Když jsme se v únoru Víta Bárta ptali, zda plánuje s Tomiem Okamurou politicky spolupracovat a postavit společné hnutí, popíral to: „Žádné společné hnutí, které by kandidovalo, neplánujeme.“ Že by homo politicus a naolejovaný terminátor v politice hodlal opravdu skončit?
Jistěže nikoli. Bárta se nakonec opravdu vrhnul do náručí populárního senátora a kandiduje za Úsvit přímé demokracie jako lídr v Plzeňském kraji. Položme si otázku: Proč se Bárta, zatížený negativní minulostí, znovu vydává do ringu, kde jeho šance nejsou zrovna valné?
V uplynulých dnech jsme hledali odpověď u Bártových bývalých kolegů-straníků, oslovili jsme psychologa, politologa i marketingového odborníka. Svůj pohled poskytl i vlivný politik, který je díky svým zkušenostem ze zákulisního vyjednávání schopen nahlédnout Bártovo angažmá očima stratéga. Samozřejmě jsme se pokoušeli zkontaktovat i Bártu, naše dotazy však zůstaly bez odezvy.
Na Bártovu kandidaturu se díváme ze dvou rovin. Zaprvé jde o Bártovo ego a posedlost politickým řemeslem. Zadruhé o vlivné figury, které za Bártou stály v době vytváření Věcí veřejných. Bárta je totiž typem politika, který se může hodit.
Bárta v roli Ivety
Přestože byl Vít Bárta v „obálkové“ kauze u soudu osvobozen (případ se však ještě díky ministryni spravedlnosti Marii Benešové dostane před Nejvyšší soud), zůstává negativním symbolem minulého volebního období. Jenže je to tažný politický kůň, který je ochoten riskovat volební výprask.
Josef Dobeš: „Bárta je pro politiku zrozený, chce se vrátit. Proto se spojil s panem Okamurou. Problém je, že oba jsou uzavřeni v akváriu a nevidí, co se děje kolem nich.“Jeho bývalý stranický kolega Josef Dobeš, který pro Bártu vybudoval strukturu Věcí veřejných před minulými volbami, ČESKÉ POZICI řekl: „On se cítí ukřivděný. Opravdu je terminátorem a paličatou osobností, která jede. Nezajímají ho názory politologů, že nemá šanci. Bárta je pro politiku zrozený, chce se vrátit. To je Vítkův motiv. Proto se spojil s panem Okamurou. Problém je, že oba jsou uzavřeni v akváriu a nevidí, co se děje kolem nich. Vít Bárta byl natolik dehonestován a sešrotován, že ani terminátor by se z toho nevzkřísil.“
Jeden z bývalých poslanců Věcí veřejných, který si nepřál být jmenován, uvedl, že Bárta se skutečně cítí být podveden, a proto se chce vrátit a všem dokázat, že měl pravdu. Problém však bude, že v minulých volbách měl Bárta k dispozici „medvěda“ Radka Johna. Tváří Úsvitu je Tomio Okamura, a ten sebou jako John cvičit nenechá. Podle osloveného poslance byl kontakt mezi Bártou a Okamurou nastartovaný již v loňských senátních volbách.
Psychosomatik Jan Hnízdil míní, že lidem s osobnostní výbavou typu Víta Bárty je nejlepší se velkým obloukem vyhnout. Podle Hnízdila je pro Bártu moc drogou. „Když tito lidé dosáhnou určitého postavení, v jejich mozku se uvolňují hormony blaženosti. Je to, jako když narkoman začne s kokainem, který mu přináší potěšení. Postupem času si tělo zvykne a vyžaduje něco silnějšího, třeba pervitin,“ míní Hnízdil.
Jan Hnízdil: „Politici jako Bárta nemají plně funkční mozková centra zodpovědná za svědomí, soucit a stud“Podle něho politici jako Bárta žijí v přesvědčení o vlastní neomylnosti a nenahraditelnosti. „Nemají plně funkční mozková centra zodpovědná za svědomí, soucit a stud,“ říká Hnízdil a dodává, že osobnostně se Bárta s Tomiem Okamurou přitahují. „Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Obklopují se podobnými lidmi, ve svém okolí však nestrpí jedince, kteří by je převyšovali. Mají potřebu neustále dominovat a vládnout.“
Vlivný plzeňský podnikatel a člen vedení krajské ODS Roman Jurečko se domnívá, že Bárta je jen součástka v soukolí. „Věci veřejné se za poslední tři roky krájely jako chleba, z něhož zbyla jen patka. A tou je on. Netuším, komu co slibuje, nebo co komu dluží. Bárta si ale zvykl na roli Ivety Bartošové. Když nebude den v novinách, udělá vše pro to, aby se v nich objevil. Vemte si ten blázinec, když čtyři ministři seděli v jeho soukromém bytě, měli poradu, z dálky to natáčela Česká televize a oni se bavili tím, že blikali světly. To nebylo normální. Venku čekalo sto reportérů a on si to užíval,“ řekl ČESKÉ POZICI.
Politolog z Katedry politologie a evropských studií na Univerzitě Palackého Pavel Šaradín neskrývá pochybnosti o rozhodnutí Okamury přizvat do svého hnutí právě Bártu. „Angažmá Víta Bárty ukazuje jednak na personální krizi Úsvitu, jednak na politický cit Tomia Okamury. Kdo si přečte monografii Jaroslava Kmenty, pochopí, jak nebezpečný člověk Bárta je. V konečném důsledku to Úsvitu velmi uškodí. I přes ten příběh, že Bártova pozice se zhoršila až tehdy, kdy šel po kmotrech. Koneckonců jak vznikly VV, popsal ve vašem rozhovoru pan Jurečko vcelku přesně.“
Pomsta za Rampulu
Roman Jurečko soudí, že jedním z důležitých momentů Bártovy kandidatury je faktor pomsty. „Byl pyšný na ABL. Podívejte se na to, co firma hlídala před jeho vstupem do politiky a co dnes. Myslím, že Bárta dnes bojuje o mocenské přežití a udržení svého byznysu. Když kamarádí s Tomášem Hrdličkou, nechápu, proč nekandiduje v Praze. Já jsem s ním nikdy neměl nic společného. Do Plzně ho asi táhne to, že jsem ho tehdy na ministerstvu spravedlnosti poslal ‚někam‘ a nevyhověl jeho cílům. Je to pomsta,“ řekl ČESKÉ POZICI Jurečko.
Když Jurečko, blízký spojenec exministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS), hovoří o pomstě Víta Bárty za ministerstvo spravedlnosti, má na mysli Bártův údajný požadavek v roce 2011, aby Jurečko a Pospíšil ve funkci podrželi pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu. „Jediným logickým vyústěním je škodit přes moji osobu Jiřímu Pospíšilovi. Tím se vracíme k tomu, když Bárta za blahé paměti chtěl ministerstvo spravedlnosti pro Karolínu Peake, protože právě tenhle resort mu chyběl do mozaiky pokořených ministerstev,“ tvrdí dnes Jurečko.
Jak si představuje Bártovu roli v rámci Úsvitu? „Zhruba takto. Tehdy mu řekli: ‚My potřebujeme podržet Rampulu, tak ty, Bárto, sehraješ roli cukru a biče.‘ Jako zlého psa poslali Bártu na mě. Řekli, že mi vyjdou vstříc na ŘSD v Plzni, když zařídím podržení Rampuly. Jinak že prý vyhodí tamního šéfa, který však je schopný a kompetentní. Když to neuděláš, Bárta se ti zakousne do krku. Bárta v žádném případě není samostatná jednotka. Je to poskok, jehož někdo využívá jako honicího psa, kterého na někoho vždycky vypustí.“
Linka na Hrdličku
Roman Jurečko je pod intenzivním drobnohledem Víta Bárty. Například v posledním čísle svého bulletinu Plzeň Bez Cenzury se exministr zabývá tím, že Jurečko bydlí ve vile za 30 milionů korun. Problém je, že Bárta si vzal na paškál dům, ve kterém podnikatel vůbec nebydlí. Na fotografii z Google Maps je objekt, ve kterém bydlí Jurečkův soused, sám Jurečko bydlí ve vedlejším, mnohem menším domku.
Vedle pocitu křivdy jsou dalším hlediskem Bártovy kandidatury možné dluhy vůči lidem, kteří Bártovi před lety pomohli s rozjezdem Věcí veřejných. Vzhledem k tomu, že véčka z vlády na jaře roku 2012 vypadla, mohl Bárta zůstat lobbistům něco dlužný. Nejčastějším jménem, které v této souvislosti padá, je Tomáš Hrdlička, který se při rozhovorech s novináři k Bártovi běžně hlásí. Podle našich důvěryhodných zdrojů jejich kontakt pokračuje, Bárta s Hrdličkou byli viděni například v restauracích na Malé Straně. Když jsme se jich na to ptali, ani jeden na dotaz neodpověděl.
Když jsme se posléze na linku Bárta-Hrdlička zeptali také šéfa hnutí Okamury, náš dotaz ho rozlítil. Nakonec však odpověděl: „Vít Bárta nemá s Úsvitem po formální stránce nic společného, nemá ani výkonnou, ani exekutivní funkci, nemá podpisová práva, je jen jedním z mnoha kandidátů na kandidátce Úsvitu. Takže žádná jednání s panem Hrdličkou neprobíhají, nemohou probíhat a nebudou probíhat,“ napsal senátor.
Byl to však právě Hrdlička, kdo z pozice „politologa“ ČESKOU POZICI na perspektivu spolupráce Okamury a Bárty letos v lednu přivedl. Později tento projekt okomentoval slovy: „Myslím, že z toho chtějí udělat volební projekt s přesahem na budoucnost. Respektive aby měl Okamura politické zázemí za pět let ke kandidatuře na prezidenta.“ Jurečko v rozhovoru pro ČESKOU POZICI v červenci uvedl, že právě Hrdlička ho s Bártou seznámil.
Politolog Šaradín v tom z hlediska fungování politického systému vidí nebezpečí: „Pokud by popularita Úsvitu skutečně rostla, pak je velmi pravděpodobné, že se na hnutí nalepí další podnikatelé. Osobně považuji populismus Úsvitu za nebezpečný.“
Jako Che Guevara
Jurečko míní, že ti, kteří „stvořili“ Víta Bártu před minulými sněmovními volbami, ho v politice nadále potřebují. Vypadnutím ze sněmovny by prý ztratil svůj vyděračský potenciál. „Bárta dokáže štěkat na všechny, v tom je pro jeho stvořitele výhodný. On se dokáže navézt do Miroslava Kalouska, Vojtěcha Filipa, Martina Romana, Jiřího Pospíšila, Andreje Babiše. Zákulisní stvořitelé Víta Bárty zkrátka nechtějí o své dítě přijít. Jako v běžném životě – dítě bude ve škole dostávat šestky, ale rodiče si i tak budou myslet, že jejich dítě má na vysokou školu. Nikdy neřeknou, že na to nemá,“ komentuje situaci předseda představenstva Plzeňské plynárenské.
Roman Jurečko: „Bárta je nejlevnější variantou. Budete ho půjčovat ve sněmovně skupinám, které ho budou zrovna potřebovat.“Bártovou výhodou může podle Jurečka být to, že jeho „hybatelé“ nepotřebují budovat zcela novou stranu, neboť mají jeho – vědí, co dokáže zařídit, znají jeho limity, vědí, na co stačí, a na co už nikoli. „Dneska se hraje zejména o ‚Melčáky‘ a ‚Pohanky‘. Bárta je nejlevnější variantou. Budete ho půjčovat ve sněmovně skupinám, které ho budou zrovna potřebovat. Nezapomínejme, že Bárta má dispozici přes tisíc lidí v ABL, z toho spoustu bývalých detektivů BIS. To je ohromná moc. Jde zkrátka o oboustranně výhodný obchod. Někdo Bártovi umožní v politice dál existovat. K tomu dostane povel ‚Jdi a rafej!‘.“
Jurečko nachází příměr ve Fidelu Castrovi, který své nejlepší vojáky půjčoval na guerillové války v Jižní Americe i Africe. „Když mu pak Che Guevara přerostl přes hlavu, poslal ho do Bolívie, kde zemřel. Castro z něj udělal hrdinu, ale mrtvý hrdina už vaše postavení neohrozí,“ dodal.
Podle marketingového experta Vladimíra Bystrova ze společnosti Bison & Rose fungují marketingová spojení obvykle tehdy, když zkombinováním dvou prvků vznikají nějaké synergie. „V případě Tomia Okamury a Víta Bárty jde o tandem dvou populistických politiků, z nichž jeden má dobrý marketing a druhý je mistrem v technologii moci. Z jejich pohledu to opravdu může budit dojem pragmatického spojenectví, protože se vzájemně ‚obohacují‘. Z pohledu voliče to ale může být právě naopak.“
Model „Bárta-John“ na voliče před třemi lety zabral. První politická mise skončila fiaskem, které však Bártovi politický elán nevzalo. Jenže pro Okamuru, jenž stojí v čele hnutí, budou volby do sněmovny úplně jiné kafe než senátní triumf. Musí uspět nejen v jednom obvodu, ale prosadit se celorepublikově. Navíc s Bártou „v batohu“.
