Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Josef Dobeš: Už vím, kdo stojí za převratem v mém hnutí!

  10:05

Rozhovor s exministrem školství o potřebě pomáhat sportovcům, spolupráci Bárty a Okamury i „debilech“ ve sněmovně.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Exministr školství a nepřehlédnutelná postava minulého volebního období Josef Dobeš vybudoval před čtyřmi lety strukturu Věcí veřejných. Před více než rokem stranu opustil a začal budovat ambiciózní hnutí Pro sport a zdraví.

Chtěl se stát lobbistou sportovců a vlivných funkcionářů, jako jsou Miroslav Pelta či Miroslav Jansta. Jeho hnutí čítalo několik tisíc členů, hlásily se k němu známé osobnosti, mohlo být černým koněm voleb. Místo předvolební jízdy ale přišel zmar a fiasko. Jak vysvětluje v rozhovoru pro ČESKOU POZICI, hnutí mu kdosi zkrátka „vyzobal“.

ČESKÁ POZICE: Za vaší éry ministra školství se odehrály kauzy jako seminární práce vaší ředitelky kabinetu, vysoké odměny nejbližším spolupracovníkům, angažmá úředníka Ladislava Bátory, protesty studentů. Přesto jste věřil, že máte šanci prorazit s novým politickým projektem, do jehož čela jste se postavil?

DOBEŠ: Odvolání z ministerstva a odchod z Věcí veřejných měl jeden jediný důvod: v březnu 2012 jsem ve vládě neprosadil navýšení platů učitelům. Udělal jsem to, co vždy říkal premiér Nečas: kdo nesouhlasí s rozpočtem, ať podá demisi. Jako jediný jsem ve vládě hlasoval proti rozpočtu. Věci veřejné se tehdy za mě nepostavily, přestože navýšení platů učitelům bylo jedním z bodů programu strany. Přitom ještě večer předtím se ministři za Věci veřejné rozhodli, že mají hlasovat proti rozpočtu. Vicepremiérka Karolína Peake tehdy dostala úkol, aby celé hlasování bylo zablokováno. To se však nestalo.

„Jsem antipopulista. Ještě jsem nezažil, že když naložíte na studenty nějaký náročný úkol, že by se nevztekali.“Jistou obhajobou Víta Bárty byly jeho tehdejší soudní peripetie, ale Radek John a Kateřina Klasnová se ukázali jako naprosto bezzubí politici. Porušilo se rozhodnutí vedení strany, a ministrům to přesto prošlo. Tady si jistí ministři odzkoušeli budoucí puč. Zarazilo mě, že se poté ve straně nic nedělo. Proto jsem ji opustil.

ČESKÁ POZICE: Takže jste neměl obavu, že by vás vaše kauzy do budoucna diskvalifikovaly před voliči?

DOBEŠ: Co se týče mých kauz, jsem stále stejný člověk. Když jsem rozhodnutý, že je něco správně, jdu za myšlenkou nehledě na to, jestli s tím nesouhlasí 90 procent lidí. Jsem antipopulista. Ještě jsem nezažil, že když naložíte na studenty nějaký náročný úkol, že by se nevztekali. Proto mě jejich protesty nepřekvapily, rozuměl jsem jim. Věci, které se na mě vytahovaly, byly pseudokauzy šířené úředníky, kteří v důsledku úsporných kroků museli reort opustit.

Meditace nad málem uřízlou nohou

ČESKÁ POZICE: Co vás přivedlo k myšlence založit sportovní hnutí?

DOBEŠ: Po rezignaci na ministra jsem uvažoval i o odchodu ze sněmovny. Jedním z těch, kdo mi říkal, ať neodcházím, byl Václav Klaus. Jsem však manažer, mám potřebu věci měnit, táhnout kupředu, řídit lidi. Ani Vít Bárta nemůže popřít, že celorepublikově jsem vybudoval Věci veřejné. Postavil jsem síť místních organizací. Myslím, že vedle Radka Johna, dnes už maskota, a vedle stranického časopisu to byla jedna z klíčových věcí úspěchu ve volbách. Jsem člověk, který když má vizi, jde za ní.

„Ani Vít Bárta nemůže popřít, že celorepublikově jsem vybudoval Věci veřejné“Přibližně před rokem nastala taková epizoda v mém životě, protože jsem si málem uřízl nohu motorovou pilou. Víte, já mám usedlost a hrozně rád manuálně pracuji. Nemohl jsem skoro půl roku chodit, kvůli čemuž jsem se nemohl účastnit jednání sněmovny. Byla to doba, kdy jsem vážně promýšlel své další politické aktivity. Mým historickým tématem je sport, v mládí jsem poměrně vysoko hrával fotbal, ač to na mně teď není vidět. Sport mě skutečně baví a je to téma, které bych chtěl v politice prosazovat. Uvědomil jsem si, že je potřeba vybudovat v dobrém slova smyslu sportovní lobbistické hnutí. Klíčovým tématem měl být sport pro děti, podpora sportu zezdola.

ČESKÁ POZICE: Podobalo se vytváření struktury sportovního hnutí budování Věcí veřejných?

DOBEŠ: Začal jsem intenzivně jezdit po regionech a sondovat po jednotlivých klubech od okresního přeboru po první ligu, co si o mé iniciativě myslí. Zpětná vazba byla obrovská. Měl jsem setkání, na která chodily stovky lidí. Mým cílem bylo a je prosadit zejména do zastupitelstev měst a obcí sportovce, kteří budou pomáhat lepšímu a efektivnějšímu přerozdělování peněz směřujících ryze na sportovní účely. Burcoval jsem sportovce a překvapilo mě, že ač šlo o politiku, měli velký zájem vstupovat do hnutí. Raketově po stovkách nám rostlo členství. Hnutí rostlo od spodu, od základních organizací. Do budování hnutí jsem zapojil i bývalé vrcholové sportovce, kteří ztratili zdraví a nejsou doceněni. Mým největším spolubojovníkem byla třeba Věra Černá (bývalý sportovní gamnastka – pozn. red.).

ČESKÁ POZICE: Budovat takové hnutí, a zejména pak předvolební kampaň spolyká spoustu peněz. Kdo vám je měl zajistit? V rozhovoru s ČESKOU POZICÍ se k vám hlásil příbramský boss Jaroslav Starka. Zájem o hnutí měl vlivný právník Miroslav Jansta, šéf Českého svazu tělesné výchovy...

DOBEŠ: Starkova věta o generálu Pinochetovi jako ideálním českém prezidentovi byla geniální (smích). Teď vážně. Nestál za mnou žádný silný sponzor, partner. Velmi jsem trval na transparentním financování. Kampaň samozřejmě byla problém. Byl jsem ale přesvědčený, že billboardy nepotřebujeme jako hlavní součástku kampaně. Stejně si je rozebraly ANO se SPOZ. Problémem sportovního prostředí ještě z dob Hušákovských (bývalý šéf Sazky – pozn. red.) bylo, že sport byl rozdělený na komoru jednot a klubů a komoru svazu (ČSTV – pozn. red.).

Hušák vždycky jednu z komor ovládl, k tomu měl Sazku. Sportovní prostředí je potřeba sjednotit tak, aby peníze byly efektivně distribuovány. Při oněch meditacích nad málem uřízlou nohou jsem si řekl, že je potřeba obejít všechny vlivné hráče ve sportovní oblasti. Šel jsem za Mirkem Peltou, Mirkem Janstou, Jiřím Kejvalem, Tomášem Králem, Ivošem Kaderkou, Václavem Klausem. Říkali mi, že je to správná myšlenka. Zdůrazňoval jsem, že je potřeba zhruba 300 milionů korun napumpovat „dolů“ do sportu. Souznění s lidmi na vrchu bylo velké. 

ČESKÁ POZICE: Výměnou za takové gesto nic nepožadovali?

DOBEŠ: Co by jako měli chtít?

ČESKÁ POZICE: V případě vašeho postupu do sněmovny nějakou úlitbu, přílepek, prolobbování zákona…

DOBEŠ: Samozřejmě by chtěli zákon o sportu, to jsme ale požadovali všichni. Oni vědí, že když je Josef Dobeš o něčem přesvědčený, tak za tím jde. Věděli, že Josef Dobeš vypracoval celorepublikový model Věcí veřejných. Neměli důvod nevěřit mi v případě sportovního hnutí.

