Každý Čech už ví, jak nechutně se předvedl Roman Janoušek, dříve eufemisticky nazývaný „lobbista“ či „podnikatel“, ale nyní již médii pojmenovávaný otevřeně jako „gauner“ nebo „zrůda“. Opilý (nejen svým vlivem a domnělou nepostihnutelností) najel autem do ženy, kterou předtím naboural. Premiér Petr Nečas (ODS) pak v Lidových novinách jeho nahrané debaty s exprimátorem Pavlem Bémem (ODS) nazval „neetickými a nemravnými“. A vkrádá se otázka, zda spolu nesouvisí bohatství a podlé, jaksi bezpáteřní chování...
Jako na zavolanou přichází vědecká studie, jež má hned v titulku poznatek, že čím vyšší socioekonomický status člověka, tím spíše se dá očekávat jeho neetické jednání. Pozor! Nejde o nějakou třídní nesnášenlivost ani studii komunistické či dělnické akademie, ale o aktuální článek v respektovaném časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences, jehož autory je pětice vědců z kalifornského Berkeley a University of Toronto.
Dá se více věřit boháči, anebo chuďasovi? Kdo je asi rovnější? Podle výzkumníků, kteří provedli experimenty s tisícihlavým vzorkem, je pravděpodobnější, že se chudší lidé zachovají (v různých modelových situacích) mravně a slušně. Námitek může být celá řada – například že větší „příležitost dělá zloděje“ a vyučí ho také k tomu – ale na práci týmu Paula K. Piffa a Daniela M. Stancata se vyplatí podívat podrobněji.
Bohatší vrstva byla i svolnější k porušování dopravních předpisů...„Sedm studií za využití experimentálních a přirozených metod odhaluje, že jednotlivci z vyšší třídy se chovají neetičtěji než osoby z nižších kruhů,“ píše se v abstraktu únorového článku. Výzkum ukázal, že v experimentech 1 a 2, které by nás po Romešově páteční ostudě mohly zajímat nejvíce, byla bohatší vrstva i svolnější k porušování dopravních předpisů, neboť by třikrát častěji předjížděla na zákazu a ohrožovala chodce.
Ve třetím pokusu byli dobrovolníci vyzváni, aby podobně jako ve svém životě ovlivňovali neetická rozhodnutí druhých. Opět vyhráli ti z vyšších vrstev. Tato skupina „zabodovala“ i v pokusu čtvrtém, kdy měli pro sebe a přicházející děti rozdělit bonbóny – a světe div se, u majetnějších vrstev skončilo na konci experimentu dvakrát více cukrátek!
Nejen více bonbónů, ale i častější mlžení
„V pátém pokuse se měli dobrovolníci vžít do role personalisty, jenž zpovídá uchazeče o dlouhodobé zaměstnání. Byli ale informováni, že dotyčný džob má být brzy zrušen a bylo ponecháno na jejich úsudku, zda to zájemci sdělí,“ píše web The Atlantic, jenž na odborný text upozornil. Už asi nepřekvapí, že majetnější lidé s vyšším společenským stavem byli mnohem víc ochotní neříkat pravdu a mlžit o atraktivitě hypotetického zaměstnání.
V šestém experimentu pak tisícovka probandů házela kostkou a měla hlásit dosažené výsledky; dobrovolníci z vyšších vrstev mnohem víc švindlovali a přeháněli. To odpovídá psychologickým výzkumům na téma biologické či kulturně podmíněné povahy korupce, o čemž nedávno psala ČESKÁ POZICE v samostatném článku.
A konečně v sedmém pokusu hodnotil tým doktora Piffa reálné špinavosti – ochotu ukrást peníze v hotovosti, přijmout úplatek a co nejvíc „pumpnout“ zákazníka. O tom, jak tento experiment dopadl, už ani nemá cenu psát. Ne, nepletete se! Má to ovšem háček. Když byly lidem z nižších společenských příček vysvětleny výhody chamtivosti, jejich ochota dopouštět se nemravného jednání se dramaticky zvýšila.
Studii není radno přeceňovat. Připomíná totiž tak trochu otázku, zda bylo dříve slepice, či vejce. Aneb: Nedostali se k větším majetkům a lepším postům právě ti, kteří se umějí zachovat vypočítavě? Pak je logické, že se stejně projevují nadále. Čechům zbývá kruciální otázka: Jak se sympatický psychiatr bojující proti drogovému svinstvu promění během 20 let v namistrovaného „mazánka“, jenž se paktuje s bezohledným řidičem a miliardovým lobbistou? Bylo by nejlepší, aby to prozkoumal nějaký „soudní znalec“.
