Je Václav Klaus lepší věštec než Nouriel Roubini?

Český prezident ve svých ostrých výpadech Brusel rozhodně nešetří. Ale nejen to: dokázal i správně předpovědět krizi eurozóny.

Václav Klaus v komentáři pro deník Financial Times z 12. června 2008 nabízí přesný rozbor příčin současné krize eura. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Václav Klaus v komentáři pro deník Financial Times z 12. června 2008 nabízí přesný rozbor příčin současné krize eura. | foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Václav Klaus v komentáři pro deník Financial Times z 12. června 2008 nabízí přesný rozbor příčin současné krize eura.

Václav Klaus zůstává ve svém názoru na Evropskou unii konzistentní, což prokázal i 5. července ve VIP salonku na letišti v Kuala Lumpuru. Hned na úvod své pětidenní návštěvy Malajsie před unijním velvyslancem Alessandrem Paolicchim, který jej byl přivítat, prohlásil: „Aby Evropa fungovala, jsou potřeba hluboké systematické změny. (…) Země, které se staly obětí evropské měnové unie, by měly mít možnost ji opustit a mít vlastní měnu.“

Přidal i slova, jež se mohla osobně dotknout pana Paolicchiho. „A abych to řekl otevřeně, nesouhlasím s tím, aby byl v Malajsii velvyslanec EU, ale aby nás reprezentoval český velvyslanec. (...) Na letišti nás vítá a na každém kroku doprovází velvyslanec České republiky. Myslím si, že ti velvyslanci EU jsou taková trošku hříčka, nenutná, zbytečná.“ Následně Klaus do nebes vychválil „dynamickou“ Malajsii, kterou navštívil ještě jako předseda vlády v roce 1996.

Klause nelze vinit z toho, že by říkal doma něco jiného než za hranicemi své zeměAni malajská tisková agentura Bernama ani ČTK se nezmiňují o tom, co se po Klausově kritice zračilo ve tváři velvyslance Paolicchiho. Nicméně novinářům sdělil, že „v soukromí si (Klaus) může říkat, co chce, ale měl by si uvědomit, že i jeho země je součástí Evropské unie“.

Faktem je, že Václava Klause nelze vinit z toho, že by říkal doma něco jiného než za hranicemi své země. Ve svých ostrých výpadech Brusel rozhodně nešetří. A činí tak už nějaký ten pátek. V roce 2005 například požadoval, aby byla celá Evropská unie zrušena a na jejím místě vytvořena „Organizace evropských států“. Klaus, jenž nechce ani slyšet o ztrátě státní suverenity, a naprosto zavrhuje rovněž hlubší integraci EU, zašel dokonce ještě dál, když prohlásil, že EU jako instituce představuje pro svobodu „větší nebezpečí než Sovětský svaz“.

Klaus předpověděl krizi eurozóny

U příležitosti oslavy desátého výročí zavedení společné evropské měny publikoval Václav Klaus 12. června 2008 komentář v deníku Financial Times. Při čtení až děsivě předvídavého článku, jenž nabízí rovněž přesný rozbor příčin současné krize eura, získává člověk pocit, že může jít o českou obdobu amerického ekonoma Nouriela Roubiniho, který s tříletým předstihem předpověděl světovou krizi.

Klaus mimo jiné tehdy napsal, že ačkoliv eurozóna za prvních deset let své existence neprošla krizí, která by ji důkladně prověřila, nyní před takovou zkouškou stojíme, neboť „se mění světová ekonomická situace a velké země jako Čína a Indie usilují o větší roli. Mezinárodní konkurence zvyšuje poptávku po surovinách a potravinách, bruselští byrokraté ale nejsou schopni reagovat na měnící se podmínky. Podceňují boj o suroviny a tlak na ekonomickou emancipaci rozvojových zemí“.

(Mimochodem, před pár týdny vydaná kniha americké ekonomky zambijského původu Dambisy Moyové, absolventky Harvardu a Oxfordu a pozdější spolupracovnice Světové banky, s názvem Vítěz bere všechno aneb Boj Číny o suroviny a jeho důsledky pro nás pro všechny ostře rozvíjí Klausovu tezi.)

Klaus dopředu věděl, že nastane krize eurozóny, která bude způsobena právě tím, že se „ekonomicky heterogenní Evropa mění na základě politického rozhodnutí v homogenní celek“.

Klaus umí bruselské byrokraty vytočit 

Když 5. prosince 2008 navštívila Pražský hrad delegace poslanců Evropského parlamentu a spolupředseda parlamentní frakce zelených Daniel Cohn-Bendit předal Klausovi vlajku EU s tím, že ho nezajímá jeho názor na Lisabonskou smlouvu, nicméně ji musí podepsat, odpověděl Klaus, že způsob, jakým s ním mluví Cohn-Bendit, je úplně stejný, jak mluvili kdysi Sověti. Předání evropské vlaky bylo jinak malým připomenutím toho, že Klaus odmítl, aby po připojení jeho země k unii v roce 2004 vlála nad vchodem do sídla prezidenta vedle české vlajky také vlajka unijní.

Klaus dopředu věděl, že  krize eurozóny bude způsobena tím, že se „ekonomicky heterogenní Evropa mění na základě politického rozhodnutí v homogenní celek“Rovněž půlroční české předsednictví v Radě Evropské unie, které začalo 1. ledna 2009, zahájil Klaus článkem ve Financial Times, čímž způsobil výbuch hněvu u Martina Schulze. Tehdejší šéf socialistické frakce a současný předseda Evropského parlamentu označil Klausovy výroky za naprosto nepřijatelné a snažil se přimět premiéra Mirka Topolánka, aby vydal okamžitě prohlášení, v němž by uvedl, že se český prezident vyjadřoval jen sám za sebe, a nikoliv jménem jeho vlády. Schulze rozezlil především Klausův výrok o tom, že unijní normy blokují racionální lidskou aktivitu víc než cokoli jiného a my musíme „odolat svodům filozoficko-královských ambic“.

Když pak Václav Klaus 19. února 2009 navštívil Brusel, poslanci během jeho projevu v Evropském parlamentu postupně vstávali a opouštěli sál. Většina z nich už v sále nebyla, když prezident upozornil členy sboru, aby se nechovali jako představitelé komunistické diktatury, kteří Českou republiku a celý region drželi po desetiletí pod svou despotickou vládou, neboli aby nevytvářeli situaci, kdy je zavrhována veškerá kritika. Rudá barva ve tváři tehdejšího předsedy parlamentu Hanse Pötteringa v tu chvíli skutečně dosáhla sytosti někdejší sovětské vlajky.

Další údery bez odezvy?

Minulý měsíc 11. června pronesl Václav Klaus v Los Angeles na konferenci s názvem Globální vládnutí kontra národní suverenita pořádané organizací American Freedom Alliance obsáhlý projev provázený hned několikrát mohutným aplausem. Český prezident odsoudil, že v Evropě dochází k podkopávání demokratizačního procesu, jelikož současně probíhá jako o překot výstavba superstátu, který je nadřízen všem národům a rozpíná se po celém kontinentu.

Na to však prý ve střední a východní Evropě, která už se jednou spálila, „bohužel“ nebereme příliš zřetel. Zdejší národy i vedoucí představitelé věří, že „kráčejí zpět do Evropy demokratických národních států, zatímco spějí ,avanti‘ k supranacionální Evropské unii“.

Evropa předsedy komise Josého Manuela Barrosa, Schulze či Cohn-Bendita už jenom tiše snáší další údery. Ne proto, že by pochopili, že kritika je rovněž evropskou hodnotou, nýbrž proto, že vědí, že vrátí-li úder Klausovi, přijde jenom další, ještě tvrdší rána.