Lidovky.cz

Jan Birke: Vlivný poslanec ČSSD, jenž otevřel českým byznysmenům dveře do Číny

Asie

  23:02

Populární náchodský starosta hovořil s ČESKOU POZICÍ o angažmá v Číně, spolupráci s PPF, Jaroslavem Tvrdíkem i o své politické budoucnosti.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ČTKČeská pozice

S politikem Janem Birkem (44)  z ČSSD jsme se měli setkat na extraligovém derby Hradce Králové proti Pardubicím. Někdejší profesionální hokejista a krajský zastupitel na stadionu zrovna jednal o finanční podpoře hradeckého klubu. Měl však nadupaný program a ze zápasu musel brzy odjet do nedalekého Náchoda, kde dělá starostu. V pátek večer potřeboval dokončit rozdělanou agendu. Rozhovor tedy proběhl o několik dnů později před jednáním poslaneckého klubu ČSSD, jehož členem se Birke stal v uplynulých volbách, když v královéhradeckém regionu poskočil na první místo a vystrnadil ze sněmovny stálici ČSSD Hanu Orgoníkovou.

Birke zatím není za hranicemi východních Čech příliš známým politikem. Jeho zkušenosti z politiky a byznysu však bez přehánění přesahují evropský kontinent. Má totiž významné kontakty v Číně. Není náhodou, že finanční skupině PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera tam pomáhal s vyřizováním licence pro společnost Home Credit. V rámci ČSSD však Birke zůstává nenápadně v pozadí. Jak vyplývá z rozhovoru pro ČESKOU POZICI, jako by čekal na vhodný moment, kdy vyběhnout na „hlavní trať“.

„Umím“ čínské politiky

„Dokázal jsem si vydělat peníze naprosto legálním způsobem, přišel jsem do politiky dobře zabezpečen,“ ujišťuje hned na začátku Birke, jenž do Číny za prací odešel v roce 1993. Čínská lidová republika prý není jako Chorvatsko – buď si ji zamilujete, nebo ji nenávidíte. Birke si asijskou zemi velmi oblíbil a získal tam zaměstnání.

Birke svou kontaktní síť v Číně vysvětluje tak, že měl od začátku své mise štěstí na lidi v době, kdy se země otevírala světu„Byl jsem najatý čínskou firmou. Měl jsem na starosti import a export strategických surovin. České firmy si mě najímaly, abych jim kontroloval, jestli je objednané zboží v kontejneru, zda má zboží odpovídající kvalitu. V Číně jsem pobýval střídavě oblačno do roku 1996,“ přibližuje svou tehdejší činnost. Čínsky dle svých slov nemluví dobře, ale na objednání v restauraci to prý stačí. O to větší  budí podiv, že mu stačily pouhé tři roky na to, aby si tam vytvořil kontakty na nejvyšších místech. „Znám se například s některými členy vlády nebo s šéfem kabinetu čínského premiéra. S tím jsem se seznámil zcela náhodně při jedné večeři s rodinou, která se o mne v mých počátcích v Číně starala.“

Za velký kumšt označuje Birke zprostředkování návštěvy někdejšího premiéra Jiřího Paroubka (ČSSD) u čínské hlavy státu v roce 2005, když působil ve funkci šéfa Paroubkova kabinetu. „Za 48 hodin jsem dokázal vyjednat premiérovi návštěvu u čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa. Musím říci, že to umí málokdo. Díky tomu se také povedlo domluvit reciproční návštěvu čínského premiéra Wen Ťia-paa v Praze,“ pyšní se Birke.

Svou kontaktní síť v Číně vysvětluje tak, že měl od začátku mise štěstí na lidi v době, kdy se země otevírala světu. „Dostal jsem se do styku s těmi, kteří dnes v Číně něco znamenají. Jde o osobnosti z politického a byznysového světa. Výhodou v tomto směru oproti České republice je, že v Číně se politické posty tak často neobměňují. Tudíž kontakty vám zůstávají.“

Naposledy byl v Číně týden před předčasnými volbami, aby nabral před finální volební vřavou sílu. „Potřeboval jsem si odpočinout a přijít do styku s jinými lidmi, nasát atmosféru, relaxovat. Potkal jsem tam člověka, kterého jsem viděl naposledy v roce 1996. Měl jsem pocit, že jsme se viděli před týdnem.“

Paroubkův kopanec

Po třech letech v Asii se Birke v roce 1996 rozhodl vrátit zpět do České republiky. A přičuchnul k politice. Byl požádán, zda by pomohl třem kandidátům ČSSD s předvolební kampaní pro sněmovní volby v roce 1998. Dva uspěli a jeden z nich Birkeho oslovil, jestli by se nestal jeho asistentem. „Tímto politikem byl jeden z nejznámějších sociálních demokratů po roce 2008 – jistý pan Evžen Snítilý, který v prezidentské volbě v roce 2008 jako jediný sociální demokrat hlasoval pro Václava Klause. V té době jsem už pro něho ale nepracoval,“ dodává se smíchem.První politický vrchol pro Birkeho nastal v letech 2005 až 2006, kdy šéfoval kabinetu předsedy vlády Jiřího Paroubka

Krátce působil na ministerstvu pro místní rozvoj, první politický vrchol pro něj ale nastal v letech 2005 až 2006, kdy šéfoval kabinetu předsedy vlády Jiřího Paroubka. Jejich cesty se nerozešly ani po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 – Birke se na čtyři roky stal vedoucím Paroubkovy kanceláře předsedy sociální demokracie. Až další sněmovní volby a krach ČSSD, jenž vyústil v Paroubkův odchod z vedení strany, mezi tuto dvojičku zasadily klín.

„Jiří Paroubek mi vyčítal, že ke konci kampaně jsem trávil více času ve volebním štábu, což však bylo logické. Také mi vyčítal, že jsem hodně komunikoval s tehdejším šéfem poslaneckého klubu Michalem Haškem – zkrátka protože jsem k němu měl blízko lidsky,“ říká dnes Birke. „Myslím si, že to celé byla iniciativa Paroubkovy ženy Petry, což vyvrcholilo její slavnou knihou V botičkách od Diora. V knize mi byla věnována celá jedna kapitola, v níž byly samé lži, třeba že mám v Praze milenky, a podobně. Nevyčítám to paní Paroubkové, ale Jiřímu, že nebyl schopen zasáhnout a svou ženu usměrnit. Naše cesty se rozešly a do dnešního dne se nesešly. Každý teď máme své jeviště, na kterém si hrajeme.“

Odchodem od Paroubka však Birke rozehrál důležitou politickou misi. Paradoxně měla začátek opět v Číně.

PPF a oživení vztahů s Čínou

Už v roce 2009 prý byl rozhodnutý, že se nechce (v případě Paroubkova triumfu ve volbách 2010) vracet na Úřad vlády ČR, neboť si pohrával s myšlenkou návratu do Číny. „Bylo mi však jasné, že původní džob, který jsem v Číně měl v devadesátých letech, byl pasé. V roce 2010 byly volby, Jiří Paroubek rezignoval a já den poté odletěl do Asie,“ vzpomíná nedávno zvolený poslanec Birke.„Když za mnou přijde náchodský podnikatel, umím mu zprostředkovat v Číně kontakty“

Vzhledem ke svým zkušenostem z Číny však neměl o práci nouzi. Ke spolupráci ho oslovil gigant PPF: „Pomáhal jsem PPF se zařizováním licence v Číně pro společnost Home Credit.“ S majitelem finanční skupiny Petrem Kellnerem se podle svých slov viděl dvakrát v životě, klíčovým kontaktem byl někdejší nejbližší Kellnerův spolupracovník Jiří Šmejc, který se od PPF letos v dubnu osamostatnil.

Na otázku, zda se cítí být klíčovým českým politikem pro kontakty v Číně, je však Birke zdrženlivý. „Nepřeháněl bych to. S kolegy z (česko-čínské) komory máme ted za sebou úspěšnou listopadovou akci Čínské investiční fórum konané na Pražském hradě. Byli zde největší hráči z byznysu a politiky: polovina Rusnokovy vlády, zástupci společností jako PPF, ČEZ nebo čínské Huawei a stovky dalších firem. Všechny hledaly trhy.“

Birke však odmítá, že by byl lobbistou. Na starost prý má hlavně propojování českých a čínských měst, krajů a regionálních politiků. „Náchodské partnerské město Ťin-chua má 5 milionů obyvatel, leží v diamantovém trojúhelníku, jde o jedno z nejbohatších čínských měst, HDP mají asi jako půlka naší republiky. Se starostou se známe osobně, jsme přátelé, stejně staří. Jako partneři si předáváme informace. Když za mnou přijde náchodský podnikatel, umím mu zprostředkovat v Číně kontakty,“ dodává.         

Vzhledem k oficiální návštěvě dalajlámy a podpoře Tibetu vztahy mezi Českou republikou a Čínou v době Topolánkovy vlády ochladly. Tím se přivřely dveře do asijské země českým podnikatelům, což byl pravý moment pro Birkeho nástup po volbách 2010. „Pravda je, že jsem se sešel s Jaroslavem Tvrdíkem, který skončil jako volební manažer ČSSD a přemýšlel o své budoucnosti. Nejdříve odmítal. Tak jsem ho tam odvezl jednou, podruhé a byl nadšený. Vymysleli jsme projekt Smíšené česko-čínská komory vzájemné spolupráce. Cílem bylo vytvořit most mezi dvěma vládami, abychom dokázali, že máme zájem o čínskou kulturu. To je vždy tím klíčem od dveří,“ přibližuje náchodský starosta.„Číňané zjistili, že kontakt s námi má cenu a má smysl s námi komunikovat,“ říká Birke k projektu česko-čínské komory

Mise dle Birkeho byla úspěšná a vztahy s Čínou se podařilo výrazně vylepšit. „Nám se to povedlo – Krteček, Mucha, Terakotová armáda, pekingská opera v Praze. Jde o události posledních dvou let. Číňané zjistili, že kontakt s námi má cenu a má smysl s námi komunikovat jako se zeměmi typu Německo, Francie, Itálie, Anglie nebo Spojené státy. Tyto státy v Číně dnes dělají brilantní byznys.“  

Birke, duchovní otec komory, od jejího vzniku v roce 2011 působil v dozorčí radě. Letos na jaře se však Tvrdík nepohodl s jejím prezidentem a ministrem zahraničí v demisi Janem Kohoutem, který chtěl lobbistovi komoru jaksi přebrat. „Bohužel. Také mě to zamrzelo. Komora byla naše dítě, hlavně pak Jaroslava Tvrdíka. To se prostě nedělá. Musím ale říct, že se pánové rozešli korektně. Prezidentem komory jsem se pak stal já. Mám na starosti přijímání návštěv v České republice. Jaroslav je zase daleko více v Číně, on už tam teď má snad více kontaktů než já (smích).“

Do vlády nemířím

Přestože měl Birke v Číně s PPF a rozbíhající se smíšenou komorou starostí nad hlavu, překvapivě se nechal kolegy a přáteli přemluvit a rozhodl se pro kandidaturu v komunálních volbách. Ve východočeském Náchodě jeho ČSSD zvítězila a Birke se tam v roce 2010 stal starostou. Tím jeho politické choutky neskončily. V roce 2012 byl zvolen krajským zastupitelem a v říjnu 2013 přišel největší politický úspěch – ze čtvrtého místa poskočil na první a stal se poslancem. V rámci strany je rovněž šéfem Klubu starostů a primátorů zvolených za ČSSD.    

„Podle mě by mu slušela v budoucnu funkce ministra bez portfeje, který odvede kus práce za premiéra či vicepremiéry,“ řekl nedávno o Birkem vlivný tuzemský podnikatel Peter Kovarčík. Birke se usměje a rezolutně popírá, že by hodlal zamířit do vlády – prý kvůli tomu, že nemá vzdělání. Jak ale dodává, vždycky se někomu podaří ho přemluvit. „Stalo se mi to i se starostováním v Náchodě. Původně jsem se chtěl vrátit do Číny – a vidíte, jak to dopadlo. Řekl jsem, že do byznysu se vrátím až ve chvíli, kdy mi začnou docházet peníze.“Starosta Náchoda patří do skupiny Michala Haška, pro jehož povolební lapsus však příliš pochopení nemá

Příkladem mu je teplický primátor Jaroslav Kubera z ODS. „Chci se věnovat Náchodu. To vám kryje záda. Výborným vzorem je pro mě Jaroslav Kubera. Pokud jste populární ve vlastním městě, můžete si třeba dovolit odmítnout kandidaturu na šéfa strany jako pan senátor.“ Birkeho jméno však po volbách v rámci poslaneckého klubu ČSSD rezonuje. Po rezignaci Jeronýma Tejce na předsedu klubu byl Birke v kuloárech často zmiňován jako favorit na příštího šéfa oranžových poslanců (tím se ovšem stal Roman Sklenák – pozn. red.).

Starosta Birke patří do skupiny Michala Haška, pro jehož povolební lapsus však příliš pochopení nemá. „Nemohu to Michalovi odpustit. O takzvané lánské schůzce jsem nevěděl, koukal jsem na to jako tele na nová vrata. Lhát v přímém přenosu je fakt průšvih. Svým jednáním způsobil řadě lidí problémy. Na druhou stranu mě to nijak neohrozilo. Svou práci nedělám špatně, ukazuje se to i ve volbách.“

A druhým dechem dodává, že není důvod na předsedu strany Bohuslava Sobotku v současnosti vyvíjet nátlak. Na otázku, zda by právě on nemohl být kompromisem mezi Sobotkou a Haškem, Birke reaguje: „V tuto chvíli se nijak nechci mezi ně vklínit.“ Poslanecký klub je podle něj po incidentu jednotný, ač se v kuloárech říká, že Hašek má na své straně deset až patnáct zákonodárců. Birke nicméně dodává, že problémem pro některé členy poslaneckého klubu při hlasování o důvěře vládě by mohly být církevní restituce a sociální demokracie nesmí v tomto ohledu nic podcenit.

Vzhůru k cíli

Pokud bychom si měli vsadit, o kterém ze současných politiků ČSSD ve vysoké politice v budoucnu ještě uslyšíme, díky zkušenostem a strategickému tahu bychom ukázali právě na Jana Birkeho. Jeho slova o vlastní politické budoucnosti si zapamatujme.

„Jedu po politické dálnici. Otázkou je, co má být cílem cesty. Zaprvé nesmím překročit rychlost. Musím dávat pozor, abych někoho nepřejel nebo do někoho nenaboural. Nesmím jet pod vlivem. Čas od času musím natankovat, aby mi nedošel benzín – tím by mohly být další úspěšné volby. Samozřejmě musíte mít i parťáka, který vás v případě únavy vystřídá a vy si odpočinete. Je potřeba jet v týmu a spolupracovat.“

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.