Je přímá volba prezidenta fatální chybou?

Ústavní právník Jan Kysela se obává, že přímo volený prezident vytvoří nové mocenské centrum, které bude dále oslabovat českou vládu.

Vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK Jan Kysela pochybuje o účelnosti přímé volby prezidenta podle novely zákona, kterou má nyní v rukou Senát. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK Jan Kysela pochybuje o účelnosti přímé volby prezidenta podle novely zákona, kterou má nyní v rukou Senát. | foto: © ČESKÁ POZICE, Jan KunderaČeská pozice
Vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK Jan Kysela pochybuje o účelnosti přímé volby prezidenta podle novely zákona, kterou má nyní v rukou Senát.

Má pravdu prezident Václav Klaus, když tvrdí, že je přímá volba „fatální chybou“? Ústavní právník Jan Kysela míní, že změna volby prezidenta důvěru občanů v politiku nevrátí. Naopak by mohla vytvořit nové mocenské centrum na Hradě, které by ještě více oslabilo pozici české vlády.

„Moje představa role prezidenta republiky je role osoby s olejničkou, která lije olej do politického soukolí, aby lépe šlapalo. Obávám se, že z přímé volby vzejde někdo, kdo není vybaven olejničkou, ale hrstí písku,“ říká mimo jiné Jan Kysela v rozhovoru pro ČESKOU POZICI.

ČESKÁ POZICE: Je o vás známo, že nejste zastáncem přímé volby prezidenta. Proč?

KYSELA: V zásadě mi v debatě chybí strukturální argument. Argument, který by tvrdil, že chceme přímou volbu proto, že nejsme spokojeni s tím, jak vypadá forma vlády v České republice, a proto jsme se ji rozhodli modifikovat. Ale takováto úvaha u nikoho není.

ČESKÁ POZICE: Jaká jsou rizika přímé volby prezidenta v kontextu českého politického systému?

KYSELA: Jsou to očekávání veřejnosti spojená s úřadem prezidenta. To má hluboké tradice sahající k prezidentu Masarykovi a udržované při životě jak prezidentem Václavem Havlem, tak prezidentem Václavem Klausem. Skoro bych řekl že charakteristická pro tato očekávání je písnička Jaromíra Nohavici: Pane prezidente vy všemu rozumíte, vy nás zachráníte, vy nás pochopíte. Ovšem ve chvíli, kdy očekávání veřejnosti zkombinujete s ne zcela bezvýznamnými kompetencemi prezidenta a přidáte legitimitu vycházející z přímé volby, vytváříte potenciál, že vznikne nové mocenské centrum. A to nemůže mít pozitivní dopad.

Přímo volený prezident nebude mít žádné možnosti, jak realizovat nějaký pozitivní program. Takže mu zbývá jen možnost „něco nedělat“.

Přímo volený prezident nebude mít žádné možnosti, jak nějaký pozitivní program realizovat. Nebude mít například zákonodárnou iniciativu. Takže mu zbývá jen možnost „něco nedělat“ – nejmenovat vládě velvyslance, neratifikovat smlouvy či okolkovat s jmenováním ministrů. Ukončení nečinnosti pak může „za něco vyhandlovat“. Ale v zásadě budou asi prezidentovy kroky namířeny proti vládě. Již tak slabá vláda bude střety dále oslabována. Neříkám, že se to musí stát. Ale myslím si, že to nastat může a že to není vůbec nepravděpodobné. Aby se toto riziko kompenzovalo, muselo by tu být nějaké pozitivum. Mně se ovšem zdá, že tu žádné není.

ČESKÁ POZICE: Přímo volené prezidenty mají i jiné země. Nejsou vaše obavy nadsazené?

KYSELA: V Rakousku jsou prezidenti voleni přímo. Žádný z rakouských prezidentů však neměl pocit, že by měl být „v domě pánem“. Ovšem leckterý z českých prezidentů takový pocit má a může ho mít i do budoucna. Pokušení vládnout se může ještě umocnit v momentě, kdy prezident bude mít dojem, že v něm soustředí očekávání pět milionů voličů (zatímco těch 281 poslanců a senátorů bude stále tvořit amorfní skupinu, kterou nikdo nezná). Výsledek přímé volby však bude odvozen od osobnosti prezidenta. Osobnost podobná Petru Pithartovi nebo Janu Sokolovi nebude mít asi pokušení vládnout. Ale považuji za krajně nepravděpodobné, že někdo takový bude zvolen v přímé volbě.

ČESKÁ POZICE: Riziko zneužitelnosti pravomocí spatřujete v tom, že prezident by odmítl konat – nejmenoval by rektory, velvyslance, profesory, nepodepisoval by smlouvy. Ale to může již dnes.

KYSELA: Jistě. Ale dnes si ho vybírá parlamentní reprezentace, u které předpokládáte, že vybírá s jistou mírou uvážlivosti. Že vybírá jisté osobností typy. Přímá volba je mnohem otevřenější z hlediska možností, a tudíž riskantnější.

