Jaká byla role právníka Bělohlávka v privatizacích?

Jeho veřejné inkognito zbořil v lednu miliardář Antonín Koláček. Bývalý uhlobaron, odsouzený nepravomocně ve Švýcarsku kvůli pochybným obchodům okolo privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), ukázal na Bělohlávka.

Jako na architekta operací, jež Koláčka údajně připravily o čtyři miliardy korun – a to právě v souvislosti s vyšetřováním případu MUS. Dokonce naznačil, že počínání právníka Bělohlávka zásadně ovlivnilo průběh trestního řízení ve švýcarské Bellinzoně. Bez jeho rad, míní Koláček, by se řízení proti českým uhlobaronům možná vůbec neodehrálo.

Doporučení

Luboš Měkota, Antonín Koláček, Petr Pudil, Vasil Bobela. Čtveřice mužů, kteří v roce 2008 ovládali důlní gigant MUS. První zemřel při golfu, druhého poslal švýcarský soud na 52 měsíců do vězení, byť zatím nepravomocně. Pudil a Bobela jsou z obliga, neboť švýcarské úřady se jejich rolí v pochybné privatizaci dolů nezabývaly. Ani po dvou letech však švýcarské soudy nenařídily v případu odvolací řízení.

Hlavní mozek MUS privatizace Antonín Koláček mezitím nezahálel. Na vlastní pěst rozjel pátrání po svých penězích. V čem měla podle Koláčka spočívat role Alexandera Bělohlávka? Právník měl čtveřici majitelů Mostecké uhelné v roce 2008, v době, kdy už běželo švýcarské trestní řízení, doporučit, aby se jejich společnost přihlásila coby poškozený účastník do řízení. A to z důvodu, aby manažeři měli přístup do spisu. Podle Koláčka šlo ale o léčku.

Výhoda to byla pro švýcarskou prokuraturu. Český stát se totiž ke škodě nehlásil, a kdyby chyběla poškozená strana, řízení se mohlo zaseknout. „Švýcarské orgány činné v trestním řízení nezbytně potřebovaly, aby někdo uplatnil vznik škody,“ říká Koláček. A dodává: „Existuje důvodné podezření, že si této skutečnosti byli Petr Pudil, Vasil Bobela a profesor Bělohlávek velmi dobře vědomi a této situace využili, respektive zneužili.“

Finanční nárok

Pozitivní podle Koláčka však byla údajná léčka v důsledcích i pro Bobelu s Pudilem. V té době (rok 2008) totiž tehdejší čtyři majitelé MUS řešili, jakým způsobem zmírnit důsledky vyšetřování privatizace dolů a minimalizovat dopady na firmu. Vážně se totiž zabývali myšlenkou, že společnost prodají. Policejní vyšetřování však takový záměr komplikovalo, respektive mohlo ohrozit výši ceny. Proto se Koláček s Měkotou, kterých se řízení týkalo, rozhodli ustoupit do pozadí a předat Bobelovi a Pudilovi své 40procentní podíly. Oba za ně dostali zálohu ve výši dvou miliard korun.

Činili tak prý na základě přesvědčení, že své podíly de facto jen předávají svým kolegům do správy a že budou moci nadále rozhodovat o prodeji dolů, a především se kdykoliv vrátit do akcionářských struktur Mostecké uhelné. Jak se však později ukázalo, Koláčkovi ani Měkotovi už se do společnosti vrátit nepodařilo. Mostecká uhelná mezitím přešla do rukou Pavla Tykače.

Pudil, Bobela a Tykač se vzápětí přihlásili do švýcarského řízení jako poškozená strana a po rozsudku padl na Koláčka stín nedůvěryhodnosti. Koláček totiž tvrdí, že z prodeje dolů má nárok na čtyři miliardy korun, které ovšem nikdy neobdržel. Pověst odsouzeného ho však poškozuje v případném sporu o vrácení miliard.

Potvrzené podezření

Koláček to pojmenovává natvrdo. „Oba zmínění pánové (míněn Pudil a Bobela – pozn. red.) vždy prostřednictvím svého právního zástupce pana profesora Bělohlávka tvrdili, že všechny ,staré‘ dohody platí a že mi všechny peníze vyplatí. Oni oba však velmi dovedně využívali mé situace, kdy jsem byl pod tlakem politiků, médií, vyšetřovatelů a různých zájmových skupin, a svým povinnostem se vždy nějak vyhnuli,“ řekl LN Koláček.

Se svým podezřením se obrátil na policii a kromě toho se na konci loňského roku vydal do Panamy pro svědectví za tajemným bankéřem Camillusem Braxatorem, jenž finanční operace kolem MUS prakticky prováděl. Koláček věděl, že cesta do Panamy za Braxatorem se mu může vyplatit. Byl to právě Bělohlávek, který v roce 2006 bankéře původem ze Slovenska kontaktoval. Braxator Koláčkovo podezření potvrdil.

„Mezi pány Koláčkem, Měkotou, Bobelou a Pudilem existovaly dohody, které se dají nazvat jako gentlemanské či ,vyšší dohody‘,“ nadiktoval bankéř Koláčkovi do oficiálního prohlášení. „Ve smyslu těchto dohod jsem chápal předmětné – čistě formálně uzavřené – dokumenty za sekundární. Jejich uzavření mělo jen ten účel, že měly navenek prezentovat vystoupení ing. Koláčka a ing. Měkoty ze struktury tak, aby byla zajištěná ochrana před případným negativním ovlivněním hodnoty společnosti, jejíž prodej se připravoval,“ dodal Braxator.

Podivně odložený případ

Podle Braxatora smlouvy připravil Bělohlávek. „Všechny smlouvy byly připravované prof. Bělohlávkem. Nikdo ze zúčastněných neměl jiného zástupce. Dále platilo, že na úrovni anštaltů nebyly tyto smlouvy a úkony mnou vůbec připomínkované, a to právě vzhledem k tomu, že smlouvy měly jen budit zdání závažných smluv, žádné účinky však mít neměly,“ vysvětlil Braxator.

Česká policie a Městské státní zastupitelství v Praze, které na Koláčkově podezření začaly pracovat už v roce 2014, však na konci loňského roku případ odložily. Podivné je, že nevyslechly Braxatora jako svědka prostřednictvím institutu mezinárodní právní pomoci, ač tento způsob výslechu sám nabídl.

A není to údajně jediná role advokáta Bělohlávka, na kterou v souvislosti s kauzou MUS Antonín Koláček upozornil. „Profesor Bělohlávek se nesporně několikrát setkal s Graziellou de Falco Haldemannovou (švýcarskou žalobkyní – pozn. red.), dokonce zabezpečoval její přílet do Prahy na vánoční pobyt na konci roku 2007. Existují informace, že se s touto vyšetřovatelkou a dalšími vyšetřovateli přímo i nepřímo setkával také Petr Pudil a Vasil Bobela,“ míní Koláček.

Mlčení o rolích

Profesor Bělohlávek není v privatizačních kauzách neznámou figurou. Pátrání po jeho činnosti je však složité. Osobní schůzku i telefonický rozhovor odmítl. „Pane redaktore, víte přece, že jsem vázaný mlčenlivostí. Podívejte se na životopis na mých webových stránkách,“ sdělil pouze. O několik dnů později odmítl odpovědět i na řadu konkrétních dotazů týkajících případu MUS – s vysvětlením, že v současnosti se nachází v nemocnici po operačním zákroku.

„Dnes navíc z objektivních důvodů neexistuje ani možnost, abych byl mé zákonné povinnosti mlčenlivosti zproštěn. Tato skutečnost je ostatně známa i orgánům činným v trestním řízení, které si ji měly možnost podrobně prověřit, stejně jako orgánům profesní samosprávy,“ dodal Bělohlávek. Co tedy obsahuje životopis, na který Bělohlávek odkazuje? Zmiňuje především úspěchy a funkce včetně arbitrážních nebo informaci, že působí jako profesor mezinárodního práva a mezinárodních vztahů na univerzitě ve Varšavě.

V politicko-finančních kruzích zná Alexandera Bělohlávka jen pár zasvěcených, kteří o jeho rolích mlčí. Výjimkou je někdejší vlivný lobbista Miroslav Šlouf. S Bělohlávkem se zná od doby Zemanovy vlády na přelomu milénia, kdy byl premiérovým šéfporadcem. Mnoho konkrétního ale uvádět nechce. „Občas se radíme. Když něco potřebuje v republice, poradím mu. Když já potřebuji něco v právničině a mimo republiku, radím se u něho,“ sdělil LN Šlouf. Ani vlivní pražští advokáti nejsou příliš sdílní. „Bylo by to z mé strany zaujaté,“ konstatoval pro LN před časem jeden z nich.

Jiný popsal Bělohlávkovu pečlivost. „Je pintlich. Všechno posílá písemně v obálkách. Občas se naopak stane, že vám pošle e-mail ve dvě hodiny ráno,“ přibližuje právník. Nejmenovaný pedagog vyučující na pražské právnické fakultě zase uvedl, že Bělohlávka zná jako právníka, který píše enormně rozsáhlé publikace. „Je zvláštní, že je schopen vydavateli kromě díla poskytnout i finanční zdroje, aby kniha mohla vyjít. Pana Bělohlávka vystihuje pojem ,megalomanský‘, pouští se do velkých projektů,“ řekl profesor, který si nepřál být jmenován.

Příběh Petrcíle

O čem se už v Bělohlávkově životopise nedočteme, jsou privatizace velkých podniků. Začněme příběhem Petrcíle. V roce 1996 manažeři státní společnosti Nová huť vyjednali s Klausovou vládou, že koupí procento podniku, a když se bude ostravským hutím ekonomicky dařit, přikoupí dalších 14 procent. Akcie měla získat firma Petrcíle.

Nová huť se ale dostala do ekonomických problémů a Zemanova vláda koupi oněch 14 procent shodila ze stolu. Za firmu Petrcíle postupně začal vystupovat kontroverzní podnikatel a známý současného hradního kancléře Vratislava Mynáře Radim Masný. Společnost v roce 2004 zahájila se státem arbitráž o náhradu škody za upřené akcie Nové huti.

Rozhodčí soud přiznal Petrcíli právo na náhradu škody za zrušenou smlouvu o prodeji akciového podílu v Nové huti ve výši dvou miliard korun. Předsedou arbitrážní komise tehdy nebyl nikdo jiný než profesor Bělohlávek. Právník tehdy Hospodářským novinám tvrdil, že se s Masným nezná. O tom, že mezi Masným a Bělohlávkem existuje nějaké pouto, se však mluví dodnes.

Každopádně stát po neúspěšné arbitráži zahájil soudní při o neplatnost výroku arbitrů a spor se nakonec vlekl až do roku 2008. Soudy tehdy rozhodly, že stát nemusí platit Petrcíli dvoumiliardovou náhradu škody (kterou původně vyměřil Bělohlávek). Petrcíle však neprodělala, neboť podle soudu jí stát měl prodat 15procentní akciový podíl za tehdejší cenu.

Kauza OKD

Jiným výrazným projektem spojovaným s Bělohlávkem je kauza Ostravsko-karvinských dolů (OKD), které na konci devadesátých let ovládla společnost Karbon Invest. Jejím zakladatelem byl právě Bělohlávek, který zastupoval i kyperskou firmu Lagur Trading Limited, jež držela akcie Karbonu. „Společnosti jsou mi podle jména známy. To jsou veškeré informace, k jejichž poskytnutí jsem oprávněn,“ uvedl tehdy Bělohlávek v reportáži televizního pořadu Klekánice.

V roce 1998 ve složitých finančních operacích a ve snaze skupiny podnikatelů kolem Viktora Koláčka a Petra Otavy o ovládnutí majoritního podílu v OKD (kde menšinový podíl vlastnil stát) figurovala firma Atlanta Safe. Přes ni tehdy putovaly miliardy korun mezi OKD a Karbon Invest. Případ později vyšetřovala policie s podezřením, že státu vznikla škoda více než dvě miliardy. Padly obžaloby a případ doputoval až k soudu, který ho však v roce 2009 smetl ze stolu.

Vraťme se ale k firmě Atlanta Safe, za níž stojí lobbista a blízký člověk Romana Janouška Martin Ulčák a která je spojovaná se Sokolovskou uhelnou (v ní měl podíl Bělohlávkem založený Karbon Invest v devadesátých letech). Inkriminovaná firma totiž představuje niť mezi činností Bělohlávka na přelomu milénia a současností.

Spolupráce s firmou Atlanta Safe

Ulčákova Atlanta Safe figurovala například v kauze Letka Team (velkoobchod s tabákovými výrobky). V ní byli obviněni z vydírání a krácení daně vlivný právník Jiří Teryngel, který zastupoval firmu Letka, a Marko Stehlík, bývalý spolumajitel Letky a syn někdejšího majitele kladenské „Poldovky“ Vladimíra Stehlíka.

Obětí vydírání měli být dle obžaloby Ulčák s Liborem Chrobokem a Marcelem Belhocinem. Trio reprezentovalo firmy BEES, Cassis, Atlanta Safe a Geco Tabák. Soudy ale trestně stíhané osoby před půlrokem zprostily obžaloby. Nejzajímavější ovšem je, že během soudního procesu se ukázalo, že s firmou Atlanta Safe nadále spolupracuje právník Bělohlávek.

„Pro personálně a ekonomicky spojenou skupinu okolo společnosti Atlanta Safe dělá ,ad hoc‘ poradenskou činnost,“ stojí ve veřejně dostupné obžalobě případu Letka Team, v němž Bělohlávek figuroval jako svědek.