Lidovky.cz

Jaký je smysl protiraketové obrany USA? Chránit proti Rusku, proti všem.

USA

  8:56

Snaha o zajištění vlastní bezpečnosti a bezpečnosti svých spojenců je v obecné rovině legitimní. V případě americké protiraketové obrany jde však podle vojenského analytika Vladimíra Bäumela o rozmístění zbraňových systémů, jež devalvují raketové systémy jiných zemí. Z pohledu Ruska se tím narušuje princip „vzájemného zaručeného zničení“, který je stále garantem klidu zbraní mezi oběma velmocemi.

Protiraketový systém USA. foto: © Missile Defense Agency (MDA), www.mda.milČeská pozice

Moskva v polovině února radikálně změnila svůj dlouhodobý zbrojní program na léta 2011 až 2020, což by mělo vést k výraznému zvýšení jaderné síly Ruska. Je sice otázkou, zda je vzhledem k nedostatku peněz vůbec nový ambiciózní zbrojní program Kremlu uskutečnitelný, jisté je ale jedno. Rusko tím vytváří nejen nemalou překážku pro další jednání s USA o strategických zbraních, včetně protiraketových, ale především tím pochopitelně zatěžuje i celkové vztahy mezi Moskvou a Washingtonem.

Přitom proces spolupráce v oblasti protiraketové obrany, který začal v listopadu 2010 na summitu Rusko – NATO v Lisabonu, vypadal zpočátku slibně. Byla ustanovena kontaktní skupina na vládní úrovni i pracovní skupina expertů. Ještě na jednání G8 ve francouzském Deauville v minulém roce se zdálo, že není vše ztraceno. Ruský prezident Dmitrij Medveděv tehdy vyjádřil naději, že spory se podaří odstranit, i když nikoli v nejbližší době.

Také prezident USA Barack Obama na oplátku zdůraznil, že oba státy budou v dialogu pokračovat, aby nalezly „uspořádání, které bude odpovídat bezpečnostním zájmům obou zemí, zachová strategickou rovnováhu a vyrovná se zároveň s hrozbami, jimž oba státy čelí“. Již v létě 2011 však bylo zřejmé, že se do prezidentských voleb v obou zemích nepodaří překlenout zatím diametrálně rozdílné pohledy na danou problematiku.

Architektura systému

Protiraketová obrana není pouze technologicky složitý zbraňový systém, ale otázka strategická a možná ještě více ekonomická a politická. Předpokládaný globální systém protiraketové obrany USA se bude skládat z mnoha podsystémů rozmístěných v kosmu, ve vzduchu, na moři i na zemi. Cena za jeho realizaci dostoupí desítek miliard dolarů. Jde doslova o technologický zvrat v pojetí a vedení případného konfliktu mezi velmocemi.

Po dokončení v roce 2020 má protiraketový systém ničit všechny druhy balistických raket, tj. raket malého, středního i mezikontinentálního dosahu, a to ve všech fázích letu.

Jeho základní struktura se má skládat z družic rozmístěných v různých výškách kosmu, radiolokačních a spojovacích stanovišť a minimálně ze třech typů protiraketových kompletů.  Z nich nejvíce kontroverzní je systém Standard 3 a jeho varianty. Právě poslední obměna označovaná kódem blok B II by měla být schopna ničit mezikontinentální balistické rakety v období bezprostředně po jejich startu. Část z uvedených systémů by měla být prakticky na většině z větších plavidel amerického námořnictva a část na pozemních základnách například v Polsku a Rumunsku.

Pro ničení atomových hlavic mimo atmosféru jsou předurčeny rakety, které jsou v současné době již rozmístěny na Aljašce (Ground Based Interseptor). Rakety dosahují rychlosti 7900 m/s a jadernou hlavici mohou zničit nárazem už ve vzdálenosti 4000 kilometrů od jejího plánovaného cíle. Dalším prvkem je zbraňový systém THAAD (Terminal High Altitude Area Defense). Jeho rakety jsou předurčeny k ničení jaderných hlavic, které nebyly zničeny předchozími dvěma systémy – dálkový dosah mají až 250 kilometrů a výškový až 150 kilometrů.

Pokus o kompromis zkrachoval

V průběhu dosavadního jednání se na stole objevilo několik kompromisních návrhů, které měly prolomit vzájemnou nedůvěru Moskvy a Washingtonu a přispět alespoň k nějakému způsobu vzájemné kooperace. USA ale již předem deklarovaly, že propojení obou protiraketových systémů je z hlediska jejich bezpečnostních zájmů zcela nepřijatelné, když součástí protiraketových zbraní USA jsou přísně utajované technologie. Spojené státy proto nabízely prakticky pouze výměnu informací.

Ruská strana však požadovala takový model spolupráce, který by odstranil její obavy z toho, že protiraketový systém USA je zaměřen proti Rusku. Základem ruských obav je, že v případě raketového útoku USA mezikontinentálními balistickými raketami proti ruskému území znemožní protiraketový systém uskutečnit odvetný jaderný úder proti území Spojených států.

Základem ruských obav je, že v případě raketového útoku USA proti ruskému území znemožní protiraketový systém Rusku uskutečnit odvetný jaderný úder proti území USA

Ruská strana nejdříve přišla s projektem takzvané sektorové obrany. Ten předpokládal, že každá ze smluvních stran bude zodpovídat za protiraketovou obranu v předem stanovené části Evropy s tím, že si obě strany budou vyměňovat informace. Americká strana takové řešení rázně odmítla. Popravdě řečeno se nelze USA ani příliš divit. S ohledem na skutečnost, že ruská vojenská doktrína považuje Spojené státy za největší bezpečnostní riziko, zní návrh Moskvy bránit, byť omezenou část evropského území spojenců USA, velmi nevěrohodně.

Konečným pokusem Moskvy o dosáhnutí alespoň nějakého výsledku bylo, že požadovala „právní“ záruky pro to, že projekt protiraketové obrany není zaměřen proti ní. Ani tento, ve své podstatě zcela nesmyslný požadavek Moskvy nenašel u americké strany sluchu. Jak se tento očividný neúspěch ruské diplomacie promítne do rusko-amerických vztahů? Rusku v tuto chvíli nezbývá nic jiného než buď pasivně přihlížet postupnému rozmisťování amerického protiraketového systému, nebo hledat další způsoby, jak se z této pro ně ponižující situace dostat.

Moskva to nebude mít jednoduché. USA jsou v současné době na vrcholu technologického rozvoje zbraňových systémů od konvenčních zbraní až po nejsložitější zbraně přecpané elektronikou a optoelektronikou, konstruktéři pracují již na projektech bojových letounů 6. generace, bojových laserech, elektromagnetických dělech, na řízených střelách s plochou dráhou letu s rychlostí až Mach 7.

Ruská strana je v rozhodujících zbraňových systémech o deset až 15 let pozadu. A ty jejich zbraně, které jsou na velmi dobré technologické úrovni, například balistické rakety Iskander a několik dalších, jsou v armádních jednotkách v zanedbatelném množství nebo existují teprve v prototypech. Lze však očekávat, že Kreml učiní vše, aby svůj handicap co nejdříve vůči Spojeným státům zmenšil.

Proti všem

Jaký je ale vůbec smysl a cíl americké protiraketové obrany, jejíž nedílnou součástí budou i její prvky rozmístěné v Evropě a některé systémy vyvinuté na evropském kontinentu, například raketa Aster s maximálním dosahem asi 100 kilometrů? Deklarovaným cílem je bránit Evropu a USA i jejich mimoevropské spojence před případným raketovým útokem z Íránu a Severní Koreje.

Jsem přesvědčen, že tomu tak není. Tak jako v mnoha předcházejících případech je svět znovu vystaven záměrné dezinformaci s cílem zamlžit pravý smysl globálního protiraketového systému USA. Jen malý příklad. Spojené státy ústy svých nejvyšších představitelů mnohokrát prohlásily, že nepřipustí jaderné vyzbrojení Íránu. V těchto dnech už řada analytiků ale nevylučuje, že letecký útok na íránská jaderná zařízení přijde již brzy. Jaký pak má smysl budovat globální protiraketový systém, když jakékoli náznaky skutečné existence jaderných zbraní v Íránu budou mít za následek minimálně letecký úder na íránská jaderná zařízení?

Nelze proto dospět k jinému závěru, než že tento systém je předurčen proti všem, nejenom proti Íránu a Severní Koreji, ale také proti Rusku, Číně, Indii a Pákistánu. Proti všem, kteří mají nebo budou mít prostředky, kterými by mohli v budoucnu ohrozit území USA. 

V obecné rovině je snaha o zajištění vlastní bezpečnosti a bezpečnosti svých spojenců naprosto legitimní. V daném případě jde však o rozmístění zbraňových systémů, které devalvují raketové systémy výše uvedených zemí, a to v bezprostřední blízkosti jejich hranic. Z pohledu Ruska je tím narušena rovnováha ve strategických zbraních jinak řečeno, narušen princip „vzájemného zaručeného zničení“, který byl po celou dobu studené války – a prakticky je i v současnosti – garantem klidu zbraní mezi USA a Ruskem.

Ruský plán B

Systém je namířen proti všem, kteří mají nebo budou mít prostředky, jimiž by mohli v budoucnu ohrozit území USA    Dosavadní neúspěch americko-ruských jednání přivedl ruskou stranu do složité situace. Moskva si je vědoma, že z mnoha důvodů nemůže pouze přihlížet sice postupné, ale jak se zdá nezvratné výstavbě protiraketové obrany. To si jistě uvědomoval i Bílý dům, když Moskvě nebyl schopen nabídnout více, než nabídl.

Reakce Moskvy přišla brzy. Prezident Dmitrij Medveděv nejdříve ohlásil rozmístění raket Iskander v Kaliningradské oblasti a urychlené uvedení do provozu jednoho radiolokačního systému včasné výstrahy. Tento krok však nebyl ve skutečnosti nic jiného než pokus o zachování vlastní tváře před ruskou veřejností, protože výstavba radarové stanice byla zahájena již řadu měsíců před projevem Medveděva a tak jako tak by byla uvedena v krátké době do provozu. Rakety Iskander zase vzhledem ke svému krátkému dosahu 480 kilometrů nepředstavují pro budoucí protiraketový systém USA vážnější překážku.

Daleko závažnější jsou však následné kroky Moskvy. Velitel ruského loďstva, admirál Vladimir Vysockij, oznámil v minulém týdnu významné změny v dlouhodobém zbrojním programu na léta 2011 až 2020, a to ve prospěch strategických jaderných zbraní a prostředků protiletecké a protiraketové obrany. Mimo jiné:

  • Původně plánovaný počet osmi nových atomových ponorek s mezikontinentálními balistickými střelami se zvyšuje na deset kusů.
  • Na stejné množství roste z osmi i počet nových atomových ponorek s řízenými střelami s plochou dráhou letu dalekého dosahu.
  • Bude zahájena výroba modernizovaných mezikontinentálních balistických střel pro asi šest stávajících atomových ponorek a současně prodloužena jejich životnost.  
  • Urychleným tempem má pokračovat výstavba tří nových závodů na výrobu protiletadlových a protiraketových zbraní.
  • Vyvinuty mají být rovněž nové mezikontinentální balistické rakety pro rozmístění v šachtách.
  • Zintenzivní se práce na prostředcích pro radioelektronický boj určených pro rušení naváděcích systémů družic a protiraketových střel.
  • V neposlední řadě budou obnoveny i práce na leteckém laserovém systému A 60 proti družicím a na modernizaci strategického letectva.

To jsou jen některé záměry Kremlu, jež by se měly uskutečnit do roku 2020, tedy do roku, kdy má být dovršena realizace protiraketové obrany USA. Jejich cíl je jasný: eliminovat výhodu USA, kterou získají ve vojensko-strategické oblasti rozvinutím globálního protiraketového systému a zabezpečit „přežití“ svých strategických prostředků v případě válečného konfliktu s USA.  

Zdá se tedy, že v současné době se zbrojní závody dostávají na kvalitativně novou úroveň. V podmínkách celosvětového hospodářského poklesu je proto jen velmi složité předpovědět, jaké budou mít dopad nejen na ekonomiku Ruska a USA, ale prakticky všech rozvinutých zemí. Je totiž jen logické, že Čína, Indie a řada dalších zemí nezůstanou tváří v tvář zvyšujícím se rizikům netečné.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.