Jste připraveni vydat se za dobrodružstvím?

Je pátek večer a vyrazíte s přáteli do baru. Všude je plno, ale máte štěstí, objevili jste příjemný, malý podnik, kde kromě vás a obsluhy nikdo není. Objednáte si pivo a brambůrky, posadíte se, ale než se stihne rozproudit konverzace, obsluha z místnosti zmizí, velká televize v rohu se sama spustí a muž na obrazovce začne horečnatě vysvětlovat, že mu musíte pomoct, že se spolu s bratrem ocitli v průšvihu a že je možné, že už ani jeden z nich není naživu.

Co uděláte? Zavoláte policii? Zpanikaříte? Utečete? Kdepak, vyskočíte ze židle a začnete hledat klíče a řešit hádanky. Pro následující hodinu jste totiž hrdinové a právě jste se ocitli na začátku únikové hry. Únikové hry by se daly stručně definovat jako interaktivní zábava, která spočívá ve snaze dostat se zevnitř ven. Abyste uspěli, musíte vyřešit sérii hádanek a hlavolamů a spolupracovat při tom s kamarády, kolegy nebo třeba rodinnými příslušníky, sólo totiž šanci na úspěch v tvůrci přesně vymezeném čase nemáte.

Stále relativně nový fenomén

Kořeny únikovek sahají do Japonska a jako forma společenské zábavy jsou stále relativně novým fenoménem. První hra vznikla v zemi vycházejícího slunce v roce 2007 a jejím tvůrcem byl 35letý Takao Kato, spoluzakladatel společnosti SCRAP Entertainment. „Lidé se mě ptají, jak jsem na nápad reálné únikové místnosti přišel?“ popisuje na svém webu Kato. „A já bych jim rád dal stylovou odpověď, jenže pravdou je, že jsem chtěl vymyslet soutěž, hru, a holka, která seděla vedle mě, mi vykládala, že ji nesmírně baví onlinové únikové hry. Tak jsem se rozhodl jednu vytvořit.“

Zájem byl obrovský. Navzdory minimální reklamě se 150 lístků na první hru v Tokiu prodalo téměř okamžitě a stejně tomu bylo i s druhou hrou, kterou Kato uspořádal v Ósace. Nápad se ujal a záhy se rozšířil do celého světa. V roce 2011 se objevily první únikové hry v Singapuru a o rok později přenesl Takaův přítel Kazujo Iwana Real Escape Game do San Franciska – a únikové hry mohly začít osídlovat Ameriku.

V roce 2011 se objevila první úniková hra i v Evropě, konkrétně v Budapešti. Její tvůrce Attila Gyurkovics se nepřestává dušovat, že o existenci japonských únikovek neměl nejmenší ponětí a že Parapark je čistě jeho dítě. Pravdou je, že základní charakteristika úkolů se v obou případech značně lišila. Tam, kde japonské únikové hry stavěly na logických hádankách typu číselných a barevných řad, museli maďarští hráči hledat schované klíče nebo se pokoušet dostat k takovým, které se zdály na první pohled mimo jejich dosah.

Že to připomíná tradiční počítačové klikací adventury z osmdesátých a devadesátých let jako Monkey Island nebo Simon the Sorcerer? Není divu. Spolu s televizními soutěžemi, které jsme ve stejné době hltali, jako byla Pevnost Boyard nebo Takešiho hrad, a deskovými hrami na hrdiny patří mezi nejčastěji zmiňované zdroje inspirace.

V každém větším českém městě

První česká úniková hra se objevila o dva roky později. V roce 2013 ji vymyslel tým lidí okolo Davida Havla z MindMaze. Dodnes patří k nejlépe hodnoceným tvůrcům (ne-li vysloveně nejlépe – na Trip Advisoru se mohou pochlubit pěti hvězdičkami). „Moji kolegové hráli svou první hru v Maďarsku. V té době zde v Praze nic podobného nebylo, a tak jsme si řekli, proč to nezkusit? Vybudovali jsme první hru, tehdy jsme to brali ještě jako takový ‚vážnější‘ koníček,“ vzpomíná Havel.

„Naštěstí jsou Češi hravé duše a začalo se nám dařit. Postupně jsme otevřeli druhou, pak třetí hru. A dnes máme už celkem pět her, z toho jednu přenosnou, dále virtuální realitu a další podobné vychytávky.“ Od vzniku MindMaze navštívilo jejich hry přes sto tisíc hráčů z Česka i zahraničí. Dnes si podle portálu Escape Games můžete jen v Praze zahrát více než 70 únikových her a po celé republice jejich počet překročil stovku. Alespoň jednu najdete v každém větším městě. A stále přibývají. Proč jsou u nás únikové hry tak populární?

Podle Petra Hučíka, jednoho ze zakladatelů webu Solve Prague, který se specializuje na přehled, testování a hodnocení únikových her, je za tím hravost a šikovnost, jež jsou Čechům vlastní. „Máme tu poměrně silnou tradici v pořádání táborů a táborových her, na kterých vyrostlo několik generací. Na jedné straně jsou nadšenci, kteří podobný typ zábavy vyhledávají, a na druhé šikovní kutilové, kteří dokážou dobrou únikovou hru i vytvořit,“ shrnuje Hučík. „Ve světě není běžné, aby například dva kamarádi vymysleli hru s dobrým příběhem, zrekonstruovali sklep, vytvořili rekvizity, a ještě dokázali zapojit funkční technologii.“

Horor a sci-fi nejpopulárnější

Většina únikových her pracuje s prostředím a situacemi, v nichž byste se za normálních okolností ocitnout nechtěli.Nikdo, kdo má všech pět pohromadě, nechce trčet zamčený v márnici, na opuštěném psychiatrickém pavilonu původně vyčleněném pro ty nejnarušenější jedince, nebo v bytě, kterému na dveře buší gestapo. Horor a sci-fi ale patří k nejpopulárnějším žánrům.

Napětí umožňuje hráčům ponořit se do děje. Kvalita příběhu, atmosféra, rekvizity a originální hádanky pak rozhodují, zda se úniková hra stane úspěšnou. „Klíčem je dělat hry hlavně tak, aby to hráče bavilo, nesnažit se ji ušít horkou jehlou a spouštět hru co nejrychleji za každou cenu,“ popisuje tajemství úspěchu Havel z MindMaze. „Hru Galactic Pioneers jsme budovali rok a půl. To je polovina úspěchu, druhá polovina je v samotných lidech, respektive v klientském servisu.“

Svět únikových her je navíc specifický v tom, že si na rozdíl například od pohostinství kvalitně odvedenou prací nebudujete stálou klientelu. Tady musíte vynakládat poměrně velké úsilí, abyste dokázali oslovovat stále nové zákazníky. Petr Hučík ze Solve Prague popisuje zajímavý fenomén, který je s únikovými hrami spjatý. Únikovky si sice vzájemně konkurují, ale současně potřebují vytvářet dobré jméno hrám jako takovým. „Vlastně si navzájem pomáhají přitáhnout k únikovkám nové fanoušky,“ říká Hučík.

Zatímco u nás jsou únikové hry stále zábavou spíš pro hravé dospělé, kteří spadají do hezké české škatulky „geek“, v Severní Americe se vytváření únikových her už vyučuje na vysokých školách. „Trávíme spoustu času o samotě přilepení k obrazovkám, takže je vysloveně magické sledovat, jak se lidé napříč věkovým spektrem spojují, aby společně čelili nějaké výzvě,“ popsal kouzlo své profese deníku The New York Times Scott Nicholson, profesor na Wilfrid Laurier University v kanadském Ontariu, který tvorbu únikovek přednáší.

Nejúspěšnější franšíza

Stejně u nás nelze očekávat, že byste si vlastněním, byť úspěšné, únikové místnosti vydělali na bungalov na Bahamách. Nicméně v USA vygeneroval podle Escape Room Industry Report průměrný areál s únikovými hrami loni 256 860 dolarů (tedy 5,8 milionu korun). Zpráva připomíná, že je třeba výslednou částku vydělit 3,3, což je průměrný počet místností, které společnosti vlastní – ale ani tak to nejsou zanedbatelné tržby.

Odborníci však americkému trhu predikují přesycení. Množství místností rostlo v USA natolik – v roce 2014 jich bylo v celých USA všehovšudy 22, o tři roky později jste jich napočítali 1950 –, že dnes najdete únikovou místnost v každém větším městě. Obzvlášť úspěšné hry mají otevřenou cestu do franšízingu. Existují firmy, které za obnos mazi 30 až 150 tisíc dolarů (zhruba 670 tisíc až 3,4 milionu korun), postaví některou z ověřených místností.

Nejúspěšnější franšízou je původně ruská hra Claustrophobia, kterou vytvořil v roce 2013 se svými kolegy matematik Bogdan Kravcov. Dnes najdete po světě pod touto hlavičkou více než 150 místností. U nás se stále nejvíc daří hrám, které vytvářejí nadšenci do únikových her. Podle Petra Hučíka ze Solve Prague proto, že mají dost zkušeností, a vědí, nač se zaměřit a jak hru postavit, aby byla co nejoriginálnější.

„Jste připraveni vydat se na dobrodružství?“ ptá se praotec únikových her Takao Kato na svém webu. „Je to nesmírně prosté. Stačí se na svět kolem dívat jako na dobrodružství. Pokud vám to ale nejde, přijďte k nám. V Real Escape Game se skutečnost a dobrodružství mísí. Jakmile tu budete, obojímu porozumíte o něco lépe.“ A potom to můžete jít s kamarády probrat na pivo.