Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jestli vás vyhodí do povětří Tálibánec nebo al-Kájda, je celkem jedno

Afghánistán

  8:23

Čeští podnikatelé zatím mají v Afghánistánu komparativní výhodu. Je jen na nás, zdali ji budeme umět využít, míní velvyslanec Petr Pelz.

V Aghánistánu je válka a počet civilních obětí roste již několik let. foto: © ReutersČeská pozice

Spojené státy americké pociťují závan reality. Uvědomují si, že nemohou úspěšně bojovat ve dvou a více válkách. Stáli se z Iráku, kam před téměř devíti lety hodlaly „dovézt svobodu“. Paradoxně však den jejich odchodu vyhlásil Irák státním svátkem spojeným se znovunabytím svrchovanosti, osvobozením a návratem vlády do rukou iráckého lidu.

Budou-li si USA chtít udržet možnost v případě potřeby globálně zasáhnout, budou se muset – v rámci své nové strategické doktríny o vedení pouze jednoho válečného konfliktu – vyvázat i z angažmá v Afghánistánu. Bude se i tam slavit jejich odchod? Jaká je vůbec současná situace v Afghánistánu a jaké jsou vyhlídky do budoucna? 

Na to se ČESKÁ POZICE zeptala Petra Pelze, současného českého velvyslance v Afghánistánu, který je zajímavě kvalifikovanou osobou. Vzděláním a předlistopadovou praxí je geodet. Zajímavé řemeslo, které člověka vede k neobvyklým náhledům na svět. Své o tom jistě věděl Franz Kafka, když Josefovi K. přisoudil toto povolání. Názory Petra Pelze mají navíc zpravodajský background, protože od roku 1990 působil na mnoha zajímavých postech ve zpravodajské komunitě.

ČESKÁ POZICE: Pane velvyslanče, můžete stručně nastínit současnou situaci v zemi?

PELZ: Z historického hlediska (včetně současného konfliktu) lze soudit, že Afghánce sjednocuje vnější ohrožení. Není tomu tak ale bezvýhradně vždy. Afghánistán je totiž etnicky a nábožensky – tedy i kulturně historicky – velice heterogenní země. Charakterizují ho dva základní konflikty: mezi novátory a tradicionalisty a mezi dvěma velkými paštúnskými kmenovými svazy, jimiž jsou Durániové a Ghilzajové. Dobyvatelé Afghánistánu této skutečnosti využívali – a účastníci vnitroafghánských sporů se rádi nechávali využívat. Zejména právě Ghilzajové i Durániové se s nadšením spojovali třeba s čertem jen proto, aby vyzráli na toho druhého – bez ohledu na následky pro Afghánistán. Za čerta si dosaďme Řeky, Peršany, Araby, Mongoly, Moguly, Brity, Rusy, Pákistánce, Američany… 

Není proto překvapivé, že i dnešní situace je velmi komplikovaná. Kdokoliv ji hodnotí, může si najít řadu argumentů, aby podpořil jak tvrzení, že v Afghánistánu je situace výrazně lepší než před několika lety, tak pro to, že situace je výrazně horší.

Nabízí se například porovnání současné situace (2011) s dobou konce vlády Tálibánu (2001/2002):

  • 14 000 škol proti 3500;
  • 5 milionů chlapců a 3,2 milionu dívek coby studentů proti 1,5 milionu chlapců a 5000 dívek;
  • 14 milionů mobilů proti milionu;
  • 70 TV kanálů a 160 rádiových stanic proti 10 TV kanálům a 20 rádiovým stanicím;
  • produkce 5,6 milionu tun obilí (2010) oproti dvěma milionům tun obilí (2001);
  • mezi lety 2002 a 2009 bylo vyasfaltováno 2900 kilometrů a opraveno 7000 kilometrů silnic.

To jsou jistě příjemné údaje. Existují ale i jiné:

  • Mise OSN na pomoc Afghánistánu (UNAMA) zdokumentovala za prvních šest měsíců roku 2011 3606 civilních obětí, což je desetiprocentní nárůst ke stejnému období 2010. Z toho bylo 1462 mrtvých (nárůst 15 procent) a 2144 zraněných;
  • počet vojáků ISAF (International Security Assistance Force) v zemi není dostatečný k tomu, aby se mohla provádět protipovstalecká strategie, provádí se tedy strategie protiteroristická. V konečném důsledku to znamená, že vyčištěná území jsou znovu obsazena povstalci. Obyvatelstvo se bojí a pak, logicky, není na straně ISAF;
  • celé velké oblasti jsou dnes zpět v moci Tálibánu;
  • obchod s drogami a organizovaný zločin bují.

Je zřejmé, že po odchodu většiny vojsk ISAF bude vše záviset na afghánských bezpečnostních silách. Ze strategického hlediska bude jejich základním úkolem zabránit vzniku nové občanské války.

ČESKÁ POZICE: Jak situaci ovlivňují zájmy dalších významných „regionálních hráčů“?

Počet vojáků ISAF v zemi není dostatečný k tomu, aby se mohla provádět protipovstalecká strategie, provádí se tedy strategie protiteroristická

PELZ: To lze dobře pozorovat na Tálibánu. Patrně prvně byl Tálibán psán (jako jméno) s velkým T, když v sezóně 1982/83 cvičily jednotky pákistánské The Special Services Group členy Harakát i Inqilab i Islám a Hizb i Islámí z utečeneckých táborů v blízkosti afghánských hranic. Dělo se tak za saúdské peníze a pod patronací USA. Tálibán jako hnutí duchovně navazuje na islámské učení, které vzniklo roku 1867 ve městě Deoband (dnešní indický stát Uttarpradéš). To si kladlo za cíl jednak svržení britské koloniální správy Indie, jednak vítězné ovládnutí tohoto území islámem. Ještě roku 1992 bylo bojovníků Tálibánu pouze kolem jedné stovky, ale o pět let později se již jednalo o slušně vyzbrojenou, výborně vycvičenou armádu schopnou moderních manévrovacích schopností v počtu 30 až 35 tisíc mužů.

Pákistán chce hrát v Afghánistánu určující roli a dodnes k tomu využívá paštúnských kmenů i nejrůznějších pokračovatelů takzvané Péšávárské sedmy.

Soupeření Íránu a Pákistánu velmi prohlubuje konflikt v zemi. Průměrný afghánský Paštún má většinou blíže k Pákistáncům, než ke svým tádžickým, uzbeckým a dalším spoluobčanům. Čína má za hlavního konkurenta v oblasti Indii, proto v Afghánistánu podporuje Pákistán. Avšak Indie má mezi Afghánci značné sympatie, protože investuje do Afghánistánu nemalé lidské i finanční zdroje. Proti trojbloku USA-Pákistán-Čína podporovaného soukromými saúdskými penězi nemá ale mnoho šancí. Proto stále častěji jedná s Íránem.

Ten hraje v Afghánistánu daleko větší roli, než si světová veřejnost uvědomuje. Není se co divit. Íránští šíitové se nemohou nechat obklíčit saúdskou verzí militantního sunnismu. V Afghánistánu je darí (východní nářečí farsi) rodným jazykem více jak poloviny Afghánců a téměř 90 procent obyvatel Afghánistánu mluví darí skvěle. Je to přesně, jako bychom pochybovali o tom, zda mají USA vliv na Kanadu.

ČESKÁ POZICE: Jakou roli hraje nerostné bohatství?

PELZ: Naleziště nerostného bohatství jsou dobře známa jak státům bývalého „východního bloku“, tak Američanům. Plynovod TAPI vedoucí z turkmenských nalezišť přes Afghánistán do pákistánského přístavu Gvádar byl důvod, proč Američané ještě počátkem roku 1999 podporovali Tálibán. Pro stratégy stále hrající podle pravidel studené války představoval TAPI vynikající příležitost – vyhýbal se jak sovětským/ruským, tak íránským územím. Čína provádí v Afghánistánu klasickou „tichou diplomacii“, vyvažuje vliv Indie a investuje do infrastruktury – bude se podílet na stavbě TAPI, buduje strategické silnice a železnice, vlastní největší důl na měď v Ajnaku.

ČESKÁ POZICE: A co al-Kájda?

PELZ: Mezi klíčové povstalecké skupiny patří Tálibán, příznivci Hakmatyarovy islámské strany a takzvané společenství Hakkáního. Činnost všech je koordinována z pákistánských kmenových území, s proměnlivou podporou oficiálních míst. Skupina Hakkání je pak velice úzce napojena přímo na pákistánskou zpravodajskou službu ISI. Al-Kájda nemá v Afghánistánu příliš silnou pozici, je považována za cizorodý prvek. Podle mého názoru nemá však z praktického úhlu pohledu příliš význam tyto názorové proudy rozlišovat. Jestli vás vyhodí do povětří Tálibánec nebo al-Kájda je celkem jedno – a vzhledem k tomu, že žádná ze jmenovaných skupin nemá mimořádně pevnou vertikální strukturu, nemá rozlišování ani zřejmý význam pro vyjednávání.

Připouštím však, že oficiální přístup k rozhovorům s Tálibánem opravdu o rozlišování usiluje. V tomto bodě však spíše sleduje politické poselství. To není ale všechno. Obchod s narkotiky, snaha urvat pro sebe co nejvíce peněz tekoucích do Afghánistánu od mezinárodních dárcovských států a organizací, defraudace bank, boj o vliv mezi různými etniky a kmeny, kmenoví a rodinní příbuzní oficiálních představitelů – to vše dohromady způsobuje mizernou a komplikovanou bezpečnostní situaci.

Komplikovaným problémem je i boj o půdu. Emigranti se vracejí domů, aby zjistili, že jejich pozemky a domy dnes vlastní někdo jiný. Uvědomíme-li si, že mnozí z nich jsou bohatí a vlivní muži, máme zaděláno na vážný konflikt. Když k tomu přičteme bídný výkon státní správy, zejména v provinciích a oblastech, není divu, že frustrovaný Afghánec se o pomoc obrací tam, kde v daném okamžiku tuší největší sílu – na Tálibán, na místního zločineckého kápa a podobně. Sociální skladba vesnického obyvatelstva povstalcům i zločincům napomáhá. Zastrašením či podplacením rodiny kmenového náčelníka ovládnou celou oblast. Frustrovaný Afghánec se o pomoc obrací tam, kde v daném okamžiku tuší největší sílu – na Tálibán, na místního zločineckého kápa a podobně

ČESKÁ POZICE: Jaká je efektivita vojenských akcí?

PELZ: Platí to, co všude jinde. V Afghánistánu je málo aliančních vojáků! Generál McChrystal žádal roku 2009 navýšení o 40 tisíc, ale dostal pouze 33 tisíc. Ačkoliv je to málo, stále se dalo strategii modifikovat a alespoň na části území provádět strategii protipovstaleckou, známou jako COIN (counterinsurgency). Dnes se americké posily začínají stahovat dříve, než se předpokládalo. To umožňuje v rámci protiteroristické strategie pouze cílené eliminace vyšších a středně postavených povstaleckých vůdců.

Čištění, držení jednotlivých území a úkoly spojené s ochranou obyvatelstva tak začínají mít na starosti afghánské ozbrojené síly ANSF – zůstává otázkou, jak se jim povede. Pravidla guerillové, partyzánské války hovoří jasně: i malé ztráty na civilním obyvatelstvu znamenají prohru. A počet civilních obětí roste v Afghánistánu již několik let… Je otázkou zda se nemělo postupovat rozšiřováním klidových oblastí, nežli se zaměřit na ty nejhorší.

ČESKÁ POZICE: Jak je to s placenými průjezdy armád (místy válčení)?

PELZ: Jsme ve válečném konfliktu a cokoliv, co šetří lidské životy, zdraví a majetek, stojí za zkoušku. Problémem je následné perpetum mobile organizovaného zločinu. Platíme jak bezpečnostní agentury, tak povstalce a loupežníky – a ti se navzájem potřebují. Když dobře zaplatíme lupiče, bezpečnostní agentura zjistí, že se bez ní obejdeme, a tak vyrobí několik přepadení sama. To sice poněkud znejistí zločince – ale také je to zase vybídne k vyšším výkonům. Proto posílíme bezpečnostní agenturu a lépe jí zaplatíme. Posílit musejí tedy i zločinci. A tak dál …Většina agentur takhle sice nejedná, ale je dost těch, které ano. Všechny takto utracené peníze vykazujeme jako pomoc Afgháncům…

ČESKÁ POZICE: Co lze říci o česko-afghánských vztazích?

PELZ: Možná to leckoho překvapí, že nejen Afghánistán pro Čechy, ale ani Česko pro Afghánistán není „vzdálenou zemí, o které skoro nic nevíme“. Diplomatické vztahy byly totiž navázány již roku 1937 a zejména šedesátá a sedmdesátá léta byla charakterizována intenzivním obchodem a různými formami spolupráce. Po Kábulu jezdily československé trolejbusy, po celém Afghánistánu motocykly JAWA, Československo zde vybudovalo řadu továren a dodávalo strojní zařízení do dalších. Po Afghánistánu chodí docela dost Afghánců, kteří se domluví česky. I někteří ministři současné vlády! Afghánci si dobře pamatují, že Československo bylo Sovětským svazem přepadeno deset let před nimi a emocionálně – i když technicky poněkud nepřesně – nás chápali jako spojence Afghánistánu, nikoli Sovětského svazu. Ano, čeští podnikatelé zatím mají v Afghánistánu komparativní výhodu. Je jen na nás, zdali ji budeme umět využít.

Generálmajor (v záloze) Petr Pelz (* 1953)
Původním povoláním geodet, před rokem 1990 nebyl členem žádné politické strany. Od roku 1990 do 1992 ředitel speciálního týmu pro reorganizaci československé zpravodajské komunity; 1992 až 1993 ředitel Kanceláře Rady vlády pro zpravodajskou činnost; 1993 až 1995 zástupce náčelníka Vojenské zpravodajské služby (VZS); 1995 až 1996 náčelník VZS; 1996 až 2001 ředitel Vojenského zpravodajství (VZ, nástupnická organizace po VZS); 1998 až 2001 člen NATO NIB (NATO International Intelligence Board); 2002 až 2006 zvláštní bezpečnostní poradce velvyslance ČR u OSN; 2006 vedoucí mezinárodní pracovní skupiny vojenských poradců členských států k reformě zpravodajství a průzkumu u OSN; 2006 až 2007 poradce ministra/ministryně obrany (problematika zpravodajství a zahraničních vztahů); 2008 až 2009 podnikatel; od dubna 2010 velvyslanec ČR v Islámské republice Afghánistán.

Autor:

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha