Až za pět týdnů – shodou okolností na Mezinárodní den žen – složí Miloš Zeman do rukou předsedy Senátu Milana Štěcha Ústavou předepsaný slib. A stane se třetím polistopadovým prezidentem České republiky. Kdyby slib odmítl složit anebo jej složil s výhradami, pohlíželo by se na něho, jako by nebyl zvolen, ale to Miloš Zeman zajisté učinit nezamýšlí.
Co naopak má v plánu učinit, sice v předvolební kampani naznačil, nicméně to, jaká bude realita, se začne obnažovat právě až po jeho inauguraci 8. března. Zemanovi důvěrníci a nejbližší spolupracovníci, kteří „vědí“, mlčí. Ostatním nezbývá než fabulovat a spekulovat.
Miloš Zeman stejně jako Václav Klaus a Miroslav Kalousek patří do kategorie velkých hráčů, kteří dokážou na šachovnici před sebou tah po tahu posunovat figurami a současně směřovat ke strategickému cíli, který si vytkli a jenž může být i značně vzdálený. V české politice se vyskytuje řada dalších výrazných osobnosti, třeba i brilantních taktiků a „techniků moci“, ale coby stratégové zatím nezaujali. Příchodem Miloše Zemana z novoveselovského „vejminku“ na Pražský hrad se „velká trojka“ ocitá na jednom hřišti a do pokračování politického zápasu může vnést dramatické momenty.
Spor o fiskální pakt EU
O jeden takový moment se už přičinil první místopředseda TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek tři dny po vyhlášení konečného výsledku prezidentské volby – v době, kdy Miloš Zeman odpočíval po kampani pár dní na Vysočině a prezident Václav Klaus se ještě nevrátil z pracovní cesty do Chile. Předsednictvo „topky“ se 29. ledna usneslo, že Česká republika se má ještě letos připojit k fiskálnímu paktu Evropské unie, a Kalousek k tomu dodal: „Já nepodepíšu koaliční smlouvu, pokud tam tento závazek nebude.“
Takzvaná finanční ústava ČR, jež by v dohlednu měla být schválena, poněvadž ji podpoří i opozice, je přísnější než fiskální pakt EU
Míněna je nová koaliční smlouva, jež měla být podepsána do poloviny ledna ze dvou důvodů: aby koaličně zakotvila postavení LIDEM, neboť účastníkem původní smlouvy z léta 2010 byly Věci veřejné (VV), a vytyčila vládní koalici priority, na něž se má do konce svého mandátu a s ohledem na ekonomickou situaci státu soustředit. Jak se dalo čekat, ODS, jejíž předseda a premiér vlády Petr Nečas loni na jaře v Bruselu v tandemu s Velkou Británií fiskální pakt EU nepodepsal, reagovala bouřlivě.
„ODS odmítá ultimáta. Náš názor je více než rok konzistentní. Přistoupení k fiskálnímu paktu přichází v úvahu jedině poté, co bude schválena finanční ústava a ústavní zákon o referendu o přijetí eura,“ konstatovalo 31. ledna grémium ODS. Takzvaná finanční ústava ČR, jež by v dohlednu měla být schválena, poněvadž ji podpoří i opozice, je přitom přísnější než fiskální pakt EU. Nicméně přistoupením k paktu bychom na sebe přebírali určité závazky až poté, co bychom přijali euro.
K fiskálnímu paktu EU jsme se nepřipojili z věcných, nýbrž z našich vnitropolitických důvodů. Euroskeptická ODS a zejména prezident Václav Klaus se zásadně drží ode všeho z Bruselu co nejdál.
Možnost předčasných voleb
Kalouskovo „nepodepíšu“ a dva dny předtím jeho výrok v Otázkách Václava Moravce, že „nemáme-li Karla Schwarzenberga prezidentem, můžeme mít Karla Schwarzenberga premiérem“, vybudily v některých politicích a komentátorech přesvědčení, že „topka“ se rozhodla položit vládu a vynutit si volby do sněmovny v předčasném termínu.
Domnělé snaze „topky“ vyvolat předčasné volby jako by přisvědčovalo i to, že po novele Ústavy z roku 2009 je lze zorganizovat do čtyř, pěti měsíců
Uvažovali logicky a opakované ujišťování Miroslava Kalouska, že shodit vládu a vyvolat předčasné volby nechce, neuvěřili. Tvrdí-li přece něco kdysi respektovaný ministr financí, leč od své letní extatické erupce v záležitosti Vlasty Parkanové pasovaný nejprve médii a nedávno zemanovci v jejich předvolební kampani na škůdce a téměř arciďábla, pokouší se nás určitě vodit za nos…
Domnělé snaze „topky“ vyvolat předčasné volby jako by přisvědčovalo i to, že po novele Ústavy z roku 2009 je lze zorganizovat do čtyř, pěti měsíců. A v takovém případě, zdá se být opět logické, by šance TOP 09 získat pro sebe hlasy významné části famózní množiny „prezidentských“ voličů Karla Schwarzenberga musela být přece mnohem větší, než budou-li volby do sněmovny až v květnu příštího roku. Možná ano, možná ne!
Proč nepodepsat koaliční smlouvu
Především se v prezidentské volbě volilo osobně – Schwarzenberga, nebo Zemana –, a nikoli stranicky, „topku“, či Stranu práv občanů – Zemanovci (SPOZ). Většinu Schwarzenbergových osobních sympatizantů prostě „topka“ pro sebe v příštích „velkých“ volbách už nezíská. Poslední volební model CVVM je pro ni sice víc než nadějný, když jí přisuzuje 16 procent hlasů, zatímco ODS o tři procentní body méně, leč pozor!
Sběr dat se uskutečnil v terénu nešikovně mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby, tedy v emocionálně vypjaté situaci. Výsledek „topky“ je proto nejspíš silně nadhodnocen a realita voleb samotných bude jiná, velmi pravděpodobně vítězná až triumfující pro levici. Ta by nyní podle uvedeného průzkumu CVVM obdržela ve volbách celkem 55,5 procenta hlasů (ČSSD plus KSČM).
Pokud není Kalousek zakuklený „socan“ nebo komunista, na což ale opravdu nikdy nevypadal, skolení současné vlády (dokonce prý se Zemanovou pomocí, neboť už i o tom se v médiích meditovalo!) a brzké volby do sněmovny si nemůže přát. Jak tedy rozumět jeho ultimativnímu požadavku, že buď Česko do konce roku podepíše fiskální pakt EU, anebo že on, Kalousek, nepodepíše koaliční smlouvu?
Dílem to nejspíš bude Kalouskův revanš „ódéesce“ za dva týdny starý, desetibodový seznam jejich priorit pro koaliční smlouvu, z nichž většinu lze vyložit jako nepřímou kritiku TOP 09 či atak na ni. Ani Nečasova kritika Karla Schwarzenberga za to, co v kampani mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby pokazil, a premiérův dovětek, že se skřípěním zubů ho přesto bude jako kandidáta pravice volit, nemohla být v „topce“ pochopena jinak než jako závistivý pohlavek od strany, jejíž prezidentský kandidát skončil v prvním kole se zničujícími ani ne třemi procenty hlasů.
Možná jde Miroslavu Kalouskovi až o řešení problému strategické povahy týkajícího se současného stavu a perspektiv české praviceKromě revanše jde ale tentokrát, jak se zdá, Kalouskovi o víc. Možná až o řešení problému strategické povahy týkajícího se současného stavu a perspektiv české pravice.
Nespokojenost v ODS
Od počátku existence Nečasovy vlády to sice předáci ODS i TOP 09 vždy popírali, nicméně bylo zřejmé, že jen tak vedle sebe nemohou obě strany donekonečna existovat a z 80 procent se přetahovat o tytéž voliče. Projevovalo se to tím, že kdykoli utrpěla jedna z nich nezdar či si upletla ostudu, ta druhá ji až na vzácné výjimky koaličně loajálně nepodepřela, nýbrž na ni jako šelma na kořist zaútočila.
Když v přírodě šelma vycítí, že její vyhlédnutá oběť je zraněná či jinak oslabená, jde jí po krku. V politice to může být podobné, i když v demokratických poměrech při tom neteče krev a místo tesáků se používá ultimát a podobné zbroje. Nemilosrdnou šelmou bývala i ODS, dokud jí síly stačily. Jenomže zeslábla a jen za uplynulého čtvrt roku prohrála volby do krajských zastupitelstev, do třetiny Senátu a doslova zkolabovala v prezidentské volbě, do níž nebyla s to postavit konkurenceschopného kandidáta.
Prosincový kongres ODS sice obměnil vedení strany a slíbil zásadní změny personifikované najmě novým prvním místopředsedou Martinem Kubou, ale přišlo prezidentské fiasko a po něm už slyšitelné reptání zdola, že takhle to dál nejde. Starostové zvolení za ODS odmítají znovu kandidovat (a komunální volby budou už příští rok na podzim), a někteří dokonce hledají cestičky ke Gazdíkovu hnutí Starostové a nezávislí (STAN).
Vláda zřejmě nepadne
Starostové zvolení za ODS odmítají znovu kandidovat, a někteří dokonce hledají cestičky ke Gazdíkovu hnutí Starostové a nezávislíAž čtvrté pořadí za ČSSD, KSČM a TOP 09 a jen třináct procent příznivců ve volebním modelu CVVM přisvědčuje obavě, že ODS je v hluboké depresi, bezradná a její voličské zázemí už možná ve stadiu rozkladu. Stranu v takto nevábném stavu musí Kalouskovo ultimátum zaskočit a znervóznit. Znervóznělý subjekt, jak známo, obvykle nejedná adekvátně, často se rozhoduje překotně až hystericky a vrší chybu na chybu. Stane-li se to v případě ODS, budeme moci s jistotou konstatovat, že Kalousek odstartoval rozhodující kolo zápasu o hegemonii na pravici.
ODS sice jeví v posledních dnech známky oživení, ale Kalousek je zatím ve výhodě. Pokud s ním občanští demokraté zařazení fiskálního paktu EU do koaliční smlouvy „vyhandlují“, příznivci této strany v tom mohou shledat její další ústupek nemilované „topce“. A pokud se to nestane a Kalousek koaliční smlouvu nepodepíše, výsledkem bude další oslabení Nečasovy vlády, jež se pro veřejnost změní ve víceméně volné sdružení. Opět by to tedy byl doklad slabosti ODS a jmenovitě Petra Nečase. A teď, babo, „modrým ptáčatům“ raď!
Vláda by ale ani v případě, že se nezmůže na koaliční smlouvu (ta původní neplatí od odchodu VV z kabinetu), padnout neměla. Toho času disponuje ve sněmovně sice všelijak poskládanou, nicméně většinou 106 poslanců. Ti ji drží, nikoli koaliční smlouva, což je jen politická proklamace, nikoli ústavní institut, a Nečasův kabinet se bez ní obejde.
Ústavní krize asi nebude
Není pravděpodobné, že by se Miloš Zeman odhodlal odvolat vládu sám, přestože se to až dosud považovalo za výsadní právo Poslanecké sněmovnyAby vláda pokud možno padla, by si ovšem přál i příští prezident Miloš Zeman. Přesněji řečeno, vyjádřil se v tom smyslu ve volební kampani a krátce po volbách v rozhovorech pro média. Až po složení prezidentského slibu pocítí hluboké uspokojení ze svého vítězství (a kdo by je neměl, bylo-li mu metou už před deseti lety), může být lapen nově nabytou odpovědností a prestiží a pocítit nezbytnost stát se velkorysým, prostě skutečnou hlavou státu.
Jinak řečeno, Miloš Zeman může být jako prezident České republiky takříkajíc jiným Milošem Zemanem, než jsme dosud znali. Asi ne donekonečna a bez výjimek, neboť zralá osobnost jeho věku, životních zvyků a návyků těžko vydrží být pět, neřku-li teoretických deset let někým trochu jiným. Ale zkraje se o to příští prezident nejspíše pokusí. Pokud nikoli, přinejmenším si zbytečně vyrobí nepřátele.
Zeman bude jistě prezidentem aktivním a průbojným, ale není pravděpodobné, že by použil krajně extenzívní interpretace čl. 62, písm. a) Ústavy, kde se praví, že prezident republiky „jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi“. Jinak řečeno, že by se odhodlal odvolat vládu sám, přestože se to až dosud považovalo za výsadní právo Poslanecké sněmovny. Důsledkem by byla patrně ústavní krize hned na počátku Zemanovy prezidentské éry, jejíž vyvolání by mu přítel Pavel Rychetský – doufejme, že včas – snad rozmluvil.
Čistokrevný „homo politicus“
Pokud by chtěl jít prezident Zeman Nečasově vládě po krku ústavně nezpochybnitelným způsobem, potřeboval by získat podporu v Poslanecké sněmovně. Poněvadž v ní vládní koalice disponuje 106 hlasy a k vyslovení nedůvěry vládě je třeba alespoň 101, musel by prezident Zeman v zákulisí sněmovny mohutně zapracovat. Možná se o tom přesvědčí i při setkáních s představiteli parlamentních stran, jež má na programu již v prvý únorový týden.
Pravda, mohl by mu pomoci dosluhující prezident Václav Klaus, jemuž leží Nečasova vláda v žaludku, jenomže toho času má prý v poslaneckém klubu ODS jen pět věrných duší, které by se propůjčily k „zaříznutí“ vlastní vlády stejně jako Vlastimil Tlustý té Topolánkovy v březnu 2009. Je-li jich opravdu jen pět, koalice by si i bez nich udržela většinu 101 hlasů a na opozici by zbylo nedostatečných 99 hlasů.
Václav Klaus je čistokrevný „homo politicus“ v aktivním slova smyslu a těžko si představit, že by politiku jen tak opustil
Přitom několik poslanců VV, kteří si chtějí užívat výhod svého postavení až do úplného konce svého čtyřletého mandátu, by v případě potřeby buď náhle onemocnělo, anebo by na hlasování o nedůvěře vládě včas nedojeli ze svých zajisté vzdálených domovů. Shrnuto, vláda téměř jistě dovládne až do „řádných“ voleb a nenastane bláznivá varianta, že by padla brzy a do čela prozatímní „úřednické“ vlády prezident Zeman jmenoval svého váženého téměř přítele profesora Václava Klause.
Ostatně, odcházející prezident, ať už byl, jaký byl, si po desetileté službě České republice zaslouží důstojnější uplatnění, než stát se sezónním premiérem. Ano, Klaus bude mít svůj institut a je členem amerického konzervativního Cato institutu, takže bude mít kde se intelektuálně angažovat. Jenomže je čistokrevný „homo politicus“ v aktivním slova smyslu a těžko si představit, že by politiku jen tak opustil.
Z ODS zaznívající představa, že patří do Bruselu, má svůj půvab, leč že by prezident Václav Klaus stál o to kandidovat za ODS do Evropského parlamentu s výhledem, že si tam „od piky“ vybuduje novou kariéru, je úsměvná. Takhle nabídnout mu funkci předsedy Evropské komise, o tom by možná uvažoval, leč to ódéeska asi zařídit nedokáže.
Další alternativy
Václav Klaus je ale Václavem Klausem především v domácí politice. Jako výrazně pravicový politik však nemá nyní k dispozici vhodný „nosič“, a vybudovat si do voleb na jaře 2014 vlastní nestihne. Snad i proto mnozí občanští demokraté doufají, že by se mohl do „své“ ODS vrátit, semknout ji a učinit reálnou naději, že to opět bude strana úspěšná a ve volbách vítězná.
Mnozí občanští demokraté doufají, že by se Václav Klaus mohl do „své“ ODS vrátit, semknout ji a učinit, že bude opět ve volbách úspěšná
Pokud by v sobě vydoloval dostatek velkorysosti, rozchod s ODS by se dal interpretovat jako rozchod víceméně jen s jejím vedením, a nikoli se členy a příznivci strany. Otázkou je, zda by Václav Klaus v sobě objevil motiv pro to být velkorysý, a mohl-li by si osvojit názor, že ODS ještě není v natolik bídném stavu, aby v jejím čele riskoval vlastní blamáž.
Teoreticky je tu ještě varianta „Václav Klaus, předseda vlády“ po příštích volbách do Poslanecké sněmovny. Pokud by byla jejich výsledkem velmi početně členitá struktura budoucí sněmovny, ale alespoň jedna silnější strana vlevo a jedna napravo, Václav Klaus by mohl mít ambici dohodnout velkou koalici, kterýžto model preferuje, a držet ji vlastní autoritou pohromadě, když už by ji nestmelovaly společné ideje. Lze si představit, že by ho například jako ekonomického odborníka, který by takovou vládu uměl dojednat, téměř přítel prezident Miloš Zeman jmenoval po příštích volbách premiérem.
Nebuďme předpojatí!
Zabředli jsme ve spekulacích a je na čase s nimi přestat. Nevěštěme, co bude! Nebuďme předpojatí a očekávejme, čím a jak nás prezident Miloš Zeman z hradních výšin překvapí.
Čím a jak nás prezident Miloš Zeman z hradních výšin překvapí?
V polovině března zajede do Ostravy na sjezd ČSSD, s níž se nejenže v roce 2007 rozešel, ale založil jí na truc stranu SPOZ. Miloš Zeman a sociální demokracie a potažmo levice je téma „pro futuro“. Padne-li si se sociální demokracií do náruče anebo si vjedou do vlasů, bude jasně patrné na onom ostravském sjezdu.
