Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jak vznikly peníze: Otec peněz

Asie

  11:37

Začal vývoj barterovým obchodem, ze kterého vznikly peníze, a následně byl vynalezen dluh? Podle Davida Graebera bylo vše naopak.

Soupis stříbra v sumerském klínovém písmu na hliněné destičce z iráckého Šuruppaku z doby zhruba 2500 před naším letopočtem (Britské muzeum, Londýn). foto: © WikipediaČeská pozice

Malé opakování na úvod – skotský ekonom a filozof Adam Smith vychází z toho, že peníze se na scéně objevily, když dělba práce pokročila natolik, že lidem začalo připadat příliš složité směňovat zboží za zboží. Snažili se proto najít předměty, které by jen málokdo odmítl. Zprvu tuto roli plnilo jiné zboží (skot, plátno, kovy a podobně), později cenné kovy v podobě mincí (podrobněji v předchozím článku ČESKÉ POZICE Jak vznikly peníze: Mýtus o barteru).

Americký antropolog David Graeber navrhuje, abychom na chvíli odložili teorii stranou a podívali se, co o vzniku peněz vypovídají archeologické nálezy – jak peníze používaly starověké civilizace, nejlépe ještě v dobách, kdy neexistovaly mince, za jejichž kolébku se považuje Malá Asie přibližně 7. století před naším letopočtem. Díky tisícům hliněných tabulek si můžeme udělat dobrý obrázek o hospodářském životě v Sumeru, který se rozkládal ve starověké Mezopotámii.

Peníze v dobách Sumeru

Ačkoli byl Sumer v době okolo roku 3000 před naším letopočtem rozdroben do mnoha nezávislých městských států, vyvinuli tamní kněží jednotný účetní systém (některé jeho prvky jsou s námi dodnes – například čtyřiadvacetihodinový den nebo tucty a veletucty). Podle Graebera byl základní peněžní jednotkou stříbrný šekel (můžeme se setkat s jinými jednotkami, na myšlence to ale nic nemění). Ten byl stanoven jako hodnotový ekvivalent jednoho bušlu (guru) ječmene.

Peníze byly podle Graebera vytvořeny úředníky, aby mohli snadno udržovat přehled o pohybu zboží mezi jednotlivými odděleními chrámuŠekel byl rozdělen do šedesáti mín. Jedna mína odpovídala porci ječmene, protože každý sumerský měsíc měl třicet dní a pracovníci v chrámu dostávali dvě dávky ječmene denně. Graeber toto považuje za jeden z důkazů, že peníze v žádném případě nevznikly jako produkt obchodních transakcí. Ve skutečnosti byly vytvořeny úředníky, aby ti mohli snadno udržovat přehled o pohybu zboží mezi jednotlivými odděleními chrámu.

Chrámoví a později palácoví úředníci používali tento systém také ke kalkulaci dluhů (poplatků, půjček, pronájmů a podobně) ve stříbře, které ve své podstatě bylo „penězi“. Podle Graebera měl Adam Smith pravdu v tom, že stříbro existovalo v podobě hrubých ingotů. Oproti jeho předpokladům se ale příliš nepoužívalo – povětšinou leželo v chrámových či palácových pokladnicích (některé ingoty doslova tisíce let). Přitom by bylo bývalo jednoduché rozsekat ingoty na mince, označit je a vytvořit autoritu garantující jejich čistotu. Potřebná technologie již existovala. Nikdo v tom ale údajně neviděl žádný smysl.

Jeden z důvodů byl, že i když dluhy byly počítány ve stříbře, mohly být zaplaceny v podstatě čímkoli, co bylo po ruce. Rolníci, kteří dlužili paláci či chrámu (například za pronájem pole), splatili dluhy s velkou pravděpodobností v ječmeni. To vysvětluje, proč bylo důležité, aby byl pevně stanoven kurz stříbra k ječmeni. Bylo ale zcela přijatelné dluhy zaplatit i v kozách, nábytku či minerálech.

Chrámy a paláce byly obrovské hospodářské jednotky s rozsáhlými sklady a patrně dokázaly využít jakékoli zboží. V sumerských městech vyrostla síť tržišť, kde se ceny rovněž určovaly ve stříbře. Zdá se dokonce, že chrámy a paláce neměly cenotvorbu plně pod kontrolou a probíhal tam již klasický střet nabídky s poptávkou.

Ale i zde, píše Graeber, hovoří důkazy o tom, že většina obchodů se uskutečňovala na dluh. Jedině obchodníci – někdy pracující samostatně, někdy pro chrám či palác – používali občas stříbro přímo. Běžní lidé kupující například pivo od „pivních žen“ nebo místních hospod pili na dluh, který v době sklizně splatili ječmenem nebo tím, co zrovna měli po ruce.

Vše bylo jinak

Obdobně lze nahlížet i na používání cukru jako „peněz“ na ostrovech Karibiku, tabáku v jižních amerických koloniích nebo sušených tresek na Novém Foundlandu, o kterém Adam Smith psal. I s omezenou obrazotvorností zjistíme, že představa kolonistů chodících po okolí s hrstí cukru, roličkou tabáku nebo treskou přes rameno, je zcestná. Penězi se tyto komodity staly proto, že v nich byly spláceny dluhy.

Jedna z definic peněz říká, že zákonným platidlem je to, čím můžeme uhradit dluhyTomuto úhlu pohledu odpovídá definice peněz od Berta Rürupa, autora německého hospodářského slovníku (Fischer Verlag, 1998). Říká, že zákonným platidlem je to, čím můžeme splatit dluhy. Jde o odlišný pohled na peníze, než onen „klasický“, že peníze jsou „směnný prostředek s univerzální kupní silou“ (Encyklopedický slovník, Odeon, 1993).

Obě definice se nevylučují. Kladou jen důraz na odlišné funkce peněz. To, co se mohlo či může použít k umoření dluhu, nám často prozrazuje, kdo měl či má ve společnosti navrch. Majitelé tabákových plantáží ve Virginii byli například natolik mocní, že v roce 1619 dokonce prosadili zákon, který obchodníkům nařizoval přijímat tabák coby platidlo. Nutil je tak, aby se chtě nechtě stali jeho překupníky.

Populární představa o tom, že původně bylo za zboží placeno v hotovosti, a teprve později byl vynalezen dluh coby prostředek, jak se mimo jiné vyhnout přímé peněžní transakci, je mylná. Že první „skutečné“ peníze, tedy mince, hrály dříve daleko menší roli, než jim nyní přisuzujeme, dokládá i fakt, že jich v oběhu bylo poměrně málo.

Až později byl „dluhový systém“ doplněn – nikdy ne zcela nahrazen – penězi, zejména v podobě mincíDokonce ani anglický středověký královský dvůr nedisponoval dostatečným množstvím mincí a panovníkova domácnost, včetně rozsáhlých statků, místo nich používala různé žetony. Role mincí měla být dokonce natolik nepodstatná, že král neváhal nařídit jejich úplné stáhnutí z oběhu, aby je mohl nechat přerazit. Obchody se ale nezastavily.

Přijmeme-li argumentaci Davida Graebera, musíme poopravit zažitou chronologii vzniku peněz a dluhu. Vývoj nezačal barterovým obchodem, ze kterého vznikly peníze, a následně byl vynalezen dluh. Vše bylo naopak. To, co nyní nazýváme virtuálními penězi, bylo na scéně první. Až později byl „dluhový systém“ doplněn – nikdy ne zcela nahrazen – penězi, zejména v podobě mincí. Barterový obchod z chronologie vypadává – objevuje se jen coby vedlejší produkt používání mincí a papírových peněz. Provozují ho pouze lidé, kteří peníze znají, ale nemají k nim přístup.

Otcem peněz není barter, nýbrž dluh.

  • Jak dle Davida Graebera vznikly peníze ve fyzické podobě, vysvětlí příští článek Jak vznikly peníze: Budiž peníz.
Autor: