Nejprve uveďme několik citátů ze zahraničněpolitické části programu jedné, zatím nejmenované, německé politické strany, z nichž některé mohou připomenout českého politika:
- „Naší hlavní zásadou je nevměšování se do vnitřních záležitostí cizích států.“
- „Německo se nesmí podílet na válkách USA a dalších imperiálních mocností. NPD žádá okamžité stažení německých vojáků z jiných zemí.“
- „Na rozvoj německo-ruských vztahů (…) v oblastech politiky, hospodářství a obrany je třeba klást zvláštní pozornost.“
- „Evropa národů“
- „NPD striktně odmítá na místo národní ústavy se posunující evropskou ústavu. Navrácení tak zvané „EU – Ústavy“ zadními vrátky – pod rouškou „Lisabonské smlouvy“ – ukazuje nedůvěru vládnoucích vůči ústavnímu principu národní suverenity, v níž má mít všechna státní moc svůj zdroj.“
- „Politická třída v Německu prchá do Evropy, která ale nedisponuje žádnou demokratickou legitimitou k výkonu svého panství. Tato EU technokratů a koncernů je vyhlášením boje Evropě národů.“
- „Celosvětové probuzení národů je odmítnutím multikulturního bludu o jednotě.“
- „V protikladu k Rusku nepatří Turecko a Izrael do Evropy.“
Všechny citace jsou vzaty z platného programového dokumentu extrémistické Nacionálně demokratické strany Německa (NPD) a jsou k přečtení na jejím webu. Ponecháváme stranou pasáže, které se vztahují k německým poválečným hranicím a k tomu, že NPD je neuznává. Mocnosti jejich vytyčením totiž prý vydaly právoplatná německá území. Ač to sice není explicitně pojmenováno, určitě se za tím skrývá i odmítnutí nulity Mnichovské dohody.
Když se na přeložené části programu podíváme blíže, pak zjistíme, že až na některé formulační drobnosti by se mohly libovolně vřazovat do projevů Václava Klause k mezinárodním vztahům – až snad na výrok o Turecku a Izraeli.
Václav Klaus samozřejmě není totéž co extrémistická NPD v Německu, přesto je tato komparace podnětná
I Klaus upozorňuje na nelegitimitu a na deficit demokracie orgánů Evropské unie, zdůrazňuje národní suverenitu. I on si potrpí na rozvoj vztahů s Ruskem a také on je stoupencem teze, že armáda je tu od toho, aby byla aktivní doma, bránila českou kotlinu před cizím „zlem“, nemá hledat smysl své existence v cizině na nějakých misích: „Páni generálové a důstojníci, potřebu armády pomůžete obhájit, jen když budete spolu s některými z nás obhajovat existenci našeho státu - ve světě před globalizačními a v Evropě před unifikačními tendencemi.“ (z Klausova projevu u příležitosti Velitelského shromáždění v listopadu 2011).
Co tím však chceme vyjádřit. Václav Klaus samozřejmě není totéž co extrémistická NPD v Německu. Komparace založená pouze na srovnání zahraničněpolitického programu NPD a vizí Václava Klause by se zakládala i na logice: Všechny slepice mají peří, sup má peří, a proto je sup slepice.
Jde o něco jiného. Možná i tento drobný aspekt může vysvětlit, proč je a byl Václav Klaus v očích zahraniční (přesněji „západní“) veřejnosti vnímán jako poněkud výstřední postava, která se obtížně vejde do standardních škatulek. Prostě proto, že témata, kterými se profiloval, patří jednoduše řečeno v jiných zemích do repertoáru radikálů. Ale kde je chyba, je samostatné téma.
