Jaromír Pytlík: Když Bakala dokázal majetek OKD rozdělit, ať ho zase spojí

Nebýt zbytečného zadlužování, moravskoslezská těžařská firma by podle šéfa hornických odborů zvládala krizi mnohem lépe.

Jan Žižka 15.9.2013
„Důl Paskov má dva a půl tisíce zaměstnanců v přímém pracovním poměru a zhruba pět set zajišťují dodavatelé. Navíc pro něj dodává spousta firem, takže důl celkově zajišťuje práci minimálně deseti tisícům zaměstnanců,“ upozorňuje Jaromír Pytlík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Důl Paskov má dva a půl tisíce zaměstnanců v přímém pracovním poměru a zhruba pět set zajišťují dodavatelé. Navíc pro něj dodává spousta firem, takže důl celkově zajišťuje práci minimálně deseti tisícům zaměstnanců,“ upozorňuje Jaromír Pytlík. | foto: © OKD, ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, montáž Alessandro CanuČeská pozice
„Důl Paskov má dva a půl tisíce zaměstnanců v přímém pracovním poměru a zhruba pět set zajišťují dodavatelé. Navíc pro něj dodává spousta firem, takže důl celkově zajišťuje práci minimálně deseti tisícům zaměstnanců,“ upozorňuje Jaromír Pytlík.

Dnešní ekonomické potíže moravskoslezské těžařské společnosti OKD mohou mít podle předsedy tamního Sdružení hornických odborů Jaromíra Pytlíka horší dopady než masové propouštění horníků v devadesátých letech. Zatímco tehdy se rodily nové příležitosti, dnes je každé „zaváhání“ v regionu – už tak zmítaném vysokou nezaměstnaností – velmi bolestivé.

Za problémy firmy OKD, která bývá spojována především se jménem podnikatele Zdeňka Bakaly jako klíčového (byť menšinového) spoluvlastníka, je podle odborářského šéfa zodpovědné vedle objektivních příčin také vedení společnosti. Jaromír Pytlík, který od července zároveň zastupuje zaměstnance v dozorčí radě OKD, v rozhovoru pro ČESKOU POZICI kritizuje neefektivní investice i zbytečné zadlužování. A také dřívější vyvádění majetku do jiných firem Zdeňka Bakaly a jeho maďarského partnera Petera Kadase. Opětovné spojení dnešních vysoce výdělečných RPG bytů a dalšího bývalého majetku s OKD by podle Pytlíka pomohlo problémy těžařské společnosti vyřešit.

ČESKÁ POZICE: Vaše odvětví, těžba uhlí zažívalo útlum už v devadesátých letech minulého století. Nejsou plány OKD uzavírat některé provozy a snižovat počty zaměstnanců jen logickým pokračováním dlouhodobého trendu?

PYTLÍK: Myslím, že nejsou. Ta současná situace souvisí s těžbou břidlicového plynu v Americe, která vede k přebytku levného uhlí. Evropa dováží levné uhlí ze Spojených států, Kolumbie, někdy dokonce i z Mongolska nebo Austrálie. Cena energetického uhlí klesla na zhruba šedesát eur za tunu a cena koksovatelného uhlí na 104 eur. V rámci OKD těžíme řádově padesát procent energetického a padesát procent koksovatelného uhlí. Průměrná prodejní cena za tunu uhlí je 82 eur, ale náklady se pohybují o patnáct až třicet eur výše.

ČESKÁ POZICE: Dobře, ale v devadesátých letech počet zaměstnanců v odvětví klesal opravdu dramaticky. Dnes jde o daleko menší počet pracovních míst. Není vlastně ta pozornost, která se dnes věnuje OKD, přehnaná?

„Po revoluci se začínalo někde kolem nulové nezaměstnanosti, která stoupala. Trh ji ale vstřebal. Dnes je každé zaváhání v regionu velice bolestivé.“PYTLÍK: V OKD bylo na začátku devadesátých let téměř 110 tisíc zaměstnanců a tento počet výrazně klesal. Dnes máme třináct tisíc vlastních zaměstnanců a zhruba tři tisíce pracovníků, které zajišťují dodavatelské firmy.

Takže z tohoto pohledu určitě jsme někde jinde. Ale je jiná doba. Po revoluci se začínalo někde kolem nulové nezaměstnanosti, která výrazně stoupala. Trh ji ale vstřebal. Začínalo se podnikat, vytvářela se nová místa. Dnes je každé zaváhání v regionu velice bolestivé. Vezměme si případ dolu Paskov…

ČESKÁ POZICE: Mluvíme tedy o dolu, který by se mohl uzavřít…

PYTLÍK: Teď ještě nikdo neví, jak to dopadne. Důl Paskov má dva a půl tisíce zaměstnanců v přímém pracovním poměru a zhruba pět set zajišťují dodavatelé. To by mělo na region velký vliv. Pokud ty kluky propustíte, mají téměř nulovou šanci získat zaměstnání. Pro Paskov navíc dodává spousta firem, takže důl celkově zajišťuje práci minimálně deseti tisícům zaměstnanců.

Příliš vysoké úvěry

ČESKÁ POZICE: Těžba v dole Paskov je náročná a drahá. Není udržování Paskova při životě pouhým litím peněz do něčeho, co nemá budoucnost?

„OKD nakoupily velice kvalitní, ale drahé stroje, které jsme nepotřebovali“PYTLÍK: To bych neřekl. Momentálně je tady cena uhlí špatná, jsme mezi pěti procenty dobyvatelů černého uhlí s nejvyššími náklady na těžbu. Tato situace vznikla během posledních let. Je otázkou, jak bychom na tom byli, kdybychom nebyli zatíženi vysokými úvěry. OKD nakoupily velice kvalitní, ale drahé stroje, které jsme nepotřebovali.

ČESKÁ POZICE: Jestli se nepletu, tyto stroje byly zčásti z Německa. Nemohla být výhoda v tom, že byl v Německu poskytnut zajímavý exportní úvěr?

PYTLÍK: Pochybuji. Ty stroje byly možná čtyřikrát dražší než ty, které jsme mohli získat z Ostroje Opava nebo z Polska. Nemusíme přece nutně jezdit v mercedesu, můžeme jezdit v oktávce, a taky bezpečně. Například při ražbě chodeb se před akcí Perspektiva a před zavedením nových strojů pohybovaly náklady na vyražený metr důlního díla kolem patnácti tisíc korun, teď stojí třicet tisíc. Ty nové stroje nejsou vždy vhodné. Tím, že v OKD nasadili některé nové stroje, razily se vyšší profily, které nejsou vždy potřebné. Když k tomu přidáte dražší údržbu, je jasné, že se nám dobývání uhlí prodražilo. A domníváme se, že kdybychom nebyli zatíženi úvěry, dluhopisy a odpisy nových strojů, byli bychom schopni lépe přežít i nynější špatnou dobu.

ČESKÁ POZICE: I kdyby ale v Paskově byly jiné stroje, těžba je vzhledem k tamním podmínkám nákladnější než jinde ve světě.

„Pokud tisíce lidí zůstanou na úřadu práce, je třeba počítat s tím, že jeden nezaměstnaný přijde stát na 250 tisíc korun ročně“PYTLÍK: Jenže Paskov také produkuje nejkvalitnější koksovatelné uhlí, které se domíchává do ostatních sort suroviny. Tím pádem zvyšuje cenu ostatního uhlí. K tomu by se měli vyjádřit odborníci. A vzhledem k dopadům na zaměstnanost regionu je na zvážení, zda nezavést takzvanou sociální těžbu. Pokud ty tisíce lidí zůstanou na úřadu práce, je třeba počítat s tím, že jeden nezaměstnaný přijde stát na 250 tisíc korun ročně.

ČESKÁ POZICE: Jak byste si tu sociální těžbu představoval? Jinými slovy jde o dotaci těžby…

PYTLÍK: Samozřejmě. Někdo namítne, že nemůžeme poskytovat dotaci z peněz daňových poplatníků. Ale na druhé straně daňový poplatník ušetří, protože když ti chlapi budou na úřadu práce, zaplatil by více. Je nutné vše dohodnout a připravit tak, aby sociální těžba nenarazila na směrnice Evropské unie. Dokážu si představit, že bude dohoda na dobu dvou let. Když firma důl Paskov nezavře, získá sociální dotaci na každého zaměstnance, kterého nepropustí. Ale na to se také musí podívat příslušní odborníci.

ČESKÁ POZICE: Pro vedení firmy OKD by to také mohla být úniková cesta, jak nepřistoupit k těm nejbolestivějším opatřením, a přitom neprodělávat. Chcete sociální těžbu prosazovat společně s vedením OKD?

PYTLÍK: To už se podle mě musí řešit na úrovni státu. Stát musí zasáhnout ze dvou důvodů. Za prvé se odhaduje, že na dole Paskov je možné bez problémů vytěžit ještě 23 milionů tun uhlí. Při roční těžbě jednoho milionu tun máme práci pro tři tisíce lidí na 23 let. A za druhé si musíme uvědomit, že jde o nerostné bohatství. Vlastník nemůže říct – já ten důl zavřu a 23 milionů tun uhlí tam nechám jenom tak ležet. Je to nerostné bohatství státu.

ČESKÁ POZICE: Pokud by byla těžba ekonomicky nevýhodná, proč by se měl důl držet při životě ještě takhle dlouho?

PYTLÍK: Právě kvůli těm pracovním místům a nerostnému bohatství. Také není tajemstvím, že z dolu Paskov je otevřená cesta k Frenštátu.

ČESKÁ POZICE: Těžba ve Frenštátu je těžko představitelná. Zdá se to být politicky neprůchodné.

„Stát si přece do budoucna nemůže uzavřít takové nerostné bohatství. Měl by mít jasnou surovinovou politiku a říct přesně, kde a jak dlouho se bude těžit.“PYTLÍK: Momentálně asi ano. Bývalý premiér Nečas je z toho kraje a dal najevo, že dokud tam bude on, nic takového nepřichází v úvahu. Stát si ale přece do budoucna nemůže uzavřít takové nerostné bohatství. Měl by mít jasnou surovinovou politiku a říct přesně, kde a jak dlouho se bude těžit. Jaký bude poměr fosilních paliv v energetickém mixu, jak to bude vypadat s těmi nepodařenými obnovitelnými zdroji. Tohle tady chybí. Když uzavřete důl, je to prakticky nenávratný krok. V dole musíte plánovat pět let dopředu. Přestat těžit není tak jednoduché jako zavřít cukrárnu.

ČESKÁ POZICE: Ještě k těm lidem, kterým hrozí propouštění: rozumím tomu, že mnozí z nich dělali tuhle profesi celý dosavadní život. Nepomohl by ale opravdu kvalitní rekvalifikační program? A s ním spojený rozvoj malých a středních podniků?

PYTLÍK: Výsledky rekvalifikací jsou i podle ředitelky úřadu práce v Ostravě Yvony Jungové velice problematické. Zkuste v padesáti letech předělat horníka třeba na programátora. I podle paní Jungové je uplatnění těchto lidí mizivé – navíc při dnešní vysoké úrovni nezaměstnanosti v oblasti.

Bude stávka?

ČESKÁ POZICE: Teď chystáte demonstraci. Nevylučujete ani stávku?

PYTLÍK: V této chvíli nevylučuji nic. Návrhy, které jsme dostali od vedení společnosti OKD, jsou ještě horší, než bylo avizováno. Teď mám na mysli kolektivní smlouvu. Nejsem schopen říct, co bude dál.

ČESKÁ POZICE: Neobáváte se toho, že kdyby se konfrontace vyhrotila, může firma skončit v bankrotu?

„Příčinou bankrotu bychom nebyli my. Vlastník si neudělal žádnou rezervu, zadlužil nás, dokonce si bral úvěry i na dividendy.“PYTLÍK: Příčinou bankrotu bychom nebyli my. OKD za posledních devět let vyprodukovaly 52 miliard korun čistého zisku, z toho kolem 27 miliard investovaly do strojů. Pořád tam zůstává obrovské množství peněz. Vlastník si neudělal žádnou rezervu, zadlužil nás, dokonce si bral úvěry i na dividendy.

ČESKÁ POZICE: Nezvýšila se díky těm investicím také bezpečnost práce? Nebo myslíte, že ten posun v bezpečnosti nebyl až tak zásadní?

PYTLÍK: Byl zásadní, zcela určitě. Díky bohu za to. Ale opravdu jsme nemuseli mít ty velmi drahé stroje. A zadlužení společnosti nemuselo být tak obrovské. To je jádro problému. Byli jsme se podívat na Sokolovskou uhelnou. Generální ředitel František Štěpánek tam myslí na špatné časy. Mají tam určitý nerozdělený zisk, jsou velmi opatrní a nezadlužují společnost jako my. Pak jsou připraveni překonat výkyvy v cenách uhlí. A my jsme ten výkyv měli už v roce 2009.

ČESKÁ POZICE: Když srovnám ty dvě společnosti, vidím tu rozdíl: Sokolovská uhelná dotěží uhlí během relativně krátké doby, zatímco v případě OKD tu byl záměr většího rozvoje – a to i za českými hranicemi.

PYTLÍK: I to může být příčinou zadlužení. Úvahy kolem polského dolu Debiensko a podobně. To samozřejmě také nepomohlo.

ČESKÁ POZICE: Kritika je hodně spojována se jménem Zdeňka Bakaly. Jak vnímáte jeho působení vy? On je jedním z finančních investorů, ale není jediný…

PYTLÍK: Těžko říct, jestli to vše spojovat s panem Bakalou. Mluvím obecně o vlastnících. Nevím, kdo další tam má jaký podíl. Pana Bakalu spojuji s tím, že získal OKD včetně bytů, ze kterých má dnes obrovské zisky (RPG byty dnes působí nezávisle na OKD, jsou majetkem společnosti RPG Real Estate, kterou Bakala ovládá z poloviny – pozn. red.), Jednoduše řečeno: Když dokázali majetek OKD rozdělit, proč ho nemohou zase spojit?

ČESKÁ POZICE: To znamená, že by jiné aktivity, které dříve byly součástí OKD, dnes pomohly těžbě uhlí se vzpamatovat?

PYTLÍK: Hrabě Laryš v devatenáctém století vyhloubil doly, k tomu měl elektrárnu a teplárnu s koksovnou. Výsledkem byly kromě uhlí ještě také energie a koks. A my, abychom zašili kapsy vlastníkům, prodáme koksovnu. Jedním ze dvou údajných zájemců je kromě Metalimexu polská společnost Jastrzebska Spolka Wenglova (JSW), která těží osmdesát procent koksovatelného a dvacet procent energetického uhlí. Třeba si koupí koksovnu a přivezou si uhlí z Polska.

ČESKÁ POZICE: Součástí takové transakce by asi musela být dohoda, že budoucí vlastník odebere určité procento uhlí z OKD. Nebo to nepředpokládáte?

PYTLÍK: Já nepředpokládám nic. Mám důvody nevěřit. Dám vám ještě jeden příklad. Na Prokešově náměstí v Ostravě kdysi byla budova OKD. Nyní se ředitelství OKD stěhuje na důl Darkov s tím, že se údajně ušetří peníze. Tím vychází najevo, že historická budova nepatří OKD, ale RPG. Podle informací, které jsem dostal, společnost OKD platila nájem ve výši zhruba jednoho milionu eur ročně. To je šílené. Nemovitosti, rekreační střediska a byty se převáděly na RPG a těžařská firma platila takové nehorázné nájemné.

Boj o „zadrženou mzdu“

ČESKÁ POZICE: Vedení společnosti navrhuje snížit mzdy o dvacet procent. To je pro vás zjevně příliš. Jinak ale s argumentem, že v tuhle složitou dobu bude nutné mzdy snížit, souhlasíte?

PYTLÍK: My jsme určitý kompromis nabídli. Navrhovali jsme, že by se mzdy snížily zhruba o sedm procent. Zaměstnavatel to nepřijal a připravil nový návrh, který je katastrofální. Seškrtali tam vše, co se dalo.

ČESKÁ POZICE: Tedy i třinácté a čtrnácté platy.

„Říkali jsme – zrušme přídavky na dovolenou i Vánoce a zaveďme místo nich podíl na zisku společnosti. Tento princip zaměstnavatel odmítl.“PYTLÍK: Také. Rozvířilo se, že jde o nějaké benefity. Ten třináctý a čtrnáctý plat – my říkáme přídavek na dovolenou a na Vánoce – je ale v zásadě zadržená mzda. Zkusím to vysvětlit: průměrná mzda za prvních sedm měsíců v OKD je 32 tisíc hrubého. Třináctý a čtrnáctý plat jsou do tohoto průměrného výdělku zahrnuty – započítávají se průběžně. Pokud by se mzda snížila o dvacet procent, jsme na úrovni průměrného výdělku kolem 26 tisíc hrubého. V hornictví, v dole! To je přece totální nesmysl, když si ještě vezmu, že v tom jsou příplatky za otřesové sloje, mikroklima a za noční směny. Zhruba třetina mzdy pak jde na daně a sociálku, takže jste někde na osmnácti tisících. Dále zaplatíte deset tisíc panu Bakalovi za byt 3+1. Co vám zbyde?

ČESKÁ POZICE: Není ale logické, že by část mzdy mohla být vázána na ekonomické výsledky? Jestliže očekáváte, že se situace může zlepšit, pak by to zase mohlo být vykompenzováno?

PYTLÍK: My jsme to navrhovali. Říkali jsme – dobře, zrušme přídavky na dovolenou a Vánoce, a zaveďme místo nich podíl na zisku společnosti, který se bude odvíjet od toho, jak se bude firmě dařit. Tento princip zaměstnavatel odmítl.

ČESKÁ POZICE: Dá se tedy očekávat kompromis – snížení mezd někde mezi vašimi sedmi a jejich dvaceti procenty?

PYTLÍK: Když jsme řekli zaměstnancům, že bychom šli dolů s deseti procenty, absolutně to odmítli. Proto jsme navrhli sedm procent. Ale vidím tady ještě jiné řešení. Něco jiného je snížit o dvacet procent mzdu tomu, kdo má patnáct tisíc, než tomu, kdo má dvě stě tisíc měsíčně. A tady by bylo možné řešení – řekněme si kategorie lidí, kde to krácení bude třeba pět procent; kategorie, kde bude patnáct procent; a kategorie, kde bude třeba padesát procent.