Ve středu 20. června začala v brazilském Riu de Janeiro historicky největší konference OSN. Setkání představitelů celkem 194 států světa je plně věnováno problematice udržitelného rozvoje. Koná se skoro na den přesně po 20 letech od Summitu Země, který byl jedním z prvních velkých mezníků pro politický vývoj nejen ochrany životního prostředí, ale také pro vytváření strategií rozvoje celé planety.
V podtitulu konference Rio+20 je heslo „Budoucnost, kterou chceme“ a za hlavní cíl si tento světový summit klade zajištění „blahobytu“ pro obyvatele celé planety. Základním blahobytem ovšem musíme rozumět, jak zdůraznil v úvodní řeči generální tajemník OSN Pan Ki-mun, především možnost dýchat čistý vzduch, pít nezávadnou vodu a mít dostatek jídla.
Před dvaceti lety...
Summit Země, který se před 20 lety konal rovněž v Riu, přinesl několik viditelných výsledků, jejichž pozitivní vliv na celosvětové dění můžeme pozorovat dodnes – ať už se jedná o Rámcovou úmluvu OSN o ochraně klimatu, Úmluvu o biologické rozmanitosti či dokument s názvem Agenda 21 (rozuměj pro 21. století). Právě posledně jmenovaný dokument, vlastně soubor pouhých doporučení a koncepčních návrhů pro většinu oblastí lidského působení, bývá někdy označován jako bible udržitelného rozvoje a představuje základní východisko politických a praktických úvah o udržitelném rozvoji, které většina politiků na západ od našich hranic dobře zná a hojně cituje ve svých projevech (a část z nich jím dokonce řídí své rozhodování).
Ve středu zahájená konference se zabývá především dvěma okruhy problémů – „zelenou ekonomikou“ a „reformou institucí“.
- Zelenou ekonomikou je myšlen především rozvoj těch odvětví ekonomiky, která využívají technologie s nízkými nároky na energie, dopravu a suroviny a vyžadují vysoké zapojení lidské práce, především intelektuální. Změny v ekonomice mají zachovat prosperitu, přitom však zajistit, aby působila co nejmenší škody. Všeobecně se ví, že současná podoba ekonomického rozvoje nikde na světě – a globálně už vůbec ne – nemá udržitelný charakter a že „by se s tím mělo něco udělat“. Konkrétní řešení se hledají především v systémovém omezování negativních dopadů, což by navíc mohlo podpořit zaměstnanost a vytvořit zajímavou nabídku pracovních míst.
- Reformou institucí je myšlena hlavně reforma systému OSN, která by více respektovala principy udržitelného rozvoje.
Důležitý proces vzniku deklarace
Jediným oficiálním výstupem z konference bude závěrečná deklarace, kterou mnoho lidí ji již dnes označuje za bezzubý cár papíruNabízí se otázka, zda je vůbec takováto „superkonference“ k něčemu dobrá a zda se prostředky do ní věnované lidstvu někdy vrátí. Protože v podstatě jediným oficiálním výstupem z konference bude závěrečná deklarace, která je předmětem neuvěřitelně dlouhého vyjednávacího procesu a mnoho lidí ji již dnes označuje za bezzubý cár papíru. Tak to ovšem u dokumentů, na nichž se musí shodnout úplně všichni, většinou bývá.
Co se týče závěrečné deklarace z Ria+20, tento společný výstup je zajímavý hlavně procesem svého vzniku. Jeden z prvních návrhů vznikl v rámci konference nevládních organizací, kterou OSN uspořádala v Bonnu vloni v září a která přijala výzvu k nezbytnému zapojení občanské společnosti do udržitelného rozvoje. Má si klást požadavky a předkládat návrhy v oblasti ekonomiky, institucí, vzdělání i udržitelného životního stylu. Musí si klást cíle v oblasti udržitelné výroby a spotřeby, ve zlepšování životních podmínek, myslet na mládež a vzdělání, klimatickou udržitelnost, čistou energii, péči o biodiverzitu, vodu, moře a oceány.
Diskuse probíhala i na stránkách iniciativy The Future We Want (Budoucnost, kterou chceme), kde jsou publikovány vize budoucnosti a hledají se praktická řešení formou projektů a případových studií z celého světa. Velký význam při tvorbě (a také implementaci) závěrů konference se tak přikládá všem tzv. významným společenským skupinám (Major Groups), mezi něž patří vědecká a technická komunita, farmáři, mládež, představitelé místních samospráv, nevládní organizace a další.
Polovinu států světa na setkání reprezentují jejich nejvyšší představitelé. A to je daleko větší zastoupení než na jakýchkoliv ekonomických fórech.Závěrečný dokument z konference Rio+20 tak není tím nejdůležitějším výstupem: daleko důležitější je, že celé třídenní celosvětové jednání je impulsem k tomu, aby se světoví politici setkali „u společné věci“. Ve vzájemném dialogu, do kterého je zprostředkovaně zahrnuta celá pomyslná globální komunita a občanská společnost, se pak zamýšlejí nad tím, jak zajistit pro rostoucí civilizaci to zdánlivé, ale čím dál vzácnější málo – čistý vzduch, pitnou vodu a jídlo.
Šíře záběru této „společné porady o osudu světa“ je pak jejím hlavním přínosem: je zde většina aktérů, kteří mají co říci nejen k životnímu prostředí, ale například také k ekonomickému rozvoji a politickému osudu planety. I když do Ria nepřijeli někteří významní světoví politici, především prezidenti Obama a Putin, polovinu států světa na setkání reprezentují jejich nejvyšší představitelé. A to je daleko větší zastoupení než na jakýchkoliv ekonomických fórech.
Nevyužitá role České republiky
Jakou důležitost přikládá konferenci OSN česká vláda, je jasně vidět mimo jiné ze složení naší delegace – jediným vrcholným politikem na setkání je ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Podobně to vypadá s informováním veřejnosti – kromě krátkého šotu v České televizi média snad ani nezpozorovala, že se někde sešla skoro stovka hlav států. Když si prohlédneme weby předních světových agentur, vidíme, že jinde je zájem mnohokrát vyšší...
Česká republika nemá ani ambice jednání podpořit konkrétní iniciativou, odhlédneme-li tedy od prosazování úlohy vědecké komunity (Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a Evropskou agenturou pro životní prostředí EEA pořádá doprovodnou akci summitu Measuring a Green Economy: Insights into „Beyond GDP“ Indicators). Naše účast na summitu Rio+20 je tak čistě formální.
V mezinárodní agendě udržitelného rozvoje je přitom role České republiky mezinárodně uznávána a od počátku 90. let jsme v tomto smyslu hráli aktivní roli. Například takzvaný „Dobříšský proces konferencí ministrů životního prostředí“ byl zahájen roku 1991 první pan-evropskou konferencí, kterou zorganizoval tehdejší ministr životního prostředí federální vlády Josef Vavroušek v Dobříši.
Na domácí půdě přípravy prakticky neprobíhaly a Česká republika ani nepřipravuje závazky či strategie, kterými by se k poselství summitu přihlásilaPři přípravě konference Rio+20 naši úlohu potvrdilo zvolení profesora Bedřicha Moldana, ředitele Centra pro otázky životního prostředí UK, do desetičlenného byra přípravného výboru (zastupuje v něm celou východní Evropu). Naši vyjednavači v čele s Ivetou Špaltovou hrají aktivní roli v rámci Evropské unie. Na domácí půdě však přípravy prakticky neprobíhaly a Česká republika ani nepřipravuje závazky či strategie, kterými by se k poselství summitu přihlásila.
Aktivity, které se k přípravě brazilského summitu vážou, vycházejí z iniciativ „zdola“. Takto proběhla například národní konference s názvem „Budoucnost, kterou chceme“, organizovaná Centrem pro otázky životního prostředí UK letos 15. března.
Kde nic není...
Ministerstvo životního prostředí žádné akce směřující k zapojení českých organizací, podnikatelských subjektů, státní správy, veřejnosti, nebo alespoň vedoucí ke zvýšení jejich informovanosti, neuspořádalo. Česko nemá ani vlastní strategie v oblasti zelené ekonomiky. Veřejné finance pro zajištění programů a projektů v oblasti životního prostředí jsou snižovány...
Co se týče institucionálního zajištění udržitelného rozvoje, v současnosti dochází k redukci stávajících institucí. Na ministerstvu životního prostředí například zcela zanikl odbor národních parků, byly zrušeny odbory environmentálního vzdělávání a ekologické politiky a propuštěni zkušení pracovníci. Reorganizací vznikla nelogická spojení do nefungujících oddělení, „posílená“ spolustraníky bez zkušeností. Takřka zanikla odpovědná podpora nevládním organizacím.
