Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jak žijí katolíci v 21. století

  8:32
Čtyři příběhy současných římskokatolických věřících v České republice ukazují, co pro ně představuje a znamená víra v Boha a jak jim pomáhá v každodenním životě. Co je spojuje?

Papež František slouží slavnostní mši na pláži Copabana. Uzavírá tak jak letošní Světové dny mládeže, tak svou vůbec první zahraniční cestu. foto: Reuters

Navracení majetku a desítek miliard korun církvím vyvolalo v české společnosti velké emoce. Největší podíl získala katolická církev, k níž se při sčítání lidu v roce 2011 hlásilo o něco více než milion českých občanů. A podle církevního odhadu jich navštěvuje nedělní bohoslužby půl milionu. Kdo však jsou a jak žijí lidé římskokatolického vyznání?

Řádová sestra Immaculata.

IMMACULATA (45), ŘÁDOVÁ SESTRA

Drogy za Ježíše

Když se Maku, jak si říká, zeptáte, jak se dostala k víře a klášternímu životu v řádu Školských sester sv. Františka, udělejte si hodinu čas. Uslyšíte strhující, nikoli fiktivní příběh, který by se mohl stát předlohou hollywoodského trháku. Jeho detaily však nelze s ohledem na okolí Maku zveřejnit.

Začalo to nevinně. Jako malá dívka vyrůstala v komunistickém Československu. Pocházela z tradiční katolické rodiny. Jenže právě víra odstartovala její propad v 11 letech na dno společnosti. Nejen spolužáci na základní škole, ale i učitelé se jí totiž za pravidelné návštěvy kostela posmívali.

Z ateistického reálného socialismu se snažila uniknout alkoholem a partou starších kamarádů

Z ateistického reálného socialismu se snažila uniknout alkoholem a partou starších kamarádů. Časem si začala zahrávat s drogami, prý především proto, aby „uletěla“ z reality. Studium ji nezajímalo, ale nakonec vystudovala gastronomickou střední školu. K životnímu zlomu ji přiměla až příhoda s kamarádkou, kdy se „sjela“ pervitinem a vyrazila na rockový koncert. Milovala tuto hudbu, což se jí ale málem stalo osudným. Při koncertu se totiž na ni zřítila stropní klenba a zasypala ji. Vyvázla živá, ale s vážnými zraněními.

„Cítila jsem, že se nemůžu pohnout, a nemohla jsem dýchat. Nechtělo se mi tam jen tak zemřít. Tehdy pod tou sutinou se mi promítl dosavadní život. Pamatuji si, jak se mi v bezvědomí zjevil táta, který byl v té době rok po smrti, a pověděl mi:,Žij tak, aby ses mohla jednou Pánu Bohu podívat do očí,‘“ říká o zážitku z února 1990.

Opětovné nalezení Boha

Maku ještě nevěděla, jak svůj život změnit. Dokonce se pokusila o třetí sebevraždu, tentokrát pádem z okna paneláku. Držela se už za okenní rám a na celé sídliště křičela, že se nenávidí a že je hrozně sama. Pocit samoty ji mučil. Pak uslyšela hlas, který jí říkal: „Ty nejsi sama, já jsem s tebou.“ Otočila se a za ní visel na zdi kříž. Zeptala se: „Kdo jsi?“ Odpověď zněla: „Já jsem Ježíš!“

Bůh miluje každého člověka bez ohledu na to, zda je, či není křesťan

V tu chvíli prý ucítila jeho lásku ve svém srdci a uvěřila, že jí Bůh vše odpustil a miluje ji takovou, jaká je. Přestala brát drogy i pít alkohol, změnila zaměstnání a po krátkém přemýšlení se rozhodla vstoupit do kláštera. „Najednou jsem drogy vůbec nepotřebovala. Přítomnost Boha v mém srdci byla, jako bych si do žíly střelila Ježíše,“ popisuje své obrácení.

Během pobytu v klášteře vystřídala mnoho zaměstnání – například kuchařky, pedagožky volného času, pastorační asistentky pro uživatele drog a vězně či externí terapeutky v dětském a dorostovém detoxikačním centru. V současnosti se opět připravuje na práci s uživateli drog a vězni. Statistiky o své úspěšnosti si záměrně nevede. Říká, že ví, žeBůh miluje každého člověka bez ohledu na to, zda je, či není křesťan. Boha nikomu nevnucuje, ale za své klienty se modlí.

Poslání

„Mým posláním je být s člověkem, když trpí, cítí se sám či je totálně na dně. Nezáleží, je-li to kriminálník, narkoman, alkoholik, homosexuál, nebo prostitutka. Pro mě mají stejnou hodnotu a důstojnost jako ostatní lidé. To, že se to někdy posune k pozitivnímu obratu, beru jako bonus. Lidí, kteří se postavili na vlastní nohy, je ale naštěstí hodně,“ dodává Maku, která vystudovala v Olomouci teologii a má i psychoterapeutický výcvik.

Společným jmenovatelem všech případů je podle Maku nedostatek lásky a citu

Jací mladí lidé zkoušejí návykové látky nejčastěji? „Z větší části jde o děti rodičů ze střední třídy. Potom je tam dost bohatých a pár dětí ze sociálně slabých poměrů. Všichni zpravidla utíkají od problémů, s nimiž si sami nedovedou poradit. Mohou to být banality, například že rodič dlouhodobě říká dítěti, že je blbec, z něhož nikdy nic nebude.“ Většina dospívajících se s tím dokáže poprat, ale pro labilnější povahy to může znamenat strmý sešup.

Společným jmenovatelem všech případů je podle Maku nedostatek lásky a citu. Říká, že závislost je onemocněním emocí – jejich poškození v minulosti. Pro závislé na alkoholu či drogách jsou cestou k uzdravení psychoterapeutické přístupy nebo skupiny, jako jsou anonymní alkoholici či anonymní narkomani.

Řád Školských sester sv. Františka

Hlásí se k tradici založené sv. Františkem z Assisi. Řád založily sestry Amálie a Antonie Lamplovy z rakouského Grazu, k čemuž jim dal v roce 1843 svolení tehdejší papež Řehoř XVI. Zaměřuje se na péči o děti a na vzdělávání. V roce 1888 se řád rozšířil do Čech a ve Slatiňanech vznikl první konvent. S nástupem komunismu bylo mnoho řádových sester perzekvováno a jejich činnost značně omezena. Sestry tohoto řádu se věnují nejen výchově a vyučování, ale jsou rovněž ošetřovatelkami, psycholožkami, sociálními pracovnicemi pro lidi z okraje společnosti.

Advokát Jan Diblík.

JAN DIBLÍK (36), SENIORNÍ ADVOKÁT, ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ HAVEL, HOLÁSEK & PARTNERS

Víra mě osvobozuje

„Nejsem žádný teolog, ale když o tom teď přemýšlím, řekl bych, že je pro mě víra synonymem svobody,“ odpovídá Jan Diblík na otázku, proč věří v Boha. V davu byste ho na věřícího netipovali. Spíše byste si všimli jeho stylového obleku a mysleli si cosi o úspěšném korporátním žralokovi.

Jan Diblík je seniorní advokát největší advokátní kanceláře v Česku Havel, Holásek & Partners, ale při osobním rozhovoru s ním je patrné, že je tak nějak nad věcí. Práci se sice věnuje 12 hodin denně a téměř z každého druhého billboardu v Praze se na něho dívá reklama klientů, pro které pracuje, ví však, že za zdmi právnické kanceláře existuje něco mnohem důležitějšího. O to víc stojí za to nahlédnout do jeho světa a zjistit, jak zvládá skloubit pracovní a soukromý život.

Nekopu za sebe, ale za tým, v němž se snažím být co nejprospěšnější a nejlepší

Pochází z Chocně, má čtyři sourozence a sám se může pochlubit třemi potomky – kluky. „Víra mi dává svobodu v životě, práci, vztazích i ve výsledcích, jež mám podávat, zkrátka svobodu od toho, jak věci dopadnou,“ rozvádí, jak přemýšlí.

„Snažím se být prodlouženou rukou dobra, lásky s velikým L, chcete-li, Boha. Nekopu za sebe, ale za tým, v němž se snažím být co nejprospěšnější a nejlepší,“ dodává respektovaný odborník na právo duševního vlastnictví. Výhra u diváků není dle něho to nejpodstatnější. Podstatná je poctivá práce, jež v kombinaci s odpoutaností od výsledku Honzovi dává svobodu.

Hypotéka, manželství a klienti

Jeho postoj lze ukázat na hypotéce, o níž lidé často říkají, že jim bere svobodu. „Okolnosti mě přivedly k tomu, že jsem si hypotéku kvůli koupi nemovitosti vzal taky. Nevnímám ale, že by mi zasáhla do svobody. Člověk si jen musí umět připustit, že když to nepůjde, jak si představuje, bude muset tu nemovitost třeba i prodat; nic víc, nic míň. To mi přitom nemusí brát vnitřní svobodu. Svoboda není jen stav, je o postoji, o rozhodnutí. Opakem je lpění na výsledku, který si člověk může vysnít, ale v reálu pro něj vůbec nemusí být dlouhodobě tím pravým.“

Svobodu bych ztrácel, kdybych se této víře zpronevěřil a třeba zlenivěl, anebo kdybych udělal něco, co je v mém hodnotovém žebříčku už za hranou

Dalším modelovým příkladem je manželství. „Když jsem vyšel při svatbě z kostela, cítil jsem obrovskou svobodu. Našel jsem ženu, s níž chci prožít celý život. Můj úkol teď je jen žít poctivě manželství a otcovství vůči dětem,“ popisuje své ambice. Podobně se snaží co nejlépe pracovat i pro své klienty.

„Svobodu bych ztrácel, kdybych se této víře zpronevěřil a třeba zlenivěl, anebo kdybych udělal něco, co je v mém hodnotovém žebříčku už za hranou,“ uvádí své limity. Zdůrazňuje, že si Bůh nepřeje, aby věřící byli hloupí. „Naopak, v Bibli se říká: Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a bezelstní jako holubice. Bůh chce, abychom byli kvalitní vojsko. Musíme se proto činit, aby to fungovalo.“

Přirozená síla

Víra prostupuje celé Honzovo vystupování. Paradoxně ho v práci občas baví vypjaté situace. „Nemluvím o tom, ale zpravidla se před složitým jednáním, kam často klienti i protistrana dorazí rozhádaní a naštvaní, pomodlím. Když se to uklidní a najde se řešení problému, bývá mi zřetelné, proč se to stalo. Třeba to bylo jen tím, že jsem v diskusi položil správné otázky nebo přiměl strany přemýšlet o argumentech druhých a stal jsem se tak určitým nástrojem,“ říká s lišáckým úsměvem. A dodává, že by se asi kolegové těmto jeho myšlenkovým pochodům divili.

Spolupracovníkům svoji víru nevnucuje, ale ani ji před nimi neskrývá. „Jednou se stalo, že onemocněl rakovinou syn mé kolegyně a moji kluci se za toho chlapečka každý den modlili. Když jsem s ní pak mluvil, byla moc ráda, že na něho kluci dva roky mysleli,“ dodává Honza, který patří do hnutí Fokoláre.

Modlitba funguje také jako přirozená psychohygiena. Při ní mohou děti poděkovat, uvědomit si, jaké dary dostávají, a zároveň se omluvit za to, co udělaly špatně.

Stejně se prý jeho děti denně modlily i za návrat dvou ztracených Češek v Pákistánu. „Začátkem tohoto roku jsem už chtěl klukům říci, že jsme o nich neslyšeli víc než rok, a je tak pravděpodobné, že už nežijí. A pak se objevila ta dobrá zpráva, že se našly.“ Uvědomil si, že obzvlášť pro kluky to byla důležitá zkušenost, pokud jde o jejich vztah k Bohu.

Podle Honzy modlitba funguje také jako přirozená psychohygiena. Při ní mohou děti poděkovat, uvědomit si, jaké dary dostávají, a zároveň se omluvit za to, co udělaly špatně. Totéž platí o rodičích, kterým občas „ulítnou“ nervy. „To, že se večer sejdeme u svíčky, že si to řekneme a nezapadne to, znamená, že pak můžeme jít spát s čistou hlavou a nezatíženým srdcem,“ popisuje každodenní rituál.

Poznat svět

Honza i jeho dva bratři mají vřelý vztah k poznávání cizích krajů. Na počátku milénia cestovali kolem světa a své zážitky popsali v knize Tři bratři v cizích světech. Hlavním smyslem jejich výpravy, která zahrnovala země, jako je Írán, Guatemala či Japonsko, bylo poznat, jak se jiné národy a kultury stavějí k práci a odpočinku. Výsledkem jejich bádání bylo, že odpočinek má velký vliv na efektivitu práce.

Tvrdá práce ano, ale nesmí chybět ani intenzivní odpočinek. Právě při dovolené přicházívají ty nejlepší nápady na zlepšení efektivity práce či nové podnikatelské záměry.

„Například na japonské společnosti je vidět, jak se vyčerpává a jak přepracovávání dlouhodobě nefunguje. Tvrdá práce ano, ale nesmí chybět ani intenzivní odpočinek. Právě při dovolené mimochodem přicházívají ty nejlepší nápady na zlepšení efektivity práce či nové podnikatelské záměry. Němci mají výstižné přísloví, které říká: Kdo neumí dobře odpočívat, většinou ani neumí dobře pracovat.“

„Mám svou práci velmi rád – od pondělí do pátku. K uchování tohoto pozitivního vztahu ji ale radši v sobotu a v neděli nechávám většinou odpočívat. Protože by o víkendu prakticky vždycky bylo co dělat do práce, znamená to, že pak v pondělí vstávám velmi brzy, abych stihl splnit povinnosti. Oddělení víkendů, kdy se věnuji rodině, mi ale velmi pomáhá v uchování dobré mysli a v efektivitě práce.“

Nepřetrhnout řetěz

Od svého otce si dobře pamatuje staré anglické přísloví, které mu od dětství vštěpoval – správný lord roste sedm generací. „Pokud člověk nežije spravedlivě a v přirozeném řádu – například nelhat, nekrást či nepodvádět –, nekazí to svým životem jen sobě, ale i svým potomkům. V tom je velká odpovědnost – myslet dlouhodobě,“ říká Honza Diblík.

Hnutí Fokoláre

Vzniklo v roce 1943 v italském Tridentu. Jeho zakladatelkou je Chiara Lubichová (1920–2008). Jádrem učení hnutí, zakotveného v katolické církvi, je podpora všeobecného bratrství a dialogu uvnitř katolické církve, mezi církvemi, náboženstvími i všemi lidmi nenáboženského přesvědčení. V Česku se činnost hnutí rozšířila díky arcibiskupu Tomáškovi během uvolnění okolo roku 1968. Dnes je rozšířeno prakticky na celém světě, má více než 140 tisíc členů a několik milionů sympatizantů s jeho myšlenkami.

Specialistka na lidské zdroje Alžběta Vacková.

ALŽBĚTA VACKOVÁ (29), SPECIALISTKA NA LIDSKÉ ZDROJE VE SPOLEČNOSTI STRV

Těžký úděl

Svět velkého byznysu je pro Alžbětu Vackovou druhým domovem. Anglické novotvary „hiruju“, „swipuju“ či „fokusuju“ používá při konverzaci velmi často. Za jeden z nejúspěšnějších projektů firmy STRV, v níž pracuje, považuje seznamku pro gaye.

Dynamická mladá dívka Alžběta Vacková neskrývá velké ambice, když hovoří o svém zaměstnání: „Je to skvělá firma, která se jmenuje STRV. Začínali jsme jako startup a teď už je to spíše rychle se rozvíjející společnost. Vyvíjíme aplikace pro firmy ze Silicon Valley. Naší misí je dobýt USA.“ Mluví i o projektu Lavendr.

Na mladého katolíka jsem dost nestandardní. Ráda rozbíjím klišé nudného katolictví.

„To je seznamka pro gaye, což v katolických kruzích asi není přijímáno s velkým povděkem. Pokud dva lidé označí svoje fotografie jako oblíbené, pak je to propojí a mohou si začít psát. Funguje to zatím jen pro USA a Kanadu, ale má to fenomenální úspěch,“ popisuje Alžběta aplikaci, kterou STRV vyvinula.

Mezi gayi má mnoho kamarádů, ale s tím, aby vychovávali děti, má problém. Nedovede si představit, že by v dětství měla dva tatínky. „Nejsem tu ale od toho, abych je soudila,“ dodává jedna z organizátorek Světových dnů mládeže – setkání mladých katolíků. „Na mladého katolíka jsem dost nestandardní. Ráda rozbíjím klišé nudného katolictví. Podílím se na organizaci takových setkání, aby to nebylo jen pro ty takzvané,ultras‘ katolíky, jež si spousta lidí hned představí,“ říká Alžběta.

Dvě prostředí

Život s vírou ve většinově ateistické společnosti dle Alžběty vyžaduje značnou sebekázeň, aby se nenechala strhnout k věcem, jež dělat nechce. „Když jdeme v sobotu na párty, bývá potíž v neděli vstát a jít do kostela. Kolegové to neřeší,“ uvádí Alžběta konkrétní příklad. Přitom má „pařby“ ráda. Navštívila mnoho setkání mladých věřících, ale na partnera katolíka dosud nenarazila. Vždy to byl nevěřící.

Jejím ideálem je dodržovat povinnosti, které ukládá katolická morálka, například zákaz předmanželského sexu

Jejím ideálem je dodržovat povinnosti, které ukládá katolická morálka, například zákaz předmanželského sexu. „Za sebe nemohu říct, že je to vždy snadné. Myslím, že zrovna toto je věc, o níž se v církvi moc nemluví. Kdykoli jedu na nějaké církevní setkání mládeže, tak tam člověk slyší, jak je předmanželská čistota super. Když ale přijdu mezi své kamarády, kteří jsou také katolíci, kolikrát mi řeknou: ,Hele, zase jsem to nezvládl.‘ Je to věčný souboj, ale dá se vyhrát,“ říká Alžběta upřímně.

Ve víře ale cítí jasný smysl, za nímž může jít. Ve srovnání s okolím to považuje za jednoznačnou výhodu. Potkala přátele, kteří chtěli vydělat hodně peněz, získat pozici v zaměstnání nebo se silně fixovali na svého partnera a rodinu. Najednou se jim ale stalo, že se rozvedli, vyhodili je z práce či zkrachovala jejich firma.

„Ti lidé se pak znovu ocitli na začátku. A říkali si, jaký má život smysl. Dvacet let jsem něco budoval, a teď to všechno vybouchlo. Najednou nevědí, co se sebou,“ upozorňuje Alžběta. Občas má ale pocit, zda ji Bůh nešidí, a rozhodne se něco nového vyzkoušet: „Pak si ale nabiju ústa a pokorně jdu se sklopenýma ušima zpátky. Jsem taková víc zkoušecí.“

Ve víře cítí Alžběta jasný smysl, za nímž může jít. Ve srovnání s okolím to považuje za jednoznačnou výhodu.

Až do loňska při studiu ekonomiky a managementu na pražském Českém vysokém učení technickém Alžběta pracovala pro společnost IBM. Pak na rok v rámci magisterského studia odjela na Texaskou univerzitu v El Pasu a věděla, že se do zavedené IT firmy v Česku nevrátí.

Svůj další osud nechala náhodě. A hned z první odpovědi na pracovní nabídku se letos v květnu vyloupl zaměstnavatel. I v tom Alžběta vidí boží pomoc. Původně ale do byznysu nesměřovala. Po gymnáziu, kdy se rozhodovala, kam dál, šla na speciální pedagogiku v Ústí nad Labem. „Po magistrovi jsem si řekla, že celý život s dětmi vystřihávat nástěnky nechci. Přišlo mi, že bych se nikam neposunula. A já se ráda učím novým věcem,“ objasňuje důvod touhy po změně.

Přidejte kněžím

Na dotaz, jak by naložila s desítkami miliard korun, které stát vrátí církvím, zareagovala spontánně: „Zeptal se mě na to nedávno někdo na triatlonu, je vidět, že to lidi opravdu pálí.“ Pak se nadechla a začala vyprávět o poutním areálu Svatá Hora u Příbrami, odkud pochází.

„Když vidím, kolik peněz spolkne jen údržba areálu z hlediska údržby památek, ty peníze se dají rychle využít. Církev má na starosti hodně věcí, jež je třeba udržovat. A přidala bych na platy kněží a pastoračních asistentů.“ Nechala by si však poradit od expertů, neboť rozdělení takové částky nemůže rozumět ani arcibiskup.

V politice má Alžběta jasno. Lidovci jsou pro ni ve volbách jen jednou z alternativ.

V politice má Alžběta jasno. Lidovci jsou pro ni ve volbách jen jednou z alternativ. „Řeknu to možná hloupě, ale přijde mi, že moc,tlačej‘ rodinu. Možná je mi bližší TOP 09. Spousta lidí mě nesnáší, protože mám ráda Míru Kalouska,“ přiznává mladá manažerka.

Na dotaz, zda touží po dětech, říká: „Zatím ne.“A se smíchem dodává: „Mám je ráda, ale cítím, že v sobě mám momentálně moc energie, kterou mohu dát ostatním. Proto by byla škoda ji teď investovat jen do rodiny. Kdyby mě Bůh volal k dětem, pak bych to cítila silněji.“

Světové dny mládeže

Označení pro celosvětová setkání mládeže věku 16 až 30 let, pořádaná katolickou církví, konkrétně papežskou Radou pro laiky, a hostitelskou zemí. Setkání mají původ v iniciativě papeže Jana Pavla II. Světové dny mládeže se slaví každý rok, ale v letech, kdy se nekoná mezinárodní setkání, probíhají oslavy na národní nebo diecézní úrovni. Akce má mladým lidem přinést pocit, že ve víře nejsou osamoceni, a v jejím rámci se setkají i s papežem.

Novomanželé Anna a Dominik Novákovi.

ANNA (25) A DOMINIK (26) NOVÁKOVI, VYSOKOŠKOLSKÁ STUDENTKA, BIOCHEMIK

Perfektně vymyšlený svět

Poznali se před třemi lety, v červnu uplynuly dva roky od jejich prvního polibku a před dvěma měsíci se vzali. Jak vypadá partnerský život mladých katolíků Anny a Dominika Novákových z Olomouce? V mnoha ohledech připomíná ideální mladou rodinu z vatikánského časopisu. Oba však dokážou bez problémů hovořit o intimních stránkách svého společného života i o zásadách, kterými se řídí.

Dominik Novák je přesvědčen, že „nemít před svatbou sex je nadlidský výkon. Na druhou stranu to význam má. Když je člověk schopen ovládat se, pak se mu to v životě vrátí.“ Podle jeho ženy není víra soubor tupých zákazů, ale spíše propracovaný systém doporučení a rad. Anna Nováková pochází z Lužic u Hodonína, kde její rodiče nepatřili mezi praktikující věřící, navzdory tomu se po střední škole rozhodla odjet do Olomouce studovat teologii.

Zjistila jsem, že víra není o tom, že pořád něco nesmím a jednou začas můžu, ale že ke spoustě věcí církev svůj názor jen doporučuje

„Zjistila jsem, že víra není o tom, že pořád něco nesmím a jednou začas můžu, ale že ke spoustě věcí církev svůj názor jen doporučuje. Je to jako se zákazem předmanželského sexu. Když se nad tím člověk zamyslí, o nic nepřijde,“ říká prezidentka Vysokoškolského katolického hnutí v letech 2012 až 2014. Anička o něm říká: „Jde o lidi, kteří se připravují na kariéru a rodinu, a je fajn je v tom formovat.“

Anička napsala bakalářskou práci na téma sebevražda v Bibli a pohled katolické církve. Na začátku prý pouze věděla, že církev sebevrahy odsuzuje. Později ale zjistila, že se v Bibli popisuje sedm sebevražd včetně příběhu o Jidášovi: „Původně sebevrazi nesměli být ani pohřbíváni na stejném místě jako věřící. Pak to polevilo. Kdo spáchal sebevraždu jako psychicky nemocný, směl být pohřben normálně a nenahlíželo se na něho jako na člověka, který strašlivě zhřešil.“

Věda a víra

Dominik na rozdíl od své ženy pochází z katolické rodiny, v níž byly pravidelné návštěvy kostela běžné. „Jít v neděli do kostela bylo normální. V pubertě se mi kolikrát nechtělo, ale aby naši nenadávali, raději jsem šel. S názory církve jsem se postupem času sžil. V kázání se člověk často něco dozví a nutí ho to k sebereflexi,“ popisuje svou cestu k víře novomanžel Dominik, který má za sebou první rok doktorandského studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Díky studiu složitých organismů Dominik nevěří na náhodu, což dokládá tím, že dle jedné vědecké teorie se oko u živých organismů vyvinulo z aminokyseliny

Jeho práce v laboratoři se s vírou občas propojuje. Název jeho diplomové práce Regulace proteinů asociovaných s mikrotubuly pomocí reverzibilní fosforylace sice vyžaduje soustředění, ale naštěstí je Dominik schopný poměrně rychle vysvětlit, čím se zabývá. „Každá buňka má jakoby vlastní lešení, což jsou mikrotubuly, které různě rostou a zkracují se. Nejsou to náhodné jevy, jsou řízené pomocí proteinů. A já studuji protein EB1c,“ usmívá se Dominik.

Biochemii má v genech – jeho otec z ní získal doktorát. Díky studiu složitých organismů ale nevěří na náhodu, což dokládá tím, že dle jedné vědecké teorie se oko u živých organismů vyvinulo z aminokyseliny. „Nemyslím si, že to mohlo být úplně náhodně. Přijde mi to nemožné. Věda mě utvrzuje, že svět okolo nás je perfektně vymyšlený. Nedá se příliš věřit, že by se to udělalo samo souhrou obyčejných náhod,“ vysvětluje Dominik.

Církev tvoří lidé

Dominik náboženské otázky rozebírá i se svými nevěřícími kolegy. Není to podle něho ale o tom, že jim něco řekne o Bohu a oni hned uvěří. Jedna kolegyně mu například tvrdila, že křesťanství je nesmysl, protože se na světě děje spousta špatností, což by Bůh nepřipustil, když všechny miluje. Navíc prý zná katolíky, kteří se v kostele modlí v první řadě, ale jsou neskutečnými parchanty. Podle ní jsou v církvi lidé, co kážou vodu, a pijí víno.

Dominik náboženské otázky rozebírá i se svými nevěřícími kolegy. Není to podle něho ale o tom, že jim něco řekne o Bohu a oni hned uvěří.

„Tak jsem jí vysvětlil, že církev netvoří svatí, ale lidé. Skaut také nikdo neodsuzuje, protože tam bylo zneužívání. Stejně by neměla být zatracovaná církev, protože nějací kněží zneužívali chlapečky,“ bránil se Dominik. Disputace dle něho skončila tím, že si kolegyně sice nadále myslí, že katolická církev není dobrým společenstvím, „ale pochopila, proč věřím, a respektuje to“.

Dobrovolnému hasiči Dominikovi víra pomáhá v životě. Například nedávno si uvědomil dlouhý seznam povinností – doktorandská zkouška, práce v laboratoři, uzávěrka pro odevzdání odborného článku a sedm tisíc nezpracovaných fotografií v počítači.

Díky vztahu k Bohu se Dominik dokáže vymanit z věčného shonu v práci, může se jít ztišit, odevzdat své starosti a poděkovat například za to, že se mu daří dobře

„Když jsem si ráno čistil zuby, byl jsem v háji. Tím dnem jsem se promodlil a ono se to nějak přehouplo, navíc jsem stihl, co jsem potřeboval. Večer už to bylo v pohodě,“ zavzpomínal na krušnou chvíli. Díky vztahu k Bohu se dokáže vymanit z věčného shonu v práci, může se jít ztišit, odevzdat své starosti a poděkovat například za to, že se mu daří dobře.

Se svou ženou se seznámil prostřednictvím svého koníčku – fotografování. Anička sháněla fotografa na akci Vysokoškolského katolického hnutí. Jejich plány do budoucna? Svatební cesta po Evropě. „Kdybychom měli pět děcek, tak by nám to nevadilo,“ říkají společně.

Vysokoškolské katolické hnutí

Pečuje o univerzitní studenty, poskytuje jim příležitosti najít zázemí a přátele. Jeho centra vznikla nejprve v Olomouci, Brně a v Praze, postupně se rozšířila do dalších krajských měst a dnes má hnutí několik tisíc členů. Studenti společně organizují víkendové výlety, cyklistické poutě či církevní silvestr. Součástí jejich aktivit je i pořádání besed a přednášek k náboženským otázkám.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!