Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Je třeba ochránit oběti trestné činnosti policistů

  10:44
„Stát musí přesvědčivě dokázat, že udělal vše pro to, aby důvod smrti či poranění byl vyšetřen, a vysvětlit, jak vznikla obětem zranění, čímž se může vyvinit,“ říká v rozhovoru ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. foto: Anna Vavríková, MAFRA

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková nepatří mezi justiční profesionály – formalisty. Její rozhodnutí jsou v mnoha ohledech nová. Nejen proto se o nich vášnivě diskutuje. V rozhovoru pak mimo jiné říká: „Velkým problémem české justice je, že personální politika, která se týká výběru soudců a soudních funkcionářů, bývá velmi nahodilá. Vyšší posty v justici jsou zapouzdřené, takže s výjimkou Nejvyššího správního soudu se lidé s jinou než justiční praxí do vyšších justičních míst vůbec nedostanou. Justice by měla být více otevřená, aby do ní přicházeli lidé zvenčí.“

LIDOVÉ NOVINY: Hned v několika nálezech jste velmi intenzivně kritizovala práci policie a Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Platí, že jim jdete po krku?

ŠIMÁČKOVÁ: Policie a GIBS mohou být naštvaní, co nás to nyní napadlo, začít je obtěžovat, ačkoli jsme to dosud nedělali. Souvisí to se skutečností, že judikatura Ústavního soudu se výrazně změnila.

Policie a GIBS mohou být naštvaní, co nás to nyní napadlo, začít je obtěžovat, ačkoli jsme to dosud nedělali. Souvisí to se skutečností, že judikatura Ústavního soudu se výrazně změnila.

Do roku 2013 jsme judikovali, že lidé nemají právo na satisfakci za trestný čin, který se jim stal. Na stížnosti obětí, že nebyly vyšetřené trestné činy, které se jim staly, jsme odpovídali, že na to nemají podle Listiny základních práv a svobod právo. Kvůli tomu jsme třikrát velmi škaredě prohráli u Evropského soudu pro lidská práva. Bylo to ve věcech Bureš, Kummer Vishwanathan a Eremiášová, Pechová.

LIDOVÉ NOVINY: O co konkrétně tehdy šlo?

ŠIMÁČKOVÁ: Pan Bureš užíval léky, kvůli kterým se choval zvláštně. Policisté ho zranili při zásahu, když ho odváželi na záchytku, kam ale nepatřil, protože nebyl pod vlivem návykových látek. Byl pouze kvůli medikaci dezorientovaný. Shodou okolností to byl hudebník, kterého spoutali takovým způsobem, že mu znemožnili hudební kariéru.

V druhém případě – v kauze Kummer Vishwanathan – šlo o situaci na policejní stanici a nedovolený mučivý způsob nasazení pout. Eremiášová a Pechová byl zase případ, kdy jeden Rom při detenci na policejní stanici vypadl z okna a zemřel. Nevyšetřilo se pořádně, jestli vypadl, či byl vystrčen. Pokud dojde ke smrti či nelidskému a ponižujícímu zacházení, a zvláště jestliže se ho dopustí stát, tedy nejčastěji policisté, pak musí dojít k účinnému vyšetření.

LIDOVÉ NOVINY: Proč ale má dokazovat, že k ničemu nezákonnému nedošlo, právě stát?

Pokud dojde ke smrti či nelidskému a ponižujícímu zacházení, a zvláště jestliže se ho dopustí stát, tedy nejčastěji policisté, pak musí dojít k účinnému vyšetření

ŠIMÁČKOVÁ: Důkazní břemeno přechází na stát, pokud člověka drží v nějaké formě detence a vězněná osoba v jejím průběhu zemře či je zraněna. Jak v tu chvíli může zadržený dokázat, co se s ním dělo na policejní stanici anebo během policejního zásahu? To stát musí přesvědčivě dokázat, že udělal všechno pro to, aby důvod smrti či poranění byl vyšetřen, a vysvětlit, jak vznikla obětem zranění, čímž se může vyvinit.

Zabýváme se tedy situacemi, kdy byly případy policejního násilí či jiných zásahů do lidského života a důstojnosti nedostatečně vyšetřeny. Musím říci, že jsem byla iniciátorem, abychom tuto doktrínu na Ústavním soudu prosadili, a myslím, že se to podařilo. Ráda bych ale upozornila, že Ústavní soud je povolán zasahovat jen v nejzásadnějších případech, nezasazuje takto v případech méně významných či majetkových trestných činů.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik muselo Česko za špatný postup orgánů činných v trestním řízení zaplatit?

ŠIMÁČKOVÁ: Jen ve zmíněných třech případech to bylo 1,2 milionu korun. A měli jsme z toho ostudu. To je důvod, proč máme v judikatuře Ústavního soudu výroky na adresu policie nebo GIBS. Dosud nebyli ve světle reflektorů jako ti, co udělali nějakou chybu. Nejsou zvyklí, že by se v jejich práci šťoural Ústavní soud.

Jen ve třech případech – Bureš, Kummer Vishwanathan a Eremiášová, Pechová – muselo Česko za špatný postup orgánů činných v trestním řízení zaplatit 1,2 milionu korun. A měli jsme z toho ostudu. Proto máme v judikatuře Ústavního soudu výroky na adresu policie nebo GIBS.

Zatím jsme se na ně zlobili, když se k pachateli chovali tak, že porušovali jeho základní práva. Najednou jim říkáme, že ještě důležitější je ochránit oběti trestné činnosti policistů, protože v takových případech do základních práv zasahuje prostřednictvím svých agentů stát.

LIDOVÉ NOVINY: Zabývala jste se případem stěžovatele ze Šumavy, který se bránil policejnímu zásahu proti ekologickým demonstrantům (Jan Skalík podal na policii trestní oznámení kvůli nelidskému zacházení. Policisté ho údajně dusili, startovali mu motorovou pilu u hlavy a vysypali mu mravence za triko, aby opustil prostor – pozn. red.). Proč jste jeho stížnosti vyhověli?

ŠIMÁČKOVÁ: I země, jako je Velká Británie či Francie, mají s policejními zásahy proti demonstrantům potíže. Sem tam se při nich něco stane. V tom šumavském případě jsem si nejprve všimla, v jaký moment se zastavil kamerový záznam, který si policie pořizovala.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se ten případ odehrál?

ŠIMÁČKOVÁ: Ze zásahu na Šumavě byly pořízeny hodiny kamerových záznamů, ale zrovna ve chvíli, kdy policisté přistoupili, aby zakročili proti stěžovateli, vyklidili prostor od všech ostatních demonstrantů. Zřejmě jim šlo o to, aby nebyl žádný svědek. A pak vypnuli kameru. To prostě vyvolává podezření.

Moje obecné doporučení vůči úředníkům státu a policistům je, že zatímco transparentnost podezření snižuje, uzavřenost jej vyvolává. Máme technické možnosti, jak všechny zásahy, soudní jednání a výslechy dokumentovat. Pokud to budeme dělat, pak to reprezentanty státu ochrání nejlépe.

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

Moje obecné doporučení vůči úředníkům státu a policistům je, že zatímco transparentnost podezření snižuje, uzavřenost jej vyvolává

ŠIMÁČKOVÁ: V případě pana Skalíka by na tom stát byl mnohem lépe, kdyby byl zásah zaznamenán celý. Kamerové záznamy jsou nejlevnější prevencí, kterou jde pořídit. U zásahu na Šumavě bylo navíc kamer velmi mnoho. Ale v případě našeho stěžovatele bylo vše natáčené přesně do okamžiku, než proti němu začali policisté zakročovat. Kdyby ale byl zásah natočen a nic špatného se tam neodehrálo, pak je to ten nejlepší důkaz neviny policistů.

LIDOVÉ NOVINY: Pojistkou zákonnosti postupu policie ale má být především Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Jak postupovala?

ŠIMÁČKOVÁ: Případ nejprve řešila Inspekce ministra vnitra. Napodruhé, když se případ vrátil k došetření, už tato pravomoc přešla na GIBS, tedy novému a nezávislému orgánu, který podléhá vládě. Pro mě bylo největším překvapením, že to ale šetřila tatáž osoba jako napoprvé. Upozornili jsme, že to není z hlediska české ústavy a mezinárodních závazků v pořádku. Kontrola policie má být nezávislá. Proto jsme si vytvořili GIBS. Jenom přejmenováním se chod instituce nezmění. V GIBS sice lidé se zkušenostmi z policie pracovat musejí, ale nesmějí tam být výlučně.

LIDOVÉ NOVINY: Co rozhodnutí Ústavního soudu znamená pro stěžovatele ze Šumavy?

Jedna z podmínek efektivního vyšetřování je, aby se odehrálo rychle, protože svědkové zapomínají a zranění se hojí. Pokyn ze strany Ústavního soudu zněl: došetřit, a příště vyšetřujte rychleji.

ŠIMÁČKOVÁ: Že to musí být konečně pořádně vyšetřeno. Sám je velmi aktivní. Jedna z podmínek efektivního vyšetřování je, aby se odehrálo rychle, protože svědkové zapomínají a zranění se hojí. Pokyn ze strany Ústavního soudu zněl: došetřit, a příště vyšetřujte rychleji. Možná se zjistí, že se stěžovateli nic nestalo, ale součástí účinného vyšetřování je i to, že dostane odpověď na vznesené výhrady. Když má poškozený hájitelné tvrzení, má právo na vyšetření věci a odůvodněnou odpověď.

Kupříkladu pan Skalík měl potvrzení od lékaře o možném poranění z příliš těsně nasazených pout a chyběl kamerový záznam. Nedá se proto říci, že jeho tvrzení by byla vycucaná z prstu. Proto musí od orgánů činných v trestním řízení získat přesvědčivé vysvětlení, proč nikdo nebyl stíhán či potrestán.

LIDOVÉ NOVINY: Jak by měla fungovat kontrola policie?

ŠIMÁČKOVÁ: Ve světě se doporučuje dodržovat princip takzvaného vychladnutí. Tedy že zkušení policisté, kteří se objeví v externím kontrolním orgánu, by měli být po nějakou dobu mimo policii, aby přerušili své vazby. Jde o doporučení institucí, které se zabývají mučením a prevencí nelidského zacházení na úrovni Rady Evropy a OSN.

Státy, které respektují lidská práva, si vytvářejí orgán pro kontrolu práce policie, aby se případy nezametaly pod koberec

Snaží se, aby stát přijal systémová opatření pro předcházení podobným krizím. Ty se odehrávají nejčastěji při detenci či policejním zásahu, kdy do toho nikdo zvenčí nevidí. Státy, které respektují lidská práva, si vytvářejí orgán pro kontrolu práce policie, aby se případy nezametaly pod koberec.

LIDOVÉ NOVINY: Setkáváte se se selháními bezpečnostních sborů častěji?

ŠIMÁČKOVÁ: Celkem bych napočítala asi čtyři takové případy. Bývají pro veřejnost populární, ale není jich zase tak mnoho.

LIDOVÉ NOVINY: Zaznamenala jste nějakou reakci na vaše verdikty, v nichž jste rozhodovala de facto proti policii a inspekci?

ŠIMÁČKOVÁ: Stalo se to v případu potyčky pana Víta Hassana s revizorem. Ozval se mi jeden policista. Napsal mi e-mail, v němž se svěřil, že má pocit, jako kdybych neměla policisty ráda, když jsem proti nim třikrát nebo čtyřikrát něco rozhodla.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jste zareagovala?

V policii pracuje řada skvělých lidí, bez nichž by stát nemohl dobře fungovat. Zajišťují jeho bezpečnost. Tato zkušenost mě vedla k závěru, že naši judikaturu musíme intenzivněji vysvětlovat.

ŠIMÁČKOVÁ: Snažila jsem se mu vysvětlit, že i policie je orgán státu, který může zasáhnout do lidských práv. A že došlo ke změně důrazu na práva poškozených policejním násilím. Když jsem byla v advokacii a objevil se případ, v němž byl chycen při korupci advokát, nevnímala jsem to jako útok proti advokacii. Šlo o dobrou věc, že se zbavíme těch advokátů, kteří nám kazí dobré jméno.

Musím říct, že pan policista uznal, že i v jeho sboru jsou policisté, kteří by tu práci dělat neměli. A že je rád za mé vysvětlení. V policii pracuje řada skvělých lidí, bez nichž by stát nemohl dobře fungovat. Zajišťují jeho bezpečnost. Tato zkušenost mě vedla k závěru, že naši judikaturu musíme intenzivněji vysvětlovat.

LIDOVÉ NOVINY: Co se vlastně odehrálo v případu s revizorem?

ŠIMÁČKOVÁ: Pan Hassan vyhledal GIBS, protože měl dojem, že zásah proti němu (po tom, co byl v MHD přistižen jako černý pasažér – pozn. red.) nebyl adekvátní. Inspekce však řekla, že se vůči policistům dopustil křivého obvinění a následně byl odsouzen ke dvěma letům vězení, a to jen na základě tvrzení policistů, na které si stěžoval. Soudy daly za pravdu svědectví policistů, protože jim hrozí také křivé obvinění.

Pokud by se ale potvrdila slova stěžovatele, pak by policistům hrozil mnohem větší postih. Mohli by přijít i o práci a výsluhy.

Pokud by se ale potvrdila slova stěžovatele, pak by policistům hrozil mnohem větší postih. Mohli by přijít i o práci a výsluhy. Řekli jsme, že byl porušen princip presumpce neviny, protože nebylo jasně prokázáno, že by se stěžovatel křivého obvinění skutečně dopustil a co se vlastně při zásahu proti němu stalo. (Na základě verdiktu Ústavního soudu byl pak Hassan propuštěn z vězení – pozn. red.)

LIDOVÉ NOVINY: Jak na vás případ zapůsobil?

ŠIMÁČKOVÁ: Je dost problematické, aby se někdo obrátil na GIBS a pak se to přetočilo proti němu tak silně, že za to bude uvězněn. K tomu musíme přidat otázku, jaký to bude asi mít dopad na případné další stěžovatele na práci policie, když se obrátíte na kontrolory policie a výsledkem je, že vás zavřou na dva roky.

LIDOVÉ NOVINY: Ale jak je možné, že byl odsouzen?

V okamžiku, kdy policista, soudce či státní úředník zasahuje, pak by jeho cílem mělo být, aby snížil napětí a situaci vyřešil pokud možno vstřícným a přátelským způsobem. A ne že svým jednáním vyvolá konflikt.

ŠIMÁČKOVÁ: Odůvodnění soudu bylo, že policisté přece vypovídali pod sankcí křivého svědectví. Ale to přece stěžovatel také. Proto jsme shledali, že takové odůvodnění pro Ústavní soud není dostatečné. A v nálezu jsme řekli ještě jednu věc. V okamžiku, kdy policista, soudce či státní úředník zasahuje, pak by jeho cílem mělo být, aby snížil napětí a situaci vyřešil pokud možno vstřícným a přátelským způsobem. A ne že svým jednáním vyvolá konflikt.

LIDOVÉ NOVINY: Není to příliš veliký nárok?

ŠIMÁČKOVÁ: Zajímala jsem se i o to, jestli je kupříkladu policistům poskytnuto školení v této oblasti. V Německu či Francii je jednou z nejdůležitějších součástí výcviku policistů právě psychologická průprava. Policisté se dostávají do kontaktu především s problémovými osobami v konfliktních situacích. Dost dobře ale řadovým příslušníkům nemůžeme vyčítat, že nejsou schopni tišit konflikty, pokud jim neposkytneme nezbytnou odbornou přípravu.

LIDOVÉ NOVINY: Nebojíte se, že tento váš verdikt trochu znevěrohodňuje váhu svědectví policisty, například ve srovnání s USA?

Mým vzorem jsou systémy trestní justice, kde dochází k co nejnižší recidivě. Tedy že lidé jsou rychle a spravedlivě odsouzeni a společnost se k nim chová tak, aby trestnou činnost neopakovali.

ŠIMÁČKOVÁ: USA pro mne nejsou právě dobrým příkladem. V trestní politice nejsou nějakým šampiónem. Je to země, kde je mimořádně vysoká kriminalizace a vysoká míra recidivy. Mým vzorem jsou systémy trestní justice, kde dochází k co nejnižší recidivě. Tedy že lidé jsou rychle a spravedlivě odsouzeni a společnost se k nim chová tak, aby trestnou činnost neopakovali. To se nejlépe daří skandinávským státům a některým spolkovým zemím v Německu.

LIDOVÉ NOVINY: Co si myslíte, že by se mělo změnit, aby byla česká justice lepší?

ŠIMÁČKOVÁ: Každá instituce je tak dobrá, jak dobří jsou lidé, kteří ji tvoří. Velkým problémem české justice je, že personální politika, která se týká výběru soudců a soudních funkcionářů, bývá velmi nahodilá. Neexistují transparentní procesy, v nichž by se vybírali ti nejlepší, a zajišťoval se jejich kariérní růst. Vyšší posty v justici jsou zapouzdřené, takže s výjimkou Nejvyššího správního soudu se lidé s jinou než justiční praxí do vyšších justičních míst vůbec nedostanou.

Když posloucháte soudce z Nejvyššího soudu, je vidět, že po škole byli soudními čekateli, pak se z nich stali soudci na okresním, krajském a Nejvyšším soudě. Někdy nemají náhled, jak funguje mimosoudní svět. Řekla bych, že justice by měla být více otevřená, aby do ní přicházeli lidé zvenčí. Špičkoví advokáti a akademici po mnoha letech praxe vám ale na okresní soud nepůjdou, protože vědí, že by ten systém nedokázali ovlivnit, proto by ti nejlepší z nich měli být přijímáni přímo do nejvyšších justičních pater.

Kateřina Šimáčková (50)

  • Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
  • Později získala doktorandský titul. Patnáct let se věnovala advokacii a přednášela.
  • Následoval justiční přerod. Nejprve byla v roce 2009 jmenována soudkyní Nejvyššího správního soudu a o další čtyři roky později došla na pomyslný Olymp. Stala se soudkyní Ústavního soudu.
  • Zastupuje Česko například v Komisi pro demokracii prostřednictvím práva (Benátské komise) a ve Výboru pro výběr soudců Soudu pro veřejnou službu EU.
  • Má se také stát ad hoc soudkyní Evropského soudu pro lidská práva.
  • Domluví se čtyřmi jazyky.
Autor: