Když se minulý měsíc v anglickém Watfordu konalo 58. výroční zasedání údajně nejvlivnější organizace na světě, vůbec poprvé byla do místa konání přizvána média. Samotné rokování skupiny Bilderberg se však klasicky konalo za zavřenými dveřmi.
Letos dorazili mimo jiné ředitelé investiční skupiny Goldman Sachs, ropné společnosti Shell, zbrojařského koncernu EADS, internetového kvazimonopolu Google, bankovního domu HSBC či pojišťovny AXA, šéfové Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu, premiéři a ministři několika evropských zemí, členové královských či šlechtických rodů, bývalý ředitel CIA či proslulí američtí stratégové Henry Kissinger, Robert Kaplan a Richard Perle.
Mezi jinými dostaveníčky mocných, jakým je například Světové ekonomické fórum v Davosu, Bilderberg vyniká svým hávem tajemství. Vystavuje se tak pochopitelnému podezření, že za svou netransparentností skrývá cosi nekalého.
Právě důvěrnost je ovšem hlavním lákadlem setkání skupiny (formálně nemá Bilderberg žádné řadové členy, stanovy definují pouze členství v řídícím výboru, který setkání pořádá). Účastníkům prý dává vzácnou příležitost upřímně diskutovat, aby zjistili, co si ostatní velcí hráči skutečně myslí, aniž by riskovali, že se slova pronesená spatra stanou zdrojem kontroverzí v médiích.Mezi jinými dostaveníčky mocných Bilderberg vyniká svým hávem tajemství
Setkání se přitom jako hosté účastní i vlivní vydavatelé a šéfredaktoři, ale v souladu s pravidly ani oni informace nevynášejí. Desítky let tak zůstával Bilderberg stranou mediálního zájmu, navzdory tomu, že jde o hromadné setkání natolik významných osob, že i návštěva jednoho z nich v jiné zemi by za normálních okolností vzbudila mediální ohlas.
Nově otevřeno
Jenže časy se mění. Již třetí rok má Bilderberg oficiální internetové stránky a na letošním místě setkání v hotelu The Cove zřídil tiskové centrum. „Nedá se popřít, že proběhl jakýsi náznak pokusu o informaci veřejnosti,“ připouští Erika Hájková na serveru ProtiProud. „Máme skutečně věřit, že skupina Bilderberg po šedesáti letech náhle obrátila a rozhodla se ,odtajnit‘ svá zasedání?“ ptá se Hájková a varuje, že může jít o pokus marginalizovat protesty proti Bilderbergu, aniž se veřejnost dozví cokoli konkrétního o výsledcích setkání.
Kritici setkáním Bilderbergu vytýkají, že zákulisní prostředí poskytuje nadnárodním firmám příležitost k neprůhlednému lobbingu na nejvyšší úrovni. O krok dál jsou pak obavy, že Bilderberg je střediskem spiknutí euroamerických elit. Tato teze je populární na krajní levici i pravici, ovšem každá strana spektra předpokládá trochu odlišné cíle spolku. Nalevo míní, že Bilderberg osnovuje globální nadvládu kapitalismu, že jde o baštu fašismu, která tahá za nitky loutky v nominálních demokraciích ve prospěch Nového světového řádu. Napravo zase panuje představa, že navzdory účasti členů evropských královských dynastií Bilderberg chystá totalitní světovládu s plánovaným marxistickým hospodářstvím, respektive že kuje liberální, sionistické pikle.
„Spousta toho, co se o Bilderbergu píše, jsou hovadiny,“ říká Denis Healey, jenž se zúčastnil prvního setkání Bilderbergu v 1954 a pak byl 40 let v řídícím výboru skupiny. „Ti, kteří na setkání nebyli pozváni, velice žárlili. Někteří skupinu popisovali jako tajnou komunistickou organizaci, jiní jako lokajsky proamerickou,“ vysvětluje Healey.
Myšlenka atlantismu
Skupina se jmenuje podle hotelu Bilderberg v nizozemském Oosterbeeku, kde se v květnu 1954 konalo první setkání. Jedním z jeho iniciátorů byl polský exilový politik Józef Retinger, jenž se obával protiamerických nálad v Západní Evropě, a proto navrhl uspořádat mezinárodní konferenci, kde by se sešli evropští a američtí představitelé za účelem podpory myšlenek atlantismu. Retinger v dané věci oslovil nizozemského prince Bernharda, který se s žádostí o pomoc při sestavování seznamu pozvaných obrátil na tehdejšího šéfa americké tajné služby CIA. Ten věc předal poradcům prezidenta Eisenhowera. Bylo prý stanoveno, že z jednotlivých zemí bude pozván rovný počet účastníků zastupujících jednak konzervativní, jednak liberální postoje.
Jedinou aktivitou Bilderbergu je oficiálně jeho výroční konference, kde se o ničem nehlasuje a nepřijímají se žádná stanoviska. Při debatách spolu účastníci sedí ve velkém sále. Někteří mají předem připravená vystoupení. Špatně se prý nahlíží na to, nezapojuje-li se někdo aktivně do diskuse; účastníci nemají být pouhými posluchači. Kromě organizace konference řídící výbor odpočátku spravoval také registr osobních kontaktů účastníků s cílem vytvořit neformální síť lidí, kteří by se na sebe mohli obracet jako soukromé osoby.
Nacisti a sionisti
Někteří jsou však přesvědčeni o mnohem pochybnějším smyslu organizace. Daniel Estulin, autor knihy „Pravdivý příběh skupiny Bilderberg“, jejíž přečtení doporučuje i Fidel Castro, tvrdí, že za vznikem Bilderbergu stáli bývalí nacisté.
Nacistické kořeny spolku dovozuje také oblíbený publicista Václava Klause a konspirační teoretik Adam. B. Bartoš. Lživě píše, že první předseda Bilderbergu princ Bernhard (narozen v Německu) byl za války oddaný nacista, ačkoli tehdy naopak létal jako pilot britské RAF a do Nizozemska se vrátil jako válečný hrdina (díky válečným zásluhám se coby monarcha prý paradoxně těšil určitému respektu i od nizozemského komunistického odboje).
Domnělé nacistické vazby však Bartošovi nebrání jedním dechem také podsouvat, že jde o spiknutí filosemitských neokonzervativců, kteří měli prsty v útocích z 11. září 2001. „Na mysl se vkrádá jistá pochybnost o tom, zda vlivné mozky Bilderbergu už tehdy nevěděly o tom, co se má v září, čtvrt roce po konferenci, odehrát,“ vyvozuje Adam B. Bartoš ze skutečnosti, že jedním z témat výroční konference koncem jara 2001 byl střet civilizací mezi západním a islámským světem.Česká média o Bilderbergu obšírněji informovala před pěti lety, v souvislosti s účastí Karla Schwarzenberga
Havlovi lidé
Česká média o Bilderbergu obšírněji informovala před pěti lety, v souvislosti s návštěvou tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga na výroční konferenci v americkém Chantilly. Šéf diplomacie kvůli ní byl dokonce interpelován: „Co se mi zdá nestandardní, je to, že o vaší účasti podle informací z médií nevěděl nikdo z členů vlády a nevěděl to ani její předseda,“ prohlásil v Poslanecké sněmovně tehdejší předseda zahraničního výboru Jan Hamáček (ČSSD). „To je zajímavé zejména vzhledem k tomu, že například členové administrativy Spojených států mají přímo ze zákona zakázáno se účastnit takovýchto jednání utajených skupin, jako je právě skupina Bildenberg,“ dodal Hamáček v narážce na takzvaný Loganův zákon.
Ani skutečností, že oficiální američtí představitelé nesmějí na setkání skupiny Bilderberg jezdit, si ovšem určití teoretici nenechají vymluvit, že jde o trojského koně USA v Evropě. Adam B. Bartoš před pár lety sestavil profily dalších českých účastníků setkání kromě Schwarzenberga a vypozoroval, že mají mnoho společného. Vesměs prý jde o „havlisty“.
Dalším společným znakem je pak jejich kladný vztah k Izraeli. „Alexandr Vondra je silně proizraelským politikem,“ upozorňuje Bartoš. Také o Michaelu Žantovském se Bartoš zmiňuje jako o člověku česko-židovské národnosti. „V letech 1988–89 pracoval pro agenturu Reuters jako její pražský dopisovatel. Byl to on, kdo vypustil dezinformaci o údajné smrti studenta Jana Šmída, a tím de facto pomohl odstartovat ,sametovou revoluci‘,“ vtěsnává do vidiny dlouhých prstů „sionisticko-nacistického“ spolku i patrně nejpopulárnější domácí spikleneckou teorii.
Co ví Snowden?
Některé jiné dohady o Bilderbergu jsou zdánlivě trefnější. Litevský rodák Estulin před červnovou konferencí ve Watfordu předpovídal, že klíčovým bodem agendy bude firma Google. „Je integrální součástí bezpečnostního aparátu USA. Vaše informace jsou zpracovány, zanalyzovány a uschovány pro pozdější použití,“ varoval Estulin ještě před tím, než britský list The Guardian začal publikovat informace o tajném programu PRISM, prostřednictvím něhož americká Národní bezpečnostní agentura získávala data od internetových firem, včetně Google. „Bilderberg není konspirační teorie, nýbrž konspirační realita,“ míní Estulin, který má vlastní, každotýdenní pořad na kremelské cizojazyčné stanici Russia Today.„Bilderberg není konspirační teorie, nýbrž konspirační realita,“ míní Daniel Estulin
Jenže kdyby byl Bilderberg skutečně oním zákulisním hybatelem všech klíčových světových událostí, dalo by se očekávat, že o tom bude mít Edward Snowden alespoň nějaké důkazy. V důsledku vyzrazení rozsáhlého amerického sledování elektronické komunikace svých evropských spojenců se stoupenci atlantismu naopak rozkmotřili a zkomplikovali si vyhlídky na dohodu o volném obchodu mezi EU a USA.
Světovláda nebo lobbing?
Věcnější kritici Bilderbergu spikleneckým teoretikům vyčítají, že jejich společnému úsilí o zprůhlednění spolku prokazují medvědí službu. „Konspirační teorie Bilderbergu dobře posloužily, neboť jakákoli snaha o seriózní dohled je odbytá jako hysterická,“ říká aktivistka za transparentnost Hannah Bornová. „Ale podívejte se na seznam účastníků. Tito lidé si vyhradili celé dny ze svých extrémně nabitých diářů. Pakliže naši politici chtějí být po tři dny hoštěni v luxusu spolu s lidmi z Goldman Sachs, zavání to lobbingem,“ naznačuje přízemnější pletichy, než je nastolení Nového světového řádu.
Bilderberg rozhodně není bez poskvrny. První předseda skupiny princ Bernhard musel v roce 1976 na svou funkci rezignovat, když vyšlo najevo, že přijal milionovou „provizi“ od americké firmy Lockheed. Kvůli skandálu se toho roku výroční konference nekonala, proto byl letos 58. ročník, ačkoli od založení skupiny v roce 1954 uplynulo 59 let.
Veteráni řídícího výboru pochopitelně lpí na nevinnosti Bilderbergu. Jako jednu z předností exkluzivní skupiny špiček západního byznysu a politiky paradoxně zmiňují jakési její egalitářství. „Skutečnost, že byl někdo tím či oním, nehrála roli, protože všichni byli celkem význační. A tak se chovali jako obyčejní lidé, což je pro mnohé možná k nevíře,“ vzpomíná Peter Carrington, který předsedal Bilderbergu v devadesátých letech. Mezilidskou rovinu setkání vyzdvihuje také zakládající člen Denis Healey. „Výhodou Bilderbergu je, že máte čas diskutovat o věcech s lidmi, kteří na dění mají vliv a se kterými byste se normálně vůbec nepotkal.“Vlastně není ani tolik znepokojivé, že na setkání Bilderbergu jezdívali „havlisté“, ale spíš to, že tam teď žádné Čechy nezvou
Co na to Češi?
Občas se na setkání Bilderbergu dostanou i lidé nezasvěcení. „Přiznám se, že když jsem tam byl pozván, neměl jsem tušení, o jaké setkání se jedná. Bral jsem to jako normální konferenci, až pak jsem byl překvapen úrovní těch účastníků,“ řekl o své účasti v roce 2001 politolog a někdejší Havlův poradce Jiří Pehe, který si pochvaloval, že monarchové, státníci a miliardáři se na akci pohybují jako běžní hosté, neboť jejich ochranky zůstávají za dveřmi.
V této souvislosti se nabízí „kacířská“ myšlenka, že vlastně není ani tolik znepokojivé, že na setkání Bilderbergu jezdívali „havlisté“, ale spíš to, že tam teď žádné Čechy nezvou. Znamenalo by to totiž, že hybatelé západního byznysu a politiky v Česku nevidí nikoho, s kým by sami měli zájem se setkat a diskutovat o světovém dění mimo dosah televizních kamer. Ze zemí Visegrádu byl letos na setkání Bilderbergu ve Watfordu pouze polský vicepremiér a ministr financí Jacek Rostowski (naopak třeba Turků se účastnilo šest).
Z tohoto pohledu je ironické, že byla Karlu Schwarzenbergovi v prezidentské kampani předhazována jeho účast na setkání Bilderbergu, místo aby šlo o jeho volební tahák. Mohli jsme mít hlavu státu ve vyšší mocenské lize...