Lidovky.cz

Jan Hnízdil: Zeman je prototypem prezidenta českých tatíků s bůčkem

  12:10

Zeman i Klaus jsou akcelerátory společenského rozkladu. Díky nim dosáhneme brzy dna a získáme šanci se od něj odrazit, míní uznávaný lékař.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, FOTO: Herbert Slavík Česká pozice

Na současné politické scéně a v jejich aktérech se dnes už orientuje málokdo. Pokusili jsme se proto podívat se na českou politiku trochu z odstupu – očima zkušeného lékaře, který se dennodenně zabývá pacienty s psychickými poruchami. S uznávaným odborníkem Janem Hnízdilem, který se věnuje komplexní psychosomatické medicíně, přišla řeč na Miloše Zemana, jeho předchůdce v prezidentském úřadu Václava Klause i na otázku četnosti psychopatů v politice.

ČESKÁ POZICE: Zdá se, jako by dnes česká politická scéna závisela na rozmarech jednoho muže – Miloše Zemana. Vy jste se před časem vyjadřoval z pozice lékaře k Václavu Klausovi. Lze ho nějak srovnat s nynějším prezidentem?

HNÍZDIL: Začnu panem Klausem. Můj postoj k němu se vyvíjel od respektu přes odmítnutí až k soucitu. Je to člověk s učebnicovým syndromem „hybris“, což je termín, který používá v knize Nemocní u moci bývalý britský ministr zahraničí David Owen, původní profesí lékař. Jde o nákazu politické zpupnosti. Člověk s určitou osobnostní dispozicí – charakterovou vadou, chcete-li – se dostane do vysoké politické funkce a postupem času ztratí kontakt s realitou. Sám sebe začne považovat za výlučného, neomylného, přestane naslouchat jiným. To, co by si běžný občan nedovolil, se pro něj stává běžným.

Klaus svou osobnostní dispozici rozvinul ve vysoké funkci do obludných rozměrů a v poslední fázi to mělo fatální důsledky. Amnestií se zoufale snažil na sebe upozornit, udržet si moc a vliv, následky nebral v potaz. Je prokázáno, že u těchto lidí vzniká silná – i tělesná – závislost na moci. Ovládání druhých jim působí rozkoš, v mozku se uvolňuje hormon blaženosti – serotonin. Když moc ztrácí, trpí abstinenčními příznaky, podobně jako narkoman závislý na droze. Pan Klaus je z mého pohledu trpící pacient, ve svojí mocenské pozici ale terapii naprosto nepřístupný.

ČESKÁ POZICE: A Miloš Zeman?

„Co se týče osobnostní výbavy, není na tom Zeman o moc lépe než Klaus. Navíc jsou na něm patrné následky dlouholeté konzumace alkoholu.“HNÍZDIL: Pan Zeman na tom, co se týče osobnostní výbavy, není o moc lépe než pan Klaus. Navíc jsou na něm patrné následky dlouholeté konzumace alkoholu. Jak překračuje hranice v pití, tak překračuje zavedené zvyklosti, normy chování, Ústavu – viz nejmenování docenta Putny profesorem, exces s korunovačními klenoty, obcházení ministra zahraničí při jmenování diplomatů, obcházení parlamentu při jmenování vlády. A to je jen začátek. Zaujal mne jeho výrok o tom, že z ekonomické krize se musíme „proinvestovat“. Je to stejné, jakoby řekl, že se z alkoholismu dá propít. Myslí to vážně a lidé mu naslouchají.

ČESKÁ POZICE: Miloš Zeman ale všechny ostatní politiky převyšuje. Ať už jej někdo uznává, nebo ne, všichni mu přiznávají, že je jako politik prostě třída. Je v tomto smyslu nějak extrémně vyvinutý?

HNÍZDIL: Je to impozantní postava, má charisma vůdce, mluví pomalu, hlubokým hlasem, říká jednoduché věty, nenutí k sebereflexi a k přemýšlení. Takový táta slabochů, lenochů a alkoholiků. Oni na něj koukají stejně jako já, když jsem jako malé dítě hltal japonské filmy – Godzillu. No a teď ji máme na Hradě. Živě si představuji rodinku před televizí. „A jak se tam pěkně potácí, mámo, koukni na něj! Těm poslancům to ale nandal! A ještě mi nalej!“ Ti tatíci s bůčkem a slivovicí se do něj projektují, mohou na něm oči nechat.

Jestli něco symbolizuje českou mentalitu, tak je to pan prezident Zeman. V přímé volbě ho volila nadpoloviční většina voličů – lidí, kterým imponuje arogance, populismus, alkoholismus, kuřáctví a manipulace. Takových je u nás poměrně dost. V žebříčku Světové zdravotnické organizace jsme v pití alkoholu první a v kouření pátí na světě. Nevolil jsem ale ani pana Schwarzenberga. Nemyslím si, že by jeho prezidentování bylo o moc lepší. To, co pan Zeman přepije, pan Schwarzenberg prospí.

ČESKÁ POZICE: Se Zemanem se nepochybně spousta lidí ztotožní, je přece tak trochu jeden z „nás“...

HNÍZDIL: Jasně, má podobné vlastnosti a ještě mnohem rozkvetlejší a rozvinutější než ti tatíci. A to se jim líbí a navzájem se v tom podporují a ujišťují. Lidem dává jednoduché poselství: „my“ jsme ti dobří, děláme to výborně a za problémy může někdo jiný, ne „my“. To je přece povzbuzující. Kdo by mu pak nedal hlas? Přece nebudeme volit nějakého chytráka, který nás upozorňuje na naše chyby.

ČESKÁ POZICE: Na druhou stranu, bez těch tatíků a jejich rovného hlasu by nemohla fungovat naše demokracie. Vždyť oni mají stejnou váhu jako kdokoli jiný.

HNÍZDIL: Nedělejme si iluze – nelze spasit většinovou část národa. Lidem, kterým imponuje Zeman, není pomoci. Oni o pomoc ani nestojí. Jsem ale skeptický třeba i k ambicím podnikatele Karla Janečka. On tvrdí, že většina lidí je slušných, spravedlivých, poctivých, pracovitých… Stačí prý jen pozměnit volební systém, odstranit „zlojedy“ a bude blaho na zemi. Tak jednoduché to podle mne není.

ČESKÁ POZICE: Není to ale nutná mantra, tedy to, že většina lidí je slušných a spravedlivých? Bez toho si přece těžko můžeme byť jen hrát na demokracii.

HNÍZDIL: Já tím jenom chci říct, že to, co je pro mě nejdůležitější, a to je občanská společnost, je pro nepříliš početnou skupinu lidí. Pro ty, kteří jsou ochotní převzít zodpovědnost za sebe, za své okolí, za životní prostředí. A takových lidí není moc.

ČESKÁ POZICE: Našel byste na Zemanovi něco pozitivního?

HNÍZDIL: Určitě. Zeman, ale i Klaus mají důležitou společenskou roli. A nejen negativní. Jsou akcelerátory společenského rozkladu. Díky nim dosáhneme velice brzy absolutního dna a dostaneme šanci se od něj odrazit. Záleží na tom, jestli ji využijeme.

Nikdo se nemá k ukončení experimentu

ČESKÁ POZICE: Jistě už budeme takovému bodu blízko, vždyť okolnosti pádu Nečasovy vlády, a to, co po nich následuje, dávají naději, že o moc hlouběji v morálním bahnu asi být nemůžeme.

HNÍZDIL: Dejme to ještě do souvislostí. Tento týden jsem v České televizi třeba komentoval dopingový skandál jamajských sprinterů. Léta opakuji totéž. Limitů lidských možností už bylo dosaženo. Vrcholový sport bez dopingu být nemůže, jinak by nebyl vrcholový. Pokud chceme vymýtit doping, musíme se vzdát iluze o dalších rekordech. S korupcí je to podobné. Francis Fukuyama napsal: „Jestliže nemá problém řešení v rámci existujícího systému, přestává být problémem a stává se systémovou vadou. Celý systém se pod jeho vahou hroutí.“ To je přesné. Korupce je v základech společenského systému založeného na extenzivním růstu, bez ní už další růst není možný. Pokud chceme korupci vymýtit, musíme změnit společenský, hodnotový systém. Státní zástupce Ivo Ištvan zkusil řešit korupci v rámci systému stávajícího a – jak je vidět – tvrdě narazil.

ČESKÁ POZICE: V posledních týdnech žije republika právě korupčním skandálem bývalých poslanců Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra. Politici argumentují, že se s funkcemi v dozorčích radách státních firem obchodovalo vždy, tudíž je to normální a vůbec ne trestné. Co si o tom myslíte?

HNÍZDIL: Politici jsou už natolik izolováni ve svých mocenských pozicích, že se považují za nedotknutelné. Zapomněli, že po hybris přichází nemesis – symbol osudové odplaty.

ČESKÁ POZICE: Projeví se syndrom zpupnosti mocných, jak říkáte, v jakémkoli systému, protože lidé prostě takoví jsou?

„Při volbách vždycky jen vyměníme dozorce – trýznitele. A některé si dokonce oblíbíme.“HNÍZDIL: Důležité jsou vnější faktory, kontext. Pasivní občané, selhávající obranné mechanismy demokracie – to všechno k tomu přispívá. Sílu kontextu prokázal ve známém experimentu profesor Philip Zimbardo. Rozdělil studenty do dvou skupin – jedné přidělil roli mocných dozorců, druhé bezmocných vězňů. Ve sklepě školy nechal zbudovat kulisy vězení. Experiment musel předčasně ukončit. Ti, kteří hráli dozorce, se natolik vžili do role, že začali své spolužáky šikanovat, odpírat jim spánek a mučit je. Naši politici se vžili do role vládnoucích mocných, my jsme dobrovolně přijali roli ovládaných bezmocných. Nikdo se ale nemá k tomu, aby ten experiment ukončil. Při volbách vždycky jen vyměníme dozorce – trýznitele. A některé si dokonce oblíbíme. Říká se tomu stockholmský syndrom.

ČESKÁ POZICE: Podle vás je tedy třeba změnit systém? Vždyť nejpozději zhruba za rok budou volby a může vyhrát nějaká lepší alternativa...

HNÍZDIL: Nemyslím si, že by volby na tom mohly něco změnit. Politicko-ekonomický systém je ve smrtelné křeči, sám sebe požírá od ocasu. Jediným řešením je podle mne změna hodnot a chování každého jednotlivce. Působení na nejbližší okolí. Reforma zdola. Jenže lidí, kteří si vážnost situace uvědomují a takové změny jsou schopni, není mnoho. Snazší je naslouchat uklidňujícím lžím politiků, že za nás všechno vyřeší, postarají se o naše zdraví, o klidné stáří a tak stále dokola. Stačí přeci, když se jim odevzdáme. Už brzy nás čeká kruté procitnutí.

Jak poznat psychopata v politice

ČESKÁ POZICE: Když se bavíme o těch, kteří usilují o politickou moc, asi nelze říci, že by šlo o nějaký průměrný vzorek populace, co se osobnostního nastavení týká...

HNÍZDIL: Jako všude, kde jde o moc, je v politice nadprůměrně vysoká koncentrace psychopatů, narcisů, lhářů, megalomanů, zlodějů a podvodníků.

ČESKÁ POZICE: Zmínil jste Owenovu knihu Nemocní u moci. Dá se z jejího názvu vyvodit, že na politiky máme pohlížet jako na klasické pacienty a pokoušet se o jejich diagnózu a léčení?

HNÍZDIL: Přisuzovat jednotlivým politikům konkrétní diagnózy k ničemu nevede. Je to neetické a neprofesionální. Oni si píší chorobopis sami.

ČESKÁ POZICE: Je vlastně psychopat obecně nemocným člověkem?

HNÍZDIL: Psychopatie není nemoc. Je to postižení, vada. Jako se narodí člověk s deformovanou končetinou, tak se narodí člověk s deformovaným charakterem. Psychopat nemá funkční mozková centra, která jsou odpovědná za stud, soucit, svědomí, zodpovědnost. Oni je nemají a podle toho se chovají. Lidé se diví, co to Zeman předvádí u korunovačních klenotů, jak může Klaus ukrást tužku, ale oni na tom nic divného nevidí. Nerozumí tomu a nerozuměli by tomu ani tehdy, kdybychom jim to vysvětlili. Mozek jim to prostě nebere. Stydět se neumějí.

ČESKÁ POZICE: Četl jsem, že někteří odborníci dokonce sociálně dobře uzpůsobené – adaptabilní – psychopaty, kteří například skončí ve vedoucích funkcích, chápou jako další krok lidské evoluce.

„Psychopati jsou inteligentní, vzdělaní, dokonale oblečení, jazykově vybavení, charismatičtí. Říkají totiž, co chcete slyšet.“HNÍZDIL: Podle některých psychologů je to dokonce jiný živočišný druh. „Lidského“ člověka totiž charakterizují právě kvality, jako je stud, svědomí, soucit a odpovědnost. Tvor bez nich je nelidský. Psychopati u moci se proto mají dobře. Pro společenský systém založený na dravosti a bezohlednosti jsou skvěle uzpůsobení. Zatímco neurotik neustále pochybuje, trápí sám sebe, psychopat trápí všechny okolo.

ČESKÁ POZICE: Existují odborné texty, jejichž závěrem je, že například mezi vězni v amerických nápravných zařízeních je menší procento psychopatů než mezi politiky a byznysmeny.

HNÍZDIL: Ano, to jsou například některé ze závěrů psychiatra Roberta Harea.

ČESKÁ POZICE: Určitě ale nelze říci, že co politik, to psychopat. Zajisté jsou tam mnozí, kteří nemají psychopatické nastavení. Můžeme je nějak rozpoznat od těch psychopatů?

HNÍZDIL: To není vůbec snadné. Psychopati jsou inteligentní, vzdělaní, dokonale oblečení, jazykově vybavení, charismatičtí. Říkají totiž, co chcete slyšet. Z problémů viní jiné. Za všechno zlo podle nich může buď Evropská unie, Romové, pravdoláskaři, židé a tak podobně. Jim přisoudí charakteristiku společensky nepřijatelných a ohrožujících – jsou špinaví, kradou, nepracují, zneužívají dávky, jsou vředem společnosti. Současně zdůrazní, že oni sami takoví ani náznakem nejsou a totéž, že si myslí i o vás. Prostě a jednoduše: ovinou vás jako had a pak začnou svírat.

Vzpomínám si třeba na billboard jednoho z prezidentských kandidátů. Stálo na něm: „Respektovaný ekonom, Váš prezident do nepohody“. Pokud o sobě politik něco takového sám tvrdí, je to jasné. (Zmíněným heslem odstartoval svou prezidentskou kampaň Vladimír Dlouhý – pozn. red.).

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.