Günter Grass před časem zveřejnil báseň o Izraeli Was gesagt werden muss (Co řečeno být musí); další veřejná debata o tom, zda kritika státu Izrael – a jaká kritika – může být označena za antisemitismus a jaká kritika je přípustná, probíhá v těchto dnech zejména v Německu, ale nejen v něm.
Diskuse se tentokrát dotýká americké filozofky Judith Butlerové, která má 11. září převzít prestižní Adornovu cenu, udělovanou pouze jednou za tři roky a spojenou s finanční odměnou 50 tisíc eur. Spouštěčem nynějšího rozruchu v Německu byl generální sekretář Centrální židovské rady v Německu Stephan J. Kramer – mimo jiné prohlásil, že v případě Butlerové je oceňována osoba, jež nenávidí Izrael, a že je to obzvlášť zarážející u ocenění pojmenovaném po filozofovi, který jakožto nacisty označený „Halbjude“ musel emigrovat. Kramer pokračoval: „Jen orgán, kterému chybí nezbytná morální pevnost, mohl příspěvek Butlerové k filozofii oddělit od její morální zkaženosti.“ Na rozhodnutí komise udělující cenu se ale nic nezměnilo.
Judith Butlerová, sama židovského původu (část rodiny zemřela v koncentračním táboře), byla nařčena ze sympatií k Hizballáhu a Hamásu, z podpory hnutí palestinských nestátních organizací BDS („Boycott, Divestment and Sanctions“), které bojkotuje Izrael, pokud to koresponduje s mezinárodním a palestinským právem. Obecněji směřovala a směřuje výtka vůči ní kvůli nenávisti k Izraeli. Toto obvinění pramení především z toho, že Butlerová měla na jedné ze svých přednášek uvést, že Hizballáh a Hamás přináleží k progresivnímu globálnímu levicovému proudu.
V problému „Judith Butlerová“ je ještě nutno zmínit článek v The Jerusalem Post „Frankfurt ocení americkou obhájkyni bojkotu Izraele“. Ten celou debatu otevřel, když citoval řadu odpůrců udělení ceny Judith Butlerové – mimo jiné profesora Geralda Steinberga z Bar-Ilanovy Univerzity v Ramat Ganu, který řekl, že bojkot Izraele a démonizace práva židovského národa na sebeurčení a rovnost vzhledem k ostatním národům je moderním ztělesněním antisemitismu.
Judith Butlerová v odpovědi na množící se obvinění z antisemitismu popřela, že by měla náklonnost k Hizballáhu a Hamásu (pouze je podle jimi vyznávaného antiimperialismu přiřadila k levici). Nesympatizuje s nimi, protože striktně vyznává politiku nenásilí, což jí ale na druhé straně nebrání s jistými omezeními podporovat aktivity hnutí BDS: „Důvod, proč se přikláním k BDS, zatímco k Hamásu a Hizballáhu nikoli, spočívá v tom, že BDS je největším nenásilným občanským politickým hnutím, které se vyslovuje pro rovnost a pro právo na sebeurčení Palestinců.“ Dodala také, že odmítá přednášet na půdě těch izraelských institucí, kteří se jasně nedistancují od – podle ní špatné – politiky Izraele v pásmu Gazy. Jako židovka se navíc explicitně přihlásila ke kritické tradici pramenící v samotném židovství a následování myslitelů, jakými byli například Hannah Arendtová nebo Martin Buber.
Démonizování kritického pohledu
V celém sporu se jako ozvěnou neustále vrací jedna a tatáž otázka: Může být ten, kdo kritizuje Izrael, nálepkován antisemitismem, nebo v případě, že je sám židovské národnosti, obviněn ze sebenenávisti? Butlerová k tomu říká: „Člověk se tím (nálepkou antisemitismu – pozn. red.) pokouší démonizovat ty, kteří přinášejí kritický pohled, a diskreditovat tak jejich stanovisko. Jedná se o taktiku zacílenou na umlčení lidí.“
Butlerová nezpochybnila právo Izraele na existenci, nezpochybnila rovnost židovského národa vůči ostatním, nepopírá holocaustJe antisemitou ten, kdo řekne (jako Judith Butlerová), že je zděšen z politiky Izraele v pásmu Gazy, z bombardování civilních cílů, z praxe zatýkání na nejasný čas atd., a proto zvolí formu bojkotu? Proč nepřipustit, že současnou izraelskou politiku Benjamina Netanjahua například vůči Palestincům lze veřejně kritizovat, a třeba i tvrdě kritizovat (pro způsob Netanjahuovy argumentace je zajímavý jeho nedávný rozhovor pro německý Welt)? Někdo může s Judith Butlerovou souhlasit, někdo nesouhlasit, ale proč používat pojmu „antisemitismus“, a tím diskvalifikovat člověka z debaty o konkrétní politice Izraele v pásmu Gazy?
Butlerová nezpochybnila právo Izraele na existenci, nezpochybnila rovnost židovského národa vůči ostatním, nepopírá holocaust, naopak se domnívá, že na rozdíl od současné izraelské administrativy je to ona, kdo rozvíjí kritickou tradici židovského myšlení, zatímco politika Izraele vůči Palestincům je s touto tradicí v rozporu. Možná by bylo výrazně smysluplnější bavit se o samotném problému (tedy izraelské politice v pásmu Gazy), než nálepkovat toho, kdo o něm mluví, antisemitismem, případně sebenenávistí.
