Šéfredaktor listu The Guardian Alan Rusbridger se minulý týden zpovídal protiteroristickému výboru britské Dolní sněmovny za zveřejňování tajných dokumentů americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) dodaných zběhem Edwardem Snowdenem.
Britské úřady na zveřejňování spojeneckých tajemství zatím reagují mnohem ostřeji než Američané. Vymohly si třeba zničení některých Snowdenových dat v londýnském sídle Guardianu, což obdobně „provinilý“ americký list The Washington Post nepostihlo.
Někteří za útok na svobodu tisku označili i incident, kdy britské úřady zadržely Davida Mirandu, životního partnera novináře Glenna Greenwalda, jemuž Snowden dokumenty předal, když se pokoušel z londýnského letiště Heathrow odletět do Brazílie se soubory obsahujícími jména tajných agentu. Podle Rusbridgera je i jeho předvolání k parlamentnímu slyšení součástí tohoto trendu.
Šéfredaktor poslancům sdělil, že jeho deník zatím zveřejnil pouze asi jedno procento z 58 tisíc dokumentů obdržených od Snowdena. Za dobu jejich zveřejňování prý Guardian více než stokrát konzultoval úřady na obou stranách Atlantiku. „Budeme je nadále konzultovat, ale nenecháme se odradit zastrašováním,“ prohlásil s tím, že jeho noviny zároveň nebudou jednat nezodpovědně. A dodal: „Neočekávám, že toho vydáme o mnoho víc.“
Kromě informací o struktuře NSA dodal Snowden Guardianu také 30 tisíc dokumentů, které se netýkají sledování NSA, nýbrž převážně standardní zpravodajské informace o vojenských schopnostech zahraničních zemí. „Z přehledu dokumentů NSA zveřejněných od června tohoto roku vyplývá, že se většina netýká narušování práva na soukromí amerických občanů, nýbrž zpravodajských zdrojů, metod a sledovacích aktivit v zahraničí,“ podotýká Catherine Herridgeová z americké televizní stanice FNC.
Ruská praxe
Státní média v Rusku, kde Snowden získal azyl, se informacím o americkém špiclování věnují s neskrývanou škodolibostí. Ruské tajné služby přitom mají obdobný sledovací program SORM, kterým na dálku monitorují tamní telefonáty, textové zprávy, e-maily, chaty a internetová vyhledávání.
Federální bezpečnostní služba prý požaduje „zadní vrátka“ k přístupu do internetových firem, jako je Yahoo! či Google, coby předpokladu jejich podnikání v Rusku
Program se tradičně omezoval na vnitrostátní komunikaci, ale Snowdenova odhalení věci mění. Federální bezpečnostní služba (FSB) prý nyní požaduje „zadní vrátka“ k přístupu do internetových služeb západních firem, jako je Yahoo! či Google, coby předpokladu jejich podnikání v Rusku.
„FSB vždy měla zájem o přístup do e-mailových účtů a služeb západních poskytovatelů, protože by podle ní měly být pro ruské úřady zcela transparentní. Snowdenova odhalení nyní ruským úřadům poskytla skvělou výmluvu k nátlaku na globální poskytovatele služeb, aby se servery umisťovaly na ruském území,“ podotýká Andrej Soldatov ze specializovaného zpravodajského portálu Agentura.ru.
Takový krok by podle vládních představitelů pomohl Rusku potírat domácí teroristické hrozby. Kritici však poukazují na kremelskou praxi šmírování politické opozice. Na rozdíl od západních zemí je však v Rusku společenská debata o bezpečnosti versus právu na soukromí značně utlumená.
(Argumentace ve prospěch bezpečnosti je však dvousečná. Obyčejní Rusové totiž využívají sledovací techniky také naopak k dohledu nad státem. Všudypřítomné kamerky na předních sklech aut, jejichž mnohdy vskutku bizarní záznamy učinily z ruských motoristů hvězdy YouTube, si občané instalují na obranu před svévolí zkorumpovaných silničních kontrol.)
Dohady o postavení
O Snowdenově postavení v Rusku panují dohady. Někteří zpochybňují, že by poskytnutí azylu bylo nezištným humanitárním gestem Kremlu. „Je ironické, že Snowden, který se prohlašuje za bojovníka za svobodu informací, je teď nástrojem jejich utajování. O tom, co ví a co řekl FSB, bude nadále mlčet,“ podotýká ruský exilový novinář Jurij Felštinskij.
Někteří zpochybňují, že by poskytnutí azylu bylo nezištným humanitárním gestem Kremlu
„Kdokoliv pochybuje, že je Edward Snowden po pěti měsících v Putinově republice v moci ruských tajných služeb, nemá (možná záměrně) ponětí, jak tam věci fungují. To je pět měsíců, během nichž k němu ani jednou neměla média přístup, aniž by se kolem něho nemotala ekipa ramenatých chlápků,“ upozorňuje americký publicista John Schindler. A dodává: „To je ale náhoda, že z tisíců stran amerických a spojeneckých zpravodajských informací zcizených Snowdenem a publikovaných po celém světě ani jedna neodhaluje nic z ruské bezpečnostní problematiky.“
„Snowdenova odhalení týkající se vládního slídění nad občany mají svou zásluhu. Jeho odhalení o špehování zahraničních zemí však dokládají rutinní, nikoliv utiskovatelské, chování státu,“ píše Geoffrey Ingersoll na serveru Business Insider. A ptá se: „Je Snowden proti tomu, aby jakékoliv vlády (i ruská) porušovaly právo na soukromí globální komunity, anebo mu vadí jen špionážní agentury Washingtonu? Zkrátka buď jste pro ochranu internetového soukromí, anebo jste proti americké vládě.“
Až s ním budou hotovi
Šéfredaktora Guardianu Alana Rusbridgera se během slyšení v parlamentním výboru dotázal labouristický poslanec Keith Vaz, zda má rád svou zemi. „Jsem poněkud zaskočen, že jsem na to dotazován, nicméně ano, jsme patrioti a jedna z věcí, kvůli nimž jsme patriotičtí, je povaha demokracie, povaha svobodného tisku a skutečnost, že v této zemi můžete o těchto věcech diskutovat a psát,“ odpověděl Rusbridger.
„Až bude FSB hotova s využíváním Snowdena k vlastním účelům, Rusové ho zabijí. Ale nám to bude dáváno za vinu,“ předpověděl známý americký jestřáb Oliver North v narážce na rozporuplné útočiště údajného bojovníka za svobodu a proti státní zvůli.