Moje představa role prezidenta republiky je role osoby s olejničkou, která lije olej do politického soukolí, aby lépe šlapalo. Obávám se, že z přímé volby vzejde někdo, kdo není vybaven olejničkou, ale hrstí písku. Někdo, kdo bude mít pocit, že od něj občané očekávají, že se soukolí zadrhne.

Tendence hledat konsenzus v politice slábne. Vše je vyhroceno na černou a bílou, pravdu a lež, život a smrt.

Dnes žijeme ve stále polarizovanějším světě. Tendence hledat konsenzus v politice slábne. Vše je vyhroceno na černou a bílou, pravdu a lež, život a smrt. V takovém momentě může mít prezident dojem, že jde o všechno. Připomeňte si postoj Václava Klause k Lisabonské smlouvě. Pakliže je prezident přesvědčen, že Lisabonská smlouva znamená konec pro Českou republiku jako samostatnou politickou entitu, pak mu legitimita z přímé volby vytváří větší manévrovací prostor, než když je to parlamentně zvolený prezident s tímtéž přesvědčením.

ČESKÁ POZICE: Domníváte se, že přímá volba je první krůček k poloprezidentskému systému?

KYSELA: Podle mě již nakročeno máme, protože úřad prezidenta zastávali lidé, kteří mají chuť zasahovat do politiky. Ale bude záležet na tom, kdo bude prezidentem. Jestli prezidentem bude vůdce vládní strany, člen opoziční strany, či nestraník. Záleží také na tom,  kdo bude premiér. Byl rozhodně rozdíl mezi premiéry Mirkem Topolánkem a Stanislavem Grossem. V závěru své vlády byl premiér Gross  tak slaboučký, že mohl nosit prezidentovi aktovku. To by premiér Topolánek nikdy neudělal. A to jsou všechno proměnné, které neumožňují říct, jak to dopadne.

ČESKÁ POZICE: V rozhovoru pro Českou televizi jste uvedl, že jste s kolegou Michalem Kubátem hledali argumenty, které se uvádějí ve prospěch přímé volby. Jaké jste našli a v čem spatřujete jejich slabiny?

KYSELA: Základním uváděným důvodem je přání občanů. Podle mne by však bylo dobré se respondentů také zeptat, proč přímo voleného prezidenta chtějí. Je celkem možné, že důvodem je touha po nadstranickém prezidentovi. Chtějí prezidenta „vůdce“, který není pošpiněn politickými stranami a který se jimi ani pošpinit nedá. Jenže to není něco, co by chtěli poslanci či senátoři. Díky tomu mohou být občané z přímé volby velmi rozčarováni.

S nadstranickostí je spojen problém financování kampaně. Je otázkou, zda kandidáti budou mít peníze v řádu desítek milionů na kampaň, anebo najdou někoho, kdo by je podporoval. Jinak to budou znovu politické strany, které budou kandidáty vybírat i podporovat. Takže občané sice kandidáta zvolí, ale nevyberou.

ČESKÁ POZICE: A další důvody?

Racionální by bylo, kdyby došlo k posílení arbitrážní role prezidenta tak, aby mohl rozpouštět Poslaneckou sněmovnu

KYSELA: Dalším uváděným důvodem je vyšší legitimita pocházející z přímé volby. Ale tam je na místě se ptát, k čemu ji potřebujete. Racionální by bylo, kdyby došlo k posílení arbitrážní role prezidenta tak, aby mohl rozpouštět Poslaneckou sněmovnu. Najednou by to byl on, kdo by ve střetu mezi Poslaneckou sněmovnou a vládou mohl dát slovo voličům. Ale o ničem takovém nikdo neuvažuje.

Posledním argumentem je mezinárodní srovnání. Ale tento důvod je zcela lichý. Pokud na jednu lopatku nametete země počínající Slovenskem, Rakouskem, Francií a konče Ruskem, tak srovnáváte nesrovnatelné. Zatímco když ruský prezident luskne prsty, začne či přestane vycházet slunce, rakouský prezident je v úplně jiné situaci. Roli prezidenta je nutné chápat v kontextu dané země.

ČESKÁ POZICE: Předloha zákona předpokládá mimo jiné rozšíření odpovědnosti prezidenta. Nově bude moci být žalován u Ústavního soudu nejen za velezradu, ale i za porušení Ústavy nebo ústavního pořádku. Jak hodnotíte tuto změnu?

KYSELA: Rozšíření odpovědnosti je iluzorní. Monopolistou podání ústavní žaloby byl doposud Senát – tedy prostá většina senátorů. Nyní se stanoví, že to bude třípětinová většina senátorů a k tomu potřebná třípětinová většina poslanců. Uvážíme-li, že je krajně nepravděpodobné, že by byl zvolen kandidát, který by neměl silnou podporu některé z hlavních stran, prezident bude nepostižitelný. Vždy bude existovat blokační menšina, která bude říkat, že to ještě není tak hrozné. Přijde mi velmi nebezpečné, že bude ještě obtížnější prezidenta z úřadu sesadit. Nevíme, kdo bude přímo zvolený prezident. Ani to, jaké budou jeho motivy či kdo a proč bude financovat jeho kampaň.