Jak mi Kristýna opět zasáhla do života

ČESKÁ POZICE: Měl jste podporu mocných lidí, hnutí se rozrůstalo. Nakonec se z toho ale stalo fiasko. Jak je to možné?

DOBEŠ: Klíčovým rozhodnutím bylo rozpuštění sněmovny a konání předčasných voleb. Myslel jsem, že k tomu nedojde. Na začátku léta bylo grémium hnutí a říkal jsem: „Budou-li volby, pojďme hlasovat, jestli jít vůbec do sněmovních voleb.“ Všichni členové grémia zvedli ruku. Já jsem jako kapitán za sebe říkal, že to není úplně nejlepší řešení, ale budiž. Když je v týmu nálada, jdeme do voleb. Bude to ale fofr. Zadal jsem úkol postavit kandidátky.

„Měli jsme sportovní téma, ne pravicový program. Odmítal jsem být fíkusovým listem na nahém těle ODS. Přirození této strany je tak velké, že nešlo zakrýt.“A začaly padat udičky. Jeden člen z budoucí rebelské partičky, Zdeněk Kubec, najednou začal přivádět ke stolu na jednání ODS. Například Martina Kubu. Vizí pana Kubce bylo podporou sportovců zakrýt průšvihy občanských demokratů. To jsem vůbec nechtěl. Měli jsme sportovní téma, ne pravicový program. Odmítal jsem být fíkusovým listem na nahém těle ODS. Přirození této strany je tak velké, že nešlo zakrýt. 

ČESKÁ POZICE: Vyjednávali jste s KDU-ČSL?

DOBEŠ: Ze všech jednání byla ta s lidovci asi nejvážnější a nejserióznější. Osobně jsem fandil jejich entuziazmu, ale v několika krajích měli členové problém spojení jejich značky s naší. Zejména na jižní Moravě se KDU cítí být silná. Tím to padlo.

ČESKÁ POZICE: Lidovci padli, k mání byli zemanovci. Kdo vás se SPOZ propojil?

DOBEŠ: Prostředníka bych si dovolil nechat v anonymitě, ten celé jednání inicioval. Hovořili jsme s předsedou Štenglem a Martinem Nejedlým. Pro mě bylo nepřijatelné, že za našimi zády probíhala neoficiální jednání s našimi členy. Třeba místopředseda hnutí Stanislav Eichler se uchytil drábkem u zemanovců a vyjednal si přední místo na jejich kandidátce. Tím podrazil nohy vyjednávacímu týmu, neboť SPOZ najednou viděla, že může vyzobat další naše přední členy. Proč jednat oficiálně, když to jde za zády. Teď jsem například zjistil, že zbytek odbojné skupiny zase vyjednává s Janou Bobošíkovou a jejím projektem.

ČESKÁ POZICE: Připomíná mi to trochu drolení Věcí veřejných v letech 2011 a 2012. Kdo byl nyní tím „naťukávačem“ vašeho hnutí? Martin Nejedlý?

DOBEŠ: Vít Bárta při rozpadu Věcí veřejných vždycky říkal, že nepřátelé jsou venku. Já říkám, že „naťukávač“ by nikdy neuspěl bez spřízněného člověka uvnitř. Problém byl uvnitř nás. Rostli jsme až příliš rychle, začali jsme si dělat naděje. Smrtící bylo, že několik lidí začalo uvažovat o poslaneckých křeslech. Zkrátka vadí mi, že když jsme vyjednávali jako tým, Stanislav Eichler si na vlastní triko jel vlastní jednání. To hnutí mi zkrátka vyzobali.

ČESKÁ POZICE: Nechce se mi věřit, že by se takový zvrat pár týdnů před volbami podařil uskutečnit bez pomoci nějakého silného a vlivného faktoru zvenčí…

„Kristýna Kočí již dvakrát vstoupila do mého politického života. Poprvé pučem ve Věcech veřejných a teď v případě puče v rámci sportovního hnutí.DOBEŠ: Řeknu vám perličku. Jde o skupinku rebelů v grémiu kolem Jozefa Lucáka, Miloše Malého, Zdeňka Kubce a Petra Jančury. Víte, kdo je společníkem pana Lucáka v jeho lobbistické firmě? Kristýna Kočí! (jde o firmu 2k communication založenou letos v srpnu – pozn. red.) Já dnes dodávám, že Kristýna Kočí již dvakrát vstoupila do mého politického života. Poprvé pučem ve Věcech veřejných, teď v případě puče v rámci sportovního hnutí. Klíčové bylo jednání grémia začátkem září, den po vystoupení kancléře Mynáře v televizi, kdy řekl, že s naším hnutím SPOZ spolupracovat nebude. Eichler najednou navrhl vrátit se k jednání se zemanovci. Nechápal jsem.

Hlasování o tom skončilo 6:6. Jenomže za minutu Jozef Lucák změnil názor, otestoval si nás, a poté zvedl ruku pro. To už se avědělo, že v přípdě obnovení spolupráce se SPOZ nebudu předsedou. Nikdo mi nevyvrátí, že za tím stojí Lucák a Kočí. Tihle dva lobbisté byli rozhodnou silou toho, co se stalo! Upřímně musím říct, že mě to zklamalo.

Kristýna Kočí ČESKÉ POZICI na Dobešovo nařčení z rozvratu hnutí reagovala slovy, že se odmítá k takovému nesmyslu vůbec vyjadřovat.

ČESKÁ POZICE: Zemanovci tvrdili, že překážkou spolupráce bylo vaše jméno.

DOBEŠ: Problém nastal mezi druhou a třetí schůzkou, kdy proběhly neoficiální jednání lidí ze SPOZ s námi. Zemanovci si nadiktovali: chceme samostatné osobnosti pod hlavičkou „nezávislí“, nechceme spolupracovat s hnutím jako takovým, odmítáme jméno Josefa Dobeše. Tak jsem bouchnul do stolu. Pak zemanovci tvrdili, že nakonec k domluvě dospějeme. Já jsem požadoval oficiální smlouvu, stvrzení. Načež nás Mynář u Václava Moravce hodil přes palubu.

ČESKÁ POZICE: Co budete teď dělat?

DOBEŠ: Na rovinu, je to pro mě zklamání. Ale říkám: přečkejme tenhle kolotoč, počkejme na termín odevzdání kandidátních listin (17. září – pozn. red.). Hnutí bylo postaveno na pevných základech. Budu řadovým členem, na rezignaci na funkci předsedy si trvám. Chtěl bych hnutí navést na dráhu mimořádného sněmu. Já kandidovat nebudu, po této zkušenosti už nechci být předsedou. Mám chuť měnit politiku ve Slánsku, kde bydlím.

Blbé je to, že část grémia vůbec nepřemýšlí nad vyřešením situace ve straně. Oni vidí jen volby a sněmovnu, perou se. SPOZ si vzala několik kandidátů, Babiš je poslal do háje, Bobošíková vyjednává. Ještě jsem jim doporučil, ať se zeptají u anarchistů a roajalistů. Já jsem si užil vysoké politiky dost, nemusím se stydět. Budu přemýšlet, jak se dál v politice realizovat, jak pomoci.

Terminátor se nevzkřísí

ČESKÁ POZICE: Jak to vidíte s šancemi vašeho bývalého nadřízeného Víta Bárty, který se přimknul k Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury? Několikrát mi bylo řečeno, že Bárta a Okamura byli v pražských restauracích viděni v doprovodu politického mága Tomáše Hrdličky, který se hlásí k pomoci s vybudováním Věcí veřejných před minulými volbami.

„Dali mi medvěda Radka Johna, který byl naším žoldákem. Makali jsme. Nepátral jsem, kdo sponzoroval náš stranický časopis.“DOBEŠ: Já jsem byl ten vůl, který před volbami 2010 jezdil dva dny v týdnu po republice a budoval stranu. Dali mi medvěda Radka Johna, který byl naším žoldákem. Makali jsme. Nepátral jsem, kdo sponzoroval náš stranický časopis. Nikdy jsem nebyl na schůzce s Hrdličkou nebo Romanem Janouškem, vystačil jsem si s Johnem, který byl tehdy velmi přesvědčivý. Kdybych jen okem pány lobbisty ve straně viděl, šel bych od toho. Moje prognóza je, že Úsvit nemá šanci uspět.

ČESKÁ POZICE: „Nekandidatura“ Věcí veřejných je strategie, že?

DOBEŠ: Nikdy jsem na Věci veřejné nekydal špínu. Rozumím ale racionálnímu kroku strany, že do voleb nejde. Jediná možnost, kde mohou zažít restart, je komunální politika.

ČESKÁ POZICE: Co žene Víta Bárta k tomu, aby po té sérii skandálů znovu kandidoval do sněmovny? Mohou být tím důvodem resty, které nestihl zařídit pro „investory“ Věcí veřejných z období voleb v roce 2010?

DOBEŠ: On se cítí ukřivděný. Opravdu je terminátorem a paličatou osobností, která jede. Nezajímají ho názory politologů, že nemá šanci. Politika je život Víta Bárty. To není negativní. Já naopak mohu být spokojený s tím, když s dětmi budu krmit kuřátka. Bárta je pro politiku zrozený, chce se vrátit. To je Vítkův motiv. Proto se spojil s panem Okamurou. Problém je, že oba dvou jsou uzavřeni v akváriu a nevidí, co se děje kolem nich. Vít Bárta byl natolik dehonestován a sešrotován, že ani terminátor by se z toho nevzkřísil.

ČESKÁ POZICE: Když se vrátím k vašemu angažmá ve VV, jaký byl vztah mezi Bártou, potažmo vámi na straně jedné a tehdejším prezidentem Klausem?

„Vít Bárta byl natolik dehonestován a sešrotován, že ani terminátor by se z toho nevzkřísil“DOBEŠ: Nevím, jaký vztah má s exprezidentem Vít Bárta. Co bych mu však zazlíval, je, že použije lidi, když jsou mu prospěšní. Včetně Václava Klause. Když ale prezident rozhodl kontroverzně – například s amnestií – Vít Bárta se do něho hned opřel. Já jsem krok prezidenta Klause bral jako akt milosrdenství. Jako psycholog jsem to chápal.

ČESKÁ POZICE: Jste smutný z toho, že Václav Klaus nekandiduje do němovny?

DOBEŠ: Jeho návratu bych hrozně fandil. Postavil by projekt na idejích, mělo by smysl za tím jít. Nezapojoval jsem se do procesu, vnímal jsem však dva prvky, které Klausovi házely klacky pod nohy. Tím prvním je, že lidé, kteří po jeho návratu volali, byli zejména z mediálního hlediska Klausovou přítěží. Pak jsem měl osobně pocit, že paní Bobošíková strhla slávu sebestředně na sebe. To celý projekt podtrhlo.

ČESKÁ POZICE: Dostal se mi do rukou jeden z e-mailů, ve kterém jste členovi grémia sportovního hnutí Petru Jančurovi vytýkal převrat ve vedení. Napsal jste: „Jdi spát a nech si zdát o sněmovně – jsou tam tvrdé sedačky, málo místa, okolo samý debil a desítky hodin tlachání. Ideální místo pro majitele firmy. Dobrou, Pepa“. Pěkné doporučení pro budoucí poslance.

DOBEŠ: (smích) To bylo prostředí sněmovny, která tam teď byla. Jakýkoliv racionální argument ztrácel na váze. Problém byl, že když jsme nastoupili do vlády, měli jsme ve sněmovně 118 hlasů. Sociální demokracie tehdy pracovala velmi rychle a v řadě zákonů vládu předběhla. Nečas je ale vždycky utnul a vytlačil. Přitom ve školském výboru měla opozice naprosto rozumné návrhy. Počáteční masáž „stoosmnáctkou“ se nám vrátila, když se vláda začala potápět. To nejsou rozumní lidé, ale debilové.

Ty hodiny tlachání o ničem, to bylo hrozné! Docela se mi líbilo, jak se Sobotka a Nečas smáli vtipům, ale jen těm, které sami řekli. Sněmovna v takovém složení, to vám ty sedačky opravdu ztvrdnou a nedobře se v takovém prostředí pracuje. Třeba ale příští sněmovna bude lepší.

P.S. Josef Dobeš se v rozhovoru na politické téma rozhovořil i k problematice, které rozumí každý Čech. Fotbalu. Tuto pasáž přinášíme samostatně jako video.