Bývalý senátor za ODS, dnes nestraník, Petr Pakosta v tomto týdnu na svém facebookovém profilu komentoval nedávný atak skupiny Romů vůči manželskému páru následovně: „Agresivita našich diskriminovaných spoluobčanů už dlouho přesahuje jakoukoli myslitelnou hranici. Co s tím? Hladit a hladit. Až do úlného vyhlazení. Vrásek.“
Samozřejmě není nic jednoduššího než Petra Pakostu označit za hlupáka – pokud se pokusil o vtip, tak za hlupáka beze smyslu pro humor. A tím celou věc ukončit a tvářit se, že Pakostův výrok je čímsi výjimečným v naší pěkné společnosti. Pakostův výrok je ale dokladem důležité věci: rasismus je zcela obyčejným jevem. Pakosta jen běžný skrytě rasistický slovník o „nepřizpůsobivých“ nazval bez kódového jazyka – prostě hovořil „neslušně“.
Kdyby řekl, že „nepřizpůsobiví“ jsou problémem, že je třeba proti nim „tvrdě“ zakročit, a že tyto parazity je nutno oddělit od sociálních dávek, pak by jeho výrok nevzbudil žádnou pozornost. Nebo by třeba mohl říci to, co Václav Danda k duchcovskému incidentu napsal před pár dny na Protiproudu: „Vše nasvědčuje tomu, že pokud se proti cikánské kriminalitě nezakročí stejně tvrdě jako proti jakékoli jiné kriminalitě a násilí, bude podobných případů stále přibývat.“
Že by negativní postoj společnosti vůči Romům zesiloval natolik, že už se nemusí kódový jazyk používat, protože postrádá své funkce?Dandův výrok je mediálně přijatelný, protože nedořekne to, co řekl Pakosta. Co totiž znamená „tvrdé zakročení proti cikánské kriminalitě“? V Dandově textu o tom není ani zmínka. Bez tohoto doplnění je sice Dandův výrok naprosto nicneříkající floskulí (Danda by měl vysvětlit, v čem tvrději zasahujeme proti „necikánské kriminalitě“ – což nedělá), na druhé straně představuje běžnou linku komunikace nespokojenosti s romskou menšinou – která je společensky zcela akceptovatelná.
Tuto linku, byť ve verbálně vyostřenější (hulvátštější) podobě v současnosti používá i Dělnická strana sociální spravedlnosti. Na svém webu o duchcovském útoku píše, že současný „prohnilý“ systém není schopen „problém sociálně nespravedlivých parazitů“ řešit, nicméně se také nedočteme, co je tedy to řešení, které tito lidé předkládají. Řešení je zřejmě tajemstvím, o kterém vědí jen ti zasvěcení, nebo ti, kdo si ho domyslí.
Pakosta – ač to zcela jistě nechce – tak vlastně může být i užitečný. Tím, že je bývalý senátor schopen ubránit se floskulím typu „je třeba zatočit s nepřizpůsobivými“, dokáže jít dál a říci i „jak zatočit“ (nabízí řešení), ukazuje, že obecně sdílený slovník o Romech je společensky akceptovanou virtuální realitou – kamufláží. Pakosta totiž jenom „pročišťuje“ to, co je skryté – tím, že to, co si myslí, do ničeho nehalí.
Je ovšem otázkou, zda Pakostův výrok na facebooku není důkazem i jiné – už smutnější – skutečnosti: negativní postoj společnosti vůči Romům tak zesiluje, že už se nemusí kódový jazyk používat, protože postrádá své funkce – zakrýt to, k čemu by se ještě před pár lety styděla část společnosti přiznat.
