Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jan Mládek: Arabské investory bychom uvítali. Kvůli ropě.

Evropa

  8:47
Českému ropnému odvětví, které se potýká s nejistou budoucností, by mohli pomoci investoři z oblasti Perského zálivu. Ve hře je jejich majetkový vstup do společnosti Unipetrol, která ovládá české rafinerie, a zřejmě i faktické ovládnutí Unipetrolu Araby.

Jan Mládek (ministr průmyslu a obchodu) foto: ČTK

Kromě rizika omezení dodávek suroviny ropovodem Družba z Ruska vláda řeší další, dlouhodobý problém. „Obáváme se, že se do rafinerií dostatečně neinvestuje. Dlouhodobě tak mohou být ohrožena jak pracovní místa, tak i zásobování pohonnými hmotami,“ podotýká Jan Mládek a v této souvislosti poukazuje na model rakouské společnosti OMV, v níž drží čtvrtinový podíl státní fond International Petroleum Investment Company z emirátu Abú Dhabí.

Pro takového investora by mohlo být provozování rafinerií zajímavé, protože Arabové by se tak či onak podíleli na celém řetězci navazujících činností

Pro takového investora by mohlo být provozování rafinerií zajímavé, protože Arabové by se tak či onak podíleli na celém řetězci navazujících činností – od těžby ropy až po provozování čerpacích stanic. „Registrujeme signály, že by takový zájem byl,“ podotýká ministr, aniž by zatím uváděl, kdo je tím konkrétním potenciálním investorem. O menšinový podíl v Unipetrolu by pak mohl usilovat také český stát.

Firmu Unipetrol dnes ovládá polská společnost PKN Orlen, v níž má podle všeho stále rozhodující slovo polský stát. Vstup zahraničního investora do Unipetrolu by se jevil jako ideální řešení v případě, že by Češi nezískali od Poláků ujištění o výraznějších investicích do tuzemských rafinerií v Kralupech nad Vltavou a Litvínově.

Současných jednání s PKN Orlen se účastní také Jan Duspěva, šéf státní strategické společnosti Čepro, která je na výsledku rozhovorů přímo závislá – zajišťuje následnou přepravu ropných paliv produktovody a zabývá se také jejich prodejem. „Dokud ale jednání neskončí, jsme vázáni mlčenlivostí,“ říká.

S Poláky, nebo bez nich?

Dobře informované zdroje z ropného odvětví pochybují o tom, že by se Poláci českých rafinerií vzdali, i kdyby do nich investovat nechtěli. Na rozdíl od samotných rafinerií totiž firmě PKN Orlen budou vydělávat navazující činnosti – petrochemie, velkoobchod i maloobchod s pohonnými hmotami. Ministr Mládek ale upozorňuje, že Češi fakticky jednají s polskou státní firmou. „Na některé věci nemusíme mít stejný názor, ale nepředpokládal bych tady nějaké velké nepříjemné překvapení,“ říká.

Dosavadní fungování rafinerií komplikovala složitá majetková struktura dceřiné firmy Česká rafinérská

Generální ředitel Unipetrolu Marek Switajewski zdůrazňuje, že dosavadní fungování rafinerií komplikovala složitá majetková struktura dceřiné firmy Česká rafinérská. Unipetrol se nicméně rozhodl koupit podíly firem Shell i ENI, a ovládnout tak rafinerie ze sta procent. Ministr Mládek připouští, že se tím situace přinejmenším zjednodušuje.

„Budeme rafinerie více integrovat s našimi dalšími segmenty výroby, tedy petrochemií a maloobchodem. A také budeme zvyšovat operativní dokonalost a využití rafinérských kapacit,“ uvedl Switajewski v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny. Z českého trhu se nicméně ozývají hlasy, podle nichž je ve skutečnosti strategie PKN Orlen na českém trhu nejasná.

Dřívější vlády – od kabinetu Mirka Topolánka po ten vedený Petrem Nečasem – uvažovaly i o další možnosti, podle níž by celý Unipetrol zpětně odkoupil český stát, který ho před deseti lety privatizoval. Ministerstvo průmyslu za svého bývalého šéfa Martina Kuby (ODS) nicméně loni došlo ve své analýze k závěru, že by zpětný odkup Unipetrolu mohl vyjít až na patnáct miliard korun, což je dokonce o něco více, než za kolik ho stát prodal. A právě tehdy už se jako jedna z možností objevila varianta lákání zahraničního investora. Preference právě pro arabský fond ale tehdy ještě jasná nebyla.

Velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška v této souvislosti upozorňoval, že z hlediska samotného státu by nákup rafinerií nemusel dávat ekonomický smysl. „Rafinerské marže jsou příliš nízké,“ prohlásil.

V poslední době se zase objevily dohady, podle nichž by o nákup Unipetrolu mohla mít zájem finanční skupina J&T

V poslední době se zase objevily dohady, podle nichž by o nákup Unipetrolu mohla mít zájem finanční skupina J&T, která postupně získala zhruba čtvrtinový podíl Unipetrolu a nyní složitě řeší, co s ním. Podle dalších spekulací se mohl na straně investorů zapojit i podnikatel Daniel Křetínský, či dokonce nejbohatší Čech Petr Kellner.

Mládek dal nicméně nyní jasně najevo, že nepreferuje ani variantu „zpětného odkupu státem“, ani vstup jiného českého investora: „Byli bychom raději, kdyby ten potenciální investor měl nejenom peníze, ale pokud možno také nějakou ropu.“

Zapojení českého státu do majetkové struktury Unipetrolu by se nicméně s nástupem arabského investora znovu dostalo do hry. Arabové by totiž mohli mít zájem, aby nějaký minoritní podíl Čechům připadl. „Ne proto, že by takový investor potřeboval kapitál, ale proto, že by chtěl mít zástupce státu v orgánech firmy a mohl s nimi spolupracovat, řešit problémy,“ říká Jan Mládek.

Riziko blackoutu

Ministr průmyslu v rozhovoru pro ČESKOU POZICI pozici dále uvádí, že omezení dodávek plynu v Česku zatím nehrozí. Nastalo by až v případě, že by půl roku netekl vůbec žádný plyn z Ruska. Mládek v této souvislosti mimo jiné upozorňuje, že se příslušná ministerstva společně s Evropskou komisí připravují i na takovou možnost. Tam, kde jsou omezeny dodávky plynu, lidé začínají topit přímotopy – využívají elektrický proud. Testuje se proto třeba i riziko blackoutu.

Bez ruského plynu si poradíme. Ale jen půl roku

Kompletní rozhovor ČESKÉ POZICE s ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem.

ČESKÁ POZICE: Problémy s dodávkami plynu z Ruska už nemá jenom Ukrajina, jejich snížení v minulých týdnech hlásili například také Poláci a Slováci. Je to náznak, že se výraznějším výpadkům v dodávkách ruského plynu nevyhne ani Evropská unie?

MLÁDEK: Já to chápu jinak. Tato omezení dodávek jsou pořád primárně spojena s Ukrajinou. Evropská unie se snaží zásobovat Ukrajinu reverzním, obráceným tokem suroviny v plynovodech. Ale v zásadě jde pořád o ruský plyn. Ten se nejdříve dopraví na Slovensko nebo do Polska a pak se zase pošle zpátky na Ukrajinu – už jako evropský plyn. A Rusko se zřejmě snaží zabránit tomu, aby tato praxe pokračovala. V případě Slovenska ale vidím ruský postup jako méně férový, protože Slováci neporušili smlouvu s Gazpromem a dali si záležet na tom, aby vše bylo lege artis – v souladu s pravidly. Plyn odtud teče na Ukrajinu jiným potrubím než z Ukrajiny na Slovensko.

ČESKÁ POZICE: Nemohou se snížit také dodávky ruského plynu do Česka? Máte nějaké ujištění, že tady žádné omezení nebude?

MLÁDEK: Žádné ujištění nemám. Ale nevidím pro takové omezení jediný důvod. Čeští odběratelé za plyn platí a Rusko ho potřebuje prodávat. Nezávidím ale mým kolegům ze Slovenska a Polska, kteří jsou v daleko komplikovanější situaci. Na jedné straně se potřebují dohodnout na bezproblémových dodávkách plynu, na druhé straně je legitimní, že usilují také o zajištění reverzního toku pro Ukrajinu. My jsme zase pro případ potřeby přislíbili reverzní tok Slovákům. Naštěstí ale neřešíme ten politicky nejcitlivější problém s dodávkami na Ukrajinu.

ČESKÁ POZICE: Jak vysoké je tedy podle vás nyní nebezpečí, že se Evropská unie ocitne bez ruského plynu?

MLÁDEK: Pořád tady vidím tři okruhy, které nás musejí zajímat. Za prvé je to samozřejmě Česká republika jako taková. Dále to, co bude na Ukrajině. A pak také to, co se stane s těmi zeměmi, které jsou na tranzitu přes Ukrajinu hodně závislé – tedy země na jih od Slovenska. Pokud jde o Českou republiku, je tu naštěstí několik dobrých zpráv. Plynové zásobníky jsou stoprocentně naplněny. Jsme v komfortní situaci, protože můžeme dostávat ruský plyn nejenom přes Lanžhot na slovenských hranicích, ale také na Hoře svaté Kateřiny z německého přepravního systému.

Můj úřad provedl ve spolupráci s Evropskou komisí zátěžové testy, které ukázaly, že Česká republika bez jakýchkoliv omezení zvládne měsíční i půlroční výpadek dodávek plynu přes Ukrajinu. Zvládla by i úplné zastavení dodávek plynu z Ruska, kdy by netekl žádný plyn ani přes Ukrajinu, ani podmořským plynovodem Nord Stream. Při půlročním zastavení by ale nastaly problémy. Pak by bylo nutné dodávky plynu omezit pro odběratele samozřejmě s výjimkou domácností, nemocnic a dalších citlivých odběratelů.

ČESKÁ POZICE: Připravujete už nouzový režim i pro tento – byť asi nejméně pravděpodobný – scénář?

MLÁDEK: Příslušná ministerstva na tom samozřejmě ve spolupráci s Evropskou komisí pracují. Mimo jiné je nutné mít jasnou představu, jaké budou důsledky pro elektrickou síť. Tam, kde jsou omezeny dodávky plynu, lidé začínají topit přímotopy – využívají elektrický proud. Testuje se proto třeba i riziko blackoutu. Ale celkově vzato jsme pořád v poměrně komfortní situaci. Nemusíme mít například strach z toho, když Ukrajinci tvrdí, že bude nutné kupovat plyn už na rusko-ukrajinské hranici, nikoliv na hranicích Ukrajiny a Evropské unie, jak je to nyní. Ukrajinskému velvyslanci jsem řekl, že v takovém případě bychom nakupovali plyn, který k nám putuje přes Německo.

ČESKÁ POZICE: Proč se vám ten ukrajinský nápad nelíbí?

MLÁDEK: Není to z ukrajinské strany korektní jednání. Evropští odběratelé už si předem zaplatili tranzit přes ukrajinské území na rok 2015. A pokud by nakupovali plyn na rusko-ukrajinské hranici, fakticky by platili za tranzit znovu. My můžeme využít alternativní cestu plynu, mnohem hůře než my by pak na tom byly ty země, které jsou na ukrajinském tranzitu závislé – tedy Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldávie, Srbsko, Makedonie, Bosna.

Plynovody se privatizovat neměly

ČESKÁ POZICE: Určitému riziku ale, jak říkáte, čelí i Česko. Plánuje se proto stavba nových plynovodů, mluví se například o severojižním propojení z Polska. Provozovatelem plynovodů ale není stát, nýbrž soukromá společnost Net4Gas. Není zcela jisté, zda bude ochotna stavět nový plynovod přes Moravu a nové propojení s Polskem. Vidíte v tom problém?

MLÁDEK: Plynovod Moravia už existuje, stejně jako propojení s Polskem plynovodem Stork. Teď jde o to, aby bylo postaveno další potrubí. Budoucí polský terminál na zkapalněný plyn ve Svinoústí není jediným v Evropě, je možné nakupovat i jinde. Problém je v tom, že to je drahé. Obávám se, že tato zima může být pro některé země velmi dramatická, a o to více budeme diskutovat o dlouhodobé vizi – o tom, do jaké míry máme být závislí na plynu.

ČESKÁ POZICE: Budování dalších plynovodů ale, pokud vím, pořád zůstává prioritou. Je tedy problematické, že soukromý vlastník plynovodů jako v našem případě Net4Gas může mít jiné zájmy než český stát?

MLÁDEK: Osobně si myslím, že páteřní plynovody se privatizovat neměly. Bylo možné privatizovat distribuci plynu, kterou si nyní ponechala společnost RWE, ale ne páteřní síť plynovodů.

ČESKÁ POZICE: Ta privatizace se uskutečnila za vlády Miloše Zemana...

MLÁDEK: Ano. Některé věci zjistíte až ex post (Jan Mládek byl v Zemanově vládě náměstkem ministra financí – pozn. red.). Na druhé straně ale chci pořád doufat, že ve vztahu mezi státem a Net4Gas jde pořád jenom o tahanice, jaký zisk provozovatele plynovodů je přiměřený. Nikoliv o to, zda se vůbec mají stavět další plynovody. I vzhledem k tomu, jaké má Net4Gas akcionáře – tedy německou Allianz a kanadskou Borealis – chci také stále věřit, že v případě nějakých problémů s kapitálem Net4Gas ho tam ti vlastníci vloží.

ČESKÁ POZICE: Také jde o to, kdo ty nové plynovody zaplatí. A do jaké míry to bude český spotřebitel. Energetický regulační úřad rozhodl, že do cen plynu by se měla promítnout jen menší část nákladů.

MLÁDEK: Problém tam skutečně je, je to tahanice o peníze. To zásadní slovo jde za regulačním úřadem a jeho šéfkou Alenou Vitáskovou. Já tlačím na to, aby Net4Gas žádal o evropské peníze, protože Evropská komise přislíbila, že bude severojižní propojení podporovat. Bylo by dobré, kdyby z evropských fondů šlo deset až patnáct procent z ceny těch chystaných propojení plynovodů. Ale jak se zafinancuje zbytek, musí být odborným rozhodnutím ERÚ.

ČESKÁ POZICE: Říkal jste, že nás musí zajímat, co se bude dít v zimě na Ukrajině...

MLÁDEK: Ten problém se nás týká. Mám velké obavy, že občané Ukrajiny budou kvůli nedostatku plynu mrznout v panelácích, pokud se Ukrajina nedohodne s Ruskem. Evropská komise by se o to měla zajímat – například tam poslat odborníky, kteří zjistí, kolik mají plynu v zásobnících. Existují podezření, že méně, než je deklarováno. Tady je třeba začít konat hned, do zimy není tak daleko. Obávám se, že Ukrajina se zaměří na něco jiného než urychlené plnění zásobníků a že bude hlavně tlačit na Evropu, aby pomohla se zaplacením dodávek, a na Rusko, aby ceny plynu snížilo. A pak to odskáčou ty země na jih od Slovenska.

ČESKÁ POZICE: Souhlasíte s tím, že zvýšení ceny plynu pro Ukrajinu bylo ze strany Ruska nesmyslné?

MLÁDEK: Rozumím tomu, že zvýšení té ceny nebylo adekvátní, protože Ukrajinci by platili výrazně více než odběratelé ve střední Evropě – tedy než těch zhruba 380 dolarů za tisíc kubických metrů. Myslím, že by měli platit o něco méně. Na druhé straně by to mělo být více, než platili ještě v letošním prvním čtvrtletí. Nyní bych ale od Ukrajinců očekával normální obchodní přístup. To znamená, že by za ruský plyn platili původní cenu – tedy zhruba 260 dolarů za tisíc kubických metrů – a u stockholmské arbitráže by zpochybnili částku navíc. Ale je divné, když Ukrajinci neplatí nic. Kolem Ukrajiny se také objevila zajímavá debata, jestli nyní nastanou problémy kolem zásobování Krymu elektřinou.

ČESKÁ POZICE: Tam už určité problémy s dodávkami elektřiny nastaly...

MLÁDEK: Odborníci mého úřadu se tím zabývali a zjistili překvapivé věci. Krym je sice závislý na dodávkách elektřiny z Ukrajiny, ale Ukrajinci je v zásadě nemohou přerušit. Ukrajina je totiž součástí širšího systému přenosu elektřiny, jehož hlavní dispečink sídlí v Moskvě. Kdyby Ukrajinci vypnuli dodávky elektřiny na Krym, hrozí, že Moskva zase vypne Ukrajinu. A nepomohlo by jí ani to, že má sama přebytek elektřiny díky jaderným elektrárnám. Změna celého tohoto systému je možná, ale je to záležitost několika měsíců. A další zajímavá věc je, že Krym má významnou těžbu plynu. Podle všeho je schopen samozásobování.

Bude dost benzinu?

ČESKÁ POZICE: Přešel bych teď od plynu k ropě. I vy jste zmínil, že v případě problémů s dodávkami ropy je složitější rychle změnit toky suroviny než u plynu. A tady zase platí, že stát není vlastníkem rafinerií. Takže ani nemusí mít představu, jaké jsou dohody mezi vlastníky rafinerií a ruskými dodavateli.

MLÁDEK: Víte, všechno špatné je k něčemu dobré. V minulosti jsme zaznamenali určité pnutí mezi polskými majiteli českých rafinerií, státní firmou PKN Orlen, a ruskými dodavateli ohledně dodávek ropovodem Družba. Hádali se o cenu. Díky tomu také vyzkoušeli, že je možné ruskou ropu koupit i jinak. Dováželi ji tankerem z Novorossijsku do italského Terstu, tam surovina putovala do ropovodu TAL a následně do ropovodu IKL z německého Ingolstadtu do Kralup. Zjistili jsme, že touto cestou můžeme získat veškerou surovou ropu, kterou potřebujeme. Problém je v tom, že rafinerie v Litvínově je uzpůsobena na ruskou ropu, nikoliv na středoasijskou nebo ázerbájdžánskou. Přizpůsobení by si vyžádalo jisté investice. Ale v zásadě je možné i to.

ČESKÁ POZICE: Je tedy problém, že stát nemá podíl v rafineriích?

MLÁDEK: Nemyslím, že zrovna v tomto je nějaký zásadní problém. Jednáme s polskou státní firmou. Na některé věci nemusíme mít stejný názor, ale nepředpokládal bych tady nějaké velké nepříjemné překvapení.

ČESKÁ POZICE: Předchozí vlády se snažily buď o koupi podílu v rafineriích, nebo dokonce o zpětný odkup celého Unipetrolu. Je nyní něco podobného aktuální?

MLÁDEK: Je známo, že s PKN Orlen vedeme nejednoduchou debatu. Také máme pracovní skupinu, která se podobnými záležitostmi zabývá. Naše hlavní obava se týká dlouhodobého vývoje. Obáváme se, že se do rafinerií dostatečně neinvestuje. Dlouhodobě tak mohou být ohrožena jak pracovní místa, tak i zásobování pohonnými hmotami v České republice.

ČESKÁ POZICE: Může se to změnit díky tomu, že Poláci odkoupili podíly menšinových akcionářů a ovládli ze sta procent společnost Česká rafinérská?

MLÁDEK: To situaci zjednodušuje. Předchozí majetkové schéma v České rafinérské bylo dost složité. Společnost zpracovávala surovou ropu bez toho, že by vytvářela zisk. Toto schéma se přežilo. A je dobře, že tu bude jediný majitel, který může přijmout nějaká zásadní rozhodnutí.

ČESKÁ POZICE: Je tedy pořád ve hře možnost, že by se stát znovu zajímal o nákup podílu v České rafinérské nebo koupi některé z rafinerií?

MLÁDEK: My se a priori nevyhýbáme debatě o žádné z těchto variant. Pokud by ale Poláci nechtěli do rafinerií investovat, byli bychom rádi, kdyby se tam objevil nějaký zahraniční investor. V tuto chvíli si dokážu představit jedině nějaké investory z Perského zálivu – Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů nebo Kuvajtu.

ČESKÁ POZICE: Jako investory do rafinerií?

MLÁDEK: Nejlépe do Unipetrolu jako celku. V případě Unipetrolu by se totiž velmi špatně řešil problém transferových cen – bylo by složité oddělit Českou rafinérskou. Je možné, že část zisků je realizována spíše v Unipetrolu než v České rafinérské.

ČESKÁ POZICE: Myslíte, že by investor z Perského zálivu měl zájem o dlouhodobý rozvoj rafinerií?

MLÁDEK: O tom je třeba jednat, vstup takového investora by musel být součástí širší dohody. Registrujeme signály, že by snad nějaký zájem byl. Takový investor by mohl mít dokonce zájem, aby nějaký minoritní podíl připadl českému státu. Ne proto, že by potřeboval kapitál, ale proto, že by chtěl mít zástupce státu v orgánech firmy a mohl s nimi spolupracovat, řešit problémy. To je ostatně model rakouské společnosti OMV. Tu vlastní rakouský stát společně s arabským investorem z emirátů.

ČESKÁ POZICE: Tohle je tedy varianta pro případ, že by Poláci nedeklarovali zájem o rozvoj rafinerií?

MLÁDEK: Ptal jste se, jaké varianty jsou na stole. Řekl jsem tedy, že spíše než zpětnému odkupu Unipetrolu státem bychom dali přednost takovému řešení. Na stole je ale samozřejmě také varianta, že Poláci budou do rafinerií investovat. My se nevyhýbáme žádné variantě, máme jen starost o další budoucnost rafinerií.

ČESKÁ POZICE: Také se objevily úvahy o zájmu finanční skupiny J&T, která už je významným minoritním akcionářem, o ovládnutí celého Unipetrolu.

MLÁDEK: To nevím. To by asi bylo docela obtížné.

ČESKÁ POZICE: Proč?

MLÁDEK: Upřímně řečeno, my bychom byli raději, kdyby ten potenciální investor měl nejenom peníze, ale pokud možno také nějakou ropu. Aby tu vznikl pod jedním majitelem celý řetězec navazujících činností – od těžby ropy až po provozování benzinek. Problém Unipetrolu dnes spočívá v tom, že konkuruje firmám, které takový řetězec mají. A když máte jenom nějakou část, jste v horší situaci.

Jan Mládek (54)

  • Vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze a matematiku na Univerzitě Karlově.
  • V letech 1985 až 1990 pracoval v Prognostickém ústavu Československé akademie věd.
  • Po sametové revoluci zastával řadu postů ve vládní administrativě, byl například náměstkem federálního ministra hospodářství.
  • Na přelomu tisíciletí (tedy například také v době nucené správy v bance IPB) byl prvním náměstkem ministra financí ve vládě Miloše Zemana.
  • V letech 2005 až 2006 byl ministrem zemědělství. V době, kdy byla sociální demokracie v opozici, se stal v jejím stínovém kabinetu ministrem financí.
  • Od letošního roku je ministrem průmyslu a obchodu.

Autor: