Pracuje v kraji, v němž je po Praze nejvíc kriminality v Čechách. Většinou jde o majetkové a násilné trestné činy páchané často nuceně přesídlenými „lidmi bez kořenů“. Lenka Bradáčová, náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí nad Labem, je ale spokojená, i když jí vadí, že je státních zástupců v „jejím“ kraji málo a bylo by třeba to změnit.
Jaké ambice má jedna z nejvýraznějších státních zástupkyň v Česku? Co třeba vedení plánovaného protikorupčního útvaru na Nejvyšším státním zastupitelství? „Nejdříve se musí získat politická podpora pro jeho vznik,“ říká právnička, jež v rozhovoru pro ČESKOU POZICI nepřímo potvrzuje to, co všichni tuší: vztahy mezi lidmi na významných postech v současné české justici jsou všechno, jen ne růžové.
ČESKÁ POZICE: Jak zatím hodnotíte ve funkci nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana v porovnání s jeho předchůdkyní Renatou Veseckou?
BRADÁČOVÁ: Když nastupovala doktorka Vesecká na post nejvyšší státní zástupkyně, asi nejen já, ale i řada kolegů se na to dívala s určitým optimismem. Jelikož doktorka Vesecká byla jedním z krajských státních zástupců a znala dobře praxi z tohoto stupně, věřili jsme, že bude daleko méně byrokracie, vztahy se zpružní, bude se přemýšlet o větší efektivitě. A důraz bude kladen hlavně na vytváření dobrého prostoru pro práci státních zástupců na prvním stupni. Tak se mi to i zpočátku jevilo.
ČESKÁ POZICE: A kdy nastal ten zlom? S „justiční mafií“?
BRADÁČOVÁ: To začalo už obsazováním postů. Když třeba pan doktor Koudelka, který neměl žádnou praxi na státním zastupitelství, byl dosazen na místo náměstka paní doktorky Vesecké. Když se začali do těchto postů dostávat lidé jako doktorka Hojovcová nebo její náměstek, pan doktor Žampach. Což byli naprostí byrokrati. A musí se říct, že tu „soustavu“ nepředstavovala jen doktorka Vesecká. To byla řada lidí, kteří na těch postech byli kolem ní. Ty bezprostřední spolupracovníky ale navrhla ke jmenování ona. To, že oni navrhovali lidi podobných typů a smýšlení dál, považuji za logické.
V těch prvních měsících založila Vesecká poradní sbor, kde se měla řešit spousta otázek. Ale začalo se stávat, že ani jeden ze závěrů poradního sboru nerespektovala. Myslím, že rady poradního sboru ani nebrala dost vážně. Tam podle mě došlo ke zlomu a názory se rozešly. K panu doktorovi Zemanovi: chci věřit tomu, že zvolí správnou cestu a že optimismus pro změny mu vydrží. Nebude to ale záležet jen na něm. Bude záležet i na tom, kolik překážek se mu do cesty dostane.
ČESKÁ POZICE: Jaký máte názor na návrh Pavla Zemana na odvolání Vlastimila Rampuly? I na dosavadní průběh – ministr Pospíšil už o návrhu rozhoduje tři měsíce.
Není-li pochybení dostatečně průkazné, pak neodvolávám
BRADÁČOVÁ: Návrh je jedna věc. Nechci tady hodnotit jeho důvody, ani nemůžu. Obecně si myslím, že čím dřív o takovém návrhu bude v zákonných lhůtách rozhodnuto, ať už kladně, nebo záporně, tím lépe. Vnímám tu situaci podobně jako v době, kdy se rozhodovalo o odvolání doktorky Vesecké. Protahování rozhodnutí vlády tehdy s sebou neslo spekulace a to, že se s tím začaly spojovat i postupy, které s tím nijak nesouvisely. Myslím si, že takové nadbytečné protahování je vždycky na škodu kvalitě rozhodnutí a snižuje důvěru v něj, ať už je rozhodnuto tak či onak. Lidé začnou spekulovat, že roli hrála řada jiných vlivů. Místo toho, aby se názor ubíral v liniích pochybení – průkazné pochybení – odvolání. A není-li pochybení dostatečně průkazné, pak neodvolávám.
ČESKÁ POZICE: K tomu, jestli byste na místě vrchního státního zástupce v Praze i nadále ráda viděla pana Rampulu, se asi nebudete vyjadřovat.
BRADÁČOVÁ: Řekla bych, že jsem kritikem vrchních státních zastupitelství, ale jako takových v rámci systému. Nikdy jsem v nich neviděla článek, který by byl efektivní. A který by analyticky sjednocoval kraje, jak o tom pan Rampula mluvil v rozhovoru pro ČESKOU POZICI. Vztahy s vrchním státním zastupitelstvím byly napjaté vždycky, bez ohledu na to, že tam dnes sedí pan doktor Rampula. Kompetenčně si nejvyšší státní zastupitelství a vrchní státní zastupitelství (VSZ) konkurují. Mezi těmi dvěma úřady musí nevyhnutelně docházet k napětí. Podle toho, jací konkrétní lidé tam zrovna sedí, se napětí buď tlumí, nebo eskaluje. Nebavím se teď o Moravě, kde jsou kraje dva a význam vrchního státního zastupitelství je nepoměrně menší. Navíc VSZ v Olomouci vzniklo jinak než VSZ v Praze, vzniklo na zelené louce.
ČESKÁ POZICE: Čili vy byste vrchní soudy a vrchní státní zastupitelství v Česku zrušila.
BRADÁČOVÁ: Přesně tak. Já jsem zastáncem tohoto kroku celou svou kariéru. Vždycky si vzpomenu na pana profesora Vojtěcha Cepla, který se k tomu taky přikláněl. Stejně jako Otakar Motejl (bývalý český ombudsman – pozn. red.)
ČESKÁ POZICE: V jaké kondici je podle vás česká justice?
BRADÁČOVÁ: Musíme se na to dívat ze dvou pohledů. Budu teď mluvit hlavně o soudech, ale bude to spíš můj odhad, protože soudce nejsem. Justice je natolik zahlcena byrokracií a naše procesní předpisy jsou natolik složité, že se přestalo vnímat to základní. Tím je hledání spravedlnosti. Justice by měla být víc než jen úřad v úzkém slova smyslu. Jsou to principy, zásady, uvažování a hodnocení, ne instituce, která formalisticky aplikuje právo, aby věc vyřídila. Bez ohledu na to, jestli ke spravedlnosti v lidském příběhu dospěla, nebo ne. Druhá věc: justice je čím dál méně srozumitelná pro své adresáty. Ti, kteří před ní stojí, v mnoha případech nerozumějí tomu, co jim chce sdělit.
ČESKÁ POZICE: Jak jsou na tom čeští státní zástupci odborně, ale taky co do schopnosti odolávat nátlakům různých vlivových skupin?
Justice je natolik zahlcena byrokracií a naše procesní předpisy jsou natolik složité, že se přestalo vnímat to základní. Tím je hledání spravedlnosti.
BRADÁČOVÁ: Podle mě je většina kolegů odborně zdatná. Státní zastupitelství prošlo v posledních deseti patnácti letech generační obměnou, přišla spousta nových mladých kolegů. Mezi nimi je většina odborně dobrých právníků, kteří jsou nátlaku odolní. Otázkou samozřejmě je, jak je systém celkově nastaven. Zda ty příchozí sám nějak byrokratičností a konzervativností „nepřevychová“ do šedého průměru. Hlavně mladé, co přicházejí s ambicemi a nadějemi. Ne že by nepřicházeli kvalitní lidé, ale jde o to, aby je systém nedeformoval tak, že to „vzdají“ a nechají se semlít proudem.
ČESKÁ POZICE: Myslíte, že jste jedna z těch, kdo se nenechal semlít?
BRADÁČOVÁ: To musí hodnotit jiní. Ale pamatuji si, jak mi kdysi okresní státní zástupce v Litoměřicích říkal: „Tohle ti může vydržet pět let.“ Po pěti letech říkal: „Maximálně deset.“ Teď jsem v justici dvanáct let, tak uvidíme, jestli maximálně patnáct.
ČESKÁPOZICE: Jak byste pojmenovala největší praktický problém státních zástupců v Česku?
BRADÁČOVÁ: Nemyslím si, že by státních zástupců v této zemi bylo málo. Ani že by měli špatné materiální zabezpečení pro svou práci. Problém je stav procesních předpisů a samozřejmě i možnosti policie. Její personální obsazení, finanční prostředky, technická vybavenost a neustálá personální obměna, s níž je spojený nedostatek zkušeností. Pravdou je, že pokud policie nenajde a kvalitně nezpracuje informace, tak my jako státní zástupci už to málokdy umíme zhojit. My jsme se svými výsledky z velké části „odkázáni“ právě na policii. Často jsme kritizováni, že se řada věcí nevyřeší. Ale zjednodušeně: my používáme prostředky, které nám svěřuje zákonodárce. Čím méně nám jich dá, tím jsou naše možnosti menší. A to si uvědomuji, že trestní právo je z definice „invazivní“ a zasahuje do ostatních práv. Na druhou stranu si ale musíme říct, kde je zájem na ochraně veřejného zájmu a pořádku. Čím víc se nám budou sešněrovávat možnosti, tím méně trestných činů budeme schopni vyšetřit.
ČESKÁ POZICE: Naší redakci se dostala do rukou anonymní „analýza“ z letošního jara. Její autor, asi někdo z výše postavených státních zástupců nebo jejich náměstků, popisuje situaci před loňskými volbami do Poslanecké sněmovny. Vy jste byla označena za člověka, který se spojoval s ČSSD, aby získal post nejvyššího státního zástupce. Zároveň jste byla zařazena mezi lidi patřící do „justičního tábora“ Jiřího Pospíšila a Pavla Zemana. Váš názor?
BRADÁČOVÁ: Je to pamflet, četla jsem ho. Pokud ho skutečně psal státní zástupce, tak se za něj stydím. Moje vyjádření? O svém spojení s ČSSD jsem slyšela již několikrát z úst doktorky Vesecké i doktora Rampuly. K tomu se nedá říct nic jiného, než že to není pravda. Já jsem se nikdy s představiteli sociální demokracie nepotkávala, jako jsem se nepotkávala s představiteli jiných politických stran na toto téma. Jediné mé setkání, transparentní, bylo v době, kdy jsme usilovali (coby představitelé Unie státních zástupců – pozn. red.) o to, aby platy státních zástupců byly narovnány. Tehdy jsem oslovila předsedy všech politických stran a potkala jsem se s většinou z nich. Za ČSSD to byl tehdy pan Paroubek. Na tom jednání se mnou byli oba viceprezidenti unie. Nemám, co víc bych k tomu řekla, nikdy jindy jsem se s ním nepotkávala. A za tímto účelem už vůbec ne.
Mě v tom pamfletu navíc udivila věc, která je pro mě absolutně nepřijatelná a vzbuzuje ve mně obavu nad vnímáním státního zastupitelství. Pokud někdo adresuje dopisy, v nichž přímo slibuje loajalitu současné vládě a současnému premiérovi, tak to je pro mě absolutně nepřijatelné. Proto se mi nechce věřit, že to psal státní zástupce. Státní zástupci nejsou úředníci, kteří by měli být loajální vládě nebo té či oné politické straně. Státní zástupci jsou osoby, které působí v úřadu veřejné moci, mají být nestranné a částečně nezávislé. A slouží ochraně veřejného zájmu, nikoli tomu či onomu premiérovi.
ČESKÁ POZICE: A jak je to se skupinkařením? Označila byste se za „člověka“ Jiřího Pospíšila nebo Pavla Zemana?
BRADÁČOVÁ: Jak s ministrem Pospíšilem, tak s nejvyšším státním zástupcem máme velmi korektní profesionální vztahy. Spíš než vytváření skupin je to systémová shoda na budoucím fungování státního zastupitelství.
ČESKÁ POZICE: Jaké jsou vaše další profesní plány? Jste jedna z nejvýraznějších státních zástupkyň v Česku, v Ústí nad Labem asi nebudete chtít být věčně.
Státní zástupci nejsou úředníci, kteří by měli být loajální vládě nebo té či oné politické straně
BRADÁČOVÁ: Ještě nevím, kam by měla má budoucí kariéra směřovat. Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela. Pokud si někdo myslí, že jsem si na začátku vytipovala místo a teď k němu směřuji, tak to skutečně není. V mé kariéře už byla řada nabídek učiněných ale v době a lidmi, kteří pro mě nebyli akceptovatelní. Pokud nějaké nabídky přijdou, budu se rozhodovat podle nich a podle toho, kdo je udělá a co bude od mého působení očekávat. To pro mě bude důležité. Pokud by byly představy rozdílné, nebylo by fér místo přijmout. Jediné, co bych chtěla, je učit na právnické fakultě tady v Praze. To je můj sen a myslím, že je k němu hodně blízko.
ČESKÁ POZICE: A co plánovaný protikorupční útvar na nejvyšším státním zastupitelství? Padaly názory, že by to bylo místo pro vás.
BRADÁČOVÁ: Myslím, že primární je vůbec získat politickou podporu pro vznik takového útvaru. Byla bych velmi ráda, kdyby se to povedlo. Ale ještě důležitější bude říct, jaké by měl mít útvar postavení a kompetence. Až pak se můžeme bavit o tom, kdo by jej mohl vést a mohl by mu udávat směr na další léta. Nemám ráda to, co se v této zemi děje, totiž že se nejdřív vezme funkcionář a pak se mu hledá nějaké místo. Nejdřív bych úřad nechala vzniknout a teprve pak hledala vhodného člověka.
Lenka Bradáčová vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Začínala na konci devadesátých let na okresním státním zastupitelství v Litoměřicích coby právní čekatelka. V roce 2000 se stala státní zástupkyní. Od roku 2003 působí jako náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí nad Labem. Od roku 2008 je prezidentkou Unie státních zástupců. Za prvního funkčního období Jiřího Pospíšila na ministerstvu spravedlnosti u něho absolvovala půlroční stáž.
