Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jsme kočovné národy?

Slovensko-cest

  9:39

Dvě teze ke zprávě, že polovina českých občanů by v roce 2012 raději žila jinde.

Každý druhý obyvatel Česka a Slovenska by si podle průzkumu agentury GfK raději vybral pro život jinou zemi než tu, v které momentálně žije. Spádová oblast těchto tužeb je na západě, což se projevuje i v tom, že zhruba čtyřem procentům Slovákům by (pro začátek?) stačilo i Česko, zatímco Slovensko přitahuje sotva dvě procenta Čechů.

Teze pesimistická

Tak to jsme to dopracovali, můžeme konstatovat pěkně k výročí 17. listopadu, kdy budeme vzpomínat, že se před 23 lety cosi odehrálo. Někteří infantilně opakují „sametová revoluce“, jiní trvají na tom, že to bylo něco jako puč nebo převrat, s čímž by leckteří souhlasili pod podmínkou, že k tomuto pojmu bude připojeno adjektivum „operetní“. Další zcela neideologicky a výstižně onu událost nazývají „přelivem“. Něco se skutečně stalo, ale odehrálo se to plynule, bez zádrhelů, a – jak budou někteří s úsměškem dodávat – pak se to trochu přelilo zase zpátky.

To naštěstí není tak docela pravda. Přesnější bude spíše náhled, že se cosi odkudsi kamsi přelilo, ale nahoře na hladině se jako korek skvějí ze tří čtvrtin ti samí, jako před tím listopadovým přelivem, a zbytek se jim – až na čestné výjimky – rychle připodobňuje.

Nenadělali jsme si do vlastního hnízda tolik, že polovina lidí už v tom puchu nemůže vydržet?

Jiní však již nespekulují o charakteru oněch událostí, a s bolavým břichem mají nutkání sbalit kufry. Dvacet tři let jsme měli možnost cosi měnit. Využili jsme ji? Nesoustřeďovali jsme se v míře větší, než předlistopadové, na realizaci právě těch předlistopadových cílů? Na budování soukromých impérií, na vytváření bratrstev kočičí pracky, na oslavy lakomství, chamtivosti a soběstřednosti?

Jinými slovy – nenadělali jsme si do vlastního hnízda tolik, že polovina lidí už v tom puchu nemůže vydržet?

Teze zlehýnka optimistická

Migrační touhy se týkají především mladých lidí a těch, kteří jsou bez závazků. To znamená, že ti starší, na nichž především leží zodpovědnost za to „nadělání si do vlastního hnízda“, nejeví snahy „kopnout do vrtule“. Buďto ztratili čich, nebo elán, nebo nastupuje skleróza.

Ale na druhou stranu, ono se zase nesmí všechno přehánět a hned hrotit. Že mladí lidé chtějí do světa, to vůbec nemusí být v zásadní souvislosti s tím, jak hodnotí život doma. Vždyť ho nemají s čím srovnávat! Právě proto chtějí do světa, právě proto musí do světa, aby ho měli s čím srovnávat!

Jan Amos Komenský bez opuštění rodné hroudy nepovažoval vzdělání za úplné. Celé generace mladých lidí vandrovaly a sbíraly zkušenosti. Buď jimi obohatily onu rodnou hroudu, k níž se vrátily, a rády se vrátily, anebo obohacovaly genofond jinde a udržovaly povědomí o rodné hroudě, které postupem času přecházelo až do mýtických podob.

V uzavřeném ghettu vznikaly mýty o tom, že „na Západě by se něco takového stát nemohlo“

To vše je zcela přirozené a žádoucí. Největší chybu totiž udělal minulý režim právě v tom, že nepouštěl lidi do světa. Pak vznikaly v uzavřeném ghettu mýty třeba o tom, že „na Západě by se něco takového stát nemohlo“. Mohlo, milánkové se však o tom přesvědčili až po onom listopadovém přelivu, kdy vyrazili hromadně na Západ a zírali. A stejně houfně se vraceli a s nimi i mnoho lidí ze Západu, kteří jen vrtěli hlavou a říkali: „Vždyť to tu máte krásné! Ženě můžete podržet dveře, a ona se na vás potěšeně usměje, aniž by vás mezi nimi trhla.“ Jiní pověděli: „Víte, jaká je nejcennější pozice v USA? Rozkročmo přes práh hospody. V té vnější ruce držíte cigárko, protože vevnitř se nesmí kouřit. V té vnitřní ruce držíte panáka, protože venku se nesmí chlastat.“

Mnoho mladých lidí odjelo, mnoho se jich vrátilo. Na nich bude hodně záležet, jestli zapřáhnou a definitivně prásknou do koní, v naději, že někde na světě přece musí být lépe, anebo jestli se v tom světě opravdu poučili a rozhodli se, že každý má ten Augiášův chlév začít čistit doma.

A někteří z těch úplně mladých, co nyní jeví tendenci vyjet poprvé do světa, se dozajista vrátí a budou v tom čištění pokračovat. Což je ovšem, jak již bylo předestřeno, ta optimistická verze.

Autor: