Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jan Kysela: V případě sporu musíte prezidenta zažalovat

  8:25
Ústavní expert Jan Kysela v rozhovoru říká: „V diskusi, co prezident republiky může, nebo nemůže, mě překvapuje, že nevedeme koncepční debatu, jakého prezidenta, ve smyslu ústavního orgánu, pro dobré fungování systému chceme.“

Expert na ústavní právo z pražské právnické fakulty Jan Kysela. foto: Richard Cortés, Česká pozice

Podle Jana Kysely, experta na ústavní právo z pražské právnické fakulty, koncepce ústavní novely, kterou navrhla Sobotkova vláda, není jasná. V rozhovoru se pak o ní mimo jiné vyjadřuje následovně: „Má-li někdo pocit, že přímo volený prezident republiky, tedy potenciální politický vůdce programově konkurující vládě, má poměrně širokou možnost extenzivně vykládat svou roli, novela mu prostorů mnoho nezavírá. Pokud vláda chtěla výrazněji zasáhnout do pravomocí prezidenta, měla se zaměřit na proces sestavování vlády.“

LIDOVÉ NOVINY: Jak lze číst aktuální ústavní novelu, kterou nedávno schválila vláda? Člověk v ní totiž těžko hledá nějakou jasnou koncepci.

KYSELA: Koncepce novely opravdu není jasná. Asi je to zkrátka, na čem se koaliční vyjednavači byli schopní shodnout. Původní návrh, který šel do připomínkového řízení, měl – v souladu s programovým prohlášením vlády – především zpřesnit pravomoci prezidenta republiky, aby se zachoval parlamentní charakter České republiky. Z tohoto tematického okruhu ovšem v novele mnoho nenajdeme.

Původní návrh, který šel do připomínkového řízení, měl především zpřesnit pravomoci prezidenta republiky, aby se zachoval parlamentní charakter České republiky. Z tohoto tematického okruhu ovšem v novele mnoho nenajdeme.

Namísto toho je tam „zpřesnění“ některých otázek, které ale žádné seriózní pochybnosti nevyvolávaly. Mají se třeba ujasňovat rozdíly v nauce, kdy zřejmě jediný z mnoha komentářů k Ústavě zastává názor, že demise premiéra neznamená automaticky demisi vlády? Přitom v praxi to problematické nebylo.

Ještě zvláštnější jsou textové depurace bez obsahového významu, například jmenování funkcionářů Ústavního soudu z jeho soudců, což samozřejmě platilo už nyní. Pokud bychom si Ústavu pečlivě prošli, najdeme různých detailů „k opravě“ mnohem více. Ale ani o celistvou „technickou“ revizi nejde.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik se novela proměnila od původního návrhu?

KYSELA: No je to úplně jiný návrh… Asi si je možné klást otázku, jaký smysl má konat připomínková řízení, když se návrh tak zásadně promění. Připomínkové řízení má znamenat otevření návrhu co nejširšímu spektru kritických pohledů – nemá žádný význam, pokud se do něj pošlou tři body, ke kterým se posléze „přilepí“ 30 dalších a shoduje se to jen v nadpisu.

LIDOVÉ NOVINY: Novela se nakonec zpřesnění pravomocí prezidenta vůbec netýká?

Vládou schválený návrh má čtyři tematické okruhy, prezidentské pravomoci jsou jedním z nich. O „zpřesnění“ však jde snad jen u demise premiéra jako demise vlády.

KYSELA: Ale ano, vládou schválený návrh má čtyři tematické okruhy, prezidentské pravomoci jsou jedním z nich. O „zpřesnění“ však jde snad jen u demise premiéra jako demise vlády, jiný způsob jmenování Bankovní rady České národní banky nebo zrušení kompetence sjednávat mezinárodní smlouvy zpřesněním není. Dále jde o zavedení klouzavého mandátu poslanců, prodloužení lhůty pro schvalování zákonů pro Senát na 60 dnů a o umožnění zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny.

LIDOVÉ NOVINY: Co z toho považujete za nejdůležitější?

KYSELA: Je otázkou, čeho chtěli autoři dosáhnout. Pokud chtěli stvrdit parlamentní charakter naší republiky, v novele není mnoho pasáží, které by se toho týkaly. Půjde třeba o formulaci inspirovanou polskou ústavou, jež vládě svěřuje určování vnitřní i zahraniční politiky, ovšem u nás jen v rámci výkonné moci.

Žijeme-li od jara 2003 téměř v permanentní seriálové diskusi, co prezident republiky může, nebo nemůže, překvapuje mě, že nevedeme koncepční debatu, jakého prezidenta, ve smyslu ústavního orgánu, pro dobré fungování systému chceme. To by mohlo být východiskem pro dílčí úpravy. V konečném návrhu o prezidenta, asi v rozporu s očekáváními, jde nakonec jen poměrně málo.

Je otázkou, čeho chtěli autoři dosáhnout. Pokud chtěli stvrdit parlamentní charakter naší republiky, v novele není mnoho pasáží, které by se toho týkaly.

Má-li někdo pocit, že přímo volený prezident republiky, tedy potenciální politický vůdce programově konkurující vládě, má poměrně širokou možnost extenzivně vykládat svou roli, novela mu prostorů mnoho nezavírá. Pokud vláda chtěla výrazněji zasáhnout do pravomocí prezidenta, měla se zaměřit na proces sestavování vlády.

Předloni na jmenování a vydržování vlády Jiřího Rusnoka jsme dobře viděli, jak silný může prezident být. Na tom ale aktuální novela nemění vůbec nic – nezavádí žádné lhůty ani třeba prezidentovi neodnímá jeho druhý pokus. Přijde mi škoda, že se o těchto věcech vůbec nediskutovalo a namísto nich se v novele objevily změny, které jsou nedůvodné, možná dokonce škodlivé.

LIDOVÉ NOVINY: Našel byste něco pozitivního?

KYSELA: Může to být třeba už zmíněné zdůraznění určující politické role vlády, která je u nás ústavně spíše slabá, což je chyba. Určitě je podstatnou změnou souhlas Senátu pro jmenování členů Bankovní rady ČNB. Ale stále je to prezident, který skládá tým centrálních bankéřů. Přitom by se dalo uvažovat i o ustavování z více zdrojů. Některé francouzské orgány sestavují různí ústavní činitelé. Pak není třeba soulad vůlí při jmenování jedné osoby, ale každý činitel si vybere své kandidáty. Podobně je skládán i německý ústavní soud. Ale musíme vědět, co chceme, co je cíl.

Je naprosto správně, že se mění situace, kdy bankovní rada, klíčový orgán regulující finanční trh, je výlučně v rukou neodpovědné hlavy státu. To byl opravdu exces.

Je naprosto správně, že se mění situace, kdy bankovní rada, klíčový orgán regulující finanční trh, je výlučně v rukou neodpovědné hlavy státu. To byl opravdu exces. V kontextu přímé volby navíc mohl mít velmi neblahé důsledky, kdy velcí sponzoři volební kampaně prezidenta mohou mít zájem na tom, jak ČNB přistupuje k finančnímu trhu. Zejména u velkých finančních skupin mohlo jít o oprávněnou obavu.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte, že v kontextu nedávné mocenské expanze Miloše Zemana bylo záhodno některé otázky upřesnit? Například když nedávno dával najevo, že se mu „nechce“ odvolat ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka?

KYSELA: Zrovna na tomto ustavení nic „nevylepšíte“, protože je už nyní naprosto srozumitelné. Pokud by prezident navzdory návrhu premiéra neodvolal ministra nebo s tím nepřípustně otálel, je to evidentně porušení ústavního pravidla už nyní a nepomůžete si, když pravidlo ještě nějak upřesníte. Zkrátka toho prezidenta musíte zažalovat.

Různí ústavní aktéři mají zastávat určité role, přičemž pokud aktér z očekávané role vybočuje, máme se snažit ho do ní vrátit

Tím se dotýkám obecnějšího problému ústavních změn. Těm má totiž předcházet vyhodnocení dosavadního stavu. Na něj lze reagovat dvěma způsoby. Tím prvním je tlak na role. Různí ústavní aktéři mají zastávat určité role, přičemž pokud aktér z očekávané role vybočuje, máme se snažit ho do ní vrátit. K tomu vedle tiskových konferencí, politických jednání, tlaku médií a veřejného mínění vůbec mohou sloužit i soudní spory. U nás se nicméně s prezidentem málokdo soudí, takže autoritativní soudní rozuzlení nám chybějí.

Až poté by měl přijít tlak pomocí ústavních změn. To je sice legitimní prostředek, ale jen za předpokladu, že už jsme vyzkoušeli jiné, eventuálně chceme dosáhnout cíle, pro který v dosavadním textu nenajdeme oporu. Ale i nové pravidlo musí být spojeno s ochotou jej vynucovat! Protože jinak spoléháte na to, že dotyčný aktér si jej přečte a bude neodolatelnou silou nového textu tlačen, aby ho dodržoval. Což se ale ne vždy děje… (úsměv)

LIDOVÉ NOVINY: Nekomplikuje v možnosti soudního sporu situaci změna, která spolu se zavedením přímé volby prezidenta procesně zkomplikovala – až znemožnila – ústavní žalobu na hlavu státu?

KYSELA: Ono nemusí jít jen o ústavní žalobu, ale i o běžné kompetenční spory. Mimochodem, je trapnou vizitkou, že se aktuální návrh trefuje do dvou institutů, které byly velmi nedávno novelizované. To je bohužel typické pro zákonodárství – netrefili jsme se, tak napíšeme znovu, jinak a snad lépe –, ale dosud ne pro zákonodárství ústavní.

Ústavní žaloba na prezidenta by mohla být podána asi jen tehdy, kdyby se dopustil něčeho absolutně flagrantního, dosahujícího kvality ostentativní velezrady, jako třeba pozvání donských kozáků…

Jedním z těch institutů je i změna konstrukce ústavní žaloby na prezidenta. Ta by mohla být podána asi jen tehdy, kdyby se prezident dopustil něčeho absolutně flagrantního, dosahujícího kvality ostentativní velezrady, jako třeba pozvání donských kozáků… (úsměv) Ale pokud jde o „pouhé“ hrubé porušení ústavního pořádku, vždy najdete blokační menšinu poslanců či senátorů, kteří žalobu nebudou chtít podat kvůli ochraně osoby či úřadu prezidenta, nebo kvůli tomu, že jeho konkrétní jednání jim vyhovuje. A prezident to jistě tuší.

LIDOVÉ NOVINY: Je žádoucí mít klouzavý mandát u poslanců?

KYSELA: Nemám na to úplně silný názor, ale myslím si, že pokud člen vlády nechce vysedávat ve sněmovně, nic mu nebrání na svůj mandát rezignovat… Návrh je zjevně šit na míru Andreji Babišovi, kde se ale zrovna obávám, že když je někdo ministr financí, pak do sněmovny bude muset chodit bez ohledu na to, zda je či není poslanec. Uchování pocitu ministra, že poslanci nejsou nepřátelé, ale kolegové, považuji v parlamentním systému za žádoucí, ale chápu, že vládním stranám mohou ve výborech poslanci, kteří jsou ve vládě, chybět.

Uchování pocitu ministra, že poslanci nejsou nepřátelé, ale kolegové, považuji v parlamentním systému za žádoucí, ale chápu, že vládním stranám mohou ve výborech poslanci, kteří jsou ve vládě, chybět

Velmi mi však vadí douška, že i poslanec, který má mandát pozastaven, má stále imunitu. Tou se přece chrání akceschopnost parlamentu proti případným zásahům výkonné moci. To je opravdu divné a jen to utvrzuje dojem, že má jít o jednostrannou výhodu pro členy vlády – ve stylu „jen koláče a žádná práce“…

LIDOVÉ NOVINY: Je prodloužení doby na projednání zákonů v Senátu na 60 dnů potřebné? Děje se běžně, že se to za měsíc nestihne?

KYSELA: To se říci nedá, protože když víte, že máte jen měsíc, stihnete to vždy. Ale jde o to, jestli to stihnete s dobrým pocitem, že jste pro zákon udělali vše. V komparativním pohledu je těch 30 dnů dost málo, obvykle jsou delší. Zřetelné je to především u rozsáhlejších zákonů. Senát ale zákonodárný proces nijak nezdržuje, měsíc navíc se v kontextu doby jednání vlády a sněmovny nepozná.

Mohly by se zavést „organické zákony“, které upravují podrobnosti statusu ústavních orgánů, například zákon o NKÚ, ČNB či o Ústavním soudu

Otázka je, zda se nemohlo jít dál a nediskutovat třeba i o možnosti hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích Senátu namísto o jejich „balíčku“. Také by se mohly zavést „organické zákony“, které upravují podrobnosti statusu ústavních orgánů, například zákon o NKÚ, ČNB či o Ústavním soudu. O nich se v Ústavě nepíše mnoho a veškeré podrobnosti jsou v kompetenci „stojedničky“ ve sněmovně. Přitom jde o velmi citlivé parametry ústavního systému, kde by větší míra politické shody, vyjádřená souhlasem obou komor, byla na místě.

LIDOVÉ NOVINY: Posledním okruhem je možnost zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny. V čem se to v praxi bude lišit od dosavadní konstrukce jejího rozpuštění?

KYSELA: Praktický rozdíl spočívá v tom, že když prezident na návrh tří pětin poslanců rozpustil sněmovnu, tím okamžikem zanikly poslanecké mandáty a tím pádem i platy a veškerá možná plnění. Roli náhradního zákonodárce převzal Senát pomocí institutu zákonných opatření.

Pokud se zkrátí volební období, bude trvat až do voleb, ve kterých vznikají nové mandáty. Není tam žádná doba, kdy jsou poslanci bez mandátu, a tedy i bez platů, aut a podobně.

Pokud se zkrátí volební období, bude trvat až do voleb, ve kterých vznikají nové mandáty. Není tam žádná doba, kdy jsou poslanci bez mandátu, a tedy i bez platů, aut a podobně. To jistě není jediný důvod, proč se změna provádí, ale nemohu se zbavit pocitu, že je to důvod podstatný…

Tato konstrukce se objevila již v rozsáhlé novele Ústavy v dobách opoziční smlouvy. Bylo to kritizováno jak kvůli obcházení smyslu rozpouštění sněmovny, které má být nástrojem, jímž vláda disciplinuje parlament, tak kvůli eliminaci role Senátu. Profesor Vladimír Klokočka měl v této souvislosti pocit, že celá myšlenka, že poslanci sami rozhodnou, že „rozdají karty znovu“, není legitimní. Parlament by zkrátka měl rozpouštět někdo jiný než jeho členové.