně.
Nebuďme ovšem podezíraví za každou cenu. Spontánní reakce veřejných žalobců a soudců by neměla překvapovat. Krom pochopitelného osobního rozladění jsou si mimo jiné vědomi obřích výdajů na komplikované a mnohaleté soudní procesy. Jen pokud uvážíme základní měsíční platy soudců (56 849 Kč) a státních zástupců (přibližně 51 000 Kč) a připomeneme, že řada komplikovaných hospodářských případů obnáší i desítky tisíc stránek spisů a soudci i státní zástupci se některými zabývají léta, dostaneme se k tristním sumám. Připočtěme výdaje na policejní šetření, nájem soudních budov, případnou vazbu... Snadno lze odhadnout, že státní kasu musely za těch osm let vyjít na stovky milionů, ne-li miliardy.
