Dne 25. listopadu přinesl jeden z nejrenomovanějších portugalských listů Diário de Notícias komentář o tom, že ratingová agentura Fitch Ratings zařadila Portugalsko z hlediska schopnosti splácení dluhů do kategorie „odpadu“. Hned v první větě článku je tato na Manhattanu sídlící agentura, jež se nachází ve francouzském většinovém vlastnictví, nazývána „supem“, což věrně odráží hodnocení ratingových agentur ze strany Portugalců.
Ve stejný den zareagovala velmi podrážděně maďarská politická reprezentace na rozhodnutí newyorské agentury Moody’s, která snížila úvěrový rating země do spekulativního pásma. Ministerstvo hospodářství uvedlo, že krok agentury je neprofesionální a je „součástí finančních útoků proti Maďarsku“.
Víkendové číslo předního belgického deníku Le Soir věnovalo hlavní článek tomu, že newyorská agentura Standard & Poor’s snížila rovněž 25. listopadu dlouhodobý rating Belgie z hodnocení AA+ na AA-, s negativním výhledem. Podle tohoto článku „dějiny nezapomenou na odpovědnost Německa, paní Merkelové, Bundestagu a všech německých politiků a technokratů, kteří zamezili tomu, aby Evropská centrální banka systém zachránila“. Jak dále Le Soir píše, „situace je taková, že tato noční můra ještě není u konce, protože jak se zdá, nic nedokáže zastavit soustavnou paniku trhů a tento katastrofický film, ve kterém postupně narážejí na dno a potápějí se všechny země Evropy“.
Poté, co Moody’s snížila úvěrový rating Maďarska do kategorie odpadu, vypukly salvy nadšení tamních neoliberálních kruhů
Těm, kteří na to mají čas a trpělivost, doporučuji porozhlédnout se důkladněji rovněž v tisku dalších zemí, jak reagovali tamní politici, ekonomové a novináři na to, když některá z těchto ratingových agentur stojících oběma nohama na americké půdě snížila hodnocení jejich vlastní země. Z obvyklých reakcí se vymyká Budapešť.
Poté, co agentura Moody’s snížila úvěrový rating Maďarska do kategorie odpadu, s poukazem na to, že může být ještě hůř, vypukly salvy nadšení tamních neoliberálních kruhů.
Tím to ovšem nekončí: krajně nezvyklé je i to, aby se zahraniční tisk radoval ze snížení ratingu jiné země. Výjimkou je opět Maďarsko: cizí média oslavují to, že maďarská vláda – podle nich – se svou hospodářskou politikou konečně narazila, se stejnou škodolibostí jako levicově liberální hlasy v maďarském tisku.
Objektivní Dagong?
Spojené státy, které třem největším, výše uvedeným světovým ratingovým agenturám poskytují zázemí, se snaží zachovat monopol těchto firem. Příklad:
Čínská ratingová agentura Dagong Global Credit Rating založená v roce 1994 zahájila hodnocení úvěrové schopnosti jednotlivých zemí v loňském roce. Evidentně bez úmyslu vystřelit si z prohlášení maďarských neoliberálních ekonomů, podle nichž hodnocení ratingových agentur objektivně odráží úvěrovou schopnost dané země, udělil Dagong USA (v roce 2010 A+, od srpna 2011 pak A) a dokonce i Velké Británii a Francii horší hodnocení než tři známější manhattanské agentury. Jak v dubnu jasně formuloval čínský prezident Chu Ťin-tchao, „svět potřebuje objektivní, fair a rozumné normy hodnocení“, přičemž dodal: „A právě o to se agentura Dagong snaží, prosta jakékoliv ideologie.“
Ředitel pekingské agentury Kuan Ťien-čung dokonce prohlásil: „Příčinou globální finanční krize a evropské dluhové krize je to, že současný mezinárodní ratingový systém neodhaluje věrně schopnost dlužníka splácet dluhy.“ Jak na to zareagovala americká vláda?
Několik dní na to, co Dagong podruhé snížil hodnocení úvěrové schopnosti USA, americká Komise pro cenné papíry jednak odmítla uznat hodnocení Dagongu s odvoláním na to, že nedokáže „dohlížet“ na fungování pekingského úřadu, jednak Dagongu nedovolila založit si v USA vlastní kancelář.Čínský prezident Chu Ťin-tchao: „Svět potřebuje objektivní, fair a rozumné normy hodnocení.“
Existuje nějaká jiná ratingová agentura, jež by dokázala lépe posoudit stav země, jejíž cenné papíry v hodnotě 1,16 bilionu dolarů se nacházejí v rukách Pekingu? A je snad nutno považovat za chybu Dagongu, že provádí hodnocení prosté jakékoliv ideologie?
Daleko závažnějším dotazem je nicméně to, jak je možné, že zatímco ve všech dotyčných zemích se drží palce národnímu týmu, v Maďarsku někteří fandí hráčům nacházejícím se na opačné straně hřiště? Odpověď se po jednadvaceti letech konečně naučila většina společnosti. Proto se domácí poslové radostných zpráv agentury Moody’s nemohou nikdy dostat zpátky k moci.