Animozita mezi ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem a prezidentem Milošem Zemanem začíná být na pováženou. Jestli to takhle půjde dál, je jen otázkou času, kdy začne poškozovat české zájmy, pokud už se tak fakticky neděje. Během jediného týdne sledujeme už několikáté vybočení ze standardní kooperace v zahraniční politice.
Ve čtvrtečním Právu si Schwarzenberg do Zemana rýpl, když hovořil o své neúčasti na ceremoniálu vyvěšování vlajky EU na Pražském hradě při příležitosti návštěvy předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa. „Je na panu prezidentovi, koho si při takové příležitosti pozve. U nás to pojímáme trošku volně a ministr z toho byl vyloučen,“ glosoval Schwarzenberg.
Vzápětí Zeman zavítal na první zahraniční návštěvu, a to k sousedům na Slovensko. Kupodivu v delegaci opět chyběl ministr zahraničí či jiný člen kabinetu Petra Nečase (byť diplomacie zastoupení měla, cesty se zúčastnil Schwarzenbergův náměstek Vladimír Galuška). Nevíme přesně, jak probíhala komunikace mezi Hradem a Černínským palácem, výsledek však dost pravděpodobně odráží neshodu obou hlavních protagonistů.
Vycházíme z neformálních rozhovorů s několika současnými i bývalými diplomaty. Bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda míní: „Je standardní, že prezidenta doprovází člen vlády. Dle mě má ministr prezidenta doprovázet jak na zahraničních cestách tak při příležitosti návštěv zahraničních politiků. Vztahy prezidenta a ministra zahraničí jsou zřejmě napjaté. Anebo chce prezident Zeman předvést, že do zahraniční politiky hodlá razantně promlouvat.“
Bývalý prominentní český diplomat, jenž si nepřál být jmenován, připomíná, že neúčast ministra zahraničí u takových příležitostí není novinka: „Není to standardní. Je to škoda. Ale ani s Václavem Klausem ministři zahraničí na zahraniční cesty také nelétali. Obvykle s ním byl nějaký náměstek ministra zahraničí.“
Tah dámou
Bohužel, tento týden jako by byl jen pokračováním jen o pár dní starších událostí. Krátce po zvolení na Hrad se Zeman se Schwarzenbergem dvakrát sešel kvůli jmenování velvyslanců. Řešilo se hlavně jmenování bývalého kosmonauta, nyní europoslance Vladimíra Remka na post v Moskvě. Dohoda však nepadla. Minulý týden Zeman prohlásil, že by si na Slovensku dovedl představit Livii Klausovou. Jenže na toto místo už vláda schválila vyslání generálního sekretáře ministerstva zahraničí Jaromíra Plíška.
Týdeník Respekt tento týden uvedl, že Zeman nejprve s Plíškovou nominací souhlasil, avšak následně si to rozmyslel a začal prosazovat manželku exprezidenta. Nominace Livie Klausové vzbudila poprask: Snaží se Zeman odměnit dalšího podporovatele vlastní prezidentské kampaně? Proč by měli být do funkcí velvyslanců jmenování lidé z politické sféry, nikoli kariérní diplomaté?
Dle oslovených diplomatů by Livia Klausová post velvyslankyně zvládla. Otázka je, zda má vůbec chuť to dělat.
Většina českých diplomatů, se kterými jsme hovořili, nechtěla nominaci Livie Klausové komentovat pod svým jménem. Lze však shrnout: post by podle nich zvládla. Odkazovali na příklad manželky rakouského prezidenta Margot Klestil-Lefflerové. V letech 2004 až 2009 byla velvyslankyní v Česku a nyní zastává stejnou pozici v Rusku. Jeden rozdíl přeci mezi oběma ženami existuje — ještě před osudovým setkáním s Thomasem Klestilem pracovala v rakouské diplomacii.
Exministr Svoboda je přesvědčen, že ministr zahraničí na jmenování Klausové nakonec kývne, neboť si uvědomuje, že poslední slovo má stejně Hrad. Poukázal však na jeden aspekt: „Kdybych byl Livií Klausovou, tak bych se především rozmýšlel, jestli to vzít. Co totiž dělá velvyslanec?! Velvyslanec je podřízený řediteli odboru ministerstva zahraničí, jenž mu udílí pokyny, co má zjistit. Velvyslanec vykazuje obědy, doprovází delegace hejtmanů, poslanců a senátorů, při nichž nemluví a dělá zápis z jednání. Nevím, jestli někdo, kdo zastával post první dámy, má chuť toto všechno dělat.“
Kromě toho jsou dle Svobody na velvyslance kladeny značné odborné nároky. Musí znát zahraniční politiku a problematiku Evropské unie. Každý měsíc totiž probíhají porady velvyslanců zemí EU, na nichž se jedná například o finanční perspektivě unie. U těchto jednání je velvyslanec sám a nemůže se opřít o další experty.
Bez ohledu na to je načase konstatovat: Dva klíčoví představitelé exekutivy si vlastně vzali velvyslance jako rukojmí, kterými se snaží držet soupeře v šachu. Čeká se i na obsazení velvyslaneckých postů v Rakousku a Kanadě. V Rakousku kupříkladu velvyslance nemáme už od ledna...