ČESKÁ POZICE: Není to ale také pojistka, aby mohl být prezident nezávislý na politických stranách? Aby nebylo tak jednoduché ho odvolat?

KYSELA: Kdyby to bylo tak, že ho parlament odvolává, tak byste měla pravdu. Ale parlament podává pouze žalobu k Ústavnímu soudu. Mně připadá neadekvátní míra přísnosti již v tom, že bude téměř nemožné žalobu jen podat.

ČESKÁ POZICE: Co byste tedy navrhoval?

Je zcela možné, že lid se zmýlí ve své volbě, a proto by měl mít možnost prezidenta odvolat

KYSELA:  Dle mého názoru by bylo racionální doplnit právní odpovědnost prezidenta také odpovědností politickou. Ta by byla v rukou voličů. Je zcela možné, že lid se zmýlí ve své volbě, a proto by měl mít možnost prezidenta odvolat. Zatímco o porušení Ústavy by rozhodoval Ústavní soud na základě žaloby Senátu, Poslanecká sněmovna by měla možnost iniciovat referendum o odvolání prezidenta republiky. Důvodem pro odvolání by byla třeba nezpůsobilost k výkonu funkce – třeba to, že si bude prezident počínat způsobem, který České republice škodí. Nutnou pojistkou by bylo rozpuštění Poslanecké sněmovny, pokud by lidé prezidenta neodvolali. To by mělo zabránit, aby sněmovna každý týden cvičně vyhlašovala referenda o odvolání prezidenta.

ČESKÁ POZICE: Ve výčtu vašich argumentů pro přímou volbu mi jeden chybí. A to, že přímá volba by posílila důvěru občanů v politiku.

KYSELA: Je velké riziko, pokud v České republice není důvěra v politiku. Ale tato důvěra nechybí proto, že volíme prezidenta nepřímo. Nedomnívám se, že lidé budou mít důvěru v politické strany jen proto, že jim umožní volit prezidenta přímo. Pokud jsou politické strany tak strašné, zůstanou strašnými i po zavedení přímé volby. A pokud jsou politické strany tak strašné, proč jim necháme rozhodování o zákonech či o vytváření vlády? Měli bychom se potom zamyslet na tím, co dělat, aby strašné nebyly.

ČESKÁ POZICE: Máte recept, jak zvýšit kvalitu politických stran?  

KYSELA: Přišel jsem jen na jednu věc – zvýšení počtu členů stran. Kdyby byly strany masovými, negativní jevy by se rozředily. Pokud vám stačí k ovládnutí okresní organizace velké strany jen to, že si přivedete sedmdesát zaměstnanců ze své firmy, je to problém. Neboť když ovládáte okres, máte mimořádné slovo na kraji. Když máte slovo na kraji, podílíte se na formování stranické kandidátky pro sněmovní volby. Kdyby si politik musel přivést tisíce lidí, už to tak snadné nebude. Bylo by těžké všechny podplatit.  Netvrdím, že počet straníků by vyřešil vše, ale snížil by problémy, se kterými se dnes potýkáme.

ČESKÁ POZICE: A to?

Touha po přímé volbě prezidenta v České republice může souviset s  pocitem, že je zde „špunt“, který brání revitalizaci politických stran

KYSELA: Uzavíraní politických stran, vytváření klientských uskupení uvnitř stran a dobývání renty skrze politické strany. To jsou problémy, které řešili také v 80. letech Brazílie a Jižní Korea. Tehdy to byly autoritářské režimy, ve kterých byla uzavřená politická třída. V těchto krajinách bylo volání po přímo voleném prezidentovi motivováno tím, že lidé chtěli vyrazit „špunt“, který uzavíral politické strany. Ale v takovém případě se musí jednat o silného prezidenta, jinak přímá volba sama o sobě nestačí. Touha po přímé volbě prezidenta v České republice může souviset s  pocitem, že je zde „špunt“, který brání revitalizaci politických stran. Ale tento „špunt“ se neodstraní pouhým zavedením přímé volby.

ČESKÁ POZICE: Domníváte se, že je možné změnit existující strany, anebo vidíte budoucnost spíše v nových partajích?

KYSELA: Osobně moc nevěřím v hledání „nových a dobrých“. Tvrdí se, že staré strany jsou špatné, a tak přijdou zelení, pak Věci Veřejné, TOP 09... Podle mého soudu je realističtější se zaměřovat na to, co máme. Ale nejsem si jist, jak té změny docílit. Lidé se do stran nehrnou. A i kdyby se hrnuli, místní organizace je budou odmítat. Protože proč by je přijímali, když si takto vystačí. Přesto mám pocit, že pokud tento problém nevyřešíme, nikam se nedostaneme. Můžeme mít jakkoli vymyšlený ústavní systém, s miliardou pojistek. Ale pokud do všech institucí dosadíte politické strany, kterým nevěříte, ten systém pojistek logicky fungovat nemůže.

Jan Kysela (37)
je český právník, expert na české ústavní právo. Působil na katedře teorie práva a právních učení, dnes vede katedru politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Je tajemníkem stálé komise Senátu Parlamentu ČR pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury.

Počet příspěvků: 3, poslední 4.1.2012 09:06 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.