Prodejte si celu Ostravěnku moju
jen ty ďury nechte radši napokoju
Jen ty ďury nechte černe jako bryja
tam farala cela moja familia
Tam farali se mnu všeci kamaradi
tam jsem nechal zdravi aji pulku mladi
(Z písničky Jaromíra Nohavici)
KOMENTÁŘ Jana Žižky / Záleží na státu, jestli bude chtít udržet důl Paskov v provozu déle než jeden rok, vzkázali do Prahy z Nizozemska šéfové společnosti NWR, která ovládá provozovatele moravskoslezských dolů OKD. Tedy firmy, která je spojována se svým největším – byť v NWR minoritním – akcionářem Zdeňkem Bakalou.
Záleží na tom, s čím přijde vlastník, zaznělo zhruba ve stejnou dobu z druhé strany – z úst ministra průmyslu Jiřího Cieńciały. Především by měl něco udělat vlastník, vzkazuje také favorizovaný kandidát na post příštího premiéra Bohuslav Sobotka (ČSSD), stejně jako další politici.
Tady už nejde pouze o horníky, ale také o vnímání širší veřejnosti„Co si to ti pánové tady přehazují za horký brambor,“ napadne nestranného pozorovatele. A jde v tomhle příběhu vůbec ještě o horníky? Zajímá se opravdu někdo o osud dvou a půl tisíce zaměstnanců dolu Paskov a dalších tisícovek lidí, jejichž pracovní místa jsou na jeho provoz navázána v dalších firmách?
O horníky jde. Bohužel se často zdá, že právě do té míry, do jaké mohou ohrozit zájmy buď finančních investorů, nebo politických stran.
Začněme těmi finančními investory. Nebylo mírně řečeno „necitlivé“ posílat zprávy o uzavření dolu Paskov zrovna ve chvíli, kdy v Ostravě demonstrovali naštvaní horníci? A mělo smysl riskovat takový „komunikační faux-pas“? Z hlediska investorů měl ale verdikt jasnou logiku. Definitivní uzavření Paskova je pro ně paradoxně dobrá zpráva. Čím dříve bylo ohlášeno, tím lépe. Firma nebude dotovat ztrátové doly. Zlepší si své vyhlídky v době, kdy vykazuje hrozivé hospodářské výsledky – zhruba desetimiliardovou ztrátu v korunách za první pololetí. Je otázkou, jak se budou dál vyvíjet akcie NWR, ale uzavření dolu je z tohoto hlediska pozitivním faktorem.
Oznámení NWR navíc v sobě skrývá jasnou komunikační strategii – pánové horníci, nezáleží na nás, ale na státu, zda vám pomůže. Tady už nejde pouze o horníky, ale také o vnímání širší veřejnosti. Zkrátka střet „komunikátorů“ na straně investorů a těch na straně politiků.
Zrovna před volbami…
A politické zájmy? Potvrzený krach dolu Paskov, problémy OKD i dalších obchodních partnerů těžařské firmy v Moravskoslezsku – to vše zasáhlo právě do předvolební kampaně. Možnosti politiků jsou omezené – co je ještě možné dělat se ztrátovým dolem, jehož provoz už se pravděpodobně nikdy vyplácet nebude? Politici ale musejí křičet, že právě ta jejich strana ví, jak na to. Hlasitá kritika „nenáviděných uhlobaronů“ k tomu samozřejmě patří také.
Mezi politiky jsou na tom potenciálně nejhůře ti, kteří měli s privatizací OKD a jejím dokončením něco společnéhoMezi politiky jsou na tom potenciálně nejhůře ti, kteří měli s privatizací OKD a jejím dokončením před necelým desetiletím něco společného. Nebo případně vůbec něco společného s NWR a Zdeňkem Bakalou. Z dnešního pohledu není pochyb o tom, že stát prodával těžařskou společnost příliš levně. Otazníků je spousta – mohlo jít ze strany státu o špatný odhad dalšího vývoje OKD (a tady lze říct, že po bitvě je každý generál), nebo o skutečně podezřelé privatizační transakce.
Lze se divit, že lidé slovům o „velké špíně“ věří, když je vyslovoval i premiér Petr Nečas, který musel mít k dispozici podrobné informace? Byl to právě bývalý předseda vlády Nečas, jenž poukazoval na údajně pochybnou roli samotného Zdeňka Bakaly při privatizaci, což podnikatel rezolutně odmítal.
To, že se nám téma politické odpovědnosti za privatizaci OKD vrací a ovlivní předvolební kampaň, je nicméně zjevné. Jako jedna z prvních se pokusila zahrát touto silnou kartou Jana Bobošíková, když ukázala prst na údajné viníky – bývalého ministra financí Bohuslava Sobotku a bývalého šéfa rozpočtového výboru sněmovny Miroslava Kalouska (TOP 09). Podobných útoků se mohou obávat třeba také Karel Schwarzenberg (TOP 09), o němž je známo, že společně se Zdeňkem Bakalou privatizoval Becherovku. Nebo třeba i Andrej Babiš (ANO 2011), jehož hnutí posílil člen představenstva NWR Pavel Telička jako ohlášený kandidát do Evropského parlamentu.
Kdo za to může?
Frustraci horníků, která se může přenést na značnou část voličů minimálně v Moravskoslezském kraji, v této situaci zpětně povzbuzují prohlášení politiků. Bohuslav Sobotka zdůrazňuje, že soukromí vlastníci v minulých letech inkasovali zisky v řádu desítek miliard korun. Ve skutečnosti jde o součet výnosů z prodeje zhruba třetiny akcií NWR na burze, dividend z této firmy a zisků dalších společností, jejichž majetek noví majitelé po privatizaci od OKD oddělili. Nejznámějším takovým případem jsou RPG Byty, které se pro Bakalu a jeho maďarského partnera s kanadským pasem Petera Kadase staly velmi výnosným byznysem.
Fakticky se terčem kritiky stává celý systém finančního kapitalismu a privátního kapitálu, tak jak se vyvinul v posledních desetiletíchPodobná politická prohlášení každopádně utvrzují mnoho lidí v tom, že se v OKD dělo něco opravdu velmi divného. Těmto lidem pak zbývají dvě možnosti: buď ze všeho obviňovat vlastníky včetně Zdeňka Bakaly, nebo politiky, kteří jim to privatizací OKD umožnili.
Fakticky se ale terčem kritiky stává celý systém finančního kapitalismu a privátního kapitálu, tak jak se vyvinul v posledních desetiletích. Odboráři OKD nebo například největší český obchodník s uhlím (a fakticky konkurent OKD) Petr Paukner kritizují Bakalovy manažery, že nevytvářeli finanční rezervy na horší časy, které by se firmě během hospodářské krize tak hodily. A ptají se: Proč společnost OKD nemá k dispozici takové rezervy, jaké si dlouhodobě shromažďují třeba majitel Sokolovské uhelné František Štěpánek nebo polské těžařské firmy ovládané státem? Odtud už je jen krůček k další otázce: Muselo to dopadnout tak, že moravskoslezské doly ovládají kromě Bakaly investoři zdaleka, kterým mohou být potřeby Moravskoslezska a celé České republiky zcela lhostejné?
Renomovaní finanční analytici hbitě vysvětlí, že NWR si vytvářela hotovostní rezervy přesně v té správné míře. Kdyby si odkládala více peněz někam stranou, poškozovala by investory, menšinové akcionáře. Je to přesně v logice „finančního kapitalismu“ – naprosto prioritním cílem manažera je maximálně zhodnocovat kapitál vlastníka. Kdo tak nečiní, v dnešní konkurenci na finančních trzích nemůže uspět. Mimochodem – na místě je ale i otázka, zda někteří bývalí manažeři OKD vlastníky přece jen nepoškodili, když do dolů kupovali zbytečně drahé stroje.
Ať už si odboráři třeba právě Františka Štěpánka idealizují či nikoliv, mají pravdu v tom, že od finančních investorů a jejich manažerů žádnou velkou ochotu věnovat peníze, které dříve v OKD vydělali, na pokrytí dnešních ztrát nelze. Provozovat ztrátový důl by ale určitě nechtěl žádný podnikatel. A i kdybychom připustili, že část problému spočívá v onom nerozumném nákupu strojů, drahá paskovská těžba hluboko pod zemí podle všeho budoucnost nemá. Šlo sice o velmi kvalitní koksovatelné uhlí, ale i podle údajů ministerstva průmyslu se s postupující těžbou bude jeho kvalita zhoršovat, takže se náklady na těžbu nevykompenzují.
Teď jde o to, co bude dál s celou společností OKD. Skutečnost, že se o osudu moravskoslezské společnosti rozhoduje v Amsterdamu či Londýně (s akciemi NWR se obchoduje kromě Prahy a Varšavy také na tamní burze), ale logicky pro lidi v Ostravě či Karviné velkým povzbuzením být nemůže.
