Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Je třeba lidem říct, co pro ně bude znamenat uhlíková neutralita

Ministr životního prostředí Richard Brabec. foto: ČTK

„Jsem rád, že mladé lidi zajímá evropský záměr uhlíkové neutrality do roku 2050, ale u stávkování by to nemělo skončit. Měli by se zajímat o pozici Česka, Evropy, světa,“ říká v rozhovoru ministr životního prostředí Richard Brabec.
  10:42

Po zelené politice je u veřejnosti aktuálně velká poptávka, ale každá převratná změna stojí peníze. Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) se při tlaku na zrychlené dosažení uhlíkové neutrality zastírá, že to bude mít obrovské dopady na průmysl, zemědělce či dopravu, spojené s růstem koncových spotřebitelských cen. „Aby se svět dostal hromadně na výrazné úspory emisí, naprosto nepochybně, jasně a brutálně to souvisí se snížením spotřeby. Britská studie uhlíkové neutrality dokonce počítá s nutností snížit teplotu vytápění domácností,“ říká v rozhovoru Brabec.

Vedle domácího sebeomezování je třeba počítat s růstem cen energií i cestování, eliminací aut na fosilní paliva nebo zmírněním dovozu z dalekých končin, protože třeba jablko ze Španělska má ohromnou uhlíkovou stopu. Zákazník si bude muset zvyknout neodvozovat kvalitu života od kvantity obchodní nabídky. Aktuálně Česko dokonce o kousek předhání evropské závazky ve snižování uhlíkových emisí, ale i proto, že mělo obrovské rezervy v čadivých továrnách a elektrárnách.

„Každý odstavený uhelný blok udělá velké procento. Do roku 2030, maximálně 2035 tyto rezervy ale vyčerpáme a dostaneme se na dřeň. Pak už bude každé procento opravdu bolet,“ dodal ministr. Uhlíková neutralita neznamená, že do vzduchu nepůjde žádný CO2, ale že každá země bude schopná zneutralizovat tolik emisí, kolik vyprodukuje. Budoucí šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová prosazuje, aby jí EU dosáhla v roce 2050.

LIDOVÉ NOVINY: Kdyby se vyslyšelo volání po uhlíkové neutralitě v roce 2050, co by to znamenalo v české praxi?

Tam, kde se snižují emise oxidu uhličitého, většinou klesají i emise ostatních škodlivin – v energetice, lokálním vytápění, dopravě. Na druhé straně by to znamenalo, že na silnicích nebude jediné auto na benzin nebo naftu, v podstatě celá doprava bude muset být elektrifikována, bude třeba zateplit všechny budovy a celkově výrazně snížit spotřebu energií a tepla.

BRABEC: Životnímu prostředí by to nepochybně přineslo další výrazné zlepšení, i v kvalitě ovzduší. Tam, kde se snižují emise oxidu uhličitého, většinou klesají i emise ostatních škodlivin – v energetice, lokálním vytápění, dopravě. Na druhé straně by to znamenalo, že na silnicích nebude jediné auto na benzin nebo naftu, v podstatě celá doprava bude muset být elektrifikována, bude třeba zateplit všechny budovy a celkově výrazně snížit spotřebu energií a tepla.

Obrovské změny čekají průmysl, zejména energeticky náročný, jako jsou ocelárny, chemický průmysl, cementářství, sklářství. Ty by se musely zavřít nebo výrazně omezit. Velké dopady by byly i na zemědělství, ale v podstatě na každou oblast života.

LIDOVÉ NOVINY: Jak by to vypadalo s výrobou energií?

BRABEC: Útlumem uhlí se výrazně sníží náš vývoz elektrické energie, to je jasná věc, energetická koncepce vůbec nepočítá s tím, že bychom nadále vyváželi tak obrovské množství jako dnes, což je vlastně kapacita Temelína. Po roce 2040 předpokládá současná aktualizovaná koncepce 11 až 21 procent podílu uhlí na celkovém mixu, takže je jasné, že útlum musíme něčím vyplnit. Základem je jádro, zbytek obnovitelné zdroje a plyn, kde jsme ale závislí na dovozu. Jsou nezbytné další úspory energie. Náš scénář útlumu emisí o „pouze“ 80 procent do roku 2050 už předpokládá obrovské úspory.

LIDOVÉ NOVINY: Oproti jaké základně se to počítá?

Po roce 2040 předpokládá současná aktualizovaná koncepce 11 až 21 procent podílu uhlí na celkovém mixu, takže je jasné, že útlum musíme něčím vyplnit. Základem je jádro, zbytek obnovitelné zdroje a plyn, kde jsme ale závislí na dovozu. Jsou nezbytné další úspory energie.

BRABEC: Od stavu v roce 1990. Do roku 2030 se dostaneme k úspoře 40, možná 45 procent, ale především proto, že jsme měli jako nejprůmyslovější země Evropy vysokou výchozí základnu, každý odstavený uhelný blok udělá velké procento. Do roku 2030, maximálně 2035 tyto rezervy vyčerpáme. Pak už bude každé procento opravdu bolet, neřkuli deset či dvacet procent. Jako když hubnete. První měsíc shodíte pět kilo a čekáte, že dál to půjde stejně snadno. Nepůjde. Ďábel se skrývá tam, kde ho nečekáte – protože jste v situaci, kdy už jste skoro všechno udělali, ale stále nejste uhlíkově neutrální.

LIDOVÉ NOVINY: Východisko?

BRABEC: Jsou dvě možnosti. Vymyslet něco, co schlamstne vygenerovaný uhlík. Před 30 lety jsme emitovali něco pod 200 milionů tun CO2 ročně, směřujeme ku 35 milionům tun v roce 2050 – to je to zhruba 80procentní snížení. Zdá se to pořád hodně, ale když napočítáte, odkud to jde, zjistíte, že nás čekají revoluční změny ve všech oblastech života, které se nedají začít v roce 2047; už začínají. Třeba v zemědělství, kde panuje dilema. Chceme živočišnou výrobu nejen kvůli organické hmotě v půdě, ale sama je zdrojem oxidu uhličitého, metanu. Vyvraždíme všechen skot a prasata, neboť produkují CO2?

LIDOVÉ NOVINY: Jako každý živý organismus, včetně lidí.

BRABEC: Ano, i my jsme zdrojem skleníkových plynů. Nemá cenu se bavit o extrémech. Buďme realisti a držme se toho, kde jsou pořád největší zdroje – průmysl, doprava. Ale – a v tom nás čeká jedna z největších výzev lidstva – bude nutné se uskrovnit, celý svět. Mně přijde šílené, že jdu do krámu, kde jsou jablka z Chile nebo Argentiny, jejichž uhlíková stopa musí být děsivá, ale přitom v Litoměřicích musím jet k pěstiteli, abych sehnal místní jablka.

Do roku 2030 se dostaneme k úspoře 40, možná 45 procent, ale především proto, že jsme měli jako nejprůmyslovější země Evropy vysokou výchozí základnu, každý odstavený uhelný blok udělá velké procento

Svět šílí, přepravujeme zboží z jedné strany planety na druhou a říkáme tomu kvalita života. Není to absolutně skloubitelné s tím, co chceme. Některé segmenty průmyslu v rámci tohoto procesu nepochybně zaniknou.

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

BRABEC: Kvůli ceně emisní povolenky. Pokud bude růst dál, jak už to probíhá, vyřeší se odchod od uhlí sám od sebe. Cena odpustku se nyní pohybuje kolem 27 eur za tunu, hovoří se, že za pár let to může být až 50 eur za tunu, možná i mnohem víc. Energeticky náročné druhy průmyslu to může zlikvidovat.

Je strašně důležité, jestli v době, kdy to nastane, bude existovat globální dohoda, jinak se stane to nejhloupější možné. Evropa zavře svůj moderní, ale stále ještě uhlíkově náročný průmysl, jenže jestli nebude nějaká dohoda, třeba na světové uhlíkové dani, otevřou se takové provozy v Indii, Rusku, USA – CO2 přece nezná hranic.

LIDOVÉ NOVINY: Na takovou globální dohodu to ale nevypadá…

Čekají nás revoluční změny ve všech oblastech života, které se nedají začít v roce 2047; už začínají. Třeba v zemědělství, kde panuje dilema. Chceme živočišnou výrobu nejen kvůli organické hmotě v půdě, ale sama je zdrojem oxidu uhličitého, metanu. Vyvraždíme všechen skot a prasata, neboť produkují CO2?

BRABEC: Ne, převládá globální sobectví.

LIDOVÉ NOVINY: Má Evropa páky, jak ostatní přimět, aby se k ní přidali?

BRABEC: To je otázka za miliardy korun. Dejme tomu, že se politici vzpamatují. Už jsme zažili Pařížskou dohodu za nadšených potlesků a objímání, ale pár let od ní se díváme na závazky některých zemí a reálný výkon není žádná hitparáda. Mezitím máme k dispozici další výsledky mezinárodního klimatického panelu a vidíme, že dopady jsou čím dál větší.

Třeba to politiky rozpohybuje a pak nebude třeba další ekonomický nástroj. V podstatě se točíme kolem morálního apelu, kolem otázky, jestli se svět dokáže domluvit. Když ne, pak jediné, co by teoreticky fungovalo, by byla jakási globální uhlíková daň. Chceš-li k nám dovážet, musíš počítat s tím, že za uhlík se platí. To by ale bylo nesmírně těžké.

LIDOVÉ NOVINY: Především se to nestane. Protože když zavedete daně, vzniknou daňové ráje. Zavedete uhlíkovou daň, vzniknou uhlíkové ráje.

Svět šílí, přepravujeme zboží z jedné strany planety na druhou a říkáme tomu kvalita života. Není to absolutně skloubitelné s tím, co chceme. Některé segmenty průmyslu v rámci tohoto procesu nepochybně zaniknou.

BRABEC: Proto o tom mluvím jen jako o teoretickém scénáři, jde to totiž proti obchodní podstatě světa a myšlence volného obchodu a není to globálně vynutitelné. To by se museli ekonomičtí lídři domluvit, tím by se donutil zbytek světa, aby se přidal, protože bez těch velkých se hra nehraje. Na to by musela být obrovská poptávka občanů po změně, museli by to vyžadovat ve volebních programech, chodit podle toho volit. I když budou mít informaci o bolestivosti těch kroků pro ně samotné.

Není problém hřímat o nezbytnosti uhlíkové neutrality třeba už v roce 2040, ale je třeba lidem seriózně říct, co to pro ně bude znamenat. Výrazné zvýšení ceny energií, omezení nákupů, cestování. Tam narážíme na naši představu, v čem je život v 21. století hezký.

LIDOVÉ NOVINY: Vědí lidé, že se jich to osobně týká?

BRABEC: Zdaleka ne všichni. Univerzální viník se hledá v energetice: „Přestaňte vyvážet, zavřete bloky, co se z nich exportuje, šetřete elektrikou a teplem a bude to.“ To není pravda. Určitě to pomůže, ale nestačí to. Máme také nějakou energetickou bilanci. V Evropě se dlouho nestavěly takzvané zdroje základního zatížení. To je to, co jede, i když vítr nefouká a slunce nesvítí. Jenomže i taková rezerva stojí dost peněz, musí se udržovat a někdo to musí ve finále zaplatit. Kdo? Spotřebitel.

LIDOVÉ NOVINY: Takže cena energií tak jako tak vzroste?

Poroste-li cena emisní povolenky, jak už to probíhá, vyřeší se odchod od uhlí sám od sebe. Cena odpustku se nyní pohybuje kolem 27 eur za tunu, hovoří se, že za pár let to může být až 50 eur za tunu, možná i mnohem víc. Energeticky náročné druhy průmyslu to může zlikvidovat.

BRABEC: Jsou tu dva proti sobě jdoucí efekty. Na jedné straně už klesá a dál bude klesat cena energie z obnovitelných zdrojů díky snižování cen technologií. Na druhé straně roste a poroste cena emisních povolenek, která znevýhodňuje fosilní paliva; tím cena energií obecně poroste. Tady se vytváří iluze, že všechno bude vyřešeno, když jen odstavíme smradlavé a prašné hnědouhelné bloky.

LIDOVÉ NOVINY: Kdy budeme mít s odstavováním hotovo?

BRABEC: To by měla předložit zhruba za rok nově založená uhelná komise. Třeba ČEZ říká, že bude do roku 2050 uhlíkově neutrální. Nemáme však jen ČEZ, jsou tu další energetičtí hráči, především Sev.en., ale i podnikové elektrárny a teplárny. Některé odstávky uspíší zmíněná rostoucí cena povolenky, jednoduše už ty zdroje nebudou konkurenceschopné.

Kdo na uhlí dnes závisí? Tuzemské elektrárny, malí spotřebitelé a teplárny. Kdybych si měl tipnout, uhlí skončí nejdříve v lokálních topeništích, pak v elektrárnách a poslední v řadě budou teplárny, kde je pořád problém s rentabilní náhradou. Jsem si skoro jistý, že vývoj rozhodnou spíš ekonomické než politické stimuly.

LIDOVÉ NOVINY: Co se dá udělat, aby na tom zbytečně nezahynul evropský průmysl?

V podstatě se točíme kolem morálního apelu, kolem otázky, jestli se svět dokáže domluvit. Když ne, pak jediné, co by teoreticky fungovalo, by byla jakási globální uhlíková daň. Chceš-li k nám dovážet, musíš počítat s tím, že za uhlík se platí. To by ale bylo nesmírně těžké.

BRABEC: Evropa na to může reagovat tak, že regulací zatíží i dovoz, protože Čína, Indie či Rusko emisní povolenku neplatí. Ale to už je obchodní válka. Na čem se celý svět shodne, je, že jsme schopní uhlíkovou stopu relativně přesně vyčíslit, ale už ji není ochoten vzájemně zaplatit. Evropa sama svět nespasí. Je nesmysl zlikvidovat to v porovnání nejméně znečišťující, aby někde jinde tutéž roli převzaly špinavější provozy, z nichž pak budeme do Evropy navíc dovážet. Česká republika je autoland. Budou se tu vyrábět elektromobily, nebo pozavíráme podniky?

LIDOVÉ NOVINY: Výroba elektromobilů je uhlíkově méně náročná? Provoz jasně, ale výroba?

BRABEC: Je méně náročná v tom, že motor se skládá z podstatně méně součástek. Když se ale podíváme na uhlíkovou stopu jejich výroby, třeba ve srovnání s auty na plyn, je to problém. A jmenuje se baterie. Těžba rubidia, lithia, jejich zpracování a recyklace. Jakmile přidáme do rovnice baterii, už to vůbec není tak jisté. Elektromobil z hlediska uhlíkové stopy není nejlepší řešení.

LIDOVÉ NOVINY: A co je? Vodík?

BRABEC: Kupodivu to mohou být hybridy nebo vozy na stlačený zemní plyn. Vodík je fajn, skvěle se v něm ukládá energie, ale záleží na tom, z čeho ho vyrábíte. Myslím si, že vodíková auta akumulátorové elektromobily doženou a předeženou. Němci už se k tomu vracejí, také u nás budou brzy první dvě komerční vodíkové plnicí stanice. A to je zlom, protože pak už se mohou začít prodávat vodíková auta.

Jsou tu dva proti sobě jdoucí efekty. Na jedné straně už klesá a dál bude klesat cena energie z obnovitelných zdrojů díky snižování cen technologií. Na druhé straně roste a poroste cena emisních povolenek, která znevýhodňuje fosilní paliva; tím cena energií obecně poroste.

Slepá sázka jenom na elektromobily není dobrý nápad. Norsko docela brutálně dotovalo elektromobilitu, velmi tvrdě zatížilo auta na benzin a naftu daní, naopak elektrická auta velmi zvýhodnilo. U nás běží podobná debata – do jaké míry má stát věnovat peníze daňových poplatníků jiným daňovým poplatníkům?

LIDOVÉ NOVINY: Je to princip státního rozpočtu.

BRABEC: Jasně, ale mám jeden případ, který je podle mne docela přesvědčivý. Udělali jsme si před pár lety průzkum, abychom věděli, koho bychom podpořili, kdybychom dotovali nákup elektroaut pro občany. Víte, kdo by to byl? Bohaté rodiny, které by si pořizovaly elektromobil jako třetí až čtvrté auto, jako imagového mazlíka. Pro všechny ostatní to bylo tenkrát příliš drahé, i s dotací.

Takže jsme to neudělali. Protože když dotujeme domácí kotle, jde to především lidem se středními nebo spíše nižšími příjmy. Protože ti bohatší už to udělali za své, neumím si totiž příliš představit, že má někdo nový eskový mercedes a ráno hází do kotle lopatou uhlí, to by byl asi velký retromilec.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...